Video s českým dabingem

Video s českými titulky

Přepis:

Tuto prezentaci napsala a přednesla Akademie myšlenek. Podívejte se na jejich YouTube kanál pro více jejich videí. „Masy nikdy netoužily po pravdě. Obrací se zády k důkazům, které jim nejsou po chuti, a raději uctívají chyby, pokud je chyby svádí. Ten, kdo jim dokáže dodávat iluze, se jednoduše stává jejich pán. Ten, kdo se snaží zničit jejich iluze, je vždy jejich oběť.” – Gustav Le Bon

Podle psychologa Carla Junga, největší hrozbu pro civilizaci nepředstavují přírodní síly, ani žádná fyzická nemoc, ale naše neschopnost se vypořádat se silami naší vlastní psychiky. Jsme svoji vlastní největší nepřátelé, nebo jak říká latinské přísloví: „Člověk člověku vlkem”. Jung říká, že u civilizace v přechodu je tohle přísloví smutnou ale věčnou pravdou, a naše vlčí tendence se nejvíce projevují v dobách historie, kdy se duševní choroba ve společnosti stává normou namísto výjimkou. Jde o situaci, kterou Jung nazval psychická epidemie.

Jung píše: „Stává se o to víc zřejmější, že to není hladomor, zemětřesení, bakterie nebo rakovina, ale samotný člověk, kdo je pro člověka největším nebezpečím. A to z prostého důvodu, že neexistuje žádná adekvátní ochrana proti psychickým epidemiím, které jsou nesmírně víc devastující než ty nejhorší přírodní katastrofy.”

V tomto videu prozkoumáme nejnebezpečnější psychickou epidemii: masovou psychózu. Masová psychóza je epidemie šílenství. Dochází k ní, když velká část společnosti přijde o kontakt s realitou a upadá do přeludů. Takový jev není fikcí. Dva příklady masové psychózy jsou americké a evropské hony na čarodějnice ze 16. a 17. století. A vzestup totality ve 20. století. Tisíce jedinců, většinou ženy, během honů na čarodějnice bylo zabitých ne za nějaké spáchané zločiny, ale protože se stali obětními beránky společnosti, která zešílela. Francis Hill píše: „V některých švýcarských vesnicích přežily zřídka jakékoliv ženy poté, co hon na čarodějnice skončil.” Když dochází k masové psychóze, výsledky jsou devastující. Jung tento jev studoval a napsal, že jedinci, kteří tvoří nakaženou společnost, se stávají morálně a duchovně podřadnější.

Nevědomě klesají na podřadnější intelektuální úroveň. Stávají se více nerozumní, nezodpovědní, emoční, nevyzpytatelní a nespolehliví. A co je nejhorší – zločiny, které by samotný jedinec nikdy nemohl akceptovat, jsou svobodně páchány skupinou posedlou šílenstvím. Co ještě věci dělá horšími je to, že ti, co trpí masovou psychózou, si nejsou vědomi toho, co se děje. Stejně jako člověk, co zešílel, nemůže vystoupit ze své mysli a pozorovat chyby ve svém jednání, tak neexistuje archimedův bod, ze kterého ti, kteří zažívají masovou psychózu, mohou pozorovat svoje kolektivní šílenství. Co ale způsobuje masovou psychózu? Abychom na tuto otázku odpověděli, nejprve musíme přijít na to, co stojí za individuálním šílenstvím.

Zatímco existuje mnoho potenciálních spouštěčů šílenství, jako přílišné užívání drog nebo alkoholu, poškození mozku a ostatní choroby, těmito fyzickými příčinami se zde nebudeme zabývat. My se zaměříme na psychologické neboli psychogenní spouštěče, jelikož tohle jsou nejběžnější viníci masové psychózy. Nejrozšířenější psychogenní příčina psychózy je záplava negativních emocí jako strach nebo úzkost, která žene jedince do stavu paniky. Když je jedinec ve stavu paniky, přirozeně bude hledat úlevu, jelikož je příliš duševně a fyzicky vyčerpávající existovat v tomto hyperemočním stavu. Zatímco lze před stavem paniky uniknout adaptivními způsoby jako postavit se a porazit hrozbu vyvolávající strach, další způsob úniku je podstoupit psychotický zlom. Psychotický zlom není pokles do stavu většího chaosu, jak jsou mnozí přesvědčeni, ale přeuspořádání vlastního prožitkového světa, což spojuje fakta a fikci nebo přeludy a realitu způsobem, který pomáhá ukončit pocity paniky.

Sovano Eriety, jeden z největších odborníků na schizofrenii ve 20. století, vysvětluje psychogenní kroky, které vedou k šílenství. Jako první je fáze paniky. Když pacient začne vnímat věci odlišně, vyděsí ho to a vypadá zmateně, a neví, jak vysvětlit zvláštní věci, které se dějí. Další krok je ten, kterému Eriety říká fáze psychotického vhledu, kdy jedinec uspěje v tom, že si věci v sobě uspořádá tím, že si vytvoří patologický způsob vnímání reality, který mu umožňuje si vysvětlit svoje abnormální prožitky. Tomuto jevu se říká vhled, protože pacient konečně vidí význam a vztahy ve svých prožitcích. Ale ten vhled je psychotický, protože je založen na přeludech, ne na adaptivních a život-podporujících způsobech, jak se postavit k hrozbám, které předcházely panice. Jinými slovy přeludy umožnily jedinci ve stavu paniky uniknout před záplavou negativních emocí, ale za cenu ztráty kontaktu s realitou. Eriety říká, že z tohoto důvodu lze psychotický zlom vnímat jako abnormální způsob, jak se vypořádat s extrémním stavem úzkosti.

Pokud panika, která u slabého a zranitelného jedince spouští lavinu negativních emocí, může spustit psychotický zlom, pak to může vést k masové psychóze, když populace slabých a zranitelných jedinců je vedena do stavu paniky pomocí hrozeb, ať skutečných, imaginárních nebo vymyšlených. Ale jak přeludy mohou mít spoustu forem, a jak se šílenství může projevovat různými způsoby, specifický způsob, jakým dojde k masové psychóze, se bude lišit na základě historického a kulturního kontextu nakažené společnosti. Ale v moderní době je to masová psychóza totality, která se jeví jako největší hrozba. Arthur Versluis píše, že totalita je moderní fenomén totální centralizované státní moci, spojeno s vymýcením individuálních lidských práv. V totalitním státě jsou ti u moci, a pak tam jsou objektivizované masy, oběti. Populace je v totalitní společnosti rozdělena do dvou skupin. Na vládce a na ty, kterým je vládnuto. Obě skupiny prochází patologickou transformací.

Vládci jsou povýšeni na téměř status Boha, což zcela naprosto odporuje naší podstatě jako nedokonalé bytosti, které moc snadno korumpuje. Na druhou stranu masy jsou transformovány do závislých subjektů těchto patologických vládců, a berou na sebe psychologicky upadlý a dětský status. Hannah Arendtová, jedna z předních výzkumnic této formy vlády ve 20. století, nazvala totalitu pokusem o transformaci samotné lidské podstaty. Ale tato transformace pouze mění zdravého ducha na šíleného ducha. Jak nizozemský lékař, který studoval duševní vlivy žití v totalitě, napsal: „Na jedné straně je ve skutečnosti toho hodně srovnatelného mezi zvláštní reakcí občanů totality a jejich kulturou jako celkem, a na druhé straně reakcemi nemocných schizofreniků.” – Joost Meerloo

Sociální transformace, ke které při totalitě dochází, je založena na přeludech a udržovaná pomocí přeludů. Pouze pošetilí lidé upadají do dětského stavu poslušných a submisivních subjektů, a odevzdávají naprostou kontrolu nad svým životem politikům a byrokratům. Pouze pošetilá vládnoucí třída věří tomu, že má znalosti, moudrost a prozíravost, aby kompletně ovládala společnost shora dolů. A pouze někdo, kdo je posedlý přeludem, by uvěřil, že společnost tvořena mocichtivými vládci na jedné straně a psychologicky upadlou populací na straně druhé, povede k něčemu jinému než masovému utrpení a společenské katastrofě. Ale co spouští psychózu totality?

Jak jsme prozkoumali v předchozím videu této série, masová psychóza totality začíná ve vládnoucí třídě společnosti. Jedinci, kteří tuto třídu tvoří, ať jde o politiky, byrokraty nebo podvodné kapitalisty, jsou náchylní k přeludům, které rozšiřují jejich moc. A není atraktivnějšího přeludu pro mocichtivé než přelud, že mohou a měli by ovládat a dominovat společnost. Když je vládnoucí elita posedlá takovou politickou ideologií, ať jde o komunismus, fašismus nebo technokracie, další krok je přimět společnost, aby přijala jejich vládu, tím, že ji nakazí masovou psychózou totality. Tato psychóza byla mnohokrát v historii vyvolána, a jak Meerloo vysvětluje: „Jde jednoduše o záležitost správné reorganizace a manipulace kolektivních pocitů.” Obecná metoda, kterou členové vládnoucí elity mohou tohoto výsledku dosáhnout, se nazývá menticida.

~ Jestli se vám líbí překlady, zvažte přispění na jejich tvorbu, děkuji ~

Význam tohoto slova je: zabití mysli. A jak Meerloo dále vysvětluje, menticida je starý zločin proti lidské mysli a duchu, ale nově systematizovaný. Jde o organizovaný systém psychologického zásahu a soudního překroucení, skrze které vládnoucí elita může vtisknout své vlastní oportunistické myšlenky do myslí těch, které plánují využít a zničit. Připravit populaci na zločin menticidy začíná se zaséváním strachu. Když je jedinec zaplaven negativními emocemi jako strach nebo úzkost, je velmi náchylný k úpadku do přeludů šílenství. Hrozby, ať skutečné, imaginární nebo vymyšlené, lze použít k zasetí strachu. Ale zejména efektivní technika je použít vlny teroru. Zasévání strachu pomocí této techniky je střídáno obdobím klidu, ale za každým tomhle obdobím klidu následuje vytvoření ještě intenzivnějšího strachu. A tak ten proces pokračuje.

Nebo jak Meerloo píše: „Každá vlna terorizování má svůj efekt větší po dalším období klidu, než ta, která jí předcházela, protože lidé jsou stále rozrušeni svou předchozí zkušeností. Morálka se snižuje a snižuje a psychologický efekt každé nové propagandistické kampaně se stává silnější. Má vliv už na tak obměkčenou společnost. Zatímco strach připravuje populaci pro menticidu, používání propagandy k šíření dezinformací a zmatení s ohledem na zdroj hrozeb a podstatu krize pomáhá rozložit mysli lidí. Vládní pracovníci a jejich mediální poskoci mohou používat protichůdné zprávy, nesmyslné informace, a dokonce očividné lži, jelikož čím více budou lidi mást, tím bude populace méně schopná se vypořádat s krizí, a bude méně schopná v tom racionálně a adaptivně utišit svůj strach. Jinými slovy zmatení zvětšuje náchylnost k úpadku do přeludů totality. Nebo jak Meerloo vysvětluje: „Logiku lze konfrontovat s logikou, ale s nelogičností to nelze.

Mate ty, kteří jasně uvažují. Velká lež a monotónně opakované nesmysly mají větší emoční půvab než logika a rozum. Zatímco lidé stále hledají rozumný protiargument k první lži, totalitáři je mohou napadnout další lží.” Nikdy předtím v historii neexistovaly tak efektivní způsoby k manipulaci společnosti do psychózy totality. Chytré telefony a sociální média, televize a internet, vše ve spojitosti s algoritmy, které rychle cenzurují proud nechtěných informací, umožňují těm u moci snadno napadat mysli mas lidí. A co víc… návyková podstata těchto technologií znamená, že mnoho lidí se dobrovolně a pozoruhodně často podrobují propagandě vládnoucí elity. Meerloo vysvětluje: „Moderní technologie učí lidi, aby brali za samozřejmost svět, na který se dívají. Nedávají si čas na to, udělat krok zpět a přemýšlet.

Technologie je láká do svých spárů a pohybů. Žádný odpočinek, žádná meditace, žádné přemýšlení, žádná konverzace. Smysly jsou neustále přehlcovány podněty. Lidé se už neučí, aby svůj svět zpochybňovali. Obrazovka jim nabízí už připravené odpovědi.” Ale existuje další krok, který mohou rádoby totalitní vládci podniknout, aby zvýšili šanci k vytvoření totalitní psychózy. A tím je, izolovat oběti a narušit normální společenské interakce. Když je jedinec o samotě a postrádá normální interakce s přáteli, rodinou a kolegy v práci, stává se mnohem náchylnější k přeludům, a to z několika důvodů. Zaprvé – přijde o kontakt s nápravnou silou pozitivního příkladu. Protože ne všichni podlehnou machinacím vládnoucí elity. A jedinci, kteří prokouknou propagandu, mohou pomoct osvobodit ostatní z menticidního útoku.

Nicméně, pokud je izolace vynucena, síla těchto pozitivních příkladů výrazně klesá. Ale další důvod, proč izolace zvyšuje účinnost menticidy, je ten, že jak mnoho ostatních druhů, když jsou lidé v izolaci, je snadnější jim vnuknout nové vzorce myšlení a chování. Nebo jak Meerloo vysvětluje s ohledem na práci fyziologa Ivana Pavlova o behaviorálním navykání: „Pavlov učinil další významný objev. Navyknutý reflex si lze vytvořit snadno v tiché laboratoři s minimem rušicích podnětů. Každý cvičitel zvířat to zná z vlastní zkušenosti. Je třeba izolace a opakování podnětů ke zkrocení divokých zvířat. Totalitáři se tímto návodem řídí. Ví, že svoje politické oběti mohou ovlivnit nejrychleji, když jsou drženy v izolaci.”

Osamocená, zmatená a týraná vlnami teroru, populace pod útokem menticidy upadá do beznadějného a zranitelného stavu. Nikdy nekončící proud propagandy dělá z myslí, které jednou dokázaly racionálně myslet, domečky na hraní iracionálních sil. A s chaosem, který se víří kolem nich a uvnitř nich, masy se touží vrátit do světa s větším řádem. Rádoby totalitáři nyní mohou udělat rozhodující krok. Mohou nabídnout cestu ven, návrat do řádu ve světě, který se zdánlivě rychle pohybuje opačným směrem. Ale to vše má nějakou cenu. Masy se musí vzdát své svobody a přenechat veškerou kontrolu nad všemi aspekty života vládnoucí elitě. Musí se vzdát své schopnosti být soběstační jedinci, kteří jsou zodpovědní za svůj život, a stát se submisivními a poslušnými subjekty. Jinými slovy masy musí upadnout do přeludů totalitní psychózy.

„Totalitní systémy 20. století představují druh kolektivní psychózy. Ať postupně nebo náhle, rozum a běžná lidská slušnost už není v takovém systému možná. Existuje pouze převládající atmosféra teroru, a projekce nepřítele, který se jeví, že je ‚v našich řadách‘. Společnost se tudíž obrací proti sobě, a je to podpořeno vládnoucími autoritami.” – Joost Meerloo. Ale řád totalitního světa je patologický řád. Tím, že totalita vynucuje striktní jednotnost a vyžaduje od občanů slepou poslušnost, zbavuje svět spontánnosti, která tvoří mnoho radostí života, a kreativity, která pohání společnost dopředu. Naprostá kontrola této formy vlády, bez ohledu na to, jak se jí říká, ať jde o vládu vědců a lékařů, politiků a byrokratů, nebo diktátora, taková vláda s sebou sebe stagnaci, destrukci a smrt na masové úrovni. Možná nejdůležitější otázka, které svět čelí, je, jak lze totalitě zabránit? A pokud byla společnost uvedena do prvních fází této masové psychózy, lze ty účinky zvrátit? Zatímco si člověk nikdy nemůže být jistý prognózou kolektivního šílenství, existují kroky, které lze podniknout směrem k nápravě.

Nicméně tento úkol vyžaduje mnoho různých přístupů od mnoha různých lidí. Stejně jako menticidní útok je vícesměrný, i protiútok musí být vícesměrný. Carl Jung říká, že ti z nás, kteří si přejí vrátit zdravý rozum do šíleného světa, prvním krokem je přinést řád do naší vlastní mysli a žít způsobem, který ostatní inspiruje. „Není jen tak, že náš věk volá po osobnosti spasitele, po někom, kdo se dokáže osvobodit od sevření kolektivní psychózy, a kdo dokáže zachránit alespoň svoji vlastní duši. Někdo, kdo je pro ostatní majákem naděje, čímž dává najevo, že zde je alespoň jeden člověk, který se úspěšně vymanil z osudné identity skupinové psychiky.” – Carl Jung. Ale za předpokladu, že člověk žije svobodně od sevření psychózy, lze podniknout další kroky. Informace, které oponují propagandě, by se měly co nejvíce šířit. Jelikož pravda je mocnější než fikce a lži propagované rádoby totalitními vládci. Jejich úspěch je do jisté míry závislý na jejich schopnosti cenzurovat volný pohyb informací.

Další taktika je používat humor a zesměšnění k delegitimizování vládnoucí elity, nebo jak Meerloo vysvětluje: „Musíme se naučit jednat s demagogy a aspirujícími diktátory v našich řadách se zbraní zesměšňování. Samotný demagog není schopen téměř jakéhokoliv humoru. A pokud s ním budeme jednat s humorem, začne kolabovat. Taktika, kterou doporučoval Václav Havel, politický disident za sovětské komunistické vlády, který se později stal prezidentem Československa, je vytvoření tzv. paralelních struktur. Paralelní struktura je jakákoliv forma organizace, podniku, instituce, technologie nebo kreativního snažení, které existuje fyzicky v totalitní společnosti, ale morálně mimo ni. Havel poznamenal, že v komunistickém Československu byly tyto paralelní struktury efektivnější v boji proti totalitě než politické činy. Navíc když se vytvoří dostat paralelních struktur, spontánně se vytvoří druhá kultura neboli paralelní společnost a funguje jako enkláva svobody a zdravého rozumu v totalitním světě.

Nebo jak Havel ve své knize Moc bezmocných vysvětluje: „Čím jiným jsou paralelní struktury než prostorem jiného života, takového života, který je v souladu se svými vlastními záměry, a který sám sebe v souladu s nimi strukturuje? Čím jiným jsou tyto náběhy ke společenské samo-organizaci než pokusem určité části společnosti… zbavit se samototality a radikálně se tak vyprostit ze své zapletenosti s totalitním systémem?” Ale co je především potřeba, aby se zabránilo plnému úpadku do šílenství totality, je akce ze strany co nejvíce lidí.

Stejně jako vládnoucí elita není ve svém konání pasivní, ale namísto toho podniká záměrné kroky ke zvýšení své moci, i tak je třeba podniknout aktivní a společná snaha, aby se svět znovu nasměřoval ke svobodě. To může být velká výzva ve světě, který podléhá přeludům totality. Ale jak Thomas Paine poznamenal: „Tyranie, jako peklo, není snadno porazitelná. Přesto v sobě máme tuto útěchu, že čím je konflikt těžší, tím je triumf velkolepější.”

Překlad: David Formánek

Zdroj