Nefungují Vám videa níže? Klikněte ->zde<-
Video s českými titulky:
Video s českým dabingem:
↓ Video v originále s českými titulky ↓
↓ Video s cz dabingem ↓
Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním pomocí měsíčního členství s bonusovým obsahem ZDE nebo jednorázově na bankovní účet (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894. Děkuji!
Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack / Bitchute
Originál videa publikován ZDE: 11. října 2021
Předchozí díly:
Pyramida moci (1. část): Pravda o vzdělávacím systému
Pyramida moci (2. část): Mainstreamová média
Pyramida moci (3. část): Big Tech – velké technologické společnosti a jejich vliv na společnost
Pyramida moci (4. část): Hollywoodský vojensko-průmyslový komplex
Přepis 6. dílu:
DB (Derek Broze): Kapitola 6. Ropná oligarchie. Ropa je jednou z nejrozšířenějších látek na světě. Ropa a její vedlejší produkty, petrochemikálie, se v našem životě používají mnoha způsoby. Pro pohonné hmoty a maziva v našich vozidlech a pro plasty používané všude. Kvůli ropě se vedly války a na její těžbě ze země se zbohatlo. Je zřejmé, že tato látka hraje v dějinách lidstva zásadní roli. Ti, kdo vytvořili obrovský ropný průmysl, který známe dnes, někdy známý jako Velká ropa, sklidili za své úsilí obrovské výhody.
Byly však záměry těchto magnátů založeny čistě na zisku a pohánění lidstva vpřed směrem k inovacím? Nebo, jak navrhují mnozí badatelé, se za historií a budoucností ropné oligarchie skrývají mnohem nekalejší úmysly? Monopol Standard Oil. Kořeny dnešních velkých ropných společností sahají až k založení ropného průmyslu Johnem D. Rockefellerem a jeho společností Standard Oil. Krátce před občanskou válkou v USA v roce 1861 pomohl Rockefeller založit přepravní společnost. Tato společnost se vyvíjela tak, že Rockefeller a jeho partneři začali investovat do obchodů s ropou.
Do roku 1870 provozovali v Clevelandu dvě ropné rafinerie. Svůj podnik v Ohiu zaregistrovali pod názvem Standard Oil Company. Rockefellerova společnost se rozrostla a stala se monopolem. V březnu 1872, během událostí známých jako Clevelandský masakr, koupila Rockefellerova Standard Oil 22 z 26 konkurentů. Rockefeller nyní ovládal 25 % amerického ropného průmyslu. Rockefeller je všeobecně oslavován pro svou pracovní morálku, zatímco se mu dařilo potlačovat konkurenci. Věřil, že velké průmyslové konglomeráty jsou předurčeny k tomu, aby v podnikání nahradily konkurenci.
V roce 1880 již Standard Oil vlastnil nebo kontroloval 90 % amerického rafinérského průmyslu. Nakonec Rockefeller a jeho kumpáni přestěhovali Standard Oil z Clevelandu do New Yorku, aby vytvořili trust, v němž by měli pod kontrolou obrovské množství společností, které vlastnila Standard Oil. Standard Oil zbohatla na výrobě petroleje do lamp a na kontrole tisíců ropovodů. Díky petrolejovým lampám, kterými svítily miliony Američanů, se Rockefeller stal prvním americkým miliardářem, a to díky obrovským ziskům společností, v nichž držel většinový podíl. Rockefeller však nebyl všeobecně uznáván. Mnozí se začali stavět proti jeho obchodním praktikám a zpochybňovali legitimitu jeho impéria.
Od roku 1887 podalo deset států a území Oklahoma žaloby na společnosti vlastněné Standard Oil Trust. Standard Oil mnoho případů prohrála, ale zjistila, že přesouváním svých operací z jednoho státu do druhého se může vyhnout soudním rozhodnutím. Rockefellerovo štěstí se vyčerpalo, když lidé měli dost monopolů díky práci novinářů známých jako muckrakeři. Od listopadu 1902 psala novinářka Ida Tarbellová 19dílné vyšetřování praktik Standard Oil. Popsala, jak John D. Rockefeller bezohledně nutil svou konkurenci k prodeji, nebo zániku. Také uvedla, že Rockefeller si tajně domlouval u železnic slevy na přepravní sazby. Zatímco malé podniky byly nuceny platit vyšší sazby, Standard Oil se dostávalo přednostního zacházení. Tento typ dohod byl zakázán zákonem o mezistátním obchodu z roku 1887.
Zprávy Tarbellové ukázaly, že tato a další Rockefellerova ujednání měla zásadní význam pro udržení monopolu Standard Oil. „Rockefeller a jeho společníci nevybudovali Standard Oil a správní rady bank na Wall Street,” napsala Tarbellová. Svou cestu k ovládání si vybojovali pomocí slev, úplatků a vydírání, špionáže a snižování cen, bezohlednou efektivitou organizace. Američané začali nedůvěřovat tehdejším tzv. loupeživým baronům a podpora antimonopolní legislativy dosáhla vrcholu, když téměř 30 států přijalo antimonopolní zákony, které měly zastavit zneužívání monopolů. Reportáže Tarbellové a muckrakerů vytvořily atmosféru, která vedla vládu USA k tomu, že 18. listopadu 1906 zažalovala Standard Oil.
Žaloba tvrdila, že Standard Oil Trust porušila antimonopolní zákon z roku 1890. Proces proti Standard Oil začal v roce 1908 u federálního soudu v Missouri. Byly předloženy důkazy o tom, že Standard Oil si zajistila nezákonné slevy na železnici a také blokovala konkurenci při používání ropovodů, špehovala ostatní společnosti a uplácela politiky.
Zatímco Standard Oil rozšiřovala svou monopolní nadvládu, zvýšila v letech 1895 až 1906 ceny o 46 %. Soudce a následně i federální odvolací soud konstatovali, že Standard Oil je monopolem porušujícím antimonopolní zákon. Soudce doporučil, aby se Standard Oil rozpadla na nezávislé společnosti. Rockefeller a jeho Standard Oil Trust se odvolali k Nejvyššímu soudu USA a 15. května 1911 Nejvyšší soud jednomyslně potvrdil rozhodnutí, že Standard je monopol, který se provinil nezákonným omezováním obchodu. Soud se shodl na tom, že nejlepší řešení je rozdělení společnosti na jednotlivé společnosti. Ve skutečnosti vláda umožnila akcionářům Standard Oil získat dílčí podíly ve všech 34 společnostech, které byly vytvořeny z trustu. To v podstatě znamenalo, že společnosti měly stejné vlastníky akcií jako dříve.
Mezi hlavní společnosti Standard Oil, které byly rozděleny, patří Standard Oil of New Jersey, z níž se stala společnost Esso, ze které se pak stal Exxon. Standard Oil of New York se nakonec stala Mobil. Exxon a Mobil se spojily a vytvořily společnost ExxonMobil. Standard Oil of California se nakonec stala Chevron. Standard Oil of Indiana se stala American Oil Company, která je nyní součástí BP, British Petroleum. Continental Oil Company se sloučila a vyvinula do společnosti Phillips 66. Ačkoli se o rozhodnutí Nejvyššího soudu často hovoří jako o rozpadu Standard Oil, zdá se, že trust prodělal dočasný rozpad, než se reorganizoval, pohltil konkurenci a spojil se pod novými názvy. ExxonMobil, Chevron, Phillips 66, to jsou běžná jména, která průměrný řidič zná, i když o Rockefellerově spojení nic neví. Rockefellerové však nebyli ve své honbě za bohatstvím, mocí a dominancí v ropné hře osamoceni. Nechvalně proslulá dynastie Rothschildů měla rovněž zájem využít bohatství a moci vytvořené ropnou oligarchií.
JC (James Corbett): Jeden takový konkurent se objevil v 70. letech na Kavkaze, kde carské Rusko otevřelo rozsáhlá ložiska ropy v Kaspickém moři soukromému rozvoji. Dvě rodiny rychle spojily své síly, aby využily této příležitosti. Nobelové v čele s Ludwigem Nobelem a jeho bratrem Alfredem, který vynalezl dynamit, a francouzská větev nechvalně proslulé bankovní dynastie Rothschildů v čele s Alfonsem Rothschildem.
V roce 1891 uzavřeli Rothschildové smlouvu s M. Samuel & Co., dálněvýchodní rejdařskou společností se sídlem v Londýně, kterou řídil Marcus Samuel, aby provedla to, co nikdy předtím – přepravila Nobelem dodanou kaspickou ropu Suezským průplavem na východoasijské trhy. Projekt byl obrovský. Zahrnoval nejen složité inženýrské práce při stavbě prvních ropných tankerů, které schválila společnost Suezského průplavu, ale i nejpřísnější utajení. Kdyby se zpráva o tomto úsilí dostala k Rockefellerovi, hrozilo by, že si tím přivolá hněv společnosti Standard Oil, která si mohla dovolit snížit sazby a vytlačit je z trhu.
Nakonec se jim to podařilo a v roce 1892 Suezským průplavem proplul první tanker na přepravu volně loženého zboží, Murex, který směřoval do Thajska. V roce 1897 se ze společnosti M. Samuel & Co. stala společnost Shell Transport and Trading Company. Shell si uvědomila, že závislost na Rothschildově Nobelově kaspické ropě činí společnost zranitelnou vůči výkyvům v dodávkách, a začala se poohlížet po jiných zdrojích ropy. Na Borneu narazila na Royal Dutch Petroleum, která byla založena v Haagu v roce 1890 s podporou nizozemského krále Viléma III. Obě společnosti se v obavách z konkurence ze strany Standard Oil v roce 1903 spojily v Asiatic Petroleum Company, kterou společně vlastnili francouzští Rothschildové, a v roce 1907 se z nich stala Royal Dutch Shell.
DB: Většina velkých ropných společností v USA je částečně vlastněna rodinou Rockefellerů, zatímco Royal Dutch Shell, vlastník Shell Oil Company, je výsledkem intrik francouzských Rothschildů a nizozemské královské rodiny. I když neexistují přesná čísla o tom, kolik dnešní nizozemská královská rodina ve společnosti stále vlastní, má se za to, že na ní vydělala miliardy. Nizozemci nebyli jedinou královskou rodinou, která se zapojila do ropného průmyslu. Britská koruna ovládala většinový podíl v British Petroleum. Stejně jako Rockefellerové se i Rothschildové a královské rodiny z Dánska a Británie budou objevovat v průběhu celého seriálu, kdy budeme zkoumat mnoho rolí, které hrají v pyramidě moci. Rodiny ropné oligarchie se nespokojily s dominancí v ropném průmyslu. Uvědomovaly si, že jejich finančním aspiracím, které se nyní proplétají s osudem ropy, lépe poslouží vyvolávání krizí a dokonce podpora válek, pokud to znamená lepší hospodářský výsledek a prosazování jejich geopolitických zájmů.
JC: Ve druhém kroku operace pomohl Kissinger vyjednat dohodu se Saúdskou Arábií. Výměnou za americké zbraně a vojenskou ochranu by Saúdové oceňovali veškerý svůj budoucí prodej ropy v dolarech a tyto dolary by recyklovali prostřednictvím nákupů ministerstva financí skrze banky na Wall Street. Dohoda byla pro ropné oligarchy bonanzou. Nejenže se jim podařilo přenést zvýšení cen na spotřebitele, ale měli také prospěch z obrovských toků peněz do svých vlastních bank. Íránský šáh zaparkoval příjmy v Rockefellerově bance Chase, přičemž tyto příjmy dosáhly v důsledku ropné krize 14 miliard dolarů ročně. Vytvořením tohoto nového systému, petrodolaru, dosáhli ropní oligarchové nebývalé úrovně kontroly nad ekonomikou. Nejen to, světový měnový systém podpořili svou komoditou, ropou, a dostali pod svou kontrolu potenciální konkurenci ze strany začínajících producentských zemí, a to vše v jednom kroku.
DB: Jak se americký dolar stal oficiální měnou pro nákup a prodej ropy, mohli se velcí ropní magnáti uchytit v západním politickém establishmentu, aby mohli i nadále manipulovat se světovým děním. Peter Dale Scott, autor knihy Drogy, ropa a válka, se věnoval roli, kterou ropa spolu s drogami sehrála v mnoha válkách a geopolitických sporech. PS: Americká ekonomika je od druhé světové války závislá na manipulaci s ropou, ani ne tak na ropě samotné, ale na schopnosti ovládat trh s ropou. A CIA v tom hrála klíčovou roli. Když se Reagan dostal k moci a proti židovským zájmům v Kongresu schválil prodej řady moderních zbraní, hlavně letadel, do Saúdské Arábie, byl to obrovský prodej. A něco kolem 10 % z něj bylo věnováno na Saúdy slíbenou výměnu za podporu operací, které chtěla CIA provádět a které byly příliš velké pro schválený rozpočet CIA, který dostala od Kongresu. Takže to v jistém smyslu skutečně znamenalo, že CIA pracovala pro tento mezinárodní ropný konglomerát. A to bylo mimochodem velmi klíčové pro konec Sovětského svazu.
DB: Velká ropa si podmanila automobilový průmysl. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o rozpadu Standard Oil Trust v roce 1911 bylo pro Rockefellerovu dynastii sotva neúspěchem. Díky tomuto rozhodnutí vlastnil John D. Rockefeller 25 % ve všech odštěpených společnostech, čímž se stal nejbohatším mužem v Americe. Tohoto bohatství, moci a prestiže se Rockefeller nehodlal vzdát. Rockefeller a ropní oligarchové si uvědomovali, že jejich moc je ohrožena mnoha hrozbami. Po celý počátek 20. století tlačily velké ropné společnosti na používání elektřiny, která nahrazovala jejich petrolejové lampy. Tyto podniky a bohatí ředitelé se obávali, že by jejich ropné produkty mohly přežít svou užitečnost a dominanci.
V této době se však také začala objevovat první vozidla poháněná plynem. Benzín byl dříve považován za vedlejší produkt při rafinaci ropy, který měl omezené využití. Díky lobbingu a propagaci ze strany ropných společností jezdila Amerika i celý svět brzy v benzinových autech, zatímco ropný průmysl slavil monumentální zisky. Nadvládu Velké ropy také ohrožoval alkohol, který byl všeobecně známý jako levný a snadno dostupný zdroj paliva. V roce 1906 byla zrušena daň z alkoholu a kukuřičný etanol se stal dostupným za nižší cenu než benzin.
Kdyby se to rozmohlo, mohl by si každý, kdo by měl k dispozici rostlinné suroviny, vyrobit vlastní palivo. Zzpráva USGS z roku 1909, která srovnávala benzínové a lihové motory, konstatovala, že pro lihové motory platilo méně omezení. To dávalo palivům na bázi alkoholu výhodu oproti benzínu. John D. Rockefeller začal jednat a v roce 1893 podpořil svého přítele Howarda Hydea Russella, aby financoval Ligu proti alkoholismu. Liga byla financována každoročními dary Johna D. Rockefellera.
Toto financování umožnilo Russellovi využít Ligu jako hlásnou troubu protialkoholní propagandy. Po uzákonění prohibice v roce 1920 byla na výrobce etanolu uvalována stále tíživější omezení. Vláda požadovala, aby výrobci před prodejem přidávali do etanolu smrtící ropné produkty. Odvětví pohonných hmot na bázi alkoholu nemohlo čelit Rockefellerově snaze zadusit konkurenci. Alkohol nebyl jedinou alternativou k benzinovým autům, která se zdála být rozdrcena vahou Big Oil.
V dokumentu „Kdo zabil elektromobil?” uslyšíme další svědectví o tom, jakou roli hrála Velká ropa při potlačování elektromobilů. Jsou zde také zprávy o vynálezcích, kteří vytvářejí různé formy alternativní energie nebo čistšího paliva. Někteří z těchto vynálezců tvrdí, že jejich výtvory byly zničeny, že jim bylo vyhrožováno smrtí a že vynálezy byly zakoupeny jen proto, aby byly odloženy a utajeny před veřejností. Velká ropa v 21. století. Na první pohled by se mohlo zdát, že se mnoho lidí probudilo k agendě Velké ropy. Mladí lidé začali považovat změnu klimatu za největší existenční hrozbu pro svou generaci.
Protestují a stávkují a požadují, aby velké světové korporace platily vyšší daně a kompenzovaly své znečištění prostřednictvím uhlíkových programů. Podle všeho byla Velká ropa odhalena. Pravda je bohužel méně optimistická. Mnohé z velkých korporací, které podporují boj proti změně klimatu a podporují mandáty OSN, jako je Úmluva OSN o biologické rozmanitosti z roku 1992, Cíle udržitelného rozvoje a Agenda 2030, jsou tytéž velké ropné společnosti, které by pravděpodobně nejvíce utrpěly v rámci navrhovaných změn. Je možné, že tyto korporace prostě vidí trend a činí kroky, které jim zajistí zachování jejich bohatství?
Nebo se možná velcí ropní titáni odmítají nechat sesadit z trůnu a udělají vše, co je nutné, aby zachovali status quo. Z výzkumu InfluenceMap vyplývá, že pět největších veřejně obchodovaných ropných a plynárenských společností, ExxonMobil, Royal Dutch Shell, Chevron, BP a Total, investovalo více než 1 miliardu dolarů z prostředků akcionářů do klamavého brandingu a lobbingu v souvislosti s klimatem. InfluenceMap uvádí: tyto snahy jsou většinou v rozporu s cíli této globální dohody o klimatu a mají za cíl zachovat společenskou a právní licenci k provozování a rozšiřování provozu fosilních paliv. Pokračování ve využívání fosilních paliv je pouze jedním z aspektů falešného ekologického hnutí Velké ropy.
Aktivně také prosazují nebezpečná řešení ekologických problémů. Ve zprávě Brány ke globálnímu impériu skupina ETC odhaluje, jak novodobý loupeživý baron Bill Gates investuje do technologií, které jsou údajně zaměřeny na boj proti změně klimatu, a zároveň pokračuje ve financování destruktivních průmyslových odvětví. Technologie je známá jako geoinženýrství, což je termín, který označuje řadu technologií, jejichž cílem je skrze úprav energetické bilance Země snížit teploty a působit proti antropogenní změně klimatu.
Je řada geoinženýrských návrhů, ale ten nejpopulárnější, který financuje Bill Gates, je známý jako řízení slunečního záření. SRM spočívá v rozprašování aerosolů a dalších chemických látek z letadel s nadějí, že odrazí sluneční záření. Četné studie varují před neznámými důsledky geoinženýrství, včetně možnosti ztráty modré oblohy, sucha a ještě extrémnějšího počasí. Ačkoli většina zpráv tvrdí, že geoinženýrství a další formy modifikace počasí jsou teprve ve fázi výzkumu, stále více občanů a výzkumníků dokumentuje jasné důkazy o modifikaci počasí. Toto téma rozvedeme v jedné z příštích kapitol. Zpráva skupiny ETC, nazvaná „Sugar Daddy of Geoengineering”, se zabývá způsoby, jakými má Nadace Billa a Melindy Gatesových obrovský vliv po celém světě. Zpráva uvádí, cituji: „Gates je skrze financování již více než deset let jedním z hlavních podporovatelů nejextrémnějších forem geoinženýrského výzkumu.
Geoinženýři jako Ken Caldeira a David Keith patří mezi jeho blízké poradce a jeho dary podporují některé z nejkontroverznějších navrhovaných experimentů. Za Gatesovou pečlivě pěstovanou osobností nezaujatého zvědavce v oblasti řešení klimatu se skrývají finanční zájmy a těžba fosilních paliv. Zpráva popisuje, jak je Gates významným akcionářem Kanadských železničních drah a jak velké zisky mu přináší přeprava ropy z kanadských dehtových písků na trh. Proti těžbě dehtových písků se postavily domorodé komunity a ekologičtí aktivisté, kteří tvrdí, že jde o nejšpinavější a nejničivější formu těžby fosilních paliv.
Gates sice tvrdí, že bojuje za životní prostředí, a to i v knize vydané v roce 2021, ale nadále drží akcie Kanadských železničních drah a podporuje projekty geoinženýrství. Gates také profituje z ropných peněz prostřednictvím svých akcií v Microsoftu. Microsoft investoval velké prostředky do pronásledování velkých ropných gigantů a podepsal smlouvy se společnostmi Exxon, Mobil, Chevron, Shell a BP. To je jen jeden příklad toho, jak současní korporátní titáni nadále profitují z ropy a zároveň podporují boj proti změně klimatu a politiku OSN, která zbavuje místní politickou moc a předává moc do rukou mezinárodních centralizovaných institucí. Nezáleží jim na věcech, které prosazují, dokud mohou zůstat mocní a vlivní. I když historie těchto organizací a rodiny nemusí být všeobecně známá, přesto zásadním způsobem ovlivňují náš svět.
V prvním týdnu Trumpovy vlády v roce 2017 vydal Donald Trump exekutivní příkaz k urychlené výstavbě kontroverzního ropovodu Dakota, projektu, který má na svědomí úniky ropy a militarizovanou policii. Kromě toho Trump vydal exekutivní příkazy, podle nichž bude schvalování nebo zamítání ropovodů, silnic a železnic podél hranic trvat maximálně 60 dní a rozhodnutí bude nyní vycházet přímo od samotného prezidenta, což fakticky dává jakémukoli budoucímu prezidentovi jednostranné pravomoci pro schvalování ropných projektů. V březnu 2019 byly odhaleny další důkazy o vztazích mezi Velkou ropou a vládou USA poté, co unikly rozhovory mezi ministrem vnitra Davidem Bernhardtem a ropnými manažery. Na tajné nahrávce je slyšet, jak ropní manažeři diskutují s Bernhardtem a oslavují přístup, který mají za Trumpovy vlády. Nahrávka se uskutečnila během setkání Americké asociace nezávislých ropných společností v roce 2017. Dědictví Velké ropy založil před 150 lety John D. Rockefeller, a i když se může zdát, že se nálada změnila a že veřejnost je připravena překonat vliv ropné oligarchie, je v tom ještě něco víc.
JC: Ropná oligarchie v podobě, v jaké existovala v 19. století, není tím, čím je v 21. století. Myslím, že lidé poznají, že dusivá moc, kterou měly velké ropné společnosti nad ekonomikou ve 20. století, není ve 21. století stejná. I když samozřejmě velké ropné společnosti jsou stále důležitou součástí ekonomiky, je zde zcela zřejmý posun, ke kterému dochází právě nyní, kdy se i samotné ropné společnosti snaží diverzifikovat od petrochemie a začínají podporovat tzv. zelenou ekonomiku. Je tedy zřejmé, že dochází k posunu, a pro lidi, kteří byli proti Velké ropě a tomu, co představovala, by bylo pokušením oslavovat, jako že bylo dosaženo vítězství, Velká ropa jde ke dnu. Může to trvat deset let, dvě nebo tři, ale nakonec tyto velké ropné společnosti nebudou mít nad ekonomikou takovou moc jako dříve.
Myslím si však, že to zcela pomíjí skutečnost, že nakonec v ropné oligarchii nešlo o ropu. Šlo o peníze, moc a kontrolu a tyto peníze, moc a kontrola se prostě přesunuly do jiných oblastí ekonomiky a jiných snah, a proto se nám zdá paradoxní, že se například sama rodina Rockefellerů zbavila všech svých ropných a plynárenských podílů, i když to samozřejmě bylo to, co z Rockefellerů udělalo Rockefellery. Proč by to dělali, kdyby se jednoduše vzdali své moci a kontroly? Samozřejmě, že se své moci a kontroly nevzdávají.
Pouze se vzdávají svých investic do ropy a plynu a sami stojí v čele směřování k technokratickým myšlenkám, které nakonec zastíní ekonomiku založenou na petrochemii, kterou jsme měli v průběhu posledních 100, 150 let. A tyto myšlenky se opírají o alternativní způsoby výroby elektrické energie, ale nakonec to budou věci jako inteligentní síť, která bude tuto energii distribuovat efektivněji a také samozřejmě monitorovat a kontrolovat vše, co se děje ve vašem domě po celou dobu, a ta síť bude komunikovat se vším ostatním prostřednictvím sítě 5G a internetu věcí. Všechny tyto koncepty spolu souvisejí a zjistíte, že ti samí lidé a rodiny, které stály za ropnou oligarchií, mohutně investují do těchto nových technologií, které jim zajistí ještě větší kontrolu nad obyvatelstvem, než měl byznys s výrobou a těžbou ropy před sto lety.
Takže to vlastně v jistém smyslu představuje vyvrcholení toho, co chtěli ropní oligarchové, což opět nemá nic společného konkrétně s ropou. Pokud mohou ovládat svět jinými prostředky než ropou, pak to budou dělat. A myslím, že právě tímto směrem se nyní věci ubírají. Proto bychom neměli příliš rychle oslavovat vítězství nad ropnými oligarchy a přechod k zelené ekonomice. Otázkou je, jaká zelená ekonomika? Ovládaná kým? Jakými korporacemi? Kým financovaná? A co to znamená, pokud jde o kontrolu, která se uskuteční nad našimi životy, když začneme být izolováni do našich uhlíkových rozpočtů a každý náš čin a interakce budou monitorovány v reálném čase za účelem ochrany životního prostředí nebo pod jakoukoli záminkou? Kdo řídí hnutí za udržitelný rozvoj a co to znamená, když se části světa vyčleňují pro výhradní použití určitými propojenými zájmy? A vidíme jména jako Rockefellerové a Rothschildové a různé královské rodiny, které stály za ropným průmyslem? Objevují se tato jména v této nové oblasti? Pozor, spoiler: ano, vidíme.
DB: Řešení. Pochopení celé historie velkých ropných titánů a jimi vytvořené ropné oligarchie může být zdrcující. Jak jsme se učili u pyramidy, existuje mnoho mocných a bezohledných sil, které se světem zacházejí jako se svou šachovnicí. K těmto mocnostem patří rodiny a organizace, které podle všeho mají za sebou historii obchodních partnerství a vztahů. Tito titáni chtějí vytvořit svět, v němž budou profitovat z každého našeho činu. Ať už je to z pohonných hmot, plastových lahví, gumy na pneumatikách kol a tak dále. Velká ropa je velký byznys. Jsou připraveni zůstat u moci, i když se narativ mění a odsuzuje produkty, díky nimž zbohatli. Navzdory těmto zdánlivě nepřekonatelným okolnostem existují řešení, která můžeme zavést do svých životů, když se budeme snažit vymanit ze sevření velké ropné chobotnice.
Za prvé, pokud jste rozhodnuti neobohacovat ropné společnosti, najděte způsob, jak se vyhnout používání jejich produktů. To by zahrnovalo nejezdit autem, možná ani na kole, vzdát se plastového nádobí, už žádné plastové lahve na vodu a žádné další výrobky na bázi ropy. Někomu to může znít extrémně, zatímco jiní možná tyto strategie již praktikují. Bojkotování tohoto průmyslu je přinejmenším jedním ze způsobů, jak přestat dodávat těžce vydělané peníze průmyslu, který je zodpovědný za tolik zmatků. Někteří kritici ale tvrdí, že tento pokus o aktivismus životního stylu není dostatečný k tomu, aby skutečně zastavil praktiky Velké ropy. Někteří aktivisté budou podporovat kandidáty, kteří slibují odstranění vlivu a omezení Velké ropy.
Pokud vás tato řešení oslovují, usilujte o ně. Zároveň si musíme uvědomit, že jsou to právě vlády, které s ropnými titány opakovaně spolupracují. Očekávat, že uchvácení vládní regulátoři budou zachránci životního prostředí a ochránci lidí, nemusí být účinnou strategií. Pokud věříte, že můžete zvýšit povědomí nebo dosáhnout trvalé změny, jednejte. Ať už politikou, aktivismem nebo občanskou neposlušností, podnikněte kroky, které vaše přátele a rodinu poučí o realitě velkého ropného komplexu a posílí jejich postavení. Pro hlubší pochopení tohoto rozsáhlého a složitého tématu doporučujeme následující knihy. Dějiny společnosti Standard Oil Company od Idy Tarbellové. Drogy, ropa a válka od Petera Dalea Scotta. Doporučujeme také dokumentární filmy „Jak a proč velká ropa dobyla svět” od Jamese Corbetta a „Kdo zabil elektromobil”.
Překlad: David Formánek
