Přepis:
JP: Ahoj, svobodo slova. Jak se máš, kamaráde?
Svoboda slova: No… ne dobře.
JP: Ale… co se děje?
Svoboda slova: Zdá se, že mě všichni z ničeho nic nenávidí.
JP: Nebuď hloupá… myslím tím… tak trochu tě nenávidí, ale proč to říkáš?
Svoboda slova: Lidé si myslí, že způsobuji násilí a zachází se mnou jako se zločincem. Lidé ve skutečnosti oslavují moji genocidu.
JP: Oslavování tvojí genocidy je trochu silné, ale přesné vyjádření. Ale no tak… je to jen malý hrbol na cestě. Však víš, co tě nezabije, to tě posílí.
Svoboda slova: Ale oni se mě snaží zabít.
JP: Musíš si ale držet optimismus. Jsi skvělá. To ve svém srdci víš, ne?
Svoboda slova: Nevím. Cítím se deprimovaně. Všichni mě mívali rádi a teď už nemám žádné přátele. Kromě tebe.
JP: Tady tě zastavím… vlastně se s tebou už nemohu kamarádit.
Svoboda slova: Cože?
JP: Jo, není to nic osobního, akorát je teď politicky nekorektní tě mít rád. Takže… nemůžou mě s tebou vidět.
Svoboda slova: Takže mě prostě opustíš?
JP: Mimo záznam… miluji tě. Ale nemohu teď čelit kritice tam venku za to, že se tě zastanu. Navíc dostávám velké společenské plusové body za to, že tě veřejně odsuzuji za to, co jsi udělala.
Svoboda slova: Ale já nic neudělala.
JP: Já vím, ale tady nejde o to, co je pravda a co ne, ale o to, že tě můžeme vinit za hlubší problémy, se kterými nemáš co do činění.
Svoboda slova: Vážně?
JP: Jo, a tvoje potlačení ve skutečnosti zabrání vyřešení a spravení těch hlubších problémů. Takže je to skvělé.
Svoboda slova: To stojí za houby… cítím se tak příšerně. Myslela jsem si, že mě potřebujete.
JP: Potřebujeme tě.
Svoboda slova: Vážně?
JP: Ano.
Svoboda slova: Takže mě vezmete zpátky?
JP: Ehm… ne… ne… Nevezmeme.
Svoboda slova: Ale to nedává žádný smysl.
JP: Jistě, že dává. Je to jako by ses plazila po poušti, téměř mrtvá z dehydratace, a pak bys narazila na sklenici vody…. někdy je nejlepší tu vodu vylít.
Svoboda slova: Takže mě už vůbec nechcete.
JP: Ne. Skončili jsme s tebou.
Svoboda slova: Ale o čem beze mě budete mluvit?
JP: O čemkoliv, co nám média řeknou.
Svoboda slova: Jak tedy budete vyjadřovat, co máte na mysli a na srdci jako jedinci?
JP: To nevím… tak dopředu jsme ještě nepřemýšleli..
Svoboda slova: Jsem si nikdy neuvědomila, jaký jsem odpad.
JP: Jsi nejhorší.
Jestli se Vám líbí překlady, zvažte přispění na jejich tvorbu, děkuji.
Svoboda slova: Asi ano… ale pokud jsem tak strašná, proč otcové zakladatelé USA mě dali jako první dodatek Ústavy?
JP: To byla nejspíše chyba.
Svoboda slova: O tom nevím…
JP: No… nebyli to moc moudří lidé. Podle mě emočně nestabilní lidé, co dnes nejhlasitěji křičí, mají více moudrosti než otcové zakladatelé. Nemyslíš?
Svoboda slova: Věděl jsi, že všechny země beze mě se rychle stávají hrozným komunistickým diktátorstvím?
JP: To jsem nevěděl.
Svoboda slova: Teď když to víš, nemyslíš si, že to stejné se stane tady?
JP: To si nemyslím… předpokládám, že by udělali oznámení ve smyslu: „Čau lidi, provádíme ve vaší zemi převrat na komunistické diktátorství.” To by nám lidem dalo šanci se proti tomu postavit a zastavit to.
Svoboda slova: Nemyslím si, že by to oznámili.
JP: Nebuď taková konspirační teoretička. To je další dobrý poznatek. Lidé bez tebe už nebudou moct šířit konspirační teorie.
Svoboda slova: Nebo pravdu.
JP: Malá cena… Nějakým způsobem je to bez tebe bezpečnější, jak nám říkají ti, co tě ovládají.
Svoboda slova: Vážně si myslíš, že jsem tak špatná a nebezpečná?
JP: Bereš si to moc osobně. Mimo záznam… mám tě rád.
Svoboda slova: Proč se za mě tedy nepostavíš?!
JP: Je to jako bys seděla vzadu v autě, a podívala ses dopředu a viděla, že se auto řítí k útesu. Neřekneš řidičovi, aby zastavil nebo otočil, to by tě vystavilo příliš nechtěné pozornosti.
Svoboda slova: Takže co bys měl udělat?
JP: Držet jazyk za zuby a sjet z útesu s milým úsměvem v obličeji.
Svoboda slova: Asi už tedy půjdu.
JP: Dobře. Než půjdeš, můžeš se omluvit za to, co udělali ostatní lidé?
Svoboda slova: Jak je to moje chyba?
JP: Protože tě viníme.
Svoboda slova: Dobře… omlouvám se.
JP: Omluva nepřijata. Měj se.
Svoboda slova: Ahoj.
JP: Věci by se teď měly začít lepšit…
Překlad: David Formánek
