Líbí se Vám překlady? Vaše podpora je jediná, která udržuje tuto aktivitu v chodu. Budu rád za Váš příspěvek v podobě daru na účet: (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894 nebo menší částkou měsíčně ZDE. Děkuji!
Nefungují Vám videa níže? Klikněte ->zde<-
Video s českými titulky:
Video s českým dabingem:
↓ Video v originále s českými titulky ↓
↓ Video s cz dabingem ↓
Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack / Bitchute
Originál videa publikován ZDE: 6. srpna 2022
Předchozí díly:
Pyramida moci (1. část): Pravda o vzdělávacím systému
Pyramida moci (2. část): Mainstreamová média
Pyramida moci (3. část): Big Tech – velké technologické společnosti a jejich vliv na společnost
Pyramida moci (4. část): Hollywoodský vojensko-průmyslový komplex
Pyramida moci (6. část): Ropná oligarchie & Velká ropa
Pyramida moci (7. část): Farmaceutická lobby a zdravotnický kartel
Pyramida moci (8. část): Potraviny jako zbraň
Pyramida moci (9. část): Vězeňsko-průmyslový komplex
Pyramida moci (10. část): Jak neziskové organizace ovládají svět a politiku jménem tajných spolků
Přepis:
Kapitola 11 Bankovní kartel. Téměř každý aspekt pyramidy moci, který byl dosud zmíněn, se dotýká bankovního sektoru. Ať už mluvíme o vzdělávacím systému, vězeňském systému, Hollywoodu nebo o průměrném člověku, který ukládá své úspory v bance, svět financí prostupuje každým aspektem našeho života. Vliv bank lze vidět prostřednictvím půjček, investic nebo jednoduše držením peněz. Naše životy jsou každý den přímo i nepřímo ovlivňovány bankami. Cílem tohoto výzkumu bude stručně prozkoumat historii bankovnictví a roli, kterou banky – a lidé za nimi – hrály při formování našeho světa v posledních stoletích. Vzhledem k téměř univerzálnímu využívání bankovních institucí je důležité, abychom pochopili, jak bankéři ovlivňují naše životy, a zda vůbec chceme, aby tento vliv existoval. Prozkoumáme také nejnovější trendy v bankovnictví a to, jak signalizují posun našeho světa do nové éry digitalizace.
Nejprve se podívejme na historii bankovnictví samotného. Archeologické nálezy naznačují, že již v roce 5000 př. n. l. v Sumeru, stejně jako ve starověkém Řecku a Římě, se vedly záznamy o transakcích a jako platidlo se používalo obilí a zvířata. V této době bylo běžné, že bohatství bylo uloženo v chrámech a palácích různých království. Většinou se ukládalo zlato a mince různých velikostí a kovů. Aristokraté ukládali své mince a šperky do sklepů chrámů, což často činilo chrámy terčem během válek a invazí. Byly objeveny dokumenty, které popisují, jak by mělo být nakládáno s bankovnictvím, včetně Chammurabiho zákoníku, babylonského právního textu, který byl podle odhadů dokončen mezi lety 1755–1750 př. n. l. a který se zabývá mnoha tématy, včetně půjček. Byla to však Svatá říše římská, která začala klást základy moderní formy bankovnictví. Římská říše začala formalizovat administrativní stránku bankovnictví, včetně větší regulace bankovních institucí. S pádem říše skončil i římský bankovní systém. Kolem 12. století se začínají objevovat obchodní banky, komerční banky provozované bohatými italskými rodinami z Florencie, Benátek a Janova.
V průběhu 15. a 16. století začaly banky vznikat v Itálii, Španělsku, Holandsku a Německu. Kolem 17. století se začaly objevovat bankovní koncepty, jako je frakční rezervní bankovnictví, který je dnes používaný po celém světě, který umožňuje bankám držet pouze malou část prostředků vložených jejich zákazníky, zatímco zbytek peněz investují. Přibližně v této době také bohatá obchodnická třída začala ukládat své zlato u zlatníků v Londýně. Tito zlatníci uchovávali zlato v soukromých trezorech a za tuto službu si účtovali poplatek. Zlatníci pak vydávali potvrzení o množství a ryzosti kovu. To nakonec vedlo k tomu, že zlatníci začali půjčovat peníze, což vedlo k dalšímu rozvoji moderního bankovnictví. Bankovní dynastie Rothschildů. Obchodnické a bankovní rodiny neustále rostly na bohatství a moci. Jednou z nejmocnějších rodin byli Rothschildové.
Rodinu vedl německý Žid jménem Amschel Moses Rothschild. Amschel žil v židovském ghettu ve Frankfurtu v Německu. Amschel měl 8 dětí, včetně Mayera Amschela Rothschilda, zakladatele bankovní dynastie Rothschildů, který je často označován jako „otec mezinárodního financování“. Stejně jako jeho otec se Mayer Rothschild zabýval směnárenskou činností. s Mladší Rothschild si zajistil učňovské místo u Jacoba Wolfa Oppenheimera, kde se učil zahraničnímu obchodu a rozšiřoval své znalosti o směnárenské činnosti. Nakonec se stal obchodníkem se vzácnými mincemi a osobním dodavatelem mincí korunního prince Wilhelma z Hesenska.
V roce 1769 získal Mayer Rothschild titul dvorního Žida a jeho podnikání se rozšířilo o další královské účty po celé Evropě. Skutečné bohatství a vliv rodiny Rothschildů se projevily u dětí Mayera Rothschilda, konkrétně u jeho pěti synů. V rámci přístupu označovaného jako „pět šípů“ poslal Mayer svých pět synů do různých částí Evropy, aby tam založili bankovní instituce. Toto rozšíření vlivu a bohatství rodiny Rothschildů mělo velký dopad na Evropu i celý svět. Nejstarší syn Amschel Mayer převzal povinnosti ve frankfurtské bance. Salomon Mayer Rothschild se staral o bankovní podnikání ve Vídni. Calmann „Carl“ Mayer Rothschild založil banku v Neapoli v Itálii. Jacob Mayer de Rothschild se stal bankovním magnátem v Paříži.
Tato banka financovala Napoleona a stala se jednou z předních bank v evropském finančnictví. Francouzská bankovní rodina Rothschildů financovala hlavní války a koloniální expanzi Francie. Nakonec Nathan Mayer Rothschild založil společnost N. M. Rothschild & Sons a proměnil ji v jednu z nejmocnějších bankovních institucí v Evropě. V roce 1835 uzavřel smlouvu se španělskou vládou, která mu dala práva na doly v jižním Španělsku a vytvořila téměř monopol na rtuť v Evropě. Pět bratrů koordinovalo své aktivity po celé Evropě a vybudovalo síť přepravců, kurýrů a špionů. Často se tvrdí, že díky této soukromé zpravodajské službě se Nathan dozvěděl o vítězství vévody Wellingtona nad Napoleonem v bitvě u Waterloo o celý den dříve než oficiální vládní poslové. Díky této předběžné informaci mohli Rothschildové údajně profitovat z výsledku bitvy u Waterloo, když tuto informaci využili ke spekulacím na londýnské burze a vydělali obrovské jmění, které se v té době odhadovalo na stovky milionů dolarů. Archivy rodiny Rothschildů potvrzují, že Nathan věděl o Napoleonově porážce předem a tuto informaci využil k dosažení velkého zisku.
Sporná je však výše vydělaných peněz, přičemž se tvrdí, že Nathan vydělal nanejvýš několik milionů. Je ale zřejmé, že rodina Rothschildů hrála v posledních několika stech letech významnou roli v rozvoji mezinárodního bankovnictví. Jedním z příkladů je partnerství mezi Nathanovou společností N M Rothschild & Sons a Bank of England, centrální bankou Spojeného království. Skutečnost, že centrální banky a národní vlády byly zadluženy u rodiny Rothschildů, by měla ilustrovat moc, kterou tato rodina měla. Vztah mezi Bank of England a Rothschildy pokračoval, když se v roce 1869 stal ředitelem Bank of England vnuk Nathana Mayera, Alfred de Rothschild. Abychom lépe porozuměli roli, kterou bankéři hráli, musíme pochopit systém centrálního bankovnictví, zejména systém Federálních rezerv. Federální rezervní systém a centrální bankovnictví. Pokud jde o Federální rezervní systém USA, byl G. Edward Griffin opět jedním z prvních novinářů, kteří informovali o skutečné historii založení americké centrální banky. V roce 1994 Griffin vydal knihu Stvoření z Jekyll Islandu: Druhý pohled na Federální rezervní systém.
GG: Chtěl jsem natočit film o inflaci. Vše, co jsem o inflaci věděl, bylo to, že to, co nám jako obvykle říkali, nebyla pravda. A tak jsem začal shromažďovat knihy a další materiály a dělal jsem nějaké rozhovory. Chtěl jsem natočit dokumentární film o příčině inflace. A zjistil jsem, že za to může instituce zvaná Federální rezervní systém. Byla to centrální banka, jak ji rádi nazývají. Moc jsem o ní nevěděl, kromě toho, že jsem věděl, že to jsou viníci, protože vytvářeli peníze doslova podle libosti. Zdálo se, že neexistuje žádné omezení množství, které mohou vytvořit. Vytvářeli peníze rychleji, než se vytvářely zboží a služby.
A pokud dáte peněžní zásobu před skutečné zboží a služby, které jsou k dispozici, dojde k inflaci nebo deflaci hodnoty peněz a k inflaci cen. A rozhodl jsem se, že toto téma je mnohem rozsáhlejší, než jsem si na začátku dokázal představit. Pokaždé, když jsem se něco naučil, otevřely se mi další dveře do další místnosti, vešel jsem do ní a řekl si: „Páni, o tom jsem nevěděl.“ A v zadní části té místnosti byly další tři dveře a každé z nich mě zavedly do další místnosti. A ta věc rostla, až jsem si nakonec uvědomil, že toto téma peněz a jejich vlivu na civilizaci, vlivu na kulturu, vlivu na mou budoucnost a budoucnost mých dětí je velmi hluboké. A jako mladý člověk jsem o tom neměl žádné znalosti. Rozhodl jsem se, že o tom musím napsat knihu. Nikdy jsem se nepovažoval za spisovatele. Byl jsem řečník, že? Přípravoval jsem projevy. Nepíšu přece knihy. Ale rozhodl jsem se, že musím napsat knihu. Tak jsem začal psát knihu, o které pravděpodobně slyšelo více lidí než o mně. Myslím tím, že moje jméno, kniha je je známější… Stvoření z Jekyll Islandu, druhý pohled na Federální rezervní systém.
DB: Ve své knize Griffin popisuje setkání vlivných bankéřů a politiků na ostrově Jekyll Island u pobřeží Georgie. Diskuse, které se na tomto setkání odehrály, nakonec vedly k vytvoření Federálního rezervního systému. Ačkoli Griffin nebyl první, kdo o tajném setkání informoval, v době vydání knihy většina médií tuto myšlenku odmítla jako konspirační teorii. Bez ohledu na to i samotný Federální rezervní systém toto setkání uznal a připomněl. Setkání zorganizoval americký senátor Nelson Aldrich z Rhode Islandu. Aldrichova dcera Abigail byla provdaná za Johna D. Rockefellera mladšího, syna zakladatele Standard Oil Johna D. Rockefellera staršího. Jak jsme uvedli v první kapitole série, v roce 1903 Aldrich pomohl založit Rockefellerovu Radu pro všeobecné vzdělávání, která této rodině umožnila přetvořit trajektorii veřejného školství. Aldrich také vedl snahy o reformu měnového systému do podoby mechanismu, který by bankéřům umožnil získat ještě větší vliv na ekonomiku, a tím i na lidi. Aldrich působil jako předseda Národní měnové komise, která zkoumala příčiny paniky z roku 1907. V této funkci vypracoval Aldrichův plán, který nakonec ovlivnil zákon o Federálním rezervním systému z roku 1913 a založení Federálního rezervního systému. Před přijetím zákona o Federálním rezervním systému v roce 1913 se však Aldrich v roce 1910 setkal s elitní skupinou bankéřů v klubu Jekyll Island Club.
Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním pomocí měsíčního členství s bonusovým obsahem ZDE nebo jednorázově na bankovní účet (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894. Děkuji!
Mezi stálé členy klubu patřily tehdejší bankovní domy – Morganové, Rockefellerové, Warburgové a Vanderbiltové. Web FEDu tvrdí, že to byl pravděpodobně John Pierpont Morgan, známý také jako JP Morgan, kdo zařídil, aby skupina mohla klub pro své setkání využít. Mezi účastníky byli A. Piatt Andrew, náměstek ministra financí USA; Frank Vanderlip, prezident National City Bank of New York; Henry P. Davison, nejvyšší partner společnosti J.P. Morgan Company; Benjamin Strong, mladší, spolupracovník J.P. Morgana a prezident Bankers Trust Co., a Paul Warburg z bankéřské rodiny Warburgů. Právě na tomto setkání vznikl plán zavést centrální bankovní systém, který by vlastnily banky. Jednalo se o vytvoření bankovního kartelu s plnou kontrolou nad peněžní zásobou. Jakmile účastníci setkání dostali své pokyny, vrátili se do svých sfér vlivu, aby tuto vizi uvedli do života. Do tří let od setkání na Jekyll Islandu měly Spojené státy novou centrální banku a začala éra inflace a neustále rostoucí daně z příjmu. Přesně 100 let po založení Federálního rezervního systému vydal novinář James Corbett svůj dokumentární film Století otroctví. Ve svém dokumentu Corbett rozvíjí práci G. Edwarda Griffina a ukazuje, že stejné bankovní rodiny, které po staletí ovládají finance, jsou stejnými lidmi, kteří ovládají soukromé banky, které ve skutečnosti ovládají FED.
JC: Schopnost tisknout peníze znamená kontrolu nad národy. Osoby, které mají konečnou kontrolu nad peněžní zásobou, jsou těmi, kdo diktují politiku dané země, a myslím si, že nejlepším příkladem toho je snaha o vytvoření třetí centrální banky v historii Spojených států, Federálního rezervního systému, na přelomu 20. století, protože lidé si uvědomili, že existuje vážný problém. Bankovní panika stále více destabilizovala ekonomiku, bylo třeba něco udělat, takže bankéři se postavili do čela tohoto hnutí a v roce 1910 na Jekyll Islandu uzavřeli otevřenou konspiraci, o které dnes víme z historických záznamů, s cílem formulovat myšlenku, která byla nakonec přijata jako zákon o Federálním rezervním systému. Není náhodou, že zákon o Federálním rezervním systému byl přijat v roce 1913, okamžitě poté jsme dostali daň z příjmu a Amerika byla vtažena do první světové války. První světová válka byla financována s pomocí nových měnových funkcí nově vytvořené Federální rezervní banky, která výrazně rozšířila měnovou kontrolu nad zahraničněpolitickými rozhodnutími jakékoli budoucí vlády.
Woodrow Wilson samozřejmě nebyl zrovna neochotným účastníkem tohoto úsilí o válku, i když tvrdil, že jím je, ale v každém případě to byla konsolidace kontroly Federálního rezervního systému v roce 1913, která umožnila vstup USA do první světové války v roce 1917. Z toho jasně vyplývá, že centralizovaná kontrola nejen nad ekonomikou, ale i nad samotným měnovým systémem, kterou představuje centrální banka jako Federální rezervní systém, je mechanismem, kterým se tato kontrola provádí. Abychom tedy tuto kontrolu prolomili, museli bychom prolomit centrální banku. Je to právě centrální banka, která má kontrolu a moc nad peněžní zásobou, aby tiskla peníze v zájmu této agendy, ale ne v zájmu té agendy, v zájmu agendy lidí, kteří mají moc nad tiskárnou peněz. To je klíč ke kontrole nad systémem, jak existuje, a proto je tak neuvěřitelně důležité, aby lidé rozuměli něčemu o měnovém systému a způsobu, jakým se peníze v současném systému vytvářejí.
DB: V desetiletích od vydání knihy Stvoření z Jekyll Islandu vzniklo v USA celosvětové hnutí odhalující FED, a to především díky dvěma prezidentským kampaním bývalého kongresmana Rona Paula z Texasu. Paul kandidoval na prezidenta v letech 2008 a 2012, přičemž se zaměřil na občanské svobody, ukončení válek a odhalení nebezpečí Federálního rezervního systému. Je autorem návrhů zákonů ve snaze prověřit a ukončit Federální rezervní systém, ale které získaly jen velmi malou podporu. To bylo také v době, kdy v USA vznikalo hnutí Tea Party. Navzdory snahám mainstreamových médií umlčet hnutí za Ronem Paulem byl tento politik velmi populární na univerzitních kampusech a mezi veterány, kteří souhlasili s jeho protiválečným postojem. Paulova kniha Zrušte Fed vycházela z díla G. Edwarda Griffina a argumentovala pro zrušení této finanční instituce. Knihy, prezidentské kampaně a projevy pomohly inspirovat novou generaci aktivistů zaměřených na ukončení vlivu bankéřů na americkou politiku.
Na počátku roku 2010 pořádali aktivisté po celých Spojených státech několik let pochody a shromáždění před budovami FEDu. V této době se Američané začínali zotavovat z finanční krize z roku 2008, kterou také způsobily tyto stejné banky. Lidé po celém světě byli zasaženi pochybnými rozhodnutími bankéřů. Když lidé přišli o své domovy a úspory, začali hledat odpovědi. V září 2011 aktivisté zahájili hnutí Occupy Wall Street v newyorském parku Zuccotti. Během měsíce se podobné protesty Occupy konaly ve stovkách měst po celých Spojených státech a ve více než 900 městech v 82 zemích. Aktivisté v jednotlivých městech měli různé seznamy požadavků, ale obecně byli lidé rozhořčeni mocí a vlivem finančních institucí na jejich životy. Někteří se zaměřili konkrétně na využívání subprime úvěrů, které hrály významnou roli ve finanční krizi v roce 2008, a mnozí byli naštvaní z toho, že velké banky byly považovány za příliš velké na to, aby zkrachovaly, zatímco daňoví poplatníci museli hradit náklady krize .
Někteří se zaměřili na odstranění peněz z politiky, zatímco jiní se zaměřili na nerovnost v oblasti bydlení a zaměstnání. Ačkoli se tato hnutí výrazně lišila, měla také podobné cíle. Někteří členové hnutí Zrušte FED zahájili kampaň „Occupy the Fed“ s nadějí, že inspirují lidi k obsazení federálních rezervních bank po celé zemi. Bohužel, spojenectví mezi Tea Party, Zrušte FED a Occupy bylo vzácné. Stejně jako u mnoha aktivistických hnutí netrvalo dlouho a původní poselství Tea Party a Occupy bylo oslabeno, kooptováno a nakonec potlačeno. V případě Occupy byly všechny tábory po celém světě do ledna 2012 z parků odstraněny. Hnutí Tea Party bylo rychle oslabeno a pohltilo ho mainstreamové Republikánská strana a hnutí Rona Paula Zrušte FED prakticky zaniklo s jeho neúspěšnou druhou prezidentskou kandidaturou. I když stále existuje mnoho lidí, kteří podporují Rona Paula a jeho výzvu ke zrušení FEDu, v době kulturních válek se tato otázka dostala do pozadí.
JC: Jednou z nejpozoruhodnějších věcí uplynulého desetiletí bylo sledovat vzestup hnutí Occupy Wall Street na jedné straně falešného levicově-pravicového spektra a hnutí Zrušte FED a Tea Party na druhé straně kontrolovaného levicově-pravicového spektra. A tyto dvě hnutí, jejich podstata, jádro toho, čím byla, a to, co původní aktivisté zapojení do těchto hnutí prosazovali, byly v mnoha klíčových ohledech velmi podobné. Na začátku to nebyly nijak zvlášť politicky stranická hnutí. Byla však rychle převzata, kooptována a odkloněna starými politickými stranickými hackery, aby se odklonila od jádra problému, který byl základem obou hnutí. Hnutí Occupy Wall Street i Zrušte FED se snažily zaměřit na bankovní systém a měnový systém, což se stalo tématem, za které se podle mého názoru postavil Ron Paul během volebního cyklu v roce 2008 v USA. Bylo to však uznání, zejména v době bankovní krize v roce 2008, že se systémem, tak jak je strukturován, je něco zásadně v nepořádku.
A toto poznání je skutečně jednou z nejrevolučnějších možností, které se vyskytují nejen v historii Spojených států, ale i ve světové historii, kdy se obyvatelstvo začne velmi zajímat o měnovou otázku, a tehdy se situace stává politicky velmi nestabilní. Můžeme se ohlédnout zpět na populistické hnutí na konci 19. a počátku 20. století ve Spojených státech, které prosazovalo bimetalismus a uznávalo, že zlatý standard, který v té době platil v USA, byl ve skutečnosti „křížem ze zlata“, jak to slavně formuloval William Jennings Bryan, ke kterému byla veřejnost přibita. Lidé například argumentovali ve prospěch volného stříbra, což by bylo způsobem, jak otevřít měnovou základnu, aby se na ní mohl podílet i průměrný občan. Takový pohled je skutečně revoluční. A proto muselo být populistické hnutí na přelomu 20. století zneváženo. A proto byla populistická hnutí 21. století rychle vykolejena a v podstatě odsunuta do pozadí. Je tedy nesmírně důležité, že populistická hnutí 21. století začala zásadně zpochybňovat měnovou základnu, na které funguje naše společnost. A samozřejmě si nemyslím, že to vyžaduje mnoho úvah. Myslím, že můžeme rychle pochopit, proč by lidé zodpovědní za tento systém chtěli odvést pozornost lidí od tohoto směru zkoumání.
DB: Systém FEDu je vzorem pro mnoho centrálních bank po celém světě. Drtivá většina zemí na světě funguje v rámci systému centrálního bankovnictví. Forenzní historik Richard Grove vysvětluje, jak Rothschildové exportovali systém centrálního bankovnictví do celého světa a nakonec se podíleli na vytvoření mezinárodních finančních organizací, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka a Banka pro mezinárodní platby. RG: Královská moc byla stará tisíce let. Ale tahle centrální banka byla něco nového a oni tam v královském paláci potřebovali peníze.
Další země také potřebovaly peníze. A tak tahle skupina na to přišla. Založili mezinárodní bankovnictví, nechci tomu říkat kartel, ale je to dynastie. Začali v Německu a pár let před první světovou válkou zavřeli svou německou pobočku. Takže během první světové války Rothschildové nebyli… Banka v Německu otevřela až později ve 20. století. Takže se tak nějak rozptýlili a v době, kdy se rozptýlili, došlo k okamžitému vytvoření Federálního rezervního systému tady v této zemi. V době druhé světové války vznikla Banka pro mezinárodní platby, kterou založili Montague Norman z Bank of England a Helmar Horace Greeley Schacht, který byl Hitlerovým bankéřem, ale narodil se v Brooklynu. To je Banka pro mezinárodní platby ve Švýcarsku. A odtud vytvořili MMF, Světovou banku, ale to vše jsou výtvory nejen z Jekyll Islandu. Jsou to výtvory Rhodesovy poslední vůle a závěti. Pracovní skupiny, kontrola médií, finanční kontrola, to vše bylo za posledních 120 let od Rhodesovy smrti spojeno, destilováno a zhuštěno.
DB: Se zavedením brettonwoodského systému v roce 1944 byly vytvořeny dvě organizace: Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka. Tyto globalistické organizace údajně půjčují finanční prostředky chudým nebo rozvojovým zemím ve jménu boje proti chudobě nebo exportu demokracie. Jak však uvádí kniha Zpověď ekonomického zabijáka od Johna Perkinse, tyto instituce často poskytují půjčky zemím s úmyslem zmocnit se jejich přírodních zdrojů a nerostného bohatství, pokud země není schopna dluh splatit. Světová banka sama je ovládána mezinárodními bankéři a členy skupin Round Table Groups, včetně Rady pro zahraniční vztahy a Trilaterální komise. Po první světové válce byla ve švýcarské Basileji vytvořena další mocná instituce – Banka pro mezinárodní platby, centrální banka centrálních bank. BIS byla původně vytvořena za účelem zpracování reparací od Německa po první světové válce.
BIS také pomáhala poskytovat likviditu evropským vládám během ekonomické nestability. Ačkoli se americká Federální rezervní banka připojila k BIS až v roce 1994, k roku 2022 se k ní připojilo 63 centrálních bank. V knize Basilejská věž: Temná historie tajné banky, která řídí svět britský novinář Adam LeBor popisuje historii korupce a skandálů v srdci BIS. LeBor popisuje, jak BIS přiměla země převést své zlaté rezervy na účty BIS. BIS také zpracovávala platby mezi zeměmi. To z BIS učinilo bankomat pro mnoho národů, včetně Hitlerova Německa během druhé světové války. LeBor popisuje, jak BIS pomáhala zpracovávat platby pro Hitlera, což umožnilo Třetí říši vzkvétat a financovat své válečné úsilí. LeBor také zkoumá spolupráci mezi švýcarskými bankéři a nacisty ve své předchozí knize Hitlerovi tajní bankéři. BIS je také v podstatě imunní vůči všem bankovním regulacím a mezinárodním zákonům. Je považována za nezávislou finanční entitu pro centrální bankéře, řízenou centrálními bankéři a prakticky samosprávnou. Vzhledem k tomu, že BIS sídlí ve Švýcarsku, je také chráněna tajnými švýcarskými bankovními zákony.
Tady nemáme prostor, abychom se podrobně zabývali spletitou sítí historie, kterou utkaly MMF, Světová banka a BIS. Je však zásadní pochopit roli, kterou hrají národní centrální banky, stejně jako dopad mezinárodních bankovních institucí. To je o to důležitější, že se přesouváme do éry digitálních měn a nových mocných finančních nástrojů. Digitální měny centrálních bank. S rostoucí digitalizací bankovnictví a financí se rodí nové způsoby bankovnictví. Jedním z nástrojů, který se v příštích letech stane běžnějším, je abstraktní, nenápadný finanční nástroj, který má potenciál stát se neviditelnou silou, která nutí lidi jednat způsobem, který slouží systému, nikoli jejich vlastním zájmům. Pojmy jako sociální dopad financování, sociální dopadové dluhopisy, sociální dopadové investice, platba za úspěch nebo jednoduše dopadové investice popisují specifickou investiční strategii, která se kromě finančních zisků zaměřuje také na pozitivní přínos pro společnost nebo životní prostředí.
Sociální dopadové dluhopisy jsou smlouvy uzavřené s veřejným sektorem nebo správním orgánem, v nichž instituce platí za „lepší sociální výsledky“ a úspory předává investorům do sociálních dopadů. Sociální dopadové dluhopisy tak nejsou tradičními dluhopisy, protože splácení a návratnost investic závisí na dosažení požadovaných sociálních výsledků. Pokud investoři a instituce nedosáhnou uvedených výsledků, nedostanou ani návratnost, ani splacení jistiny investice. Tyto typy investic jsou součástí rostoucího trendu, kdy společnosti usilující o změnu své image utrácejí velké částky peněz, aby prokázaly své úsilí.
Takto mohou společnosti tvrdit, že rozšiřují svou sociální odpovědnost a zvyšují své zapojení do komunitních a sociálních otázek. Jednou ze specifických metod měření úspěchu těchto programů je jejich založení na kritériích v oblasti životního prostředí, sociálních věcí a správy (ESG). Investice ESG se někdy také označují jako udržitelné investice, odpovědné investice nebo sociálně odpovědné investice. Tato praxe se stává stále populárnějším způsobem propagace cílů udržitelného rozvoje OSN.
Existují však velké obavy ohledně toho, jak by se tento druh programu mohl vyvíjet. Představme si, že investor se sociálním dopadem by chtěl vsadit na to, že žáci základní školy neuspějí a nedosáhnou lepších známek. V takové situaci by investor mohl být motivován k tomu, aby odrazoval od pozitivních výsledků a místo toho hledal zisk podporováním „negativních výsledků“. Pokud se vám to zdá absurdní, vzpomeňte si, že v letech před finanční krizí v roce 2008 investoři používali finanční nástroje k tomu, aby profitovali ze ztrát a bankrotů jednotlivých majitelů nemovitostí. Freddie Mac zabraňoval domácnostem využít dnešní hypoteční úrokové sazby a pak na to sázel.
DB: Skeptici se obávají, že tyto nástroje by mohly zůstat pro většinu lidí neviditelné, zatímco by přímo ovlivňovaly jejich životy. V kombinaci se sociálními kreditními skóre by sociálně odpovědné financování mohlo vést k dystopickému světu, ve kterém by miliardáři sázeli na to, kdo dokáže zaplatit své účty. Mohlo by také dojít k vytvoření systému, ve kterém by lidé pobírající sociální dávky nebo jiné formy pomoci byli pod tlakem nebo sociálně manipulováni k životnímu stylu preferovanému investory.
Jedním z nejbezprostřednějších nástrojů, který oznámil mezinárodní bankovní sektor, jsou digitální měny centrálních bank (CBDC). Tato technologie je v době natáčení tohoto filmu stále ještě v počátcích, ale víme, že desítky vlád po celém světě oznámily svou podporu nějaké formě digitální měny, kterou budou vydávat centrální banky. Tyto CBDC by byly uloženy v digitální peněžence každého občana dané země. Podrobnosti a specifika se budou lišit od země k zemi, ale v konečném důsledku to bude znamenat eliminaci používání hotovosti a zavedení systému, ve kterém bude vláda schopna sledovat každou transakci. Ačkoli mnoho z těchto projektů bude pravděpodobně v té či oné míře využívat technologii blockchain, nejedná se o kryptoměny. Hlavním rozdílem mezi nimi je zaměření na decentralizaci a soukromí, což byly základní koncepty v počátcích kryptoměn, jako je bitcoin. Na konci roku 2021 se Augustin Carstens, generální ředitel Banky pro mezinárodní platby, začal vyslovovat ve prospěch používání digitálních měn a uvedl, že centrální banky by měly využít jejich efektivity. Vzhledem k tomu, že se jedná o generálního ředitele „centrální banky centrálních bank“, je to poměrně významná podpora.
Krátce po Carstensově prohlášení o efektivitě se BIS a centrální banky Austrálie, Malajsie, Singapuru a Jižní Afriky dohodly na testování používání digitálních měn pro přeshraniční transakce. Inovační centrum BIS uvádí, že se pokouší vyvinout „sdílené platformy pro přeshraniční transakce využívající více digitálních měn centrálních bank“. V přednášce z roku 2020 s názvem Přeshraniční platby: vize pro budoucnost Carstens poodhalil roušku stajemství a podrobně popsal, jak bankéři vidí využití CBDC: „Nevíme, kdo dnes používá 100dolarovou bankovku, a nevíme, kdo dnes používá 1000pesovou bankovku. Klíčovým rozdílem u CBDC je to, že centrální banka bude mít absolutní kontrolu nad pravidly a předpisy, které budou určovat použití tohoto vyjádření závazku centrální banky, a také budeme mít technologii, jak to prosadit.“
Carstens považuje CBDC za nástroj k eliminaci soukromí a k tomu, aby centrální bankéři donutili občany používat měnu přesně v době, místě a způsobem, jak jim je nařízeno. Jedná se o další fázi bankéřského spiknutí s cílem ovládnout všechny aspekty společnosti a profitovat z nich. I když se tohle může zdát fantastické nebo neuvěřitelné, buďte si jisti, že bankéři infikovali všechny aspekty našeho světa. I když nejste připraveni vidět digitální měny centrálních bank přímo před sebou, máme více než dost důkazů o trestných činech bankovní třídy. Banky profitovaly z obchodu s drogami a nesčetných krvavých konfliktů po celém světě nebo je financovaly. HSBC byla zapletena do toho, že umožnila drogovým kartelům nalévat peníze do svých bank. Wachovia a Bank of America byly také spojeny s praním peněz pro drogový kartel. Ať už se na tuto situaci podíváte z jakéhokoli úhlu , bankovní kartel měl zjevně převážně negativní dopad na planetu. Nemluvě o tom, že lidé, kteří tyto banky řídí, mají zjevně skryté motivy a plány, které řídí jejich rozhodnutí. Co můžeme udělat, abychom se osvobodili z pout bank a rodin, které je řídí?
Řešení. Co můžeme udělat, abychom se osvobodili ze spárů téměř všudypřítomného bankovního systému? Je vůbec možné žít normální život bez účasti v bankovním systému? Pro začátek je naprosto možné žít naplňující život, aniž bychom se podřizovali bankám. Realita je taková, že pokud budeme i nadále využívat banky, schvalujeme jejich jednání tím, že se účastníme zkorumpovaného systému. Pokud chceme žít v souladu s našimi hodnotami, měli bychom podporovat instituce, které jsou s nimi v souladu, a bojkotovat ty, které nejsou. Bojkotovat banky je důležité nejen z principu, ale také proto, že účast v bankovním systému podporuje i jiné projekty, s nimiž možná nesouhlasíte.
Například v případě frakčního bankovnictví vložíte do banky 1000 dolarů a banka si ponechá pouze část – řekněme 10 % – a zbytek investuje do nejrůznějších projektů. Může se jednat o projekty v oblasti sledování, ropovody na územích domorodých obyvatel nebo partnerství s nadacemi a nevládními organizacemi v rámci nekalých plánů. Jde o to, že nemáte žádný vliv na to, jak jsou vaše peníze použity.
Pokud na to chcete mít vliv a potřebujete využít finanční instituci, zkuste začít s družstevní záložnou nebo stavební spořitelnou. Tyto organizace se obvykle zaměřují na místní úrovni a jejich zákazníci jsou členové, kteří mohou hlasovat o tom, jak jsou finanční prostředky použity. V letech od zahájení hnutí Occupy aktivistické organizace zahájily koordinované kampaně na odprodej, při nichž stovky lidí najednou zrušily své bankovní účty. To nemusí být pro každého snadné a může to vyžadovat určité změny ve vašem životě, abyste mohli čelit logistickým výzvám, ale je to možné. Měli bychom si uvědomit, jak obtížné je dnes žít bez bankovního účtu nebo kreditní karty. Pokud hledáte způsoby, jak se zbavit fiat měn vlád, prostudujte si alternativy, jako jsou soukromé kryptoměny nebo drahé kovy, jako je zlato a stříbro.
Jak již bylo zmíněno, existuje výrazný rozdíl mezi soukromými mincemi, jako je Monero, a CBDC. Kryptoměny nejsou v žádném případě všelékem, ale v současné době nabízejí možnost provádět transakce kdekoli na světě, téměř okamžitě, bez bank nebo vlád. A konečně, s vývojem pojmu peněz a měny možná nastal čas, aby se komunity začaly zabývat vytvořením zcela nových měn. Mohlo by se jednat o digitální měnu v podobě nového kryptotokenu, nebo dokonce o fyzickou měnu krytou komoditou. Místní svobodné buňky by mohly vytvořit měny, s nimiž by se dalo obchodovat v rámci vznikající alternativní ekonomiky.
Potřebujeme nové formy výměny hodnot a obchodování se zbožím, které nejsou závislé na bankéřích ani je nepodporují. Osvobození se z finančního vězení, které se pokoušejí vybudovat, je naprosto nezbytné, pokud chceme vidět konec pyramidy moci. Chcete-li se dozvědět více o bankovním kartelu, doporučujeme přečíst si: The Rothschilds: The Financial Rulers of Nations od Johna Reevese. Světový bankéř: Historie rodu Rothschildů od Nialla Fergusona. Stvoření z Jekyll Islandu: Druhý pohled na Federální rezervní systém od G. Edwarda Griffina. Basilejská věž: Temná historie tajné banky, která vládne světu od Adama LeBora. Doporučujeme také zhlédnout: Století otroctví od Jamese Corbetta.
Překlad: David Formánek
