Nefungují Vám videa níže? Klikněte ->zde<-
Video s českými titulky:
Video s českým dabingem:
↓ Video v originále s českými titulky ↓
↓ Video s cz dabingem ↓
Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním pomocí měsíčního členství s bonusovým obsahem ZDE nebo jednorázově na bankovní účet (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894. Děkuji!
Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack / Bitchute
Originál videa publikován ZDE: 22. července 2022
Předchozí díly:
Pyramida moci (1. část): Pravda o vzdělávacím systému
Pyramida moci (2. část): Mainstreamová média
Pyramida moci (3. část): Big Tech – velké technologické společnosti a jejich vliv na společnost
Pyramida moci (4. část): Hollywoodský vojensko-průmyslový komplex
Pyramida moci (6. část): Ropná oligarchie & Velká ropa
Pyramida moci (7. část): Farmaceutická lobby a zdravotnický kartel
Pyramida moci (8. část): Potraviny jako zbraň
Pyramida moci (9. část): Vězeňsko-průmyslový komplex
Přepis 10. dílu:
Kapitola 10 Nadace a neziskovo-průmyslový komplex. V tomto seriálu jsme upozornili na řadu příkladů institucí, které využívají svého bohatství a vlivu k tomu, aby utvářely svět podle svých představ. Mezi tyto instituce patří neziskové organizace, think tanky, filantropické organizace, charitativní organizace a nevládní organizace,j které údajně jednají v zájmu veřejného blaha. Tyto instituce, které budeme označovat jako nadace, jsou součástí toho, čemu se v poslední době začalo říkat neziskovo-průmyslový komplex. Jako neziskovo-průmyslový komplex byla označována síť privatizovaných neziskových organizací, které poskytují sociální služby, obvykle s finanční pomocí korporací a vlády. Lze jej také popsat jako „systém vztahů mezi státem, ultrabohatými, nadacemi a neziskovými organizacemi poskytujícími sociální služby a sociální spravedlnost, který vede ke sledování, kontrole a každodennímu řízení politických hnutí“. Tyto nadace využívají bohatství k financování nebo vytváření hnutí, která se budou vědomě či nevědomě řídit jejich diktátem.
Co je to neziskovo-průmyslový komplex?
Tento termín zpopularizovala kniha Revoluce nebude financována, sbírka esejů aktivistů, pedagogů a pracovníků neziskových organizací. Eseje shromáždil kolektiv INCITE!. Tato organizace, která sama sebe popisuje jako kolektiv radikálních feministek, měla přímou zkušenost s poznáním, že jejich revoluce nebude financována. Organizace podnikla cestu do Indie za finanční podpory Fordovy nadace a setkala se s mnoha aktivistickými organizacemi, které ve své komunitě dokázaly velké věci i bez grantů. „Když jsme viděli, že skupiny s mnohem menším přístupem ke zdrojům dokážou odvádět úžasnou práci bez financování, začali jsme zpochybňovat naši závislost na nadačních grantech,“ napsali.
Toto zjištění vedlo ke vzniku sborníku Revoluce nebude financována a ke konferenci v roce 2004, která zkoumala historii neziskovek ve snaze pochopit, jak se organizovat ve službách potřebných komunit. Eseje nabízejí širokou škálu kritiky NPK, včetně toho, že vláda využívá neziskovky ke kontrole hnutí za sociální spravedlnost; odvádí veřejné peníze do soukromých rukou prostřednictvím nadací; řídí a kontroluje politický disent; přesměrovává energii aktivistů do kariéry neziskových organizací namísto organizování komunit zdola, které by byly schopny skutečně proměnit společnost; a umožňuje korporacím maskovat své vykořisťovatelské praktiky prostřednictvím „filantropické“ činnosti.
Kritici tvrdí, že tento svět nadací maskovaný jako filantropie způsobuje, že neziskovky se více angažují v agendě svých mecenášů než v komunitách, kterým údajně slouží. Aktivisté si stěžují, že jakmile vstoupí do světa NPK, tráví svůj čas a energii psaním grantů a hledáním peněz od velkých korporací a dárců. Někteří aktivisté mají pocit, že je to jediný způsob, jak získat finanční prostředky na projekty, na rozdíl od neustálého žádání komunity. V prvních osmi dílech jsme prozkoumali řadu těchto nadací, které přispívají na NPK. Odhalili jsme například, jak Rockefellerova nadace a její Rada pro všeobecné vzdělávání, stejně jako Carnegieho nadace, využívaly své fondy k utváření směru vzdělávání na celém světě. Viděli jsme, jak Rockefellerova nadace utvářela směřování veřejného zdravotnictví, a Gatesova nadace v této tradici pokračuje, jak jsme viděli během covidu. Také jsme odhalili, jak Rockefellerova nadace hrála významnou roli při navrhování potravinových systémů a jak se i nadále pokouší utvářet politiku, o čemž svědčí její nedávná iniciativa Reset the Table.
Připomeňme, že reverend Frederick T. Gates, obchodní poradce Johna D. Rockefellera staršího, který mu pomáhal založit Rockefellerovu radu pro všeobecné vzdělávání, napsal ve své knize Venkovská škola zítřka: „V našem snu máme neomezené zdroje a lidé se s dokonalou poslušností podřizují naší formující ruce. Současné vzdělávací konvence se nám vytrácejí z mysli a my, neomezováni tradicí, působíme svou vlastní dobrou vůlí na vděčný a vnímavý venkovský lid.
Nebudeme se snažit udělat z těchto lidí nebo z jejich dětí dětí filozofy, vzdělance nebo vědce. Nebudeme z nich vychovávat spisovatele, řečníky, básníky ani literáty. Nebudeme v nich hledat zárodky velkých umělců, malířů, hudebníků. Nebudeme chovat ani skromnější ambice vychovávat z jejich řad právníky, lékaře, kazatele, státníky, kterých máme nyní dostatek. Neboť úkol, který před sebou máme, je velmi prostý a zároveň velmi krásný: vychovat tyto lidi, jak je najdeme, k dokonale ideálnímu životu právě tam, kde jsou.“ Rockefellerovo financování Rady pro všeobecné vzdělání, později pohlcena jako součást Rockefellerovy nadace, dokázalo vytvářet vzdělávací politiku, která dosahovala cílů nadace, a ne nutně cílů učitelů a rodičů. Stejně jako se Rockefeller a jeho síť filantropických organizací snažili ovlivňovat směřování veřejného školství, snažili se ovlivňovat i lékařské fakulty v celé zemi.
Zatímco rodina Rockefellerů využívala k manipulaci s americkým vzdělávacím systémem Radu pro všeobecné vzdělání, vytvořila také „Mezinárodní vzdělávací radu“, aby investovala do národních a mezinárodních univerzit a lékařských fakult, které se zaměřovaly na výzkum založený na lécích. Zatímco Rockefellerové hráli velkou roli při ovlivňování lékařských fakult, byla to pomoc rodiny Carnegie, která pomohla transformovat průmysl prostřednictvím financování Flexnerovy zprávy. V roce 1905 založil Andrew Carnegie Carnegieho nadaci pro rozvoj výuky) nebo jednoduše Carnegieho nadaci.
Nadace získala v roce 1906 oficiální statut od Kongresu USA, stejně jako tomu bylo v případě Rockefellerovy Rady pro všeobecné vzdělání. Rockefellerova nadace stále financuje a řídí velkou část veřejné zdravotní politiky, ale nyní se k ní připojil Bill Gates a Gatesova nadace. Gates posledních 20 let napodoboval postupy Rockefellerů a vtíral se téměř do všech aspektů globálního zdravotnictví. Je hlavním nestátním sponzorem WHO, obrovským přispěvatelem nadace Johnse Hopkinse, nadace Wellcome Trust a mnoha dalších mocných zdravotnických a lékařských organizací. Gates se i nadále zaměřuje na léčbu příznaků nemocí a propagaci vakcín. Společně rodiny Gatesů a Rockefellerů a jejich partneři ve farmaceutických firmách využívají krizi COVID19 jako příležitost upevnit si pozici faktických vůdců a tvůrců politiky, přestože nejsou zaměstnáni ve vládách, které se řídí jejich příkazy.
Rovněž jsme nastínili, jak Rockefellerova nadace financovala tzv. zelenou revoluci a prosazování nebezpečných pesticidů a geneticky upravených potravin. V roce 1943 Norman Borlaug, genetik rostlin, a jeho tým výzkumníků odcestovali do Mexika a odstartovali tento posun. Borlaug byl financován Rockefellerovou nadací a Fordovou nadací. Opatření přijatá Fordovou, Rockefellerovou, Carnegieho a Gatesovou nadací dokonale ilustrují problémy neziskovo-průmyslového komplexu. Nyní musíme prozkoumat roli, kterou hrají nevládní organizace. Nevládní organizace jako zbraň kontroly. Nevládní organizace neboli NGO jsou definovány jako organizace nezávislé na vládě, obvykle neziskové, sloužící nějakému humanitárnímu účelu. Samozřejmě ne každá nevládní organizace, think tank nebo nadace pracuje proti vůli lidí. Bezpochyby však existují příklady, kdy jsou tyto instituce využívány k prosazování agendy zahraničních vlád nebo armád.
Zaměřme se na Národní fond pro demokracii neboli NED a Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj neboli USAID. Tyto organizace se tváří, že jsou nezávislé na vládě a slouží pouze filantropickým účelům, ale historie ukazuje mnohem jinou skutečnost. Jak USAID, tak NED jsou spojeny s nesčetnými snahami o změnu režimu v zahraničí, včetně Egypta v roce 2013 a Ukrajiny v roce 2014. Novinář Tony Cartalucci informuje o vazbách mezi NED a národním bezpečnostním aparátem:
Cituji: „Ve správní radě NED však působí mnoho dalších postav s vazbami na zkorumpované zájmy a s prokázanými záznamy o podpoře války a umožnění změny režimů podporovaných USA po celém světě. Národní nadace pro demokracii používá „podporu demokracie“ jako zástěrku, zatímco se podílí na politickém vměšování a změnách režimů v zahraničí ve snaze sloužit korporátním zájmům, které zastupuje správní rada a ti, kdo NED přímo financují.“
NED byla založena jako nezisková organizace z prostředků USAID, která byla rovněž obviňována z toho, že pod záminkou poskytování zahraniční pomoci slouží jako nástroj k provádění činností ve prospěch CIA. Obě organizace se podílely na financování „aktivistických“ hnutí v zemích, které nejsou v souladu s politikou USA. „Koncepce nadačního fondu se formovala v době, kdy se země dostala z temných pochybností o sobě samé po válce ve Vietnamu do nové éry důvěry ve vlastní přednosti a přesvědčení, že demokracie by měla být podporována veřejně a hrdě, bez utajování, které poskvrňovalo činnost CIA.
„Neměli bychom takovou práci dělat tajně,“ řekl Carl Gershman, prezident nadačního fondu, který byl poradcem Jeane J. Kirkpatrickové, když byla hlavní delegátkou USA při OSN. “Pro demokratické skupiny na celém světě by bylo hrozné, kdyby byly vnímány jako dotované CIA. Viděli jsme to v 60. letech, a proto byla tato činnost ukončena. Neměli jsme možnost to udělat, a proto byl nadační fond vytvořen.“ Pan Gershman říká, že mezi CIA a nadačním fondem neexistuje žádný kontakt a že před udělením grantů zasílá nadační fond prostřednictvím ministerstva zahraničí CIA seznam potenciálních příjemců, aby se ujistil, že nikdo z nich nedostává tajné finance.” V rámci vyšetřování ProPublica v roce 2010 Paul Steiger, tehdejší šéfredaktor tohoto média, uvedl, že „ti, kteří stáli v čele vytvoření NED, dlouho přiznávali, že to byla součást snahy přejít od tajných k otevřeným snahám o podporu demokracie“. Jako důkaz Steiger uvedl rozhovor z roku 1991 s tehdejším prezidentem NED Allenem Weinsteinem.
Weinstein v rozhovoru uvedl: „Mnoho z toho, co dnes děláme, dělala před 25 lety tajně CIA. Největší rozdíl je v tom, že když se takové aktivity dělají otevřeně, šance na negativní dopad se blíží nule. Otevřenost je sama o sobě ochranou.“ Kritici již dlouho srovnávají financování nikaragujských skupin ze strany USAID a NED v 80. a 90. letech se snahami CIA svrhnout vlády v celé Latinské Americe v 50. a 60. letech. Kkdyž máme hlubší znalosti o neziskovo-průmyslovém komplexu a o způsobech, jakými mohou být nevládní organizace nástrojem změny režimu, musíme se podívat do minulosti, abychom našli původ těchto problémů. Počátky neziskovo-průmyslového komplexu.
V dubnu 1954 svolal 82. americký kongres Výběrový výbor pro vyšetřování nadací osvobozených od daní a srovnatelných organizací, známý jako Reeceův výbor, aby prozkoumal nadace a zjistil, zda nejsou zapojeny do „neamerických a podvratných aktivit; pro politické účely; propagandu nebo pokusy o ovlivňování legislativy“. Výbor vedl zástupce Carrol Reece a zaměřil se na vyšetřování velkých nadací té doby, včetně Fordovy nadace, Rockefellerovy nadace a Carnegieho nadace. Závěrečnou zprávu výboru předložil hlavní vyšetřovatel Norman Dodd, který uvedl, že tyto nadace financovaly projekty na Kolumbijské, Harvardově, Chicagské a Kalifornské univerzitě s cílem podporovat oligarchický kolektivismus.
Než se ponoříme do závěrů Reeceho výboru, je důležité poznamenat, že toto bylo třetím vyšetřováním tohoto typu v průběhu 40 let. Walshova komise, známá také jako Komise pro průmyslové vztahy, zkoumala v letech 1913-1915 pracovní podmínky v průmyslu po celých Spojených státech. V roce 1916 Walshova komise zveřejnila jedenáctisvazkovou zprávu s desítkami tisíc stran výpovědí celé řady svědků, včetně Henryho Forda, Andrewa Carnegieho a Johna D. Rockefellera mladšího. Zpráva se sice zaměřovala na problematiku pracovního vykořisťování, ale zabývala se také koncentrací ekonomické moci a úlohou dobročinných nadací, které byly využívány jako „nástroje koncentrace moci“. Louis D. Brandeis, právník, který v letech 1916-1939 působil jako pomocný soudce Nejvyššího soudu USA, vypověděl, že byl vážně znepokojen růstem nadací. Brandeis vypověděl, že moc nadací přerostla ve stát ve státě „tak mocný, že běžné existující sociální a průmyslové síly nestačí na to, aby se s ním vyrovnaly“.
Řekl, že tento systém nadací je „v rozporu s našimi demokratickými aspiracemi“. Během výpovědi Johna D. Rockefellera ml. byl dotázán na moc nadací ovlivňovat nezávislé myšlení a jednání. Rockefeller řekl, že ovlivňování veřejnosti je možné, ale nemělo by existovat žádné veřejné omezení nadací. Vyzýval k „akademické svobodě“ a „naprosté nezávislosti“ při využívání prostředků poskytovaných vzdělávacím institucím. V reakci na to předseda Frank Walsh varoval, že poskytování prostředků školám může vést k tomu, že „vzdělávané osoby budou vědomě či nevědomě zastávat názor člověka nebo nadace, která peníze poskytla“. Závěrečná zpráva Walshovy komise došla k závěru: „Pokud jde o „nadace“ vytvořené pro neomezené obecné účely a vybavené obrovskými prostředky, jejich konečné možnosti jsou tak vážnou hrozbou, nejen pokud jde o jejich vlastní činnost a vliv, ale také o ubíjející účinek, který mají na soukromé občany a veřejné orgány, že pokud by je bylo možné jasně odlišit od jiných forem dobrovolného altruistického úsilí, bylo by žádoucí doporučit jejich zrušení.“ Bohužel se doporučeními neřídil a v roce 1952, dva roky před Reecovým výborem, byl svolán další výbor.
Tento vybraný Výbor pro vyšetřování nadací osvobozených od daně a srovnatelných organizací, známý také jako Coxův výbor, pojmenovaný po zástupci Edwardu E. Coxovi, vyšetřoval také nadace. Coxův výbor měl poměrně omezený rozsah a zdroje. V roce 1954 proto výbor obnovil zástupce Carrol Reece. Generálním poradcem Reeceova výboru byl advokát Rene Wormser. Ten vypracoval závěrečnou zprávu výboru a své závěry publikoval v knize „Nadace, jejich moc a vliv“ z roku 1958. V předmluvě ke knize Reece napsal, že mezi překážky výboru patřil „vlivný „liberální“ tisk, charakterizovaný deníky The New York Times, New York Herald Tribune a Washington Post-Times Herald“, který podle něj vrhl svou „redakční moc“ proti výboru.
Reece rovněž uvedl, že „většina konzervativního tisku si nemůže neuvědomovat obrovskou moc těchto nadací“. Reece varoval, že „skupina prominentních mužů, jejichž rozhodnutí by musela být posuzována vyšetřováním výboru, se rozšířila i na důvěrné spolupracovníky Bílého domu“. Reece uvedl, že vyšetřování odhalilo, že „nebývalé množství moci se stále více soustřeďuje v rukou vzájemně propojené a samosprávné skupiny“. Reece poznamenává, že v článku v New York Daily News z roku 1954 se uvádí, že výbor měl „téměř nemožný úkol“ sdělit „daňovým poplatníkům, že obrovské majetky nahromaděné průmyslovými giganty, jako byli John D. Rockefeller, Andrew Carnegie a Henry Ford, jsou dnes využívány ke zničení nebo zdiskreditování systému svobodného podnikání, který je zrodil“.
Pan Wormser ve své knize nastiňuje, jak Reeceův výbor využíval primární zdroje nadačních grantů, jako jsou Fordova nadace, Rockefellerova nadace a Carnegieho korporace a zkoumal sekundární distributory grantových peněz, zejména organizace jako Rada pro výzkum společenských věd, Institut pro pacifické vztahy a Americká rada pro vzdělávání, které jsou podporovány velkými nadacemi. Šetření tedy zahrnovalo vysoké školy, nemocnice, církve a další instituce, které byly příjemci peněz od nadací. Výbor rozdělil tyto organizace do tří skupin: nadace, které jsou čistě grantujícími nadacemi, nadace, které používají své peníze na vlastní výzkum a provoz, tzv. provozní nadace, a nadace, které lze nazvat „zprostředkovateli“, „zúčtovacími centry“ nebo „prodejci“ pro jiné nadace.
Cílem těchto osvobození od daně pro dobročinné účely bylo podpořit veřejné blaho tím, že se nabídne osvobození od daně pro dobročinné účely. Wormser poznamenává, že „zvyšující se daňové zatížení příjmů a majetku značně urychlilo tendenci k zakládání nadací jako nástrojů pro zachování kontroly nad kapitálovým majetkem, který by jinak byl ztracen“. Jinými slovy, od samého počátku vzniku těchto nadací je velmi bohaté rodiny využívaly k tomu, aby se vyhnuly daním, přerozdělily svůj majetek a ovlivňovaly veřejnost. „Některé z našich největších nadací, které byly založeny před zavedením federální daně z příjmu a daně z majetku, vznikly z velké části proto, aby zkrášlily jméno, které dříve nebylo označováno za nápadně charitativní,“ napsal Wormser. Wormser poznamenává, že kdyby rodina Fordových nezaložila nadaci, byla by nucena prodat velkou část svého vlastnictví Ford Company, aby zaplatila stovky milionů dolarů na dani z nemovitosti, kterou by musela zaplatit po smrti Henryho a Edsela Fordových.
Vytvořením nadace se jim podařilo vyhnout se dani z pozůstalosti z 90 % jmění a zachovat si kontrolu nad společností. Vyšetřování se také zabývalo tehdy vznikajícím oborem „sociálních věd“ a způsoby, jakými nadace ovlivňovaly vzdělávání a politické záležitosti. „Právě v oblasti vzdělávání, mezinárodních záležitostí a toho, čemu se říká „společenské vědy“, lze naší společnosti způsobit největší škody. Z tohoto důvodu Reeceův výbor omezil své šetření téměř výhradně na tyto oblasti,“ napsal Reece.
Wormser se nakonec domníval, že hlavním přínosem výboru bylo „odhalení případů, kdy se prosazování politických cílů, které upřednostňovali manažeři nadací, maskovalo za charitativní nebo vzdělávací činnost“. Když byla zpráva zveřejněna, byla z velké části ignorována nebo zesměšněna. Kritici obviňovali výbor z toho, že propadl paranoie a plýtvá časem a penězi. Většina hlavních médií o skutečných závěrech Reeceho výboru a jejich varování před pokusy o podporu oligarchického kolektivismu neinformovala. Jediným novinářem, který se obtěžoval o tématu věcně informovat, byl G. Edward Griffin.
Griffin je známý svou prací odhalující Federální rezervní systém a lékařský kartel. Griffin vedl rozhovor s Normanem Doddem, který byl kongresovým ředitelem výzkumu Reeceho výboru, ohledně jeho práce pro výbor a závěrečné zprávy. EG: Krátce po druhé světové válce jsem narazil na jeden dokument o daňově osvobozených nadacích a jejich spojení se Sovětským svazem, a když říkám spojení se Sovětským svazem, neměl bych to tak říkat, jejich spojení se sovětskou ideologií. Řekl jsem si: „Cože? Nedávalo mi to smysl, ale jak jsem četl dál, zjistil jsem, že je tam spousta zajímavých historických faktů, o kterých jsem nevěděl, a zejména to byla historie toho, že po skončení druhé světové války některé z největších nadací osvobozených od daní, jako například Carneigeho nadace, Fordova nadace, publikovaly traktáty napsané Josifem Stalinem a dalšími komunistickými spisovateli a teoretiky, které v podstatě říkaly, že budoucnost patří komunismu a že kapitalismus musí být zničen nebo nahrazen, a tady byly tyto obrovské nadace osvobozené od daní, které tyto věci publikovaly a financovaly skupiny propagující tyto doktríny, a to samozřejmě mnoho lidí rozrušilo.
William Randolph Hearst byl jedním z nich a já o tom vůbec nevěděl, ale Hearst dokonce otiskl na titulní stránce svých novin mnoho článků o komunistickém vlivu nadací osvobozených od daní a o tom, kdo je ten Stalin a proč bychom ho měli následovat, a tak se zvedla veřejná vlna nevole a já jsem si řekl: co se to děje s těmi nadacemi osvobozenými od daní, které propagují komunistickou propagandu? Ale každopádně se to stalo a vedlo to k vytvoření vyšetřovacího výboru pro nadace osvobozené od daní, a tak jsem se dostal na scénu. Četl jsem o tom ve vládních dokumentech vydaných Výborem Sněmovny reprezentantů pro americké aktivity a tam jsem viděl jméno Normana Dodda.
Byl hlavním vyšetřovatelem Reeseho výboru. Skrytá agenda pro světovou vládu. Jak odhalil Norman Dodd, kongresový vyšetřovatel nadací osvobozených od daní. ND: Odhalili jsme, že tyto velké nadace se prostřednictvím svých správců snažily získat kontrolu nad obsahem amerického vzdělávání. EG: Vaše rozhovory s Rowanem Gaitherem vzbudily značný zájem. Mohl byste nám prosím říct, kdo to byl a o čem jste s ním mluvil? ND: Rowan Gaither byl v té době prezidentem Fordovy nadace. Pan Gaither řekl: „Pane Dodde, požádali jsme vás, abyste sem dnes přišel, protože jsme si mysleli, že nám možná mimo záznam řeknete, proč se Kongres zajímá o činnosti nadací, jako je ta naše.“
Než jsem stačil vymyslet, jak na to odpovím, pan Gaither pokračoval a řekl: „Pane Dodde, všichni, kdo se zde podílíme na tvorbě politiky, máme zkušenosti buď z OSS během války, nebo z Evropské hospodářské správy po válce. Máme zkušenosti s prací podle směrnic, které vycházejí a vycházely z Bílého domu. I dnes pracujeme podle těchto směrnic. Chcete vědět, jaká je podstata těchto směrnic? Odpověděl jsem, že ano, pane Gaithere, velmi rád bych to věděl, načež mi sdělil následující: „Pane Dodde, my zde pracujeme na základě podobných směrnic, jejichž podstatou je, že máme využívat svou pravomoc přidělovat dotace tak, aby se život ve Spojených státech změnil tak, že se bude moci pohodlně spojit se Sovětským svazem.“
Mimochodem, pane Griffine, málem jsem spadl ze židle. Samozřejmě že ne, ale moje odpověď panu Gaitherovi tehdy zněla: „No, pane Gaithere, teď už mohu odpovědět na vaši první otázku. Donutili jste Kongres Spojených států utratit 150 000 dolarů, aby zjistil to, co jste mi právě řekl, řekl jsem, že samozřejmě máte ze zákona právo poskytovat granty na tento účel, ale nemyslím si, že máte právo tuto informaci zatajovat před občany země, kterým vděčíte za osvobození od daní. Proč tedy neřeknete občanům této země to, co jste řekl mně? A jeho odpověď byla, že by je ani nenapadlo něco takového udělat.
Tak jsem řekl: „No, pane Gaithere, je zřejmé, že jste donutil Kongres utratit tyto peníze, aby zjistil to, co jste mi právě řekl. DB: Jakkoli byla odhalení, která Dodd, Reece a Griffin odhalili, znepokojující, nejsou to jediné temné pravdy týkající se neziskových organizací a nadací. Skupiny kulatého stolu. V některém z příštích dílů se budeme zabývat problematikou tzv. tajných spolků, ale v tuto chvíli se podívejme na tvrzení, že některé neziskové organizace a nadace, které se tváří veřejně, ve skutečnosti fungují jako zástupci skupin, které působí ve stínu. Tyto skupiny, obecně známé jako skupiny kulatého stolu, poprvé nastínil historik a bývalý profesor Georgetownské univerzity Dr. Carrol Quigley ve své knize Tragédie a naděje: Dějiny světa v naší době.
Quigley v ní nastiňuje dějiny západní civilizace v letech 1860-1963. Quigleyho verze událostí však vychází z archivů Rady pro zahraniční vztahy, jedné z nejstarších amerických nadací, která se snaží řídit mezinárodní politické dění. V knize Tragédie a naděje, stejně jako v knize Anglo-americké zřízení, Quigley nastiňuje, jak se tajná skupina snažila formovat americkou politiku tak, aby se vrátila pod kontrolu zanikajícího britského impéria. Soudní historik Richard Grove, moderátor podcastu Grand Theft World a tvůrce webu Tragédie a naděje, se studiem skupin kulatého stolu a dílem Carrola Quigleyho zabývá již více než deset let. RG: Kolem 60. a 80. let 19. století, těsně po naší občanské válce, bylo v Británii mnoho lidí, kteří lamentovali nad ztrátou Ameriky. Mám tady knihu Pilgrim Society, která cituje Sira Arthura Conana Doyla, autora série o Sherlocku Holmesovi, který říká, že měl plán na anglo-americké partnerství a podobné věci.
Ve stejné době působil v Oxfordu profesor jménem John Ruskin. Ruskin měl filozofii o anglicky mluvícím národu a o tom, jak by měl vládnout světu. A pokud se podíváte na počátky institucionalizovaného rasismu, najdete tisíciletou univerzitu Britského impéria, která ho po staletí propaguje po celém světě. Nevím, proč o tom nemluví ve svých médiích. Ruskin měl studenta jménem Cecil Rhodes, který to všechno bral velmi vážně. Rhodes je zajímavá postava. Jeho starší bratr už byl v Jižní Africe, kde se věnoval těžbě zlata, pokud se nepletu. Možná diamanty. On už tam byl. Rhodes ještě nestudoval na Oxfordu, ale dostal od lorda Rothschilda úvěr, aby se za něj vydal do Jižní Afriky a zapojil se do těžby.
Tak odjel a připojil se ke svému bratrovi. Jeho bratr našel další místo, kde se dalo vydělat. Jakmile tam dorazil, hned odjel. Začal skupovat doly jiných lidí. Koupil čerpací zařízení, nechal doly zatopit, pak je prodal a mohl je zase vyčerpat a získal tak další důl. Nakonec se vrací do Británie, aby šel na Oxford a mohl oficiálněji jednat jménem Rothschildů. Vrací se zpět.
Zakládají společnost De Beers Consolidated Mines. De Beers byl farmář. Rhodes tedy převezme farmářovu činnost spolu s celou řadou dalších, které zorganizoval, a v podstatě vytvoří prototyp kolonie pro Britské impérium. DB: Tato historie zdůrazňuje, jak Cecil Rhodes spolupracoval v roce 1891 s Alfredem Milnerem na založení skupiny, která se později stala známou jako Skupiny kulatého stolu. Vedení a řízení těchto skupin se v průběhu let měnilo, ale teprve smrt Rhodese a jeho závěť vedly k vytvoření Rhodesova stipendijního programu na Oxfordské univerzitě, který slouží jako prostředek k náboru nových členů kulatých stolů, šíření jejich myšlenek a dosahování jejich cílů na mezinárodní úrovni. Pomocí strategie kulatých stolů fungovala tato volná organizace mocných zájmů s utajeným vnitřním kruhem a veřejným vnějším kruhem. Mnoho členů skupin kulatého stolu se zúčastnilo Rhodesova stipendijního programu, než se dostali do vlivných pozic ve vládě, financích, médiích a soukromém sektoru.
Mezi tyto skupiny patří Královský institut mezinárodních vztahů, známý jako Chatham House, Rada pro zahraniční vztahy, Trilaterální komise a v poslední době také skupiny jako Světové ekonomické fórum. Zatímco většina skupin, které Quigley zmiňuje, bývá spojována s levicovým křídlem americké politiky, existují také tajné organizace s konzervativním zaměřením, včetně Rady pro národní politiku, která byla také přirovnávána k Radě pro zahraniční vztahy. Kniha Tragédie a naděje se také zabývá rolí vedoucích představitelů centrálních bank několika zemí a tím, jak mezinárodní bankovní kartel hraje významnou roli při formování veřejné politiky. Tímto tvrzením se budeme zabývat příště. Quigley sice kritizoval některé interpretace svého díla, ale také otevřeně přiznal, že existuje spiknutí.
V knize Tragédie a naděje Quigley píše: „…tato radikálně pravicová pohádka, která je dnes v mnoha skupinách v Americe přijímána jako lidový mýtus, vykreslila nedávnou historii USA, pokud jde o domácí reformy a zahraniční politiku, jako dobře organizovaný komplot extrémně levicových prvků. Tento mýtus, jako všechny bajky, má ve skutečnosti zrnko pravdy. Existuje a již po celou generaci existuje mezinárodní anglofilní síť, která do jisté míry funguje tak, jak si radikální pravice představuje činnost komunistů. Tato síť, kterou můžeme označit jako skupiny Kulatého stolu, nemá averzi ke spolupráci s komunisty nebo jakoukoli jinou skupinou a často tak činí. O činnosti této sítě vím, protože jsem ji dvacet let studoval a na počátku 60. let jsem měl dva roky možnost nahlížet do jejích dokumentů a tajných záznamů.
Nemám proti ní ani proti většině jejích cílů nic proti a po většinu svého života jsem byl blízko ní i mnoha jejím nástrojům. V minulosti i v poslední době jsem nesouhlasil s některými jejími politikami, ale obecně se liším hlavně v tom, že si přeje zůstat neznámá, a já se domnívám, že její role v historii je natolik významná, že by měla být známa. RG: Rhodes tam naplňoval myšlenku Johna Ruskina o anglicky mluvící světové vládě, ale také naplňoval potřeby svobodných zednářů. Jak se brzy dozvíme, také pomáhal naplnit potřeby sionistů. Jakmile tyto skupiny dáte dohromady, je spousta lidí, kteří pracují proti Americe, a Američané o nich vůbec neví. A někdy se chovají jako jejich partneři. Rhodes zemřel ve věku 40 nebo 41 let.
Zemřel v roce 1902 a je známý tím, že měl mnoho posledních vůlí a závětí. Existují různé verze. První napsal v Oxfordu pod vedením Ruskina a nosil ji v saku spolu s jednou z Ruskinových řečí o anglicky mluvící ideji. Poté prošel různými dalšími verzemi. V dřívějších verzích odkazoval svůj velký majetek lordovi Rothschildovi, který ho sponzoroval. To dává smysl. Pak se to ale trochu prošetřilo. Rothschilda tedy zbavili role vykonavatele závěti nebo příjemce a nahradili ho lordem Roseberrym, zetěm lorda Rothschilda. Ten má jiné příjmení. Dejme ho tam. A tak to bylo vydáno v roce 1902, když zemřel, jako poslední vůle a závěť Cecila Johna Rhodese s vysvětlujícími poznámkami, ke kterým autor přidal některé kapitoly, protože byl Rhodesovým přítelem.
Ten plán vymysleli společně. Takže ten, kdo napsal knihu, William T. Stead, měl na starosti recenze recenzí a byl významnou osobností v britských kulatých stolech. On a Rhodes přišli s nápadem, že Britské impérium by mělo znovu získat Ameriku. A za tímto účelem vytvořili tajné společenství a skupinu stipendií, které měly anglicizovat Američany a další lidi po celém světě a přivést je k anglicky mluvící ideologii, aby Rhodesův plán měl finanční zázemí, akademický rozměr a tajné společenství a mohl být realizován podle vzoru jezuitů a nahradit římskou říši britskou. Římskokatolické náboženství s britským impériem je jedním z citátů. Takže teď už o Rhodesovi nepíše jen Quigley v knize Tragédie a naděje. Máte jeho poslední vůli a závěť a můžete si to sami ověřit.
DB: Uplynulo více než 70 let od varování Normana Dodda, Carol Reece a Walshovy komise a více než 50 let od toho, co Carol Quigley odhalil skupiny kulatého stolu. Netřeba dodávat, že varování nebyla vyslyšena a moc nadací a skupin kulatého stolu jen vzrostla a stala se ještě vlivnější na veřejnost. V té době se však veřejnost stala ještě více nevědomou způsobů, jakými tyto organizace ovlivňují a formují náš svět. Nadace Gatesových je dnes jednou z největších a nejvlivnějších nadací a Rockefellerovi nadále mají obrovský vliv. Co bude zapotřebí, aby se podařilo zlomit vliv, který tyto zkorumpované instituce mají na mysl mas? Řešení. Pokud se chceme osvobodit ze sevření nadací a neziskovo-průmyslového komplexu, musíme přehodnotit způsob, jakým se angažujeme a věnujeme charitě. Jak uvádějí aktivisté v knize Revoluce nebude financovaná, práce v neziskovém nebo filantropickém sektoru s nadějí na zlepšení své komunity nebo světa je ušlechtilým počinem, ale nemusí vždy přinést požadované výsledky.
Pokud je váš aktivismus založen výhradně na práci v rámci těchto struktur, důrazně vám doporučujeme uvědomit si, že stejně cenný může být i aktivismus na místní úrovni mimo neziskový sektor. Komunita sice nemusí mít miliony dolarů, které nabízejí nadace, ale existuje mnoho zajímavých příležitostí, jak financovat projekty a dosáhnout cílů. V roce 2015 jsem například měl příležitost navštívit Detroit a seznámit se s komunitním programem crowdfundingu a mikrofinancování známým jako Detroit Soup.
Za 5 dolarů získají účastníci vstup na akci s hudbou, domácí polévkou a čtyřmi prezentacemi místních členů komunity. Prezentace se zaměřují na projekty, které by mohly přímo posílit místní komunitu. Účastníci si vyslechnou prezentace, vychutnají si misku polévky a poté hlasují pro svůj oblíbený projekt. Na konci večera je projekt s nejvyšším počtem hlasů oceněn vybranými penězi. Tento projekt inspiroval další města k podobným iniciativám. Pokud jde o velké nadace, které využívají své bohatství k manipulaci s naším světem, měli bychom zvážit ukončení jakékoli finanční podpory těchto nadací i všech organizací, které jsou jejich příjemci.
Pokud nějaká organizace přijímá peníze od nadací, informujte ji o nebezpečí, které tyto organizace představují, a dejte jasně najevo, že ji nebudete podporovat, pokud přijímá peníze od těchto nebezpečných nadací. Pokud chcete přispívat charitativním organizacím, proveďte si vlastní průzkum. Prozkoumejte organizace, které zvažujete podpořit, a zjistěte si informace o jejich fungování. Pro začátek můžete navštívit stránku Světového ekonomického fóra a podívat se na seznam partnerů, zda nepodporujete některou z nadací, které slouží jejich agendě. V příštím díle se budeme podrobněji zabývat tím, co přesně se rozumí oligarchickým kolektivismem. Prozatím si ale zapamatujme, že za všechny části této pyramidy neseme osobní odpovědnost.
Musíme se snažit být si vědomi toho, co podporujeme svými penězi a časem. Pokud budeme slepě pokračovat v podpoře těchto nadací v domnění, že dělají něco dobrého pro svět, škodíme pouze sami sobě a můžeme si za to vinit jen sami sebe. Chcete-li se dozvědět více o nadacích, neziskovo-průmyslovém komplexu a kulatých stolech, doporučujeme přečíst si knihu Foundations, Their Power and Influence od Renee A. Wormser. The Revolution Will Not Be Funded: Behind the Non-Profit Industrial Complex od Insight. A Tragedy and Hope and the Anglo-American Establishment od Carol Quigley.
Překlad: David Formánek
