Pokud se Vám video pod tímto textem nezobrazuje, klikněte ZDE, nebo zkuste znovu načíst stránku.

Sledujte a odebírejte také na: Odysee / Rumble

Originál videa publikován ZDE: 18. prosince 2021

Přepis:

Mikki Willis: Je to pár týdnů, co váš manžel David zemřel.

Judy: Ano.

Mikki Willis: A děkuji, že jste se vrátila, abyste o tomto mluvila, protože je to podle mě důležitá věc, kterou spousta lidí na světě od vás potřebuje slyšet. Co kdybyste začala tím, co se v posledních pár týdnech odehrálo?

Judy: Jsem dr. Judy Mikovitsová a jsem vděčná za veškerou podporu, která mi přišla od doby, co můj David zemřel. Napsala jsem tohle jako památku pro svého Davida. A abych vám poděkovala. Tak jako král David, můj David byl muž se srdcem Boha. Jak byl náš život rozvrácen bezcitnými zločinci, co předstírali, že jsou vědci a vládní pracovníci v oblecích, v jakémkoliv člověku by to mohlo vyvolat ten nejhlubší vztek a nenávist. Přesto můj David nikdy nedovolil, aby temnota zastínila jeho zářivý život. Taková míra laskavosti a lásky pouze pochází od srdce Boha. Tak jako pastýř David v příběhu Davida a Goliáše, dětinská víra mého Davida mu dávala sílu. Jeho úlohou na tomto světě bylo přinášet radost, i ve chvílích, kdy se zdálo nemožné jakoukoliv radost najít. Můj David 40 let trpěl chronickou obstrukční plicní nemocí (COPD).

Jak náš svět ovládla plandemie, byl mu odepřen přístup k nezbytným lékům. V důsledku nedávných větrů Santa Ana v Kalifornii se Davidova respirační choroba natolik zhoršila, že jsme neměli na výběr, než ho vzít do naší místní nemocnice. Když se zaměstnanci nemocnice dozvěděli, že David není očkovaný proti covidu, chovali se k nám jako k občanům druhé kategorie. Dokonce mi zakázali vstup do nemocnice. Domnívali se, že David má covid, a namísto toho, aby ctili svůj slib „neškodit”, předepsali mu smrtelnou kombinaci léku Remdesivir a intubaci. Božím zázrakem se mi podařilo dostat do té nemocnice právě včas, abych je zastavila. Nikdy nezapomenu na výraz v jeho obličeji, jak mě viděl poté, co jsem se konečně dostala do toho nemocničního pokoje. Čistá radost jako u dítěte na Štědrý večer.

Když jsem se za ním dostala, David se už blížil smrti. Láska a světlo ho za méně než 24 hodin přivedlo zpět k životu. Společně s jeho srdečním tepem, jeho důvtip a nakažlivý úsměv se vrátil, aby rozzářil své okolí. Než jsme se naděli, všichni zdravotníci se opatrně také smáli. To je duch, v jakém s vámi sdílím tento vzkaz. Zázraky, které jsme v té nemocnici zažili, jsou nepopiratelné pro všechny, kteří tam byli. Muž na své smrtelné posteli, se po několika dnech utrpení posadil a během pár minut vyplazoval jazyk na svou rodinu s pusou plnou čokoládového pudinku, jakoby tím chtěl říct: „Vidíte? Bůh vyhrává.” To, co se nepřítel pokusil zničit, Bůh využil pro dobro, aby posílil naši víru.

Daroval umírajícímu muži jeho přání, zakončit dobře. Můj David vždy nejvíce toužil po tom, aby běžel závod pro své Pána a spasitele a zakončil ho dobře, a aby slyšel potvrzující slova: „Dobrá práce, dobrý a věrný sluho.” Můj David neměl covid a ani nezemřel na covid. Nedostal své léky na srdce nebo léky na krevní tlak. Takže toho rána jeho srdce přestalo bít. Jak oslavujeme život a ducha muže, který měl každé právo na to nadávat a zuřit, přejít do věčnosti se vztekem a pomstychtivostí, namísto toho oslavujeme a děkujeme dobrému Bohu, že mému Davidovi umožnil dobrý konec.

Jsem živým svědkem skutečnosti, že můj David žil podle písma, které jsme si na naše svatební prsteny nechaly vyrýt. „Nedělej nic ze sobeckosti nebo domýšlivosti, raději v pokoře si važ druhých nad sebe. Nehleďte na své zájmy, ale hleďte na zájmy ostatních.” Můj David byl čistou radostí a přeji si, aby všichni tyto Vánoce poznali tu radost, která pochází přímo od Boha, kterou můj David žil. Děkuji.

V milující vzpomínce David Robert Nolde 26. července 1938 – 1. prosince 2021

Překlad: David Formánek