Nefungují Vám videa níže? Klikněte zde.
Video s českým dabingem:
Video s českými titulky:
↓ Video s českým dabingem ↓
↓ Video v originále s českými titulky ↓
Sledujte také na: NášTub / Odysee / Rumble / Substack
Originál videa publikován ZDE: 2. prosince 2019
Přepis videa:
Dámy a pánové, vítejte zpět. Jsem James Corbett z corbettreport.com. A tento týden jsem chtěl rozebrat propagandistickou techniku, která je stejně tak směšně jednoduchá jako zničujícím způsobem účinná. A účelem této techniky je přeměnit ty nejneuvěřitelnější zprávy a informace, které mění svět, na tu nejzamotanější a nejnudnější zprávu pro zadní stranu novin. A jak říkám, tato technika je nesmírně jednoduchá. V podstatě jde jen o to, že se vezme důležitá informace, opravdu neuvěřitelně svět proměňující událost, legislativa nebo informace, a na ni se nabalí 18 000 vrstev byrokracie, zasedání výborů, pracovních skupin a průběžných zpráv psaných neproniknutelným právnickým jazykem, čímž se tato informace dostane na veřejnost, ale takovým způsobem, že ji většina normálních lidí, 99,999 % populace, nikdy neuvidí.
A i kdyby to náhodou přece jen prošlo jejich hledáčkem, ani nepoznají, co to je. Takže pokud vám to zní podivně specificky, je to proto, že to vlastně vychází z něčeho, co jsem právě zkoumal. Myslím, že to všichni chápeme v neurčitém a obecném smyslu. Ano, dějí se takové věci, které se dějí pod rouškou byrokracie, ale vážně mi to došlo, když jsem o uplynulém víkendu psal článek „Globální vláda připravuje globální daňový režim”, což je doufám dobrý způsob, jak tuto velmi důležitou otázku uvést na pravou míru.
Protože když se obrátíte třeba na lháře z mainstreamových médií, moc vám nepopíšou důsledky tohoto příběhu tak, jak si myslím, že si zaslouží. Například, jak jsem zdůraznil v tom úvodníku, The New York Times se rozhodly dát titulek: Technologičtí giganti přesouvají zisky, aby se vyhnuli daním. Existuje plán, jak jim v tom zabránit. Což je prostě… jakmile začnete tento příběh rozplétat, snažit se ho takto shrnout nebo uvést v titulku, je naprosto nečestné. Jinak se to vyjádřit nedá. Ale abyste tu cibuli oloupali, musíte jít několik vrstev hluboko za výbory a schůze a průběžné zprávy a neproniknutelnou právnickou hantýrku. A to je ten problém.
Takže v odstavci 7 tohoto článku v New York Times, který se určitě málokomu podařilo přečíst přes prvních pár odstavců, je odkaz na 18stránkový rámcový plán, jak ho označují, který zveřejnila OECD, konkrétně pracovní skupina, která byla pověřena vypracováním návrhů na globální daňový režim, který se bude týkat minimálních sazeb daně z příjmů právnických osob a podobných věcí. A to se týká digitalizace ekonomiky, otázky, kdo bude zdaňovat věci, které se prodávají online? V jaké jurisdikci a do jakého daňového pásma to tedy spadá?
Kdo bude rozhodovat o tom, jaké daně se na to budou vztahovat? To jsou věci, které jsou v mezinárodním společenství stále do jisté míry otevřenou otázkou. Protože samozřejmě, jak pořešíme věci, které se prodávají online? Obvykle se řeší, odkud se prodávají, ale jak to potom určíte, když mám server v Evropě, ale jsem v Japonsku, ale když mám bankovní účet v Kanadě, což nemám, ale kdybych měl, kdo určí, jaké daně se kde uplatňují a takové věci.
Takže s digitalizací ekonomiky jsou spojeny určité otazníky. Před několika lety tedy G20 zahájila proces vytváření a zmocňování pracovní skupiny s OECD, G20 a OECD se spojili, aby vytvořili pracovní skupinu, která měla zavést výbor, jenž by se zabýval tím, jak nejlépe změnit globální daňová pravidla v té podobě, v jaké existují.
A nakonec to skončilo tímto veřejným konzultačním dokumentem, který byl zveřejněn minulý měsíc s názvem… jste připraveni na ten výstižný název? „Návrh sekretariátu na jednotný přístup v rámci prvního pilíře”. Návrh sekretariátu na „jednotný přístup”, v uvozovkách, v rámci prvního pilíře. Kolik lidí v publiku, kdyby se jim tento dokument dostal do rukou, by se vůbec obtěžovalo podívat se za název? Co proboha znamená ta hatmatilka?
Pokud se konkrétně v této oblasti nepohybujete a důvěrně neznáte proces a vnitřní fungování toho, co tato pracovní skupina OECD dělá a proč byla zřízena a kdo to je a co je to za věc… ani byste se neobtěžovali číst dál než za tento nadpis. A právě o to jde. Ale představme si, že to uděláte, že se začtete do tohoto dokumentu do úvodu, do prvního odstavce. Dobře, přečtěme si, o čem to je? První věta, odstavec první: Daňové problémy spojené s digitalizací ekonomiky byly označeny za jednu z hlavních oblastí, na které se zaměřil akční plán Eroze základny a přesouvání zisků BEPS, který vedl k akční zprávě BEPS 2015.
Politická diskuse o těchto výzvách zůstává důležitou součástí mezinárodní agendy. A pak to pokračuje dál… Opět, kdo při smyslech by se u této první věty nenudil k smrti, natož aby byl zmatený z akční zprávy Eroze základny a přesouvání zisků BEPS 2015. Co to proboha je? Vzdávám se. Možná se podíváte na první poznámku pod čarou a zjistíte: OECD 2015. Řešení daňových problémů digitální ekonomiky, akce 1 – 2015 závěrečná zpráva, OECD/G20 Eroze základu a rozdělení zisku. Vydavatelství OECD Paříž.
Není tam ani odkaz, nemůžete si to ani přečíst. Možná si to musíte objednat u vydavatelství OECD v Paříži? Nebo to možná můžete zadat do vyhledávače a snad ten dokument najdete. Ale proboha, to je šílenství. A čím dál čtete, tím to není jasnější a přímočařejší. Vlastně to vypadá jen jako odstavec za odstavcem, kdy se snaží v nejlepší snaze přimět lidi, aby v podstatě vytřeštili oči a klikli na další věc. Samozřejmě se jedná o veřejný konzultační dokument pro zúčastněné strany v procesu vytváření tohoto globálního daňového režimu.
A dovolte mi, abych vám sem hodil divokou spekulaci. Nemyslím si, že ve skutečnosti chtějí zpětnou vazbu od veřejnosti, tohle není veřejná konzultace, jejich pomyslnými zúčastněnými stranami jsou vlády, úředníci na úrovni kabinetu a vládní úředníci různého ražení a možná mezinárodní instituce a organizace a možná nadnárodní korporace. Ale je zřejmé, že vy a já nemáme do tohoto procesu vůbec žádný vstup. A dělají vše pro to, abyste se o tom nikdy nedozvěděli. A pokud se to někdy dozvíte, nikdy o tom nebudete příliš přemýšlet.
Protože samozřejmě pointa, o které mluvím dál v článku z minulého víkendu, je, že ano, jde o konkrétní věc, která poukazuje v podstatě na velké technologické firmy a na to, kde berou své zisky a prodeje online, a týká se to korporací, které vydělávají stovky milionů dolarů. Chci říct, že se to netýká těch nejnižších úrovní. Ale jde o to vytvořit infrastrukturu pro globální daňový režim, aby se vytvořily mechanismy pro vymahatelný globální daňový režim.
A pak tuto síť postupně rozšiřovat, až se bude týkat úplně všech. A toto je součást pokračující série událostí, o kterých průběžně píšu v průběhu let, jakmile se dostanou do mého hledáčku. Podívejte se, země OECD podepisují dohodu o sdílení daňových informací, která nikdy předtím neexistovala. Zajímalo by mě, co by to mohlo být?
Podívejte, mluví se o digitalizaci ekonomiky a tvorbě nového globálního daňového režimu. Tyto nesourodé příběhy a různé pracovní skupiny s těmito šílenými zkratkami, které jsou naprosto neproniknutelné, slouží k zakrytí velmi zákeřné agendy, která dohromady tvoří něco velmi důležitého, totiž vytvoření globálního daňového režimu, který, jak jsem opět zdůraznil v článku, je základem globální vlády.
Jakmile máte globální daňový režim, máte v podstatě globální vládu, a to je něco, co, troufám si říci, zajímá každého v publiku. Ale určitě vás nezajímají tyto nudné právní řeči, průběžné zprávy výboru, veřejné konzultační zprávy. Nikoho to nezajímá a o to jde. Takže tohle je propagandistická technika a tohle mě opravdu došlo, když jsem dělal výzkum pro článek z minulého víkendu a procházel jsem tím, a říkal si… dobře, tak musím zjistit, kde se to vzalo?
Co to je a jak s tím souvisí tahle skupina a o jakém setkání tady mluví… o tom setkání v roce 2017? A kde je zápis ze schůze aha, tady je. A pak program jednání, dobře, chápu. Vyžaduje to obětavé pátrání a práci, abychom se vůbec pokusili dát dohromady, co tyto dokumenty znamenají a o čem se v jejich kontextu mluví. A pak co skutečně znamenají, kromě toho, co vám vlastně říkají, že znamenají. A na to má málokdo čas.
A právě o to jde, že se to snaží lidi vyčerpat, aby se nikdy ani nepřiblížili realitě toho, co se děje. Jak říkám, tohle mi došlo při výzkumu tohoto newsletteru na toto téma, ale vím, že je to běžná technika. A velmi by mě zajímalo, kdyby se ozvali lidé z publika, kteří mají odborné znalosti v určité oblasti nebo kteří hluboce zkoumali to či ono konkrétní téma, které se zdá být neproniknutelné pro lidi zvenčí. Máte takovou zkušenost? Víte o tom z vlastní zkušenosti?
Podělme se o některé z těchto informací a uvidíme, zda se nám podaří informovat další lidi o problémech, o kterých by měli vědět, ale nevědí, protože se o nich nepíše nebo se o nich píše nesprávně a jsou zakryty nudnými názvy a neproniknutelnou právnickou hantýrkou. Každopádně, to by bylo pro tento týden vše. A pokud nejste předplatitelem Corbettova reportu, staňte se jím, prosím. 1 dolar měsíčně je vše, co žádám, můžete samozřejmě přispívat více, pokud chcete, ale jen 1 dolar měsíčně, a já do článků vkládám spoustu úsilí a výzkumu, a pokud jste členem a platíte členské poplatky a nevíte, jak se k zpravodaji dostat, stačí se se mnou spojit a já vám s tím pomůžu. V tomto bodě to pro tento týden necháme být. Těším se, že si s vámi zase brzy popovídám. James Corbett.
Překlad: David Formánek
Jedna odpověď
Tak dáme souhrnný komentář, ať to nemusí další číst (fakt příšerné texty).
Podstata je jednoduchá. V roce 2008 došlo k přijetí (nadiktování) dohody DDA v rámci WTO (Dohody o rozvojové agendě z Dauhá zahájené v roce 2001), která umožnila globální těžbu zisků globálním firmám a jejich přesun do mateřských zemí.
Jelikož to samozřejmě přináší problémy všem zemím kromě (no samozřejmě těch, kde mají tyto globální firmy základnu), tak LEVEL 2 země se snaží o vytvoření mechanismu jak snížit devastující dopad globalizace a nějak lépe přežít do další změny (krize).
Cílem tohoto návrhu je tedy zajistit, aby globální společnosti platily spravedlivý podíl daní v zemích, kde mají zákazníky a uživatele, i když v nich nemají fyzickou přítomnost.
Návrh se skládá ze tří prvků:
a) přerozdělení části zisků mezi trhy
b) minimální úroveň daně
c) mechanismus řešení sporů
Tři hlavní směry připomínek k této agendě návrhu totoho sekretariátu:
1) Odchod od principu zisku podle tržních cen (arm’s length principle), který je základem současného mezinárodního daňového systému. Typicky jsou dva pohledy, které znemožňují dohodu, že tento princip je stále platný a schopný zdanit digitální ekonomiku, zatímco druzí tvrdí, že je zastaralý a potřebuje reformu.
2) Je to příliš složité a nejasné v mnoha aspektech, jako je definice rozsahu, výpočet částky ke zdanění, alokace zdanitelných práv, mechanismus řešení sporů a koordinace se základním nezdanitelným pilířem. Samozřejmě požadují větší jednoduchost, transparentnost a jistotu pro daňové poplatníky a daňové správy.
3) Je to typicky pouze politický kompromis (pejsek s kočičkou vaří dort) mezi různými zájmy a názory zemí, které se podílejí na jednáních o digitalizaci ekonomiky. Někteří z nich vyjadřují obavy, že návrh není dostatečně podložen ekonomickou analýzou a že by mohl vést k neefektivním a nespravedlivým výsledkům pro některé země a společnosti.
Kdo samozřejmě trošku lépe zná fungování ekonomiky Československa od roku 1970, tak si říká, proč tak tancují kolem této horké imperialistické kaše a nepoužijí alespoň základní principy, ke kterým se ve státem řízených ekonomikách dospělo, třeba v rozměru Československé socialistické republiky ke konci její existence.
Aha, to nejde. To by byla totiž plná ideologická porážka současného globálního ekonomického systému a přiznání jeho neživotaschopnosti.
Takže tradá do propasti s celou parádou. A jestli použijí v zoufalé snaze to udržet marxistické ekonomické poučky, tak k tomu systému k cestě do propasti přimontují ještě raketové motory.