Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, budu rád za Váš příspěvek v podobě daru na účet: (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894 nebo menší částkou měsíčně ZDE. Děkuji!

Originál článku publikován ZDE: 12. července 2026

Ze všech úvah k 4. červenci, které jsem letos četl, mě nejvíce překvapil článek Kita Knightlyho pro Off-Guardian.org s názvem „Amerika nikdy nebyla problémem“.

Říkám „překvapivý“, protože většina podobných článků k Dni nezávislosti je psána Američany a pro Američany a obvykle se jedná o nějakou variaci na nářek, že „dnešní mládež neví, o čem je Den nezávislosti skutečně!“ Knightly je však Brit, který píše pro mezinárodní (ale pravděpodobně převážně britské) publikum, a jeho poselství je zcela odlišné.

Konkrétně:

Amerika nikdy nebyla impériem, byla jen místem, kde impérium nějakou dobu sídlilo.

Měla předtím jiné domovy a v budoucnu bude mít další. Je to jako krab poustevník, který se zbavuje ulit, jak roste.

Národ Spojených států – ať už pojem „národ“ definujete jakkoli – byl stejně tak obětí jako kdokoli z nás.

Měli byste si přečíst celý článek. Je krátký, dobře napsaný a poukazuje na důležitou věc. Globální (globalistická) říše sice měla v posledních 80 letech své sídlo ve Washingtonu, ale nejde o fenomén zásadně americký. Spíše se jedná o parazitickou entitu, která existuje již po staletí – možná i tisíciletí – a během té doby napadla různé hostitele.

Nyní to vypadá, že globalisté se chystají svléknout svou americkou kůži a přesunout se do slunečnějších končin jinde.

Pokud se však chystají k takovému kroku, vyvstává zajímavá otázka. A to: kam se Impérium přesune dál? Kterou zemi tito paraziti napadnou jako další a kde bude jejich další operační základna, až se Amerika ponoří do chaosu a násilí?

Dnes vám nabídnu několik možností, kam by se Impérium mohlo vydat, až opustí USA.

Jste připraveni? Zapojme tedy naše mozkové závity a podívejme se na to.

HALIFAX

Dobře, vydržte se mnou. Vím, že představa, že se Halifax (město na východním pobřeží Kanady – Nové Skotsko) brzy stane domovem Říše zla, přivede Kanaďany k smíchu a ostatní k tomu, že se vrhnou po atlasu. Koneckonců, nikdo při smyslech by nenapadlo umístit do Halifaxu cokoli důležitého, natož pak hlavní základnu globální říše, že?

Správně.

Musíme však mít na paměti, že když mluvíme o zlých, dravých psychopatech, kteří už po staletí řídí toto globalistické spiknutí, mluvíme o lidech, kteří ze své podstaty nejsou při smyslech.

Typický příklad: Mark Carney.

Na začátku tohoto měsíce kanadský premiér (a hlavní spiklenec Bilderbergu / Bank of England / OSN / Epsteina) Mark Carney oznámil vznik nové globální obranné banky. Nová instituce, oficiálně nazvaná Defence, Security and Resilience Bank (DSRB), se sama definuje jako „mnohostranná banka ve výlučném vlastnictví národních států, určená k mobilizaci kapitálu potřebného k tomu, aby pomohla stejně smýšlejícím spojencům a partnerům financovat jejich kapacity pro obranu, bezpečnost a odolnost demokratického světa.“

Banka se již více než rok nachází ve fázi plánování, ale Kanada se tak či onak ocitla v čele tohoto projektu. Možná to byl Carneyho nyní nechvalně proslulý projev o „středních mocnostech“ na Světovém ekonomickém fóru v roce 2026, který Kanadu posunul do popředí tohoto projektu, jak někteří nyní spekulují.

Pokud to byl záměr Carneyho davoské tirády, zdá se, že se vyplatil. Na summitu NATO v uplynulém týdnu Carney oficiálně zahájil činnost DSRB oznámením jejích deseti zakládajících členů.

…Ehm, vlastně devět zakládajících členů.

…Jak jsem říkal, je to osm zakládajících členů.

Banka, jak se dozvídáme, se snaží shromáždit přes 134 miliard dolarů levného financování od členských států, aby nakrmila vojensko-průmyslovou bestii „posílila bezpečnost spojenců“ a pomohla jim splnit jejich výdajové závazky vůči NATO prostřednictvím dlouhodobého, nízkonákladového financování. O sídle nové banky zatím nebylo rozhodnuto, ale Toronto, Montreal, Ottawa, Halifax a Vancouver jsou údajně všichni ve hře.

Přesto je pochybné, že by i někdo tak pomatený jako Carney skutečně věřil, že DSRB promění nějaké kanadské město v operační základnu pro nový světový řád řízený středními mocnostmi.

Za prvé, poměrně nevýrazný seznam zakládajících členů banky znamená, že bude mít vůbec potíže s financováním tohoto projektu. Albánie, Belgie, Kanada, Řecko, Lotyšsko, Lucembursko, Rumunsko, Turecko a Ukrajina mohou být či nemusí být krásnými místy k návštěvě, ale ekonomickými velmocemi rozhodně nejsou.

Zadruhé, a to je možná ještě důležitější, samotná podstata Carneyho koncepce „středních mocností“ spočívá v tom, že nelobuje za to, aby Kanada nebo podobné země střední velikosti vedly Nový nový světový řád. Pouze tvrdí, že by měly mít své místo u stolu.

Přesto nelze Kanaďanovi vyčítat, že mu spojení „sídlo globální vlády“ a „Halifax“ připadá příliš vtipné na to, aby se o něm v takovémto úvodníku nezmínil.

PEKING

Je třeba přiznat, že informovanému čtenáři se Peking okamžitě jeví jako pravděpodobnější kandidát než Halifax na (ne)čestný titul budoucího hlavního města globalistů. Ve skutečnosti je na prvním místě mého seznamu kandidátů na sídlo globalistů po Washingtonu.

Samozřejmě existují historické důvody domnívat se, že Čína je oblíbencem globalistů, a proto bude Peking jejich první volbou pro novou operační základnu, pokud (když?) Amerika upadne do chaosu.

Ve skutečnosti, jak víte z mé práce o Číně a novém světovém řádu, je vytváření čínského strašáka 21. století procesem, který globalistická klika zahájila již na počátku 20. století. Právě tehdy si rodina Rockefellerů začala vytvářet své „velmi pozitivní pocity vůči této zemi“, které, jak otevřeně přiznává i vlastní propaganda této nechvalně proslulé ropné oligarchie, „se předávaly z generace na generaci“, takže „Čína pro nás [Rockefellerovy] v jistém smyslu nebyla tak neznámým místem, jak by se mohlo zdát mnoha Američanům“.

Právě tehdy také Yale v Číně vytáhl z anonymity tehdy neznámého Mao Ce-tunga a pozval ho, aby převzal vedení studentského časopisu. Dokonce i Yale Daily News se chlubí, že „bez podpory Yale by se Mao Ce-tung možná nikdy nevymanil z anonymity a neovládl Čínu.“ Toto propojení přetrvávalo až do konce 20. století, přičemž jedna zpráva z roku 1990 v časopise The New Federalist poukazuje na to, jak „každý americký velvyslanec v Pekingu od doby Kissingerovy dohody s Mao Ce-tungem byl členem téhož malého yaleského kultu“.

A došlo také k záměrnému budování čínské ekonomiky, počínaje setkáním Rong Yirena s Davidem Rockefellerem v roce 1980, které navázalo finanční vazby umožňující vzestup čínského draka, přes příliv investic společností z žebříčku Fortune 500 do této země, přes přesun amerických průmyslových kapacit do Číny až po přenos americké vojenské technologie jejich údajnému nepříteli.

Ano, Čína je již dlouhou dobu plánovaným budoucím sídlem nové, multipolární světové vlády. Právě proto se zneuctěný arciglobalista Maurice Strong rozhodl odtud uprchnout po svém politickém pádu v rámci úplatkářské aféry OSN „ropu za potraviny“.

A nyní se Čína jeví jako zřejmá volba pro roli příštího hostitele globální říše, zatímco Amerika začíná rozkládat starý světový řád zevnitř.

Uvádí se, že Čína je skutečným vítězem války v Íránu.

Geopolitický vliv Číny se nepochybně dále rozšiřuje, jelikož zaujímá významnější pozici na Blízkém východě a v Africe.

Dominance Číny v obchodu se vzácnými zeminami je již delší dobu známá a hodně se mluví o tom, že značná část vojenské kapacity Západu (nemluvě o průmyslové kapacitě) je závislá na libovůli čínské vlády.

A Čína si nadále zajišťuje monopol na špičkovou vědu, od tolik propagovaného závodu v umělé inteligenci až po nábor špičkových vědců. Nejenže tu máme opravdu šílený příběh Charlese Liebera a neméně šílený příběh o pašování červů, ale právě tento týden Omar Yaghi – chemik a nositel Nobelovy ceny z Kalifornské univerzity v Berkeley – oficiálně nastoupil do funkce na Univerzitě Tsinghua v Pekingu, kde bude vést institut využívající umělou inteligenci k urychlení objevování nových materiálů.

Ano, zdá se, že (pečlivě koordinovaný) převod moci na Čínu již začal. Kdo by mohl pochybovat o tom, že v případě amerického kolapsu by ti, kteří by neměli být u moci, prostě nenasedli na nejbližší let do Pekingu?

BRUSEL

…Než si však tito budoucí oligarchové sbalí kufry do Číny, měli bychom zvážit ještě jednoho klíčového kandidáta na město hostící globalisty: Brusel.

Ano, toto malebné evropské město proslulé vaflemi a čokoládou se rovněž osvědčilo jako spolehlivá základna pro diktátory Evropské unie a pašeráky drog z NATO, což z něj činí další logickou volbu jako místo, kde by se globální mafiáni mohli usadit.

Pokud hostitelské město globální říše vyžaduje prokázanou schopnost nemilosrdně utlačovat své občany a bezohledné pohrdání lidskou svobodou, kdo by mohl popřít, že Brusel, domovská základna EU, tyto požadavky splňuje? V posledních několika letech se EU skutečně usilovně snaží prosadit všechny hlavní body globalistické agendy.

Samozřejmě stojí EU za snahou o ukončení šifrované komunikace mezi svými poddanými. Jak ostatně uvádí Kit Knightly na webu Off-Guardian, poté, co Evropský parlament učinil pozoruhodný krok a hlasoval proti návrhu zákona umožňujícímu technologickým firmám provádět hromadné skenování online komunikace všech občanů, provedli – v pravém duchu EU – jednoduše nové hlasování. Tentokrát zavedli zvláštní pravidla, která zajišťují, že pokud proti zákonu nehlasuje nadpoloviční většina parlamentu, bude stejně schválen. (Demokracie, dámy a pánové!)

A samozřejmě EU tlačí své občany do spárů nepřetržitého digitálního sledovacího sítě. Právě minulý týden EU nařídila „pokročilé systémy varování před rozptýlením řidiče“ ve všech nových automobilech prodávaných v celé Evropě, údajně za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu tím, že systémy detekují, kdy řidiči odvrací pohled od silnice. Ve skutečnosti, jak uvádí web All About Cookies, tyto předpisy jednoduše proměňují všechna auta v EU v neustále zapnutá sledovací zařízení a nenabízejí žádnou transparentnost ohledně toho, co se děje s daty shromážděnými prostřednictvím tohoto systému.

A samozřejmě EU zavádí biometrické skenery při vstupu a výstupu a tvrdé zásahy proti svobodě slova a politiky, které přispívají k velké výměně (obyvatelstva, pozn. překladatele).

A kromě toho, že Brusel slouží jako sídlo eurokratů, hostí také příšery z NATO a usiluje o to, aby se stal velitelstvím nové evropské armády, kterou globalisté tak horlivě chtějí sestavit.

Takže ano, lze s jistotou říci, že toto jinak nevýrazné evropské hlavní město je kandidátem na budoucí sídlo budoucích světových oligarchů.

NĚKDE JINDE?

Halifax? Peking? Brusel?

Proč ne Kyjev? (Promiňte, „Kyiv“.)

Nebo Turecko? (Promiňte, „Türkiye“.)

Nebo Timbuktu? (Promiňte, „ⵜⵏⵀⵗⵜ“.)

Nebo, vážněji, co třeba Buenos Aires, kde si Peter Thiel údajně zřizuje druhý domov v rámci možného přestěhování do Argentiny?

Nebo co takhle Astana (hlavní město Kazachstánu), kandidátka na budoucí ústředí globalistů, jejíž zednářská architektura z ní již dlouho činí středobod pozornosti pro strašidelná videa o ovládání Iluminátů?

Nebo se snad Říše zla nakonec z Ameriky neodstěhuje. Možná se jen přesune z Washingtonu do Denveru, který se pyšní blízkostí nejen k bunkru pro vedení jaderné války v Cheyenne Mountain, ale také k strašidelnému uměleckému dílu Nového světového řádu na mezinárodním letišti v Denveru.

Jistě, je zábavné o takových věcech spekulovat. Ale záleží na tom vůbec?

Koneckonců už víme, že jen proto, že Londýn býval hlavním městem světové říše, neznamenalo to, že by ta říše sama o sobě byla ze své podstaty anglická. A v této éře Pax Americana není globalistická říše ze své podstaty americká.

Je skutečně důležité mít na paměti, že ať už se globalisté nakonec usadí kdekoli – nebo i kdyby nakonec zůstali ve Washingtonu – nic to nemění na povaze samotného globalistického systému a zásadně to nemění ani naše postavení nevolníků na jejich globální plantáži.

Jistě, světový řád vedený Pekingem by vypadal jinak než světový řád vedený Bruselem, Buenos Aires nebo jakýmkoli jiným způsobem. Působilo by to jinak. Mluvil by jiným jazykem, měl by odlišnou kulturní příchuť a zasazoval by se do jiného historického kontextu. Ale nakonec by to stále byla světová říše.

Naše role v tom všem je tedy nakonec stejná jako vždy: nadále zvonit na poplach za svobodu, prosazovat věc lidské svobody a poukazovat na pošetilost těch, kteří tvrdí, že jiný typ světové říše (multipolární světový řád!) bude pro lidstvo prospěšný.