Dr. Cowan: Děkuji, že jste se připojili. Jsem Tom Cowan a chci vám dát aktuální informace. Téma, o kterém chci mluvit, je téma roušek. Chci se na něj podívat z velmi specifického úhlu pohledu z vědy. Jinými slovy, co víme na základě skutečných studií ohledně přínosu nebo jeho nedostatku z nošení roušek. Kupodivu existuje spousta studií.

Ne v situaci, které čelíme nyní, ale jak většina z vás ví, používání roušek na místech jako dialyzační centra a operační sály je poměrně běžné po mnoho let, možná desítek let, možná i století… nejsem si jistý, kdy to začalo. V důsledku toho se provedla řada vědeckých studií k zodpovězení otázky, nebo alespoň k zabývání se otázkou:

Vede nošení roušek v prostředích jako operační sály nebo dialyzační centra k menší míře nákazy u pacientů, kteří jsou v těchto prostředích léčeni? I když je pravda, že to není stejné jako situace, které čelíme nyní, když budete předpokládat, že lidé, co podstupují operaci, jsou zranitelní lidé, a lidé v operujícím týmu jsou ostatní lidé v jejich prostředí, a pokud nošení roušek je vědecky opodstatněné, očekávali bychom, že zranitelní lidé – ti, co podstupují operaci nebo ti v dialyzačním centru – by měli menší míru nákazy, pokud by operující tým nosil roušky a ne více nákazy.

Podívejme se na některé studie a jejich závěry, co se ve skutečnosti zjistilo v doposud nejlepších vědeckých studiích o účinnosti nošení roušek. Chci poděkovat Arthurovi Firstenbergovi za vytvoření tohoto seznamu. Přečtu vám některé z těch závěrů.

Zaprvé. Ve studii od Tunevalla z roku 1991, chirurgický tým u poloviny operací nenosil žádné roušky po dobu dvou let. Po 1537 provedených operacích s rouškami, míra infekce rány byla 4,7 %. Zatímco po 1551 provedených operací bez roušek, míra infekce rány byla pouze 3,5 %. Jinými slovy, když chirurgové a jejich tým nosili roušky, měli 1,5 % vyšší míru infekcí ran pacientů. Studie z roku 1991. Bahli v roce 2009 provedl systemické přezkoumání literatury a zjistil, že „nebyl nalezen žádný významný rozdíl ve výskytu infekcí ran po operacích mezi skupinami s rouškami a skupinami, co operovali bez roušek.”

Zde je další. Chirurgové z institutu Karolinska ve Švédsku uznali nedostatek důkazů podporující používání roušek. V roce 2010 je přestali požadovat po anesteziolozích a ostatních vedlejších pracovníků na operačním sále. Cituji: „Naše rozhodnutí už nepožadovat rutinní chirurgické roušky pro osoby neprovádějící operaci je odklon od běžného postupu. Ale neexistují důkazy, které by podporovaly tento postup,” napsala dr. Eva Selldenová.

A zde je další. Webster a spol. v roce 2010 podali zprávu o provedení porodnických, obecných, ortopedických a neurologických operacích provedených na 827 pacientech. Veškeří vedlejší pracovníci nosili roušky u poloviny operací a nikdo z vedlejších pracovníků nenosil roušky u poloviny operací. K infekcím z operačního sálu došlo v 11,5 % případů, když se nosili roušky, a pouze v 9 % případů, když se nenosili roušky. Zde je další. Lipp a Edwards v roce 2014 přezkoumali chirurgickou literaturu a neobjevili „žádný statisticky významný rozdíl v míře infekce při nošení nebo nenošení roušek, a to u žádného experimentu.”

Jestli se Vám líbí překlady, zvažte podporu na jejich tvorbu, děkuji.

A nakonec, dr. Zhou a spol. v roce 2015 přezkoumali literaturu a došli k závěru, cituji: „Je nedostatek důkazů k podpoření tvrzení, že nošení roušek chrání buď pacienta nebo chirurga před infekční nákazou.”

Tady je poslední… Carøe v přezkoumání z roku 2014 na základě čtyř studií a 6006 pacientů napsal: „Žádná ze čtyř studií nezjistila rozdíl v počtu pooperačních infekcích, ať se používala chirurgická rouška nebo ne.” Také jsem přezkoumal některé studie o rouškách, které se provedly v rámci současné situace s covidem včetně jedné studie z Nature publikované v červnu 2020. Nemám teď k tomu přesný odkaz.

Na té studii bylo zajímavé, že používali PCR test ke zjištění, jestli „virus” se přenesl s rouškou nebo bez roušky. Vyhodnocovali podle mě adenovirus, což je údajný virus nachlazení, virus chřipky a koronavirus. To šokující na této studii bylo to, že ve studii uvádí, že nevyhodnocovali infekčnost viru, který se skrze roušku nebo bez roušky přenášel.

Jinými slovy, ve skutečnosti nevyhodnotili a ani se nepokusili vyhodnotit samotnou věc, kterou má rouška zabránit, což je přenosnost a infekčnost viru. A nakonec udělali něco, co považuji za alarmující vynechávku. Použili čtyři PCR testy na vzorky viru chřipky, který se přenesl skrze roušku, a rozhodli se je kultivovat, aby zjistili, jestli PCR test byl přesný.

Pouze čtyři z asi 1000 vzorků. Zjistili, že dva ze čtyř vzorků, které PCR testem testovali pozitivně, testovaly negativně s virovou kulturou. Neberme teď v potaz, že virová kultura je v podstatě falešná věda. Je to něco, co virologové používají jako takový zlatý standard ke zhodnocení, jestli ten virus tam skutečně je. Tohle v podstatě znamená, že na základě jejich vlastního zhodnocení, v 50 % případů, u kterých řekli, že našli virus, ve skutečnosti nenašli virus, když to kontrolovali.

To znamená, že celá metodologie, kterou používají, je naprosto chybná. Přesto je tohle studie, která se používá jako jeden z důvodů, že roušky pomáhají zabránit přenosu nemocí v této situaci s covidem-19. Abych vám předal to, co tady chci předat, asi bych zmínil takové rčení, které stále opakuji. Je to něco, co říkávala vedoucí redaktorka pro New England Journal.

A tím je… kolem 80 % studií publikovaných v jejím vlastním časopise, nejprestižnějším lékařském časopise na světě, jsou buď nesprávné, irelevantní nebo naprosto podvodné. Ukončím to svým oblíbeným rčením, což je: problém s dnešní vědou je ten, že ve skutečnosti není velmi vědecká. Uvidíme se brzy, přeji vám hezký den. Opatrujte se.

Překlad: David Formánek