Podpořte prosím chod nezávislého média. Vaše podpora je jediná, která udržuje tuto aktivitu v chodu. Budu rád za Váš příspěvek v podobě daru na účet: (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894 nebo menší částkou měsíčně ZDE. Děkuji!

↓ Video v originále s českými titulky ↓

↓ Video s českým dabingem ↓

Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack / Bitchute

Originál videa publikován ZDE: 29. června 2026

Přepis:

Pokud jste si někdy prohlíželi záběry z ulice z 60., 70., 80. a 90. let, a dokonce i z počátku 21. století – v podstatě z doby, než se internet stal běžnou součástí života, nebo alespoň než se sociální sítě staly běžnou součástí života –, všimli byste si, že z lidí vyzařovala jiná energie. Zdálo se, že lidé navazovali lepší oční kontakt, měli více energie, více lidí se prostě jen tak procházelo po ulicích, lidé měli více koníčků, byli společenštější – je spousta věcí, které mi chybí, když se na ty záběry dívám, a to jsem v té době ani nebyl na světě. Je to jako jedna z velkých tragédií naší doby, jako by nám něco ukradli, včetně našich mozků. A myslím si, že hodně z toho souvisí se způsobem, jakým vnímáme svět v tomto internetovém prostředí. Nevím, jak vy, ale já už toho mám tak trochu dost. Chci svůj mozek zbavit technologického zatížení, „odblokovat“ si hlavu, myslet jasněji, mít víc motivace a energie. Takže pokud máte zájem udělat to samé, pak je tohle video právě pro vás. Dnes si povíme o šesti způsobech, jak si vyčistit mozek, abyste snad mohli žít klidnější a radostnější život.

První bod je udržovat si jasnou mysl. Když se ráno probudíte, máte k dispozici přirozenou jasnost mysli, která je vám vždy k dispozici. Někteří lidé mají základní úzkost, ale to je v pořádku. Možná právě řešíte nějaké problémy – a je důležité, abyste je vyřešili – a neměli byste se hned vrhnout na algoritmicky řízený informační kanál, který vám v obrovském množství servíruje náhodné informace. Instagram Reels, YouTube Shorts – všechny tyto věci jsou v podstatě jako hazard s vaším duševním zdravím. Nemáte tušení, co se objeví při dalším přejetí prstem. Vůbec netušíte. A čím víc to děláte, tím víc vám to zamotává hlavu. Je to matoucí. Demotivuje vás to. Zkracuje vám to pozornost. A jo, je to zábava, a o to asi jde, ale opravdu vám to škodí. Jedním z mých oblíbených způsobů, jak zabránit tomu, aby vám to tolik zamotalo hlavu, je nedotýkat se té sračky hned na začátku dne. Pokud máte zájem být rozumně produktivním člověkem, který je soustředěný, motivovaný a cílevědomý, pak pravděpodobně nechcete hned po probuzení zamotávat si hlavu, zkracovat si pozornost a zvyšovat hladinu kortizolu. Co tu všichni děláme? Často ty aplikace na delší dobu prostě smažu, jen abych omezil příležitosti k hříchu. Během těchto období abstinence od sociálních médií vám vřele doporučuji ponořit se do filmů. Možná řeknete: „No, filmy jsou jen další blbost.“ To opravdu není. U filmů si záměrně vybíráte, na co se budete dívat. U krátkých videí nemáte na výběr. Je to opravdu jen výherní automat. Myslím, že všichni potřebujeme sledovat více filmů a číst více knih.

Druhým způsobem, jak si vyčistit hlavu, je neotravovat své tělo tolik, jak pravděpodobně děláte. Tohoto tématu se dotknu jen krátce, protože se o něm podle mě mluví hodně. Myslím, že většina lidí dramaticky podceňuje vliv, jaký má jídlo, které přijímají, na jejich duševní stav. Dobrým příkladem z mého vlastního života je, že když sním něco s vysokým obsahem sacharidů, třeba chleba nebo ovesné vločky, moje duševní jasnost je na další tři hodiny v háji. Jsem celý ospalý, cítím se tak nějak nafouklý a slzí mi oči. Rozhodně nejsem bystrý a při smyslech. A neříkám, že sacharidy způsobují „mozkovou mlhu“ nebo něco podobného, ale všiml jsem si, že když si dám jídlo s vyšším obsahem bílkovin a zdravých tuků, mám pak trochu čistší duševní energii. Vlastně se mi zdá, že mám víc mentální energie a jasnější mysl, zatímco když si dám pořádnou porci chleba – třeba zajdu do Subway a koupím si sendvič – sakra, trvá mi asi tři hodiny, než se z toho vzpamatuju. Jo, občas si tu nezdravou stravu dopřejte. Řiďte se pravidlem 90-10. 90 % vašeho jídelníčku by mělo sloužit jako palivo pro vás, vaše cíle a vaše životní zájmy. A těch zbývajících 10 %? Jo, dejte si občas zmrzlinu.

Třetím způsobem, jak si vyčistit hlavu, je resetovat se a nepřemýšlet nad tím dokola. Takže pokud se vám nepodařily kroky jedna a dva – řekněme, že jste si tu nezdravou stravu doslova vtáhli očima a sledovali ji ústy –, pravděpodobně nemáte energii na to, abyste se věnovali svým cílům, dostali se z dluhů, soustředili se na svůj vedlejší nebo hlavní zdroj příjmů, a to je opravdu nepříjemný pocit. A když se nacházíte v tomto negativním duševním stavu, většina lidí začne přemítat. A protože přemítání je stresující, budete chtít něco, co ten stres zmírní. A to, k čemu pravděpodobně sáhnete, je právě to, co ten stres původně způsobilo. Nadměrná stimulace, pojídání té svinské břečky, zkracování vaší pozornosti a podléhání krátkodobému potěšení, což vede jen ke stejnému přemítání. Řekněme tedy, že je polovina dne a jste ze sebe velmi zklamaní. Cítíte se opravdu mizerně. Začněte znovu. Nepřemítejte. Je zřejmé, že toho moc neuděláte. Nejste v produktivním stavu mysli s jasnou hlavou. Zastavte tedy ten vůz, než spadne z útesu. Znovu posuďte a zhodnoťte svou situaci a dejte si čas na to, abyste znovu získali duševní jasnost. Ten akt zpomalení mozku bez podnětů, snaha být přítomný, sníží šum ve vaší mysli. Nezaplavujete ji neustále dopaminem. Prostě se resetujte. Probuďte se, načerpejte trochu energie, projděte se kolem domu a pak to zkuste znovu. Teprve pak se pokuste pracovat. Zaručuji vám, že to bude mnohem snazší, než kdybyste jen tak zůstali v tomhle stavu přemítání a letargie a pak se snažili do práce nutit násilím. To se vám podaří jen jednou za uherský rok. Někdy to vyjde, ale většinou ne. Naučte se tedy lépe rozpoznávat, v jakém duševním stavu se právě nacházíte, a snažte se to napravit. Resetujte se. Nepřemítejte.

Čtvrtým způsobem, jak si uvolnit hlavu, je zapojit se. Jednou z nejznepokojivějších věcí, ke kterým nás kultura sociálních médií přivedla, je to, že se z nás stali voyeři. Sledujeme lidi. Nahlížíme do jejich vztahů. Jsme zváni do jejich domovů a jen sledujeme, jak žijí svůj život. Ale nejde ani tak o to, že je sledujeme, jak žijí svůj život. Sledujeme sestříhané video, které zveřejnili a které má představovat jejich život. A obvykle jde o vylepšenou verzi jejich života. Naše společnost je takto strukturována, takže se to děje čím dál tím víc, až do bodu, kdy jsou skuteční lidé jakoby zástupci své online verze. Dochází tedy k nedostatku skutečné účasti. Nemluvím s nikým. Mluvím do kamery. A vy taky s nikým nemluvíte, jen mě sledujete. Uvedu příklad, proč je to destruktivní. Když jsem byl na univerzitě, stejně jako většina svobodných kluků v prvním ročníku, měl jsem velký zájem bavit se s holkama a flirtovat s nimi, snažit se získat jejich číslo a nakonec s nimi jít na rande. Jedna věc, které jsem si všiml, je, že když jsem to dělal přirozeně, tváří v tvář, ta interakce pro mě obvykle dopadla docela dobře. Ale jako prvák jsem měl jeden zvyk, a ten má dnes většina lidí. Řeknou si: „Dobře, Stacey, zajímalo by mě, jestli máme nějaké společné přátele. Podívám se na ni na Facebooku, abych zjistil, jaká asi je.“ A když jsem to udělal, všiml jsem si, že až jsem Stacey příště potkal, moje sebevědomí bylo úplně v háji. Je to skoro jako bych si tím, že jsem prohledávala její Facebook, začal vytvářet vlastní názor, zcela oddělený od ní samotné, o tom, jaká asi musí být. A protože jsem si tím, že jsem se podívala na její Facebook, změnil názor na to, jaká Stacey ve skutečnosti musí být, stala se její osobnost v reálném životě, její skutečná osobnost, takovým zástupcem jejího skutečného života – tím, co zveřejňovala na internetu. Mohl jsem mít se Stacey velmi příjemné setkání a těšil jsem se, až ji zase uvidím, ale poté, co jsem se prohrabal jejím Facebookem, se věci tak nějak změnily. Tohle nedělejte, lidi. Je to prostě zásadně divné. Zapojte se do konverzace. Poznávejte lidi v reálném životě. Neutíkejte na internet, kde lidi jen pozorujete. Tím, že nechodíte na Instagram, o nic nepřicházíte.

Pátým způsobem, jak si vyčistit hlavu, je zapomenout na sebe. Myslím, že spousta moderní moudrosti a spousta moderních metod sebezdokonalování je posedlá touto myšlenkou zdokonalování sebe sama. A často je takové uvažování zcela kontraproduktivní vůči původnímu cíli. Vezměte si třeba „looks maxing“. Lidé si z „looks maxingu“ neustále utahují. Říkají, že je to hloupé, a v jistém smyslu to tak trochu je. Ale „looks maxing“ má i prvky, které jsou pravděpodobně docela užitečné. Pokud máte komplexy z určitých aspektů svého vzhledu – řekněme, že jde o něco, co se dá snadno napravit –, nebudu vám lhát a tvrdit, že na těch věcech nezáleží. Lidé si o vás udělají názor za méně než vteřinu. A pokud vás lidé budou považovat za atraktivnějšího a upravenějšího, pravděpodobně se k vám budou chovat lépe. Trocha úsilí však může přinést velké výsledky. Pokud jste se dříve cítili nesví kvůli něčemu na svém vzhledu a pak tyto věci napravíte, může to vést k větší sebedůvěře. Ale pokud tam jen sedíte a snažíte se svůj vzhled zdokonalit, vede to zase jen k větší nejistotě. A chvíle, kdy jste nejsvobodnější, nejsebevědomější a nejklidnější – a pravděpodobně i působíte mnohem lépe –, jsou ty, kdy doslova zapomenete, že existujete. Občas se dostanete do té „zlaté zóny“. Ten vzácný okamžik, kdy vám společenské kontakty prostě jdou od ruky. Jste svobodní, uvolnění, bavíte se a jste plně přítomní. Myslím, že klíčem k sebevědomí, zejména v roce 2026, není být si více vědom sebe sama, ale méně. Je v tom, zapomenout na sebe. Ponořte se naplno do projektů, na kterých pracujete, do věcí, které vás baví, a do lidí, se kterými mluvíte. Je to mnohem lepší pocit.

Dobře, a posledním způsobem, jak si vyčistit hlavu, je přizpůsobit se, ne propadat zoufalství. Pokud se v životě nacházíte v těžké situaci, věci nejdou podle očekávání. Možná se potýkáte se zraněním, únavou, mentálním mlhou, beznadějí ohledně budoucnosti nebo špatnou finanční situací. Ať už je to cokoli, je velmi lákavé propadat zoufalství a říci si: „Není žádná naděje do budoucna. Je po všem.” A je velmi lákavé obviňovat se za to, co se pokazilo. Navrhuji jiný způsob, jak se na to dívat, který bude pravděpodobně užitečnější. Věřím, že každý jedná tak, jak se mu v daném okamžiku jeví jako cesta k největšímu štěstí. Řekněme například, že máte rádi nějakou drogu. A nazvěme tuto drogu mandarinky. Víte, že kdybyste je přestali jíst, váš život by se navždy zlepšil. A nesnášíte skutečnost, že to nedává smysl, že jíte mandarinky v takovém množství. Ale když před sebou uvidíte mandarinku, řeknete si, že by bylo bolestivější ji nejíst, než ji sníst. Myslíte si, že sníst tuto mandarinku by vám v tomto okamžiku přineslo největší štěstí. To je všechno, co váš mozek dělá. Až to uděláte, řeknete si: „Proboha, nemůžu uvěřit, že jsem na to skočil. Co jsem si to jen myslel? Jsem idiot. Udělal jsem to zase.” Toužím po dni, kdy už nebudu mít pocit, že to musím dělat. Kolikrát jste to už udělali s čímkoli, co je pro vás to „něco“? Pokud k tomu budete stále přistupovat tímto způsobem, budete v tom pokračovat pořád stejně. Musíte změnit svůj pohled na věc. Musíte změnit svůj úhel pohledu na svou situaci. Nejde o to, snažit se víc. Nejde o to, ještě víc se za to stydět. Takže místo toho, abyste se obviňovali za špatná životní rozhodnutí, změňte svůj úhel pohledu. Nemusí to být nic dokonalého, co vám nakonec pomůže žít lepší život. Stačí, aby to bylo jiné, abyste dosáhli pokroku, protože přemýšlet stejným způsobem o stejné věci a dělat stále to samé k velkému pokroku nevede, že? Tímto způsobem jste to už dělali dost dlouho. Tyto informace máte vryté do hlavy. Zkuste tedy teď změnit svůj přístup. Zkuste to z jiného úhlu. Zjistěte, jestli to funguje lépe nebo hůře. Sledujte změny. Podívejte se, jak to pro vás dopadlo, a pak přejděte k jinému souboru informací. Zkuste to z jiného úhlu. Tento přístup vám pomůže mnohem víc, než když strčíte hlavu do písku a řeknete si: „Je po všem.“ Doufám, že se vám toto video líbilo. Moc děkuji za sledování. A pokud byste mi mohli udělat laskavost a dát videu lajk, klikněte na tlačítko „Líbí se mi“ a zanechte komentář, ve kterém mi napíšete, co se vám na videu líbilo. Když to uděláte, algoritmus mi požehná a strčí moji plešatou hlavu na domovské stránky jiných lidí, čímž jim pomůže, což pomůže i mně. Je to tedy taková win-win situace pro všechny zúčastněné. Pokud tu jen tak číháte, zvažte přihlášení k odběru, i když to v roce Páně 2026 vlastně k ničemu není. Děkuji za sledování a uvidíme se v dalším videu.