Originál článku publikován ZDE: 14. července 2024

Je to oficiální: geriatrická slupka muže v Oválné pracovně ve skutečnosti není „vůdcem svobodného světa“.

Samozřejmě, že každý, kdo to má v hlavě srovnáno, to už dávno ví, a právě proto se nás lháři z MSM snaží ze všech sil přesvědčit, že prezident Joseph Robinette Biden je tak fit, že vlastně unavuje mladší zaměstnance Bílého domu! A až do 27. června 2024, pokud jste chtěli zpochybnit jakoukoli část tohoto Víkendu u Bidena, museli jste se připravit na manipulaci století, vy laciný ruský dezinformační bote, vy!

Ale po Bidenově vystoupení v prezidentské volební debatě na CNN minulý měsíc už ani profesionální presstituti nemohou hrát tuto šarádu.

Dosud se po nás chtělo, abychom věřili pohádce o tom, že muž, který v debatě sotva pronese tři slova dohromady, natož pak muž, který o svém spolukandidátovi mluví jako o „viceprezidentu Trumpovi“ a plete si ukrajinského prezidenta Volodomyra Zelenského s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, ve skutečnosti sám řídí největší ekonomiku a největší armádu na planetě.

Nyní se však po nás chce, abychom uvěřili pohádce, že všechny ty „dezinformace“ o Bidenově duševním stavu se najednou staly pravdou a že Výbor pro dohled Sněmovny reprezentantů přijde na kloub otázce, kdo skutečně řídí vládu USA.

O co tu vlastně jde? Čtěte dál a dozvíte se to!

(A všem mým kolegům anarchistům, kteří si myslí, že se chystám sklouznout k etatistickému volebnímu zpravodajství nebo propadnout humbukům MSM: nebojte se! Ve skutečnosti tento příběh nemá nic společného s nesmyslným vedlejším volebním cirkusem, který se právě odehrává. Ve skutečnosti má co do činění s odhalením toho nesmyslného rituálu takového, jaký ve skutečnosti je)!

CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY

Vzpomínáte si na „Císařovy nové šaty„? Víte, slavnou pohádku Hanse Christiana Andersena o podvodnících, kteří přesvědčí důvěřivého císaře, že umí utkat látku, která je neviditelná pro hloupé lidi nebo pro ty, kteří se nehodí pro svou práci? Zkrátka a dobře, císař a jeho poddaní nakonec všichni předstírají, že císařovy „neviditelné šaty“ vidí, protože nechtějí být považováni za hloupé nebo neschopné. Pouze nevinné dítě je schopno říci pravdu: císař nemá na sobě žádné šaty.

Každopádně chápete, o co jde: Prezident Biden nemá na sobě žádné šaty. Obrazně řečeno. . . . Myslím, že ano. (Ve skutečnosti neručím za to, co se stane v době mezi napsáním tohoto úvodníku a jeho přečtením.)

Jak říkám, ti z nás, kteří jsou v komunitě založené na realitě, poukazují na samozřejmou realitu Bidenova kognitivního úpadku už od doby, kdy tento tehdy 77letý muž vedl kampaň před volbami v roce 2020. A od té doby jsme všichni viděli mnoho a mnoho klipových koláží a sbírek citátů potvrzujících Bidenovo chabé chápání reality.

Slyšeli jsme jeho strhující projev, v němž výmluvně hovoří o tom, že „všichni muži a ženy jsou stvořeni – víte, víte, tou věcí [sic]“.

Všichni jsme se smáli, když nahlas četl výzvy z teleprompteru jako nějaký skutečný Ron Burgundy.

Všichni jsme se pousmáli nad tím, když v roce 2021 označil viceprezidentku Kamalu Harrisovou za „prezidentku Harrisovou“. Pak jsme se chechtali, když to v roce 2022 udělal znovu. Pak jsme vykulili oči, když to udělal znovu v roce 2023 (a přitom špatně vyslovil její jméno). Pak jsme zasténali, když minulý týden řekl, že je „první černoškou, která slouží s černošským prezidentem“. A teď, když jí říká „viceprezidentka Trumpová„… no, celá ta šaráda je v tuto chvíli už za hranicí směšnosti.

Samozřejmě, že na každém kroku se objevovali ověřovatelé faktů a další mluvčí establishmentu, kteří byli vždy připraveni očernit každého, kdo se odvážil vznést jakékoli pochybnosti o duševních schopnostech takzvaného „vrchního velitele“.

Ve skutečnosti nečetl pokyny z teleprompteru.

Opravdu se neztratil, když se snažil najít cestu z jeviště.

Během focení G7 se skutečně netoulal.

A pokud si myslíte, že něco z toho je pravda, jste imbecilní dezinformátor šířící falešné zprávy, který si zaslouží cenzuru a vymazání z povrchu planety!

. . . Ale teď, když dirigent mocného Wurlitzera začal hrát jinou melodii, zjišťujeme, že jsme najednou narazili na novou mediální realitu. Najednou přesně ty věci, které byly poslední čtyři roky ve slušné společnosti zapovězeny komukoli říkat, nyní analyzují mluvící hlavy na NBC a „prosakují“ k neohroženým repetentům New York Magazine a rozebírá je politická těžká váha George Clooney na stránkách The New York Times. Je těžké otevřít The New York Times, zapnout CBS News nebo se přihlásit do Newsweeku, aniž bychom viděli nějaký článek o Bidenově pádu.

CNN informuje o tom, jak Bidenovi poradci „mlátí do hlavy“ (pravděpodobně obrazně) zaměstnance Bílého domu, kteří se odváží mluvit o prezidentově zdraví.

Bill Maher se zabývá předpovídáním přesného data, kdy Biden odstoupí z voleb.

Newsweek se ptá ChatGPT, kdo by podle něj měl nahradit Bidena.

Ano, „BIDEN ZTRATIL SVÉ KULIČKY!!!“ je nyní oficiálně největší zprávou v médiích establishmentu.

A veřejnost na tento problém reaguje voláním po řešení od někoho shora: „Nemohl by někdo zasáhnout a zachránit vzácnou demokracii světové unitární velmoci?“.

Naštěstí se nyní někdo zapojil do práce! A tím někým je…

*buben prosím*

. . . James Comer, předseda sněmovního výboru pro dohled.

KDO TEDY SKUTEČNĚ ŘÍDÍ ZEMI?

Je to tak, Výbor pro dohled Sněmovny reprezentantů se rozhodl přijít Bidenově situaci na kloub.

Konkrétně James Comer, republikánský kongresman z Kentucky, který v současné době předsedá výboru pro dohled Sněmovny reprezentantů, právě předvolal tři klíčové pracovníky Bidenova Bílého domu:

• Anthony Bernal, hlavní poradce první dámy Jill Bidenové;
• Annie Tomasiniová, Bidenova zástupkyně personálního ředitele;
• a Ashley Williamsová, hlavní poradkyně prezidenta.

Podle dopisu, který Comer zaslal Bernalovi spolu s předvoláním, se výbor o jeho roli v současné administrativě zajímá již delší dobu. Citují jeho „pokus o odvoz krabic s dokumenty [z Bidenovy bývalé kanceláře] několik měsíců před údajným nálezem tajných materiálů na stejném místě“ a dokonce citují slova bývalého předsedy Národního výboru Demokratické strany Howarda Deana: „Joe Biden má kolem sebe velmi dobrý tým, který ví, co dělá. Odvedli skvělou práci při řízení země[.] [Zdůraznění v dopise]“.

Nakonec vysvětlují povahu svého zájmu o Bernala:

Výbor je znepokojen tím, že pan Bernal je zřejmě jedním z několika zaměstnanců Bílého domu, kteří si vzali za úkol řídit zemi, zatímco prezident nemůže. Aby bylo jasno, americký lid nezvolil pana Bernala ani žádného jiného zaměstnance Bílého domu, aby za něj dělal práci prezidenta Bidena, a Výbor žádá pana Bernala o svědectví ohledně výše uvedených záležitostí.

Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)

Tak, tady to máte, lidi. Všichni ti důvěřiví diváci zpráv MSM, kteří se nikdy nezamysleli nad otázkou, kdo vlastně řídí zemi (protože jim mluvící hlavy v televizi neřekly, aby o tom přemýšleli), a kteří nyní propadají panice z otázky, kdo řídí zemi (protože jim mluvící hlavy v televizi nyní říkají, aby o tom přemýšleli), si nyní mohou v klidu oddechnout. Jiná složka americké vlády se chystá konečně „demaskovat hluboký stát“ a přijít na kloub tomu, kdo v Oválné pracovně skutečně rozhoduje.

Ukázalo se, že je to tenhle chlapík!

Nebo možná tahle paní:

Nebo nějaký jiný asistent na nízké úrovni, o kterém jste nikdy předtím neslyšeli. To je jedno. Neřešte detaily. Jen si buďte jisti, že lháři z MSM a loutky z Kongresu, kteří vás léta ignorovali ohledně Bidenova zdravotního stavu (a celá desetiletí vám lhali o 11. září a Iráku a zbraních hromadného ničení a globální finanční krizi a Libyi a Sýrii a v podstatě o všem ostatním), vám teď najednou říkají pravdu.

Stačí se zeptat bašty tvrdé žurnalistiky, deníku The Catholic Monitor. Právě publikovali článek s typicky tlumeným titulkem „Hluboký stát odhalen! Gay Caballero, který tahá za prezidentovy nitky.„, v němž podrobně popisují, jak byla záhada hlubokého státu konečně zodpovězena odhalením Bernalovy role skutečného vládce Spojených států. (Jejich zdroj? New York Post, přirozeně!)

To bylo snadné. Všichni do toho zapíchněte vidličku, vypadá to, že jsme tady skončili!

. . . Ale počkejte chvíli. Takovéto patetické vyprávění by mohlo stačit průměrnému fluoridem zasaženému televiznímu divákovi – typu člověka, jehož celý pohled na svět se utváří ve večerním zpravodajství. Ale pokud právě čtete tento úvodník, je pravděpodobné, že takový člověk nejste. Jste ten typ člověka, který si dokáže vzpomenout, že ještě před několika lety byl pouhý náznak, že existuje „mocnost za trůnem“ – natož hluboký stát – odmítán jako čiré bláznovství.

Nyní je však „hluboký stát“ nejen přípustným tématem k diskusi, ale i tématem, které je propagováno v establishmentovém tisku. Dokonce i kongresové výbory údajně odhalují jeho příslušnost a odhalují jeho operace.

Myslím, že všichni vidíme, že domněnka, že „hluboký stát“ je ve skutečnosti trojice nízko postavených zaměstnanců Bílého domu, je omezeným povyražením toho nejhloupějšího druhu. Ale přesto… proč?

Proč byl přepínač přepnut?

Proč je nyní v pořádku přiznat, že Biden je zelenina a že ve skutečnosti nic neřídí?

Proč je nyní v pořádku připustit existenci moci za trůnem?

Proč normalizují myšlenku hlubokého státu, když se jí tak dlouho vysmívali?

Odhalení hlubokého státu

Dlouholetí čtenáři mého webu vědí, že odhalení hlubokého státu, jehož jsme nyní svědky, nezačalo tento měsíc. Ve skutečnosti probíhá již nejméně deset let, jak jsem dokumentoval ve svém úvodníku „Deep State Rising“ z roku 2016:

[. . .] V posledních letech dochází ke zvláštnímu jevu, který v posledních měsících ještě zesílil: myšlenka „hlubokého státu“ nebo „stínové vlády“, která ovládá politiku, a to i v USA, se stává mainstreamem.

Zdobí obálku řady knih z poslední doby, včetně knihy Hluboký stát: Uvnitř vládního tajného průmyslu a Hluboký stát: pád ústavy a vzestup stínové vlády.

Do internetových politických médií si našla cestu jak z levé (Salon), tak z pravé (The American Conservative) části kontrolovaného politického spektra.

Finanční analytici hlavního proudu se na něj odvolávají, když popisují činnost Federálního rezervního systému.

Na svých webových stránkách se k němu vrátil Bill Moyers.

Dostala se na titulní stránky deníků The Boston Globe („Volte, jak chcete, tajná vláda se nezmění„) a New York Times („Americký ‚establishment‘ se chopil ‚hlubokých států‚“).

Dokonce se o tom mluvilo i na blogu Světové banky.

Ano, termín „hluboký stát“ se dostal do slovníku MSM zhruba před deseti lety a od té doby se objevuje v různých úvodnících, článcích, knihách, blozích a televizních diskusních pořadech.

My, konspirační realisté a badatelé, samozřejmě známe skutečnou historii tohoto pojmu. Víme, že termín „deep state“ (hluboký/hlubinný stát) je odvozen z tureckého termínu derin devlet. Víme, že tento termín vstoupil do tureckého politického dialogu poté, co incident v Susurluku odhalil to, co mnozí v Turecku již dlouho tušili: že skutečnou politickou moc v zemi má v rukou zákulisní síť politiků, vojenských důstojníků, úředníků, agentů zpravodajských služeb a organizovaných zločinců, nikoli nominální vláda v Ankaře.

Víme také, že myšlenka „deep state“ se dostala do angličtiny díky práci vědců a řečníků, jako jsou Peter Dale Scott a Phillip Giraldi, jejichž pečlivý výzkum (a důvěryhodnost) zajistil, že se mainstreamová média musela touto myšlenkou alespoň zabývat.

V roce 2016 jsem se spokojil s tím, že jsem identifikoval fenomén popularizace a legitimizace myšlenky hlubokého státu a požádal čtenáře o spekulaci, proč k tomu dochází. Nyní však máme odpověď.

Pokud jste pozorní, všimnete si toho v dnešní době všude. „Samozřejmě, že Biden ve skutečnosti neřídí zemi! To je dětinské myšlení. Místo toho je to tým seriózních, kompetentních, kognitivně neporušených profesionálů, celoživotních byrokratů a špičkových pomocníků, kteří znají systém a dokážou věci v zákulisí zařídit.“

To vede k další části dialektiky „problém-reakce-řešení“: „Ano, samozřejmě, že hluboký stát existuje. A je to dobře!“

Vyprávění o „hlubokém státu“ se nyní vyvíjí podle stejného vzoru jako vyprávění o každé konspirační skutečnosti. Totiž:

Za prvé: „Není to skutečné. NENÍ to skutečné. NENÍ TO SKUTEČNÉ! Jestli si myslíš, že je to skutečné, tak jsi konspirační blázen a žiješ ve sklepě své matky a jíš olovnatou barvu.“

Pak: „Samozřejmě, že je to skutečné a je to dobře!“

Viděli jsme to v případě „konspirační teorie“, že americká vláda spolupracuje s Al-Káidou a dalšími teroristy. Viděli jsme to u „konspirační teorie“ o chemtrails. A nyní jsme svědky toho, že se to děje s „konspirační teorií“ o hlubokém státu.

Docela účinný psychologický trik, že? Tak účinný, že si většina obyvatelstva ani nevšimne, že k odhalení došlo. Prostě si ho zapíšou do svého politického kalkulu, jako by tam bylo odjakživa.

Buď: „Jo! Volme Trumpa, aby mohl vykopnout hluboký stát!“ Nebo: „Potřebujeme hluboký stát, aby nás ochránil před tímto darebáckým prezidentem!“ (Všimněte si, že „darebácký prezident“ se může vztahovat buď na Trumpa, nebo na Bidena, v závislosti na vaší politické orientaci na falešném, řízeném levicovém/pravicovém politickém spektru).

Shrňme si tedy: Hluboký stát je nyní oficiálně uznán. Myšlenka, že prezident neřídí zemi, se normalizuje. Lidé jsou připravováni připustit, že představa, že každé čtyři roky skutečně volí jednoho člověka, aby řídil zemi, je dětinská pohádka, která nikdy nedávala smysl.

Jinými slovy: císař nemá na sobě žádné šaty.

Teď už zbývá jen poslední část této pohádky, než příběh skončí…

JEJICH KONEČNÁ HRA VS. NAŠE KONEČNÁ HRA

Není třeba velké představivosti, abychom si uvědomili, jak se tento „deep state“ narativ (ten mainstreamový, ne ten konspirační) bude v příštích letech vyvíjet. Poté, co se tento termín normalizuje a lidé si zvyknou na myšlenku, že si nevybírají vůdce, který bude zemi vládnout, ale tým schopných a dobře propojených profesionálů, kteří dokáží věci zařídit, je další krok nevyhnutelný. A tím dalším krokem je technokracie.

Koneckonců technokracie je podle slovníkové definice zhruba ekvivalentem této mainstreamové verze hlubokého státu. Jde o vládu nikoli jednoho člověka, ale týmu ekonomů, inženýrů, vědců a dalších technických expertů. Samozřejmě víme, že skutečná definice technokracie je poněkud podrobnější, ale průměrného člověka nebude třeba vést příliš daleko od myšlenky, že samotný prezident je spíše postradatelnou figurkou než „vrchním velitelem“, k myšlence, že bychom měli aktivně chtít, aby tento tým nezištných vědců využíval své schopnosti k řízení naší společnosti.

Rozplétání nitek tohoto velkolepého příběhu opět odhaluje, jak je situace ve skutečnosti zoufalá. Ti z nás, kteří vědí, o čem technokracie ve skutečnosti je – o naprosté kontrole společnosti a každého jednotlivce v ní stínovou, nezodpovědnou, eugenikou posedlou skupinou elitářů, kteří se pekelně snaží o depopulaci – vědí, že poslední věc, kterou chceme udělat, je aktivně přijmout tuto technokratickou noční můru nebo ji jakkoli podporovat.

Tento temný okamžik s sebou ale opět přináší světlou stránku. Mocní, kteří by neměli být, nemohou způsobit tento drastický posun v chápání veřejnosti, aniž by podkopali ideu prezidenta a samotnou ideu „demokratického systému“, která byla tak dlouho jejich hlavní zbraní politické kontroly.

Pro ty z nás, kteří chtějí odhalit nejnebezpečnější pověru – víru v autoritu – takovou, jaká ve skutečnosti je, nikdy nebyla lepší doba, abychom oslovili nové lidi dobrou zprávou, že svoboda je odpovědí na naše problémy. Jakmile lidé začnou prokoukávat přetvářku volebního cirkusu, jakmile se ukáže, že prezident je pouhou figurkou, a čtyřletý volební rituál se odhalí jako cirkusová show, kterou ve skutečnosti je, lidé jsou více než kdy jindy připraveni slyšet překvapivou pravdu: vláda nikdy neexistovala jinde než ve vaší mysli.

Ano, lidé sledují stíny na stěně jeskyně s větším zájmem než kdy jindy. Ano, Bidenova první živě vysílaná tisková konference po debatách právě přilákala více diváků než letošní předávání Oscarů. Ale to proto, že si lidé poprvé všimli, že na této pohádce je něco velmi zvláštního. Poprvé si začínají uvědomovat, že politická show, která nás baví na zářící televizní obrazovce, není realita. Není to ani pohádka. Místo toho je to loutkové představení, které vrhá stíny na stěnu jeskyně.

Poprvé po dlouhé době jsou lidé ochotni otočit hlavu a vidět loutkové divadlo takové, jaké je. Jsou připraveni nechat se vyvést z jeskyně a poprvé spatřit přímo světlo slunce.

Jste připraveni je tam vést?

Dobré. Pusťme se do práce.

Překlad: David Formánek