Podpořte prosím chod nezávislého média. Vaše podpora je jediná, která udržuje tuto aktivitu v chodu. Budu rád za Váš příspěvek v podobě daru na účet: (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894 nebo menší částkou měsíčně ZDE. Děkuj

autor: James Corbett
corbettreport.com
26. dubna 2026

Otázka zní: jak dlouho trvá bezpečnostnímu konzultantovi, než se mu podaří hacknout novou „technicky připravenou“ aplikaci EU pro ověřování věku?

A tady je odpověď: méně než dvě minuty.

Příběh o nové, elegantní aplikaci EU pro ověřování věku a o do očí bijících technických chybách, které okamžitě zesměšnily její tvrzení o „technické připravenosti“, je bezpochyby dost pozoruhodný.

Ale nejde jen o zábavný příběh o technokratické neschopnosti EU. Ve skutečnosti se jedná o případovou studii kybernetických falešných vlajek. A tento příběh nám říká něco důležitého o nadcházející digitální dystopii.

Chcete znát podrobnosti? Pak čtěte dál!

„Zábavný příběh“ o pozoruhodném selhání aplikace EU

Jak ví každý, kdo sleduje zprávy, vlády po celém světě se snaží zavést požadavky na ověřování věku na sociálních sítích ve jménu „ochrany dětí“ před „online nebezpečím“. Loňské zavedení australského zákazu sociálních médií – nového zákona „omezujícího všem uživatelům mladším 16 let možnost mít účty na hlavních platformách, včetně TikTok, Snapchat, YouTube, Reddit, Instagram, Facebook, Kick, Twitch, Threads a X“ – bylo prvním a nejznámějším příkladem tohoto trendu. Od té doby začaly Brazílie, Kanada, Turecko, Norsko, Japonsko, Řecko, různé americké státya stále se rozšiřující seznam dalších vlád předkládat nebo schvalovat podobné zákony.

Aby pomohly zavést „řešení“ tohoto „problému“ ověřování věku uživatelů sociálních sítí, vlády se také snaží vstoupit na trh s aplikacemi pro ověřování věku. EU například začala slibovat „plán pro online ověřování věku“ v červenci 2025, kdy výkonná místopředsedkyně Evropské komise Henna Virkkunen odhalila, že Komise „vyvíjí společný přístup“ k „metodě ověřování věku harmonizované na úrovni EU“ s členskými státy.

Toto „řešení“ konečně přišlo minulý měsíc v podobě EU Age Verification Wallet, nové aplikace, kterou s velkou slávou představila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen na tiskové konferenci 15. dubna. Jediný problém? Navzdory ujištění von der Leyenové, že aplikace je „technicky připravená a brzy k dispozici pro občany“, trvalo bezpečnostnímu výzkumníkovi Paulu Mooreovi pouhé dvě minuty, než ji hacknul.

Ve skutečnosti, jak dále vysvětlil, je bezpečnostní architektura této aplikace tak chybná, že to téměř popírá zdravý rozum. Podle Moora aplikace: Pro ty, kteří se nevyznají v technickém žargonu, se jedná o velmi špatné věci, které činí aplikaci neuvěřitelně zranitelnou vůči útokům a které vystavují soukromé informace uživatelů, včetně skenů pasů a biometrických snímků.

• ukládá zdrojový obrázek použitý ke sběru ověřovacích dat na disk bez šifrování a tato data správně nemaže;
• používá „inkrementující číslo ve stejném konfiguračním souboru“ pro omezení rychlosti, což znamená, že útočníci mohou jednoduše nastavit číslo zpět na „0“ a pokračovat v pokusech;
• nespojuje PIN zaregistrovaný uživatelem s trezorem, který obsahuje identifikační údaje, což znamená, že „útočník může jednoduše odstranit hodnoty PinEnc/PinIV ze souboru shared_prefs a restartovat aplikaci“; a
• omezuje počet ověření věku, která má uživatel k dispozici, a zároveň nastavuje „datum vypršení platnosti“ pro jeho doklad o věku.

Není překvapením, že technologičtí novináři z Wired a TechPolicy.press a mainstreamoví opakovači z Politico a The Independent mají tendenci pokrývat tento skandál jako „malou nehodu“, která demonstruje neschopnost jinak dobře míněných technokratů. Ve svém článku na toto téma například Politico píše: „Tato sága se mění v PR katastrofu pro Brusel.“

Ach ne! Copak nikdo nemyslí na PR oddělení Evropské komise!?

Ve zjevné snaze zvrátit tuto „PR katastrofu“ vydali evrokrati minulý týden „opravu“, která měla vyřešit zjevné bezpečnostní chyby aplikace.

…Ale jak Paul Moore okamžitě poukázal, tato „oprava“ byla stejně zásadně chybná jako původní verze. Konkrétně, evropští intelektuálové: Opět pro ty, kteří se nevyznají v bezpečnostním žargonu: tohle je špatné. Ve skutečnosti, jak Moore poznamenává, nejde o nic víc než o „bezpečnostní divadlo“. Tyto opravy jsou navrženy tak, aby zněly působivě, ale ve skutečnosti neřeší zásadní bezpečnostní chyby aplikace.

• „vyřešili“ problém šifrování dat v zařízení… zavedením tří zastaralých závislostí;
• „vyřešili“ problém registrace pasu zavedením mechanismu pro mazání pasových fotografií, když již nejsou potřebné… ale zapomněli tyto fotografie zašifrovat;
• „vyřešili“ problém ukládání PIN kódu pomocí solení a hashování PIN kódu… s využitím zastaralého standardu spoléhajícího se na nevhodně nízký počet iterací.

Zde bychom mohli být v pokušení připojit se k patolízalům establishmentu, kteří kritizují technologický tým Evropské komise za jeho neschopnost. Pokud však svou kritiku této aplikace ukončíme zde, riskujeme, že upadneme do zákeřné pasti.

Jak se ukazuje, existuje ještě temnější teorie o tomto katastrofálním spuštění aplikace: tyto bezpečnostní „selhání“ nejsou vůbec selháními…

Ne tak zábavná teorie, že to nebyl „selhání“

Když jsou konfrontováni s katastrofálním selháním establishmentové instituce, mainstreamoví „skeptici“ – ten druh lidí, kteří mají na zdi plakáty Michaela Shermera a mají v prohlížeči uloženou stránku Snopes.com – rádi citují pravidlo známé jako Hanlonova břitva. Jak vám řekne každý faktický ověřovatel, který za něco stojí, toto rčení zní: „Nikdy nepřisuzuj zlomyslnosti to, co lze dostatečně vysvětlit hloupostí.“

Co ale dělat v případě katastrofy s aplikací EU? Koneckonců, jak poznamenali Moore a další, nejde o pouhý případ nezkušeného programátora, který udělal jednoduchou chybu v kódu. Tato aplikace byla spíše navržena s fundamentálními bezpečnostními chybami zakódovanými v její digitální DNA. Je to jen případ „ach jo“ nekompetentnosti?

Pavel Durov si to rozhodně nemyslí. Možná ho znáte jako spoluzakladatele a generálního ředitele Telegramu, platformy pro sociální sítě a instant messaging. Možná si také vzpomenete, že Durov byl v roce 2024 zatčen francouzskými úřady, protože jim vadila absence cenzury na Telegramu. A jak si asi dokážete představit, má na zavedení této aplikace EU zcela odlišný názor než ten, který prezentují mainstreamová média.

„Nespěchejte s posměchem nad byrokraty EU,“ napsal Durov v nedávném příspěvku na Telegramu, kde se k této kauze vyjádřil. „Jejich aplikace pro ověřování věku byla z konstrukčního hlediska hacknutelná — důvěřovala zařízení (což znamená okamžitý konec hry).“

Poté spekuluje o skutečném záměru, který se skrývá za tímto údajným „neúspěchem“.

Pokud EU neřídí klauni 🤡, je toto jejich skutečný plán:

Krok 1 — Představit „aplikaci respektující soukromí“, která je však hacknutelná.

Krok 2 — Nechat se hacknout (*JSTE ZDE*).

Krok 3 — Odstranit ochranu soukromí, aby se aplikace „opravila“.

Výsledek — nástroj pro sledování prodávaný jako „respektující soukromí“.

Byrokraté EU potřebovali záminku, aby mohli tiše začít měnit svou „soukromí respektující“ aplikaci pro ověřování věku na mechanismus sledování všech Evropanů používajících sociální média. Dnešní „překvapivý hack“ jim tuto záminku právě poskytl.

Jinými slovy, Durov předkládá teorii, že zavedení této aplikace bylo ve skutečnosti jakousi virtuální operací pod falešnou vlajkou. EUrokraté nechtějí vytvořit aplikaci, která by skutečně respektovala soukromí uživatelů, ani aplikaci, která by skutečně pomáhala uživatelům udržet si kontrolu nad svou identitou a informacemi. Spíše chtějí nainstalovat do telefonů všech lidí sledovací aplikaci ve stylu Velkého bratra, aby nasáli co nejvíce dat těchto uživatelů.

Ale tito prohnaní technokraté věděli, že pokud by takovou invazivní aplikaci spustili hned, veřejnost by ji odmítla. Místo toho tedy uvedli na trh nekvalitní, snadno hacknutelnou aplikaci, aby demonstrovali, že jejich snaha o respektování soukromí uživatelů ve skutečnosti vystavuje lidi riziku. Nyní už jen musí nabídnout své (předem naplánované) „řešení“ – bezpečnostně zabezpečenou, ale silně sledovací aplikaci – a sledovat, jak o ni veřejnost hlasitě žádá.

To se EUrokratům musí nechat: pokud je to skutečně jejich plán, je to dost prohnané na to, aby oklamalo většinu veřejnosti. Jakoukoli myšlenku, že aplikace byla navržena tak, aby byla záměrně hacknutelná, mohou rozptýlit falešní skeptici, kteří blekotají o „Hanlonově břitvě“, a mainstreamová média, která o této záležitosti informují jako o příkladu „nekompetentnosti“ vlády.

V tomto případě můžeme možná Hanlonovu břitvu vyvrátit vlastní formulací. Nazvěme ji Corbettův nůž: „Nikdy nepřisuzuj hlouposti to, co lze nejlépe vysvětlit úmyslnou sabotáží.“

Ale i kdyby Corbettův nůž skutečně vysvětloval nepochopitelně špatnou bezpečnostní architekturu této aplikace, stále nám zůstává jedna poměrně velká otázka: proč jsou vlády po celém světě najednou tak posedlé ověřováním věku? Proč se chovají, jako by zjištění věku uživatelů internetu bylo tak naléhavým problémem?

Od ověřování věku k kontrolním stanovištím

Část technokratické agendy týkající se „ověřování věku“ je samozřejmě jen zástěrka. Vládám nezáleží na bezpečnosti dětí – viz vakcíny proti COVIDu a blokátory puberty jako dva nedávné příklady tohoto faktu – a nesnaží se ověřovat věk každého online z obavy o mladistvé na TikToku.

Jde spíše o kontrolu. Konečným cílem – jak už věrní čtenáři Corbett Reportu jistě vědí – je dokonalá technokratická kontrolní síť. Tato kontrolní síť bude zahrnovat nejen totální sledování všech občanů v reálném čase – včetně jejich přesné polohy a pohybů, interakcí, aktivit a záznamů jejich konverzací –, ale i kontrolu jejich transakcí prostřednictvím nějaké formy digitální měny.

Tato kontrolní síť však vychází z digitální identifikace. Aby mohli takový systém provozovat a zavést, musí ti, kdo chtějí ovládat lidstvo, mít každého ve své digitální databázi a musí propojit jejich zařízení a veškeré jejich digitální aktivity s jediným jedinečným identifikátorem.

V éře COVIDu byl tento tlak na digitální identifikaci prezentován jako nezbytná součást biologického bezpečnostního státu. „ Přece nechcete zabít babičku, nebo ano? Pak nám raději dovolte sledovat vaše pohyby v našich aplikacích pro trasování kontaktů a raději se podřiďte našim kontrolám digitálních očkovacích pasů!“

Netřeba říkat (ale řeknu to stejně), že to byla lež. Nebo, přesněji řečeno, byla to pohodlná výmluva – záminka použitá k ospravedlnění budování rozsáhlé digitální infrastruktury pro propojení pohybů a interakcí lidí s jedinečným digitálním identifikátorem.

Nyní, když je podvodná pandemie u konce, technokraté hledají jiný způsob, jak tuto agendu prodat důvěřivé veřejnosti. A tak se uchýlili k známému refrénu „Copak nikdo nemyslí na děti!“ Koneckonců, chcete přece chránit děti před online predátory, ne?

Vzhledem k výše uvedenému nyní můžeme vidět ten zběsilý úprk k paradigmatu ověřování věku tak, jaké skutečně je: maskou pro agendu digitální identifikace. Ale nevěřte jen mým slovům. Věřte slovům Andyho Yena.

Pro ty, kteří to nevědí, Andy Yen je generálním ředitelem společnosti Proton AG, švýcarské technologické firmy stojící za internetovými službami zaměřenými na ochranu soukromí, jako je ProtonMail. Minulý týden zveřejnil blog s názvem „Musíme zabránit tomu, aby ověřování věku zničilo anonymitu na internetu“, ve kterém nastiňuje cestu od ověřování věku k digitální identitě a hovoří o hrozbě, kterou to představuje pro online soukromí.

Online soukromí bylo vždy křehké. Ale s ověřováním věku jsme na pokraji toho, že jednou provždy budeme vyžadovat identitu od každé osoby, která se připojí k internetu, z jakéhokoli důvodu, legálního či nelegálního, dospělého či nedospělého. A to by nás mělo všechny děsit.

Zatímco žádná firma nemůže jednoduše ignorovat zákony ve své jurisdikci, velké technologické společnosti prokázaly, že budou s vládami spolupracovat v průmyslovém měřítku. Každý rok vyhoví stovkám tisíc žádostí o data od vlád, z nichž mnohé nikdy neviděl soudce, a jejich počet stále roste.

Navíc je o nich známo, že podléhají tlaku státu a zakazují aplikace. Pokud bude každý účet Apple ve Velké Británii vázán na vládou vydaný průkaz totožnosti, jak dlouho potrvá, než to samé bude očekávat každá další země? Jakmile začnete tyto shromážděné průkazy totožnosti používat k blokování přístupu na základě věku, je jen krůček k blokování přístupu na základě národnosti nebo jiných faktorů.

Jak dlouho potrvá, než Čína bude požadovat jména všech osob, které si stáhly určitou aplikaci? Jak dlouho potrvá, než budou technologickým gigantům zaslány seznamy „nežádoucích osob“ s příkazem k jejich úplnému zablokování na internetu? Je to opravdu cesta, po které jsme připraveni se vydat?

Bohužel, odpověď na Yenovu závěrečnou otázku může být „ano“.

Vskutku, když jsou lidem předloženy věrohodné argumenty – „evropští odborníci prostě neumí naprogramovat aplikaci respektující soukromí!“ – a věrohodná motivace – „musíme chránit děti!“ – většina lidí na to skočí a přistoupí na program ověřování věku. Samozřejmě, až si tito dobromyslní, ale příliš důvěřiví naivkové uvědomí, že tu vůbec nejde o ověřování věku, ale o vytvoření digitální síťky, bude už pozdě. Budou již uvězněni v chřtánu digitálního kolosu.

Skutečná otázka tedy zní: co bychom s tímto problémem měli dělat? Jak víte, mám své vlastní nápady, včetně bojkotu gigantů sociálních médií, podpory vytváření alternativ sociálních médií a dokonce i úplného odmítnutí digitálního světa. Samozřejmě mě zajímá, co si o tom myslíte vy a co plánujete dělat, když se smyčka digitální identifikace začíná kolem našich krků utahovat. Členy Corbett Reportu zveme, aby se přihlásili a zanechali své názory v sekci komentářů níže.

Ale místo toho, abychom se utápěli v pesimismu, zaměřme se na pozitivní ponaučení z dnešního zkoumání. Až se příště nějaký samozvaný „skeptik“ podporující establishment pokusí použít Hanlonovu břitvu k vysvětlení vzorce opakovaných „neúspěchů“, můžete nyní nasadit Corbettův nůž, abyste mu uřízli jazyk a strčili mu ho zpět do krku.

…Metaforicky řečeno, samozřejmě.