Podpořte prosím chod nezávislého média. Vaše podpora je jediná, která udržuje tuto aktivitu v chodu. Budu rád za Váš příspěvek v podobě daru na účet: (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894 nebo menší částkou měsíčně ZDE. Děkuji!
Nefungují Vám videa níže? Klikněte ->zde<-
Video s českými titulky:
Video s českým dabingem:
↓ Video v originále s českými titulky ↓
↓ Video s českým dabingem ↓
Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack / Bitchute
Originál videa publikován ZDE: 24. listopadu 2022
Ostatní díly série Pyramida moci:
Pyramida moci (1. část): Pravda o vzdělávacím systému
Pyramida moci (2. část): Mainstreamová média
Pyramida moci (3. část): Big Tech – velké technologické společnosti a jejich vliv na společnost
Pyramida moci (4. část): Hollywoodský vojensko-průmyslový komplex
Pyramida moci (6. část): Ropná oligarchie & Velká ropa
Pyramida moci (7. část): Farmaceutická lobby a zdravotnický kartel
Pyramida moci (8. část): Potraviny jako zbraň
Pyramida moci (9. část): Vězeňsko-průmyslový komplex
Pyramida moci (10. část): Jak neziskové organizace ovládají svět a politiku jménem tajných spolků
Pyramida moci (11. část): Bankovní kartel & budoucnost peněz
Přepis 12. části:
Kapitola 12. Zločiny zpravodajské komunity V této kapitole se podíváme na historii mezinárodní zpravodajské komunity. Budeme se zabývat historií britských, amerických, ruských, izraelských a čínských zpravodajských agentur. Zaměříme se na některé z jejich nejvýznamnějších a nejnebezpečnějších aktivit. Stejně jako u všech našich vyšetřování se dotýkáme pouze povrchu a doporučujeme všem sledovat doporučenou literaturu v našem přepisu. Prostým faktem je, že těchto pět národů a zpravodajské agentury, které jimi byly vycvičeny, se podílely na řadě vysoce medializovaných zločinů, o nichž ví velká část veřejnosti, stejně jako na méně známých zločinech, které jsou stejně znepokojivé.
Mezi jejich různé akce patří svržení vlád, financování obchodu s drogami a zbraněmi, šíření propagandy prostřednictvím korporátních médií, špehování vlastního obyvatelstva i obyvatelstva v zahraničí, cílené vraždy a dokonce i obvinění z obchodování s dětmi, kterým se budeme věnovat v nadcházející epizodě této série. V kapitole o korporátních médiích jsme uvedli, že v roce 1975 americký Senát zřídil zvláštní výbor pro studium vládních operací, známý také jako Churchův výbor. Church a jeho tým měli za úkol vyšetřovat zneužití pravomocí ze strany Ústřední zpravodajské služby (CIA), Národní bezpečnostní agentury (NSA), Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) a Daňového úřadu (IRS).
Odhalili mnoho nelegálních aktivit zpravodajské komunity, včetně operace Shamrock, v rámci které velké telekomunikační společnosti sdílely svůj provoz s NSA od roku 1945 do počátku 70. let. Probíhala také diskuse o programu s jedovatými šipkami, které mohly u někoho vyvolat infarkt. A samozřejmě tu byly i dokumenty MKUltra, které odhalily snahy CIA o manipulaci a ovládání lidské mysli. Závěrečná zpráva výboru, zveřejněná v dubnu 1976, se zabývala také vazbami CIA na zahraniční i domácí média. Zpráva zmiňuje, že agenti šířili falešné zprávy o aktivistech, včetně Martina Luthera Kinga Jr. Zpráva zjistila, že CIA udržovala síť několika set zahraničních osob po celém světě, které pro ni shromažďovaly informace a občas se pokoušely ovlivňovat veřejné mínění pomocí skryté propagandy.
Tyto osoby poskytují CIA přímý přístup k mnoha novinám a časopisům, tiskovým agenturám a zpravodajským agenturám, rozhlasovým a televizním stanicím, komerčním knižním vydavatelům a dalším zahraničním médiím. Ředitel CIA William Colby byl v roce 1975 dotázán, zda má agentura zaměstnance v televizních sítích a novinách. Colby odmítl odpovědět a trval na uzavřeném zasedání vedení, aby se projednaly podrobnosti této dohody. Také jsme ukázali, jak mají vedoucí pracovníci technologických společností dlouhou historii spolupráce s americkou zpravodajskou komunitou prostřednictvím kapitálové firmy CIA, In-Q-Tel. Big Tech mají také úzké vztahy se západním vojensko-průmyslovým komplexem. Nakonec jsme také odhalili vztahy mezi americkými zpravodajskými agenturami a americkou armádou, a hollywoodským filmovým a televizním průmyslem.
Ponoříme se ještě hlouběji do zločinů spáchaných americkou zpravodajskou komunitou, ale nejprve se podívejme na historii zpravodajské činnosti samotné. Historie shromažďování zpravodajských informací. Shromažďování zpravodajských informací, jinak známé jako špionáž, zahrnuje získávání tajných či důvěrných informací z tajných zdrojů.
Osoba, která se dopouští špionáže, je považována za špiona. Špion může pracovat ve službách vlády, korporace nebo zločinecké organizace. Pokud špion pracuje pro korporaci, jedná se často o průmyslovou špionáž. Pro účely našeho rozhovoru se zaměříme na činnosti shromažďování zpravodajských informací prováděné vládami, armádou a orgány činnými v trestním řízení. Shromažďování zpravodajských informací sahá až do 4. století př. n. l. s vydáním knihy Umění války od Sun Tzu. Zdůraznil pojmy infiltrace, dezinformace a kontrašpionáž.
Další příklady špionáže najdeme v Bibli, v Řecké a Římské říši a ve starověkém Egyptě. Dokud existují války, existují i pokusy o špionáž a shromažďování zpravodajských informací. Špionážní činnost exponenciálně rostla s tím, jak se říše a armády rozšiřovaly. V 17. století udržoval francouzský král Ludvík XIV. organizovaný zpravodajský systém po celé Evropě, aby mohl sledovat své nepřátele. Britské úřady využívaly vlastní špionážní síť k dešifrování nepřátelských kódů. Během americké občanské války působil Alan Pinkerton, bývalý detektiv, dva roky jako šéf Zpravodajské služby Unie. Agenti spolupracující s Pinkertonem často působili v utajení jako vojáci Konfederace a její sympatizanti, aby shromažďovali informace. Moderní zpravodajskou komunitu lze však vysledovat až do počátku 20. století.
V roce 1909 zřídila britská vláda Britskou tajnou službu známou také jako MI6. MI6 se zaměřuje na tajný sběr zpravodajských informací v zahraničí na podporu národní bezpečnosti Spojeného království. Agentura, co shromažďovala informace na domácí frontě, byla známá jako MI5. MI5 převzala důležitou roli s počátkem první světové války, kdy sledovala nejen zahraniční agenty, ale také pacifistické a protivojenské organizace. Na konci první světové války disponovalo Spojené království i všechny ostatní velmoci mechanismy pro výcvik a řízení špionů a pro sdílení informací získaných špionáží.
Během ruské revoluce pomohla britská zpravodajská komunita Rusům, kteří se stavěli proti komunistické revoluci, uprchnout do Finska. Sir Paul Dukes byl britský špion známý jako Muž se stovkou tváří, protože pomocí převleků získal přístup do četných bolševických organizací, včetně Komunistické strany Sovětského svazu, Komunistické internacionály a tajné policie Čeky. Po vytvoření tajných služeb na konci 19. století Amerika neměla zpravodajské agentury jako takové.
Měli vojenskou rozvědku, armádní rozvědku, námořní rozvědku. Takže se v podstatě vše točilo kolem válečné rozvědky. V té době se rozvědka nezaměřovala moc na obyvatelstvo. Bylo to spíš o tom, že se lidé navzájem práskali neformálně… Slyšel jsem, jak ten a ten mluvil špatně o Teddym Rooseveltovi, a možná bys na něj měl dohlédnout. První zpravodajskou špionážní organizací v této zemi je GCHQ z Velké Británie. V roce 1901 začali odposlouchávat telegrafní linky a transatlantické kabely. A Amerika stále neměla žádné zpravodajské agentury, jaké známe dnes, až do konce první světové války, po Versailleské smlouvě, těsně před druhou světovou válkou, Britové zřídili ve 30. letech 20. století ústředí v New Yorku, aby začali špehovat Američany, začali je likvidovat a zajistili, že Američané vstoupí do druhé světové války na straně Britů.
Stalo se to i v první světové válce, podívejte se na Corbettovu konspirační teorii o první světové válce, tam je celý příběh. Druhá světová válka začala v Rockefellerově centru, kde fungovala britská bezpečnostní koordinace, tedy MI6 zřízená v Rockefellerově centru Nelsona Rockefellera v New Yorku. Začali tam nasazovat špiony, včetně… později v Americe jste měli Iana Fleminga, Roalda Dahla, tedy těch lidí, kteří píšou dětské knihy, Charlie a továrna na čokoládu. Žijí v Americe, pracují pro lorda Halifaxe a některé další britské elitáře, kteří jsou na východním pobřeží ve Washingtonu, a pohybují se v americké společnosti a někdy i vraždí lidi. Kniha na toto téma je The Irregulars od Jeannette Conantové, jejíž dědeček byl James Bryant Conant, prezident Harvardu.
Vysvětluje tedy, jak britští špioni působili v této zemi, aby ovlivňovali veřejné mínění, psali propagandistické články a prováděli atentáty na lidi, kteří možná nebyli na jejich straně ve válce. Amerika se do války zapojila až ve druhé světové válce. Stále nemáme žádný důvod k tomu, aby fungovaly nějaké zpravodajské agentury, ale Britové mají plán a ten tak nějak funguje v pozadí; 7. prosince 1941 se chystá vyklíčit a dá nám oprávněný důvod k tomu, abychom dělali všechny tyto věci. Jak poznamenává Richard Grove, MI6 měla špiony v japonské a německé zpravodajské službě. Britští špioni shromáždili informace naznačující, že japonské a německé síly zvažují útok na vojenskou základnu Pearl Harbor.
Tyto informace byly získány již v červenci 1941, ale americká vláda se rozhodla Japoncům útok na Pearl Harbor umožnit. Kolem této doby navrhl sir William Stevenson, nejvyšší britský zpravodajský důstojník na západní polokouli, americkému prezidentovi Rooseveltovi, aby byla vytvořena americká zpravodajská síť podle vzoru MI6. Prezident Roosevelt nakonec pověřil Williama Donovana vedením nové agentury s názvem Office of the Coordinator of Information, která se v roce 1942 stala Office of Strategic Services, neboli OSS. Agenti OSS byli cvičeni v kanadském zařízení zřízeném Stevensonem a britskými výcvikovými instruktory. Týmy speciálních operací MI6 a OSS byly vycvičeny k infiltraci do zemí okupovaných nacisty za účelem organizování odbojových skupin. Po válce se OSS nakonec stalo
Ústřední zpravodajskou službou (CIA). V roce 1947 podepsal Clark Clifford Zákon o národní bezpečnosti. O pár měsíců později byla založena CIA. A tím se do jádra CIA dostalo Ministerstvo zahraničí, anglofilové a skupina Cecil Rhodes Roundtable. To bude řídit všechny její aktivity, svržení vlád a atentáty na příštích 50 let. A navenek to vypadá tak, že potřebujeme národní zpravodajskou agenturu, která bude dohlížet na Sověty a, víte, všechny ty věci, které vidíte v televizi. MI6 sehrála klíčovou roli při založení CIA.
Takže OSS a CIA, nebo bankéři z Wall Streetu, pardon, právníci z Wall Streetu – ti, kdo vytvořili MI6, to byli londýnští bankéři. Takže MI6, stejně jako britské zpravodajské agentury, sloužila bankéřům v Londýnské City. A pak využili americké právníky, aby z velké části vytvořili OSS a CIA. Odkazem k tomu bude kniha The Old Boys: The Origins of the OSS and CIA od Burtona Hirsche. Doporučil bych ji každému, kdo tomu chce porozumět. Není to sice úplně špičková úroveň, ale Burton Hirsch odvedl docela dobrou práci. Nevidí celý obraz velké hry Rhodese, ale dokáže vám říct, kdo tito lidé byli a co dělali.
A to nás přivádí k CIA. Kolem té doby, v 50. letech, vznikla Národní bezpečnostní agentura (NSA) tady v Americe, která je doslova zrcadlovým obrazem GCHQ. Takže to bylo dlouho pod zámkem. Prostě neměli výpočetní technologii, aby toho skutečně využili a podnikli nyní tyto kroky k velkému resetu. K roku 2022 se americká zpravodajská komunita rozrostla v jednu z největších na světě. Moderní zpravodajská komunita Spojeného království je stále organizována pod MI6 a také MI5. Mezi další zpravodajské agentury patří Ústředí vládních komunikací (GCHQ) a Zpravodajská služba ministerstva obrany (DIA). Historie komunistických zpravodajských sítí.
Když se začneme zabývat hrůznými činy některých světových zpravodajských agentur, musíme se podívat na zločiny spáchané za pomoci špionážních sítí. Začněme tím, že se podíváme na zpravodajský aparát vytvořený po komunistické revoluci v Rusku pod vedením Vladimíra Lenina a Josifa Stalina. Když se ruská revoluce proměnila v občanskou válku mezi komunistickými neboli bolševickými bojovníky a jejich odpůrci, vznikla první verze sovětské tajné policie.
Vše-ruská mimořádná komise pro boj proti kontrarevoluci a sabotáži, neboli Čeka, byla založena 5. prosince 1917 s cílem bránit komunistickou revoluci proti takzvaným třídním nepřátelům, mezi něž patřili členové duchovenstva a bohatá třída. Pod Leninovým velením prováděla Čeka masová zatýkání, uvězňování, mučení a popravy bez soudu. Lenin nařídil Čece, aby se zaměřila na libertariány a antiautoritářské socialisty. Tisíce lidí byly zatčeny a zastřeleny bez soudu. Nakonec Čeka rozšířila své represivní kampaně na všechny potenciální politické odpůrce komunistické vlády, včetně anarchistů a dalších levicových sil. V některých případech byly ženy před popravou mučeny a znásilňovány. Jakmile Leninovi bolševici zajistili vítězství ve válce, strana byla přejmenována na Komunistickou stranu Sovětského svazu. Od tohoto okamžiku prošla ruská zpravodajská komunita mnoha změnami.
Jednou z nejznámějších agentur byla KGB – Výbor pro státní bezpečnost. KGB byla hlavní bezpečnostní agenturou Sovětského svazu od března 1954 do prosince 1991. Tato agentura byla přímým nástupcem Čeky, GPU, OGPU a dalších předchozích ruských zpravodajských složek. Kromě toho, že ruská zpravodajská komunita pomáhala při vytváření komunistického policejního státu, prováděla také tajné operace. NKVD infiltrovalo a zničilo skupiny podporující Lva Trockého, revolucionáře a Lenina spojence, který byl nakonec po nástupu Stalina ze země vyhoštěn. V roce 1940 byl Trockij zavražděn v Mexico City na rozkaz Stalina a ruské zpravodajské sítě.
Dalším projektem realizovaným ruskou zpravodajskou službou byla Operace Trust. Trust, založený Čekou a poté GPU v letech 1921 až 1926, byl kontrarozvědnou operací zahrnující falešnou antibolševickou odbojovou organizaci zvanou Monarchistická unie středního Ruska. Byla využívána k identifikaci a dopadení antibolševických aktivistů a takzvaných kontrarevolucionářů. Podle historika Johna Costella tvoří spisy operace Trust 37 svazků matoucích příběhů o dvojitých agentech, měnících se krycích jménech a vzájemně propletených dezinformačních operacích, které je obtížné rozluštit.
Někteří badatelé se domnívají, že nedávný fenomén známý jako QAnon byl moderní verzí operace Trust nebo podobného programu, jehož cílem bylo vést falešný odpor a zároveň šířit dezinformace. Současnou ruskou bezpečnostní agenturou je Federální bezpečnostní služba Ruské federace, zkráceně FSB. Agentura se zaměřuje na domácí špionáž, včetně kontrašpionáže, vnitřní a pohraniční bezpečnosti, boje proti terorismu a sledování. FSB byla spojována s vývojem pokročilých malwarových nástrojů a nástrojů schopných skrýt své aktivity.
Podle zpráv FSB dohlíží na výcviková a výzkumná centra, která přímo podporují kybernetickou misi FSB. Zahraniční zpravodajská služba (SVR) je hlavní civilní zahraniční zpravodajskou službou Ruska. Je zodpovědná za sběr zahraničních informací pomocí lidských, signálních, elektronických a kybernetických metod. Tato agentura je známá vysokou úrovní technické odbornosti a zaměřením na zpřístupnění napadených sítí. Hlavní ředitelství generálního štábu, běžně označované jako GRU, je ruská vojenská zpravodajská agentura. Jak GRU, tak SVR byly obviněny z akcí, jako je zasahování do voleb v amerických prezidentských volbách v roce 2016, stejně jako z četných kybernetických útoků.
Žádná země nevyužila své kybernetické schopnosti jako zbraň tak zlovolně a nezodpovědně jako Rusko. Americká vláda obvinila SVR, že je jednou ze dvou ruských kybernetických jednotek, které údajně hackovaly politické kampaně během amerických prezidentských voleb v roce 2016. Obvinila také jednotku 26165 z hacknutí Výboru demokratické kongresové kampaně, Národního výboru Demokratické strany a prezidentské kampaně Hillary Clintonové. K roku 2022 nebyla obvinění z ruského hackerství podložena a v některých případech se ukázala jako nepravdivá. Ať už Rusko hacknulo americké prezidentské volby či nikoli a ať už to mělo jakýkoli malý dopad, neměli bychom podceňovat skutečná nebezpečí, která představuje ruská zpravodajská komunita.
Historie izraelských zpravodajských služeb. Než se podíváme na historii izraelských zpravodajských služeb, stojí za zmínku, že stát Izrael, jak ho známe dnes, by bez podpory rodiny Rothschildů nevznikl. Ačkoli ne všichni Rothschildové tento projekt podporovali, několik členů rodiny hraje v izraelské historii významnou roli. Již v roce 1917 Walter Rothschild, 2. baron Rothschild, přiměl britskou vládu k podpoře Palestiny jako národního domova pro židovský lid. Baron Edmund James de Rothschild, francouzský člen bankéřské rodiny Rothschildů, pomohl financovat první trvalou osadu v Palestině v Rishon LeZion. Zaujal aktivní roli v Židovské kolonizační asociaci a převedl na tuto organizaci svou palestinskou půdu a 15 milionů franků.
V roce 1924 Rothschild reorganizoval Židovskou kolonizační asociaci na Palestinskou židovskou kolonizační asociaci a zakoupil více než 125 000 akrů půdy pro podnikatelské záměry v novém židovském státě. Pro více informací o historii zapojení Rothschildů do založení Izraele doporučuji přečíst si knihu Rothschild and Early Colonization of Palestine. Zpravodajské sítě v dnešním Izraeli jsou nástupci organizací založených před a během vzniku Státu Izrael. Kolem roku 1920 sionistické hnutí v britském mandátním území Palestiny zorganizovalo Haganah, hlavní sionistickou polovojenskou organizaci složenou z různých milicí, které se sjednotily za účelem vytvoření židovské vlasti.
Haganah byla nakonec v roce 1948 rozpuštěna a stala se oficiální armádou Státu Izrael. Kolem roku 1940 byla založena Shai jako zpravodajská a kontrašpionážní složka Haganah. Během druhé světové války tajná britská organizace SOE cvičila a financovala Haganah a zásobovala ji zbraněmi. Britové také poskytli Shai speciální výcvik pro komanda. Shai na oplátku začala infiltrovat úřady britského mandátu, aby informovala židovské a sionistické vedení o jakýchkoli potenciálních akcích Britů a shromažďovala politické informace, které by mohly být použity jako propaganda.
Mossad, neboli Ústav pro zpravodajské a speciální operace, nebo jednoduše Ústav, byl založen 13. prosince 1949 jako součást nového zpravodajského aparátu Izraele. Tento aparát zahrnoval také Aman, zaměřený na vojenské zpravodajství, a Shabak, zaměřený na vnitřní bezpečnost, a zpravodajskou složku izraelské policie. Aman, neboli Ředitelství vojenské rozvědky, je nejvyšší vojenskou zpravodajskou složkou Zpravodajského sboru Izraelských obranných sil.
Shabak, neboli Shin Bet, je agentura zaměřená na udržování vnitřního míru, a to i na izraelských okupovaných územích. Zločiny izraelské zpravodajské komunity zaplnily celé knihy. Izraelci jsou známí tím, že pronásledují politické cíle za hranicemi své země a páchají atentáty. Mezi tyto atentáty patří i útoky na lidi jako byl plukovník Mustafa Hafez, šéf egyptské rozvědky v pásmu Gazy. Hafez se podílel na nařizování násilí proti izraelským občanům a nakonec se sám stal obětí výbušné obálky, která mu utrhla obě ruce, než o týden později zemřel. Izraelská rozvědka také využila své rozsáhlé sledovací sítě k tomu, aby ztrapnila své nepřátele. V únoru 1956 získal Mossad kopii projevu ruského vůdce Nikity Chruščova, v němž odsuzoval činy svého předchůdce Josifa Stalina. Kopie jeho projevu byla prostřednictvím Mossadu zaslána do Spojených států a následně zveřejněna, aby odhalila rozkol uvnitř sovětského režimu.
Další důležitou spojitostí s izraelskou rozvědkou je Jeffrey Epstein. S vyšetřováním Epsteinovy sítě jsem začal již v roce 2016 a nakonec jsem natočil dokument s názvem Bringing Down Jeffrey Epstein. Jedním z nejděsivějších aspektů Epsteinova příběhu je to, že zneužívání mladých dívek Epsteinem a jeho údajnými spolupachateli mohlo být schváleno britskou, americkou a/nebo izraelskou zpravodajskou komunitou. Alexander Acosta, někdejší ministr práce Trumpa, se podílel na rozhodnutí z roku 2008, které Epsteinovi po jeho prvním zatčení umožnilo vyváznout s, cituji, „výhodnou dohodou“. Acosta byl federálním prokurátorem pro jižní okres Floridy, který souhlasil s dohodou o přiznání viny, kterou vyjednal Alan Dershowitz, sám podezřelý z účasti na Epsteinových aktivitách.
O dekádu později se zjistilo, že když byl Acosta schvalován jako ministr práce, prohlásil, že mu bylo řečeno, že Epstein je nad jeho platovou třídu, cituji: „Bylo mi řečeno, že Epstein patří k zpravodajským službám a že se do toho nemám plést.“ Když byl Acosta k tomuto dotázán, uvedl: Byl jste v jakoukoliv chvíli obeznámen, že Epstein byl agent zpravodajské služby? Zprávy tohoto typu tam byly. Dovolte mi říct… byly zprávy různého typu v tomto případě. Ne jen nyní, ale v průběhu let. Váhal bych brát tyto informace jako fakt. Tento případ byl předložen naším úřadem a byl založen na faktech. A když se podívám na tyto a další zprávy, nemohu se k nim přímo vyjádřit kvůli našim směrnicím.
Mohu vám však říci, že mnoho zpráv vede jen do slepé uličky. DB: Další potenciální spojení Epsteina s rozvědkou, která směřují k Izraeli, patří jeho vztah ke Ghislaine Maxwellové, která byla nyní odsouzena za svou roli v Epsteinově síti. Zapojení Ghislaine Maxwellové do Epsteinovy sítě je důležité, protože její otec, Robert Maxwell, byl rovněž podezřelý z toho, že byl tajným agentem pracujícím pro izraelský Mossad. V roce 1991 vydal novinář Seymour Hersh knihu The Samson Option, která informovala o Maxwellových úzkých vazbách na izraelskou rozvědku. V roce 2002 vydali badatelé Gordon Thomas a Martin Dillon další knihu s názvem Robert Maxwell, Israel’s Super Spy.
Kniha tvrdila, že Maxwell pracoval jako dvojitý agent pro izraelský Mossad a britskou MI6 a měl také vazby na organizovaný zločin ve východní Evropě. Autoři také napsali, že Maxwella zavraždil izraelský Mossad, protože zřejmě hrozil odhalením izraelských tajemství. U údajné sebevraždy Epsteina se převážně předpokládá, že šlo buď o záchrannou operaci, nebo o vraždu ze strany zpravodajské komunity, která ho již nepovažovala za užitečného. Vztah Epsteina s Lesliem Wexnerem, majitelem značek společnosti Limited Brands, včetně Victoria’s Secret, je dalším zdrojem potenciálních vazeb na zpravodajské služby. V 80. letech nastoupil Epstein po krátkém působení jako učitel do investiční společnosti Bear Stearns a rychle si budoval kontakty v newyorském finančním světě.
Přibližně v této době se Les Wexner a Jeffrey Epstein seznámili. V roce 1995 prodal Wexner Epsteinovi svou osmipodlažní vilu o rozloze 4180 čtverečních metrů na East 71st Street v New Yorku za 1 dolar. Wexner byl považován za jednoho z nejvýznamnějších židovských filantropů. Jednou z těchto iniciativ bylo zorganizování skupiny, která byla někdy známá jako Study Group, ale častěji jako Mega Group. Wall Street Journal v roce 1998 informoval, že Mega Group byla skupinou elitních židovských filantropů, která vznikla v roce 1991 a vyvinula se jako snaha vést ušlechtilou diskusi o otázkách židovského národa.
Mega Group je podezřelá z toho, že slouží jako zástěrka pro izraelskou rozvědku. Ať už někdy získáme důkazy o tom, že Epstein byl skutečně agentem Mossadu nebo jiné rozvědky či nikoli, víme s jistotou, že Epstein a izraelské špionážní jednotky se již dlouho zajímají o počítačovou technologii. Izraelci se soustředili na to, aby mladší generace ovládly digitální nástroje. Izraelská zpravodajská komunita strávila roky tím, že se stala spojovacím článkem mezi digitálními technologiemi a kybernetickou bezpečností. Například město Beersheba je domovem mozku celé země. V Beershebě se nachází technologický komplex, z něhož vzešly některé z předních světových společností v oblasti IT bezpečnosti. Izraelská zpravodajská síť se také zaměřila na vytváření partnerství se soukromými společnostmi působícími v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Jak v roce 2020 informovala novinářka Whitney Webb, jednou z takových společností je Cyber Reason, zaměřená na prodej technologických řešení kybernetické bezpečnosti, jako je antivirový software a ochrana proti ransomwaru. Společnost nabízí technologickou obrannou platformu pro firmy a vlády využívající AI a cloud prostřednictvím Amazon Web Services.
Cyber Reason je jednou z mnoha společností, jejichž představenstvo a seznam zaměstnanců je plný úředníků s formálním výcvikem od izraelské rozvědky. Ředitel Cyber Reason Lior Div otevřeně přiznal, že svou práci ve firmě vnímá jako pokračování své služby pro izraelský zpravodajský aparát. Jednou z agentur, která má velký kontingent v soukromém sektoru, je agentura pro signální zpravodajství známá jako Jednotka 8200, nejlépe známá pro své kybernetické útoky proti jiným vládám. Jednotka 8200 se zabývá hlavně signálním zpravodajstvím, sledováním, kybernetickou válkou a dešifrováním kódů. Je někdy přirovnávaná k izraelskému ekvivalentu americké NSA a je známá sledováním palestinských civilistů a využíváním zachycené komunikace k vydírání Palestinců žijících na okupovaném Západním břehu.
NSA a Jednotka 8200 ve skutečnosti spolupracovaly na mnoha projektech, včetně viru Stuxnet. NSA také spolupracovala s veterány Jednotky 8200 v soukromém sektoru. V jednom případě NSA najala dvě izraelské společnosti, aby vytvořily zadní vrátka do všech hlavních amerických telekomunikačních systémů a velkých technologických firem, včetně Facebooku, Microsoftu a Googlu. Vedení obou společností, Verint a Narus, má vazby na izraelskou rozvědku. Zatímco Jednotka 8200 je důležitým dílem izraelské rozvědky, pozornost si zaslouží i dva méně známé programy. Za prvé, program Talpiot je dalším takzvaným elitním programem v rámci Izraelských obranných sil, který od roku 1979 hostí Hebrejská univerzita. Talpiot má v hebrejštině několik významů, ale obecně se překládá jako pevnost nebo vysoké věže.
Program iniciovali profesor Felix Dothan a profesor Shaul Yatziv z Hebrejské univerzity s myšlenkou využít lidskou kreativitu v mladém věku a vycvičit rekruty s vynikajícími akademickými schopnostmi v přírodních vědách a s potenciálem pro vedení. Článek z roku 2007 ve Wall Street Journal popsal program Talpiot jako „nejselektivnější instituci v zemi“. Ročně přijímá 50 studentů a vzdělává je v oborech fyziky, informatiky a dalších přírodních věd. Jeho posláním je vychovávat inovativní, technicky zdatné vůdce schopné transformovat izraelskou armádu.
Od vojáků vybraných do Talpiotu se neočekává, že budou bojovat jako běžní vojáci. Místo toho jsou vybíráni pro „vysoce konkurenční, vyčerpávající a rychlý program“, jehož cílem je poskytnout jim to nejlepší možné vzdělání a vojenský výcvik. Rekruti do Talpiotu jsou vybíráni na deset let a vyučují je, cituji, „někteří z nejlepších světových odborníků na matematiku, fyziku a informatiku, stejně jako někteří z nejlepších izraelských strategických vůdců z armády, námořnictva a letectva“. Absolventi Talpiotu si osvojili zvyk zakládat technologické společnosti. Jakmile absolvent opustí Jednotku 8200 nebo Talpiot, využije to, co se naučil pro IDF, a aplikuje to na izraelskou ekonomiku. Absolventi Talpiotu se navzájem najímají a pomáhají si najít práci v soukromém sektoru, což vedlo k rychle rostoucímu technologickému průmyslu v Izraeli. Díky startupové kultuře, kterou vytvořily tyto elitní zpravodajské jednotky, má Izrael více společností kótovaných na burze Nasdaq než jakákoli jiná země kromě Spojených států.
Dokonalým příkladem je život Zohara Zisapela, který je označován za otce izraelského technologického sektoru. Panu Zisapelovi se připisuje založení 27 společností za posledních 30 let. Je spoluzakladatelem a předsedou představenstva společnosti Rad Data Communications, poskytovatelem řešení pro více než 100 telekomunikačních operátorů, včetně AT&T, British Telecom, Deutsche Telekom, France Telecom, Japan Telecom a Orange France. Poskytuje komunikační nástroje významným hráčům v bankovnictví, obchodu, školství, financích, státní správě, armádě, dopravě a sektoru veřejných služeb. Je zřejmé, že skupina Rad je významným hráčem v technologickém sektoru.
Ačkoli není stoprocentně jasné, zda Zohar Zisapel sloužil v Talpiotu, je veteránem jiné speciální jednotky známé jako Jednotka 81. Stejně jako v případě Talpiotu se Zisapel a veteráni Jednotky 81 navzájem podporují investicemi do svých společností. Jednotka 81 byla původně známá pod obecným názvem Technologická jednotka zpravodajského sboru, dokud armáda neschválila její oficiální název. Jednotka se skládá převážně z absolventů Talpiotu. Rekruti slouží v jednotce minimálně tři roky, než odejdou do civilního života a založí řadu společností. Podle jednoho odhadu vojáci a důstojníci, kteří sloužili v Jednotce 81 v letech 2003 až 2010, založili obrovské množství startupů. Zhruba 100 veteránů této jednotky dosud založilo 50 společností. Jeden absolvent Talpiotu popisuje výhody jednotky 81. Jednotka vynalezla kybernetické vzdělávání a přijímala zručné lidi v programování a informatice.
Někteří z nich si kybernetiku oblíbili už na střední jako amatérští hackeři. Těchto kurzů se účastnili 18letí géniové, kteří se vše naučili sami a měli více znalostí než lektoři. Je zřejmé, že izraelská zpravodajská komunita sehrála významnou roli v růstu technologického sektoru této země. Ještě důležitější však je, že izraelská zpravodajská síť představuje velké nebezpečí pro soukromí a bezpečnost systémů, do nichž se vmanipulovala. Například nezávislé médium Narrative informovalo, že izraelská společnost Carbine 911 obdržela finanční prostředky od Epsteina i od Epsteinova blízkého spolupracovníka, bývalého šéfa izraelské vojenské rozvědky a bývalého izraelského premiéra Ehuda Baraka.
Carbine 911 také získala finanční prostředky od Petera Thiela. Carbine 911 je plug-in pro tísňová call centra a aplikace pro spotřebitele, která slibuje zjednodušení vyřizování hovorů a pomoc při identifikaci volajícího. Začal se používat v tísňových službách v zemích po celém světě, včetně Spojených států, kde již byl zaveden v několika amerických okresech a navázal spolupráci se společnostmi jako je Google. Carbine funguje tak, že dispečerovi tísňové linky poskytuje přístup ke kameře a GPS volajícího, aby měl pracovník k dispozici živý přenos. Vedení společnosti Carbine tvoří bývalí členové izraelské rozvědky, včetně jednotky 8200. Současný ředitel Carbine, Amir Elakai, sloužil v jednotce 8200. Najal bývalého velitele jednotky 8200 Pinhase Buchrise, aby zastával funkci ředitele společnosti.
Spoluzakladatelka Carbine, Laital Leshem, rovněž sloužila v jednotce 8200 a později pracovala pro izraelskou soukromou špionážní společnost Black Cube. Michael Chertoff, který vedl Ministerstvo vnitřní bezpečnosti za vlády George Bushe, je rovněž členem poradního výboru Carbine. Chertoff sepsal Patriot Act, který povolil digitální sledování Američanů. Kombinace nástroje jako Carbine 911 a přítomnosti izraelského sektoru komplexu vojenské zpravodajské služby je dostatečným důvodem k obavám z možnosti masového sledování a infiltrace důležitých systémů tísňových služeb po celém světě. Například mobilní aplikace Carbine shromažďuje údaje o poloze zařízení, videu živě streamované ze smartphonu do call centra a další data z telefonu.
Podle webu Carbine lze tyto stejné informace získat i z jakéhokoli smartphonu, i když na něm není nainstalována aplikace Carbine, pokud tento telefon volá na call centrum 911, které Carbine využívá. To opět znamená, že existuje neuvěřitelný potenciál pro firmu jako Carbine, s jejími četnými vazbami na izraelskou rozvědku, získat přístup k soukromým údajům lidí po celém světě. A to je jen jedna společnost. Izraelská zpravodajská komunita je některými milována, mnohými obávaná a pro většinu lidí působí ve stínu. Mezi jednotkou 8200, Talpiot, jednotkou 81 a stovkami společností, které vytvořily, existuje velmi reálná možnost, že izraelští špioni mají nepředstavitelný přístup a kontrolu nad digitální infrastrukturou po celém světě. Čínská zpravodajská síť. Komunistická strana Číny a Lidová osvobozenecká armáda jsou vedoucími orgány v Čínské lidové republice.
Tyto organizace dohlížely na transformaci čínského zpravodajského aparátu od revoluce a občanské války před téměř 100 lety. Vzhledem k extrémní míře utajení v rámci ČKS nejsou přesné podrobnosti o čínských špionážních operacích známy. Následuje částečné shrnutí. Zpravodajská služba Lidové osvobozenecké armády (LOA) se zaměřuje na shromažďování zahraničních vojenských, ekonomických a politických informací. LOA podléhá Čínské ústřední vojenské komisi, která je nejvyšší vojenskou autoritou v Číně. Mezi další vojenské a zpravodajské síly patří Záložní síly LOA, Lidová ozbrojená policie a Milice. Zahraniční zpravodajské operace navíc koordinuje Ministerstvo státní bezpečnosti.
Stejně jako Izrael se i Čína stále více zaměřuje na kyberšpionáž. Čínské zpravodajské služby prokázaly, že jsou schopny infiltrovat operace národní bezpečnosti USA. Například v říjnu 2018 oznámila americká vláda zatčení agenta čínského Ministerstva státní bezpečnosti jménem Yanjun Zhu. Byl obviněn ze spiknutí a pokusu o hospodářskou špionáž a krádež obchodních tajemství od několika amerických leteckých a kosmických společností. Zhu byl vydán do Spojených států. V posledních desetiletích se Komunistická strana Číny zaměřila na kybernetickou a informační válku. Kybernetická válka vnímá internet a další digitální infrastrukturu jako další bojiště v asymetrické válce.
Dva plukovníci Lidové osvobozenecké armády nastínili tuto teorii v knize Neomezená válka, kde napsali: „…metody, které se nevyznačují použitím zbraní, ani vojenské síly, ani dokonce přítomností obětí v krvavém střetu, mohou stejně tak, ne-li více, napomoci úspěšné realizaci válečných cílů.“ Informační válka se pro Komunistickou stranu Číny zaměřuje na pět hlavních prvků. Použití konvenčních zbraní k zničení nepřátelských velitelství, velitelských stanovišť a informačních center velení a řízení. Elektronická válka využívající prostředky rušení nebo použití protizáření, elektromagnetických zbraní k útoku na nepřátelské informační a zpravodajské systémy. Vojenské klamné manévry.
Operační bezpečnost. Psychologické válčení využívající televizi, rozhlas a internet k podkopání morálky nepřátelských vojsk. Informační válčení je samo o sobě podskupinou toho, co Čína nazývá informatizací. Informatizace byla popsána jako využívání všech příležitostí a technologií, které může informační věk nabídnout, a jejich integrace do vojenských systémů. Ačkoli nemáme zcela jasný obraz o operacích čínské zpravodajské komunity, můžeme se domnívat, že jejich operace zahrnují špehování vlastních občanů skrze sociální skóre a kamery, infiltraci zahraničních vlád a armád i soukromého sektoru a šíření propagandy mezi vlastními občany i mezinárodním společenstvím.
Moderní zločiny zpravodajské komunity. Naše závěrečná studie se krátce zaměří na některé z nejnovějších akcí americké zpravodajské komunity. Ačkoli infiltrace médií ze strany CIA představuje masivní porušení, je to jen špička ledovce toho, čeho jsme byli svědky ze strany zpravodajské komunity. Je pravda, že státem schválená propaganda představuje hrozbu pro svobodu, ale nedosahuje hrůz, které rozpoutala americká vláda za posledních 60 let. Od konce roku 1956 se CIA účastnila operace Gladio, tajné dohody mezi Western Union, NATO, CIA a evropskými zpravodajskými agenturami. Gladio zahrnovalo vytváření operací, v nichž byli západní zpravodajští agenti nasazeni do utajených pozic, aby čelili komunistickému vlivu. Americká vláda byla obviněna z financování teroristických skupin a z inscenování útoků pod falešnou vlajkou.
CIA a představitelé americké vlády tato tvrzení popřeli s tím, že se jedná o opakování dřívější sovětské dezinformace založené na dokumentech, které Sověti zfalšovali. Italské vyšetřování operace Gladio však vedlo soudce Guida Salviniho k závěru, že některé teroristické organizace byly součástí tajné armády, která měla vazby na CIA. Salvini také uvedl, že CIA tyto skupiny povzbuzovala k páchání zvěrstev. V roce 2000 italská parlamentní zpráva uvedla, že bombové útoky byly organizovány, podporovány nebo propagovány italskými úředníky s vazbami na americké zpravodajské služby.
CIA je také známá svou rolí při svržení demokraticky zvolených vlád a financování aktivistických hnutí. Operace Condor je jedním z příkladů zvráceností, které byly oficiálně schváleny americkou zpravodajskou komunitou. Condor byla vládou USA podporovaná kampaň státního teroru a potlačování politických oponentů pravicovými diktaturami v Jižní Americe. Začala v listopadu 1975, přičemž americká vláda poskytovala plánování, výcvik v mučících metodách, technickou podporu a vojenskou pomoc během vlád Johnsonovy, Nixonovy, Fordovy, Carterovy a Reaganovy administrativy. CIA často směrovala finanční prostředky diktaturám s podporou a záštitou bývalého ministra zahraničí Henryho Kissingera. Operace Condor měla za následek mučení a smrt desítek tisíc lidí po celé Jižní Americe, stejně jako ztrátu občanských svobod a všeobecný strach ze života v tak temných časech.
CIA se nespokojila pouze s podporou mučení a vražd prostřednictvím zahraničních diktatur. Jako součást nechvalně proslulého programu Phoenix se také zapojila do atentátů a mučení. Tento program byl navržen, koordinován a prováděn CIA a Speciálními operačními silami Spojených států během války ve Vietnamu. Program Phoenix byl navržen k identifikaci a neutralizaci infrastruktury Národní osvobozenecké fronty Jižního Vietnamu, neboli Vietcongu.
Neutralizace cíle mohla zahrnovat infiltraci, zajetí, terorismus, mučení a atentáty. CIA jej popsala jako soubor programů, jejichž cílem bylo napadnout a zničit politickou infrastrukturu Vietcongu. Lidé podezřelí z členství ve Vietcongu byli odváženi do výslechových center, kde byli mnozí z nich mučeni ve snaze získat informace o aktivitách Vietcongu v dané oblasti. Informace získané v těchto centrech byly poté předávány vojenským velitelům, kteří je využívali pro další zátahy a atentáty. Program fungoval v letech 1965 až 1972 a podobné aktivity existovaly i před tímto obdobím a po něm.
Do roku 1972 agenti operace Phoenix zneškodnili 81 740 podezřelých agentů, informátorů a příznivců Vietcongu, přičemž bylo zavražděno někde mezi 26 000 a 41 000 lidmi. Jedním z mála důvodů, proč je program Phoenix známý po celém světě, je výzkum Douglase Valentina, který se setkal přímo s agenty CIA, včetně bývalého ředitele CIA Williama Colbyho. V roce 1984 jsem navštívil Williama Colbyho. Byl to úředník CIA, který byl s programem Phoenix nejvíce spojován. V letech 1971, 1972 a znovu v roce 1973 vypovídal před Kongresem o programu Phoenix velmi příznivě.
Navštívil jsem Colbyho a řekl jsem mu, že chci napsat knihu o programu Phoenix. Z důvodů, které si zcela nejsem jistý, možná to souviselo s tím, že jsem napsal knihu o druhé světové válce, kterou četl a která se mu líbila, mě Colby představil všem vysokým důstojníkům CIA, kteří se na programu Phoenix podíleli. Moje kniha byla téměř zcela založena na nahrávkách rozhovorů s vysokými důstojníky CIA, kteří řídili její tajné akční programy. Poté, co Valentine provedl rozhovory s Colbym a vysokými důstojníky CIA o tomto programu, vydal v roce 1991 knihu „Program Phoenix: Využití teroru Spojenými státy ve Vietnamu”. Stejně jako dnes, pokud jde o program CIA, média o něm nemluví. Ve skutečnosti však CIA zřídila centrum Phoenix v každé provincii, okrese a městě v Jižním Vietnamu. Tato centra se skládala ze zástupců všech zpravodajských, bezpečnostních, policejních a vojenských organizací, které v té době ve Vietnamu existovaly. Sestavovali černé listiny osob podezřelých z členství v Národní osvobozenecké frontě a tyto seznamy předávali smrtícím komandům, která sama sestavila a do nichž CIA skutečně rekrutovala lidi.
A tyto smrtící komando pak vyrazily do terénu, zajímaly lidi a zavíraly je, posílaly je – pokud je nezabily – do tajných výslechových center CIA. Podle Valentina patřily mezi mučící metody používané ve výslechových centrech znásilnění, hromadné znásilnění, znásilnění pomocí úhořů, hadů nebo tvrdých předmětů a znásilnění následované vraždou, elektrické šoky do genitálií a jiných citlivých částí těla, jako je jazyk, mučení vodou, letadlo, ve kterém byly vězňům svázány ruce za zády a provaz byl provlečen háčkem na stropě, čímž byl vězeň zavěšen ve vzduchu, načež byl zbit, bití gumovými hadicemi a biči a použití policejních psů k napadání vězňů. Podpora mučení ze strany amerických zpravodajských služeb neskončila s válkou ve Vietnamu. Po útocích z 11. září 2001 začala americká vláda odposlouchávat telefonní hovory Američanů v rámci nové snahy o vytvoření bezpečnostního státu, který by odrazil hrozbu terorismu.
V dnech následujících po útocích z 11. září schválila americká vláda hromadné unášení amerických občanů a cizinců podezřelých z možného spojení s terorismem. CIA také začala provozovat síť takzvaných „černých míst“, tajných věznic určených k mučení podezřelých extremistů nebo teroristů. CIA unášela osoby v zahraničí a odvážela je na neznámá místa, kde jim byl odepřen přístup k právníkovi a základním lidským právům a kde byly vystaveny znepokojivým mučícím metodám.
Ačkoli mnoho z těchto detailů týkajících se „černých míst“ je stále utajeno, v roce 2014 Polsko přiznalo, že je hostitelskou zemí pro taková „černá místa“. Je důležité si uvědomit, jaké tajemství obklopuje zpravodajské služby, které jsme právě odhalili. Informace, které jsme sdíleli, vycházejí z dřívějších reportáží, prohlášení agentur a odtajněných dokumentů. Realita je však taková, že se možná nikdy nedozvíme pravdu o tom, jak daleko tyto agentury zašly ve jménu zachování takzvané národní bezpečnosti.
Například některé z těchto agentur, britská MI6, americká CIA a FBI, izraelský Mossad, byly také obviněny z inscenování teroristických útoků, které se někdy označují jako útoky pod falešnou vlajkou. Tímto tématem se budeme zabývat v nadcházející epizodě, ale možná nikdy nenajdeme dokument, který by jasně identifikoval zločiny a aktéry zapojené do nesčetných operací, sledování, mučení, znásilňování a vražd. Pravda je pravděpodobně ztracena v stránkách historie nebo navždy skryta v zašifrované, utajené vládní databázi. Řešení. Existují řešení pro situaci, ve které jsou četné agentury, které jsou pro běžného člověka neviditelné, schopné nahlížet do každého detailu našich životů a zároveň jsou schopné páchat nesnesitelné násilí? Je možné pochopit vše, co jsme odhalili, a přesto mít naději pro budoucnost světa?
Odpověď je subjektivní a bude do značné míry záviset na vašem aktuálním duševním stavu. Osobně nacházím důvod k naději. Nemluvím o falešném pocitu naděje, že někdo přijde zachránit situaci, ale o skutečném uznání toho, že existuje mnoho lidí , kteří pracují na řešeních pro překonání současných mocenských struktur, včetně zpravodajské komunity. Nakonec jsme možná v početní, zbraněmi i hackerskými schopnostmi v nevýhodě, ale já se rozhodl i nadále soustředit na řešení, která mohu realizovat ve svém vlastním životě, a zaměřit se na budování lepší zítřky. Rozhodl jsem se zpochybňovat autority a pokračovat v odhalování lží zpravodajské komunity. Někdy je jediným řešením šířit povědomí mezi lidmi kolem nás, abychom mohli prorazit závoj nevědomosti. Chcete-li se dozvědět více o historii a zločinech zpravodajské komunity, doporučujeme vám zhlédnout následující videa: Tajemství CIA; Ovládání mysli: Tajná válka Ameriky; Kontrarozvědka: Odhalení tajných operací; Psychologická válka; a Jak CIA oklamala zemi během války ve Vietnamu.
Překlad: David Formánek
