Autor článku: David Formánek

Hodně se mluví o tom, jak umělá inteligence (AI) nahradí různé profese a tvůrčí činnosti, kterým se lidé věnují. Jak AI způsobí revoluci v tom, jak se tvoří filmy, píšou knihy, dělá žurnalistika, natáčí videa… a mnohé z toho už nyní vidíme odehrávat se na internetu. Více a více se AI využívá i mezi běžnými uživateli, kteří ji využívají pro své podnikání, psaní článků nebo s vidinou rychlého zisku ve formě toho, že veškerý kreativní proces nechávají na AI a výsledný produkt ve formě článků či videí nahrávají online.

Když tohle člověk pozoruje, je přirozené si myslet, že tento trend bude jen sílit a brzy už ani nerozeznáme, co je AI a co ne (což se už děje, a to jsme teprve na začátku). Že budeme tak navyklí na obsah vygenerovaný za nás/pro nás, že už ani nebudeme muset vynakládat nějaké kreativní úsilí. Mnozí nadcházející tvůrci obsahu, kreativci, podnikatelé a lidé se snahou vybudovat něco smusluplného, budou pozorovat (a už pozorují), jak ostatní využívají AI jako přes kopírák, aby vybudovali byznys tak, jak to učí ostatní. „Přece jim to tak hezky funguje, je to snadné a nemusím se u toho ani moc zapotit,” možná si řeknou. A já se jim ani nedivím.

Dnešní doba rychlého a povrchního obsahu nás učí, že čím má něco na internetu více lajků, sdílení a zhlédnutí, tím to musí být kvalitnější. Jenže opak je často pravdou. Vytrácí se hloubka, kvalita a… to, co žádná AI nenahradí… duše.

Jsem přesvědčen, že o tom to je, a mnozí už to začínají více cítit. Za poslední rok si všímám, že lidé obklopeni strojeným, povrchním a obsahem, který už viděli tisíckrát akorát v jiném kabátě, začínají prahnout po něčem… hlubším a lidštějším. Chtějí sledovat obsah, který má duši. Chtějí číst věty, ze kterých je cítit autenticita a lidskost a ne dokonale upravená esej pomocí AI bez gramatických chyb.

Ať už si to uvědomujeme nebo ne, něco v nás tíhne právě k tomu, co je opravdové, co má hloubku, co má v sobě duši. A to žádná AI nenahradí.

Tady chci zdůraznit, že nejsem odpůrce AI a technologií jako takových. Vše může být využíváno ku prospěchu nebo k destrukci. Je rozdíl využívat AI k podpoře mého kreativního snažení a využívat AI, aby za mě napsala článek, který pak vydávám za svůj vlastní (aniž bych se na něm nějak kreativně podílel).

Mnozí z vás, kteří se pohybujete na internetu, jste určitě natrefili na nějaký článek či příspěvek, který se vám zdál až nějak podivně „uhlazený”, že jste si možná říkali, jestli nebyl vytvořen právě umělou inteligencí. Já věřím, že bez ohledu na to, jak moc se umělá inteligence v dalších letech zlepší, vždy někde v hloubi naší duše budeme cítit, že její výplody prostě nebudou „ono” a něco jim bude chybět – to, co jim bude chybět, je právě duše a lidskost.

Duše, kterou každý člověk dává do svého výtvoru. Ať je to truhlář, který tvoří nábytek. Ať je to obchodník, který má upřímný zájem komunikovat s klienty a přinášet jim hodnotu. Ať je to YouTuber, který sdílí své jedinečné myšlenky a pohledy se světem.

Kam to vše spěje?

Myslím si, že se budou tvořit dvě skupiny lidí. Jedna skupina půjde cestou povrchního konzumu, bez schopnosti vědomě rozlišit, co je AI a co ne. Oni to někde v hloubi duše možná budou cítit, že to není úplně ono, ale nebudou tomu věnovat pozornost.

A pak bude druhá skupina lidí, kteří se budou vědomě odpoutávat od tohoto povrchního obsahu upraveného specificky pro algoritmy sociálních sítí. Budou vyhledávat tvůrce, od kterých cítí autenticitu, opravdovost, hloubku a lidskost. Ne nějakou uhlazenou personu, ale syrovou, zranitelnou a nedokonalou lidskost, kterou umělá inteligence nikdy nenapodobí.

Možná si vzpomínáte, jak se před lety mluvilo o tom, že elektronické knihy (ebooky) ovládnou svět a fyzické, tištěné knihy zaniknou. To se stále nestalo a dle mě ani nikdy nestane. Ebooky zaujímají podle statistik necelých 20 % celkového knižního trhu… tištěné knihy stále dominují. Lidé totiž chtějí cítit tu opravdovost; chtějí cítit, že něco vlastní, že mohou listovat stránkami, přičichnout si ke knize a cítit vůni papíru. Mám dojem, že něco podobného se stane i s umělou inteligencí, kdy lidé budou odmítat tuto digitální, povrchní dystopii a budou si vědomě vybírat to, v čem spatřují tu opravdovost, autenticitu a lidskost.

Jak to vnímáte vy? Podělte se o své postřehy do komentáře, rád si je přečtu.

Líbí se Vám moje tvorba? Budu rád za Váš příspěvek v podobě daru na účet: (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894 nebo menší částkou měsíčně ZDE. Děkuji!