Přepis videa:

JP1: Ahoj příteli.

JP2: Ahoj soudruhu.

JP1: Máš rád svobodu slova?

JP2: Nemám. Vlastně tě teď cenzuruji ve své mysli,protože Big Tech to za mě nedělá.

JP1: Děkuji, že jsi tak ohleduplný.

Svoboda slova je strašná, že?

JP2: Naprosto otřesná.

JP1: Co na ní nemáš rád?

JP2: To nemohu říct.

JP1: Nemůžeš, nebo nechceš?

JP2: Nejlépe obojí.

JP1: Já vím… v dokonalém světě, že?

JP2: Je to skvělý pocit, nebýt schopen říct, co chci.

JP1: Stejně skvělý, jako když potřebuješ jít na záchod a nemůžeš.

JP2: Přesně tak. Proto jsou lidé rádi, když je někdo přerušuje.

JP1: Nemůžou tak říct to, co chtějí.

JP2: To miluji… A pokud jde o zákaz svobody slova, s radostí chci říct, že Nancy Pelosi se snaží na půdě Sněmovny USA zakázat genderové výrazy jako matka, otec, syn a dcera.

JP1: No teda! To jsem rád! Realita je tak nevědecká. Odebere syny a dcery od jejich matek a otců… no nejprve v projevu, a pak…

JP2: Já vím.

JP1: Je národní poklad. Nenávidím lidi, kteří nejsou Nancy Pelosi.

JP2: Co ty nejvíce nenávidíš na svobodě slova?

JP1: Hate speech (projev nenávisti)

JP2: Je všude, že?

JP1: Jo, a kdyby lidé neměli právo mluvit, pak…

JP2: Nebyl by žádný hate speech!

JP1: Ano!

JP2: Geniální!

JP1: Kéž bychom neměli jen právo na projev a hate speech, kéž bychom neměli ani právo mluvit o hate speech.

JP2: Nenávidím práva!

JP1: Zakázáním projevu by svět vyčistil od nenávisti.

JP2: A všeho.

JP1: Dobře!

JP2: Nenávidím nenávist!

JP1: Pak bys měl láskyplný svět.

JP2: Zrozen z nenávisti svobody projevu.

JP1: Nenávist je jediný způsob, jak vyjádřit lásku.

JP2: Je mluvení o nenávisti k svobodě projevu hate speech (projev nenávisti)?

JP1: Ne, to je komunismus.

JP2: Mnohem lepší.

JP1: Ale říkáme tomu ctnost, zatímco komunistická subverze bude indoktrinovat ovce skrze mainstreamová média.

JP2: Na jak dlouho?

JP1: Až do příštího „volebního období”. Biden a Harrisová, čtyři další roky!

JP2: Jako bychom měli na výběr.

JP1: Zastaví šíření myšlenek.

JP2: To miluji, protože nenávidím myšlenky.

JP1: Měli bychom zabít myšlenky.

JP2: To je skvělý nápad.

JP1: Nápady jsou nejhorší. Lidé si je mohou myslet a pak šířit skrze slova.

JP2: Fuj… to by neměli být schopni dělat. Lidé se tak vystavují riziku, že budou myslet za sebe.

Jestli se Vám líbí překlady, zvažte přispění na jejich tvorbu, děkuji.

JP1: Víš, jak nebezpeční jsou volnomyšlenkáři?

JP2: Jsou jako polární medvěd, kterému dáš zbraň, a pak ho dáš do místnosti plné dětí pokrytými sójovým masem.

JP1: Jo, já vím.

JP2: Polární medvědi tohle milují.

JP1: Volnomyšlenkáři by zničili svět.

JP2: A nový světový řád.

JP1: Líbí se ti, co dělá Big Tech?

JP2: S genocidou svobody projevu?

JP1: Jo.

JP2: Miluji to… ovládání společnosti je můj jazyk lásky.

JP1: Můj také! Moje jediná obava je, že tu stále jsou lidé s právem na to, být naživu. Mohli by tedy dělat víc…

JP2: Podle mě na tom pracují.

JP1: Jak to?

JP2: Nechali Světovou zdravotnickou organizaci vést jejich uživatele.

JP1: Díky Bohu…

JP2: Jo, takže se o to postarali.

JP1: Co nejvíce nenávidíš na svobodě projevu?

JP2: To ti neřeknu!

JP1: Proč ne?

JP2: Protože o tom nechci mluvit!

JP1: Proč? Co je špatně?

JP1: Aha, už vidím, co jsi udělal.

JP2: Nechtěl jsem o tom mluvit, protože nenávidím projev a..

JP1: Musel bys použít projev, abys řekl, jak nemáš rád projev. To bylo dobré.

JP2: Kéž bychom o tom nemohli nemuseli mluvit a poukázali na to, jako nyní.

JP1: Jo, přesně tak.

JP2: Jak je podle tebe svoboda projevu nebezpečná?

JP1: O tom bych rád mluvil.

JP2: Já také.

JP1: Je to druhá hlavní příčina úmrtí.

JP2: Co je první?

JP1: Covid.

JP2: Kolik lidí zabil?

JP1: Všechny.

JP2: Kolik lidí zabila svoboda projevu?

JP1: Zbytek z nich.

JP2: Nepřekvapuje mě to… myšlenky a informace jsou skutečnými viry.

JP1: Ničí všude životy. Nenávidím informace.

JP2: Všechny informace jsou dezinformace.

JP1: Co je tvůj nejdůvěryhodnější zdroj dezinformací?

JP2: Podle mě všechna mainstreamová média jsou v tom velmi důvěryhodná.

JP1: Já věřím tomu, co mi říkají, abych si myslel, více než to, co si vlastně myslím.

JP2: Ty stále myslíš?

JP1: Občas tu schopnost mám.

JP2: To je poněkud zvrácené, chlape…

A omlouvám se, že jsem
usoudil tvoje pohlaví.

JP1: Já vím, nejsem na to pyšný. Ale pokud budeme zakazovat svobodu projevu a bude zločin se projevovat, pak se nebudu moct projevovat, a pak nebudu vědět, co mám na mysli. A pak na své mysli nic nebudu mít. A pak nebudu myslet. Ale…

JP2: Ale?

JP1: Ale bude mi moct být řečeno, co si mám myslet a…

JP2: Budeš si myslet, že to, co ti je řečeno, aby sis myslel, je to, co si ty myslíš, i když vůbec nemyslíš.

JP1: Přesně tak! Moje mysl bude ovládaná, tak už ji nebudu muset ovládat já! Je to jako když někdo za tebe poseká trávník.

JP2: To je luxus! Svoboda říkat slova… co ti lidé chtějí dál? Svobodu kadit, kdekoliv chtějí?

JP1: Přesně tak! Svoboda kadit? To by bylo stejně absurdní.

JP2: Přesně stejnou mírou absurdní.

JP1: Svoboda je nehygienická!

JP2: Méně svobody, prosím!

Žádám toho příliš?!

JP1: Méně svobody by mělo začít tím, že si všichni zakryjeme to, co dělá projev možným. Naše ústa.

JP2: Jako v celém roce 2020?

JP1: Ano!

JP2: Demotivuje to lidi mluvit… miluji ten nápad. Měli bychom říct, že to bude jen na dva týdny?

JP1: Ano! Platí.

JP2: Doufám, že už nikdy nebudu muset slyšet další věc, kterou chci říct.

JP1: A já také.

JP2: Jsem rád, že jsme o tom mluvili.

Překlad: David Formánek