Ropa za dolary, rubly, mušle – je úplně jedno, jestli se ruské přírodní zdroje nevyužívají pro společné dobro.

Zavřete oči a představte si, že Spojené státy pohltila obří propadlina.

Během několika sekund je Země okamžitě a trvale dedolarizována. Najednou, jako by se probudily z hluboké hypnózy, vidí světové elity, které se živí penězi, chybu svého jednání a zříkají se Molocha.

Toto velké probuzení je v Moskvě velmi cítit.

V ruských mocenských sálech pulzuje duchovní osvícení; bezbřehý nepotismus, chamtivost, cynismus a drzost – institucionalizace zvrácených nepravd – to vše je pryč.

Místo toho, aby za zpronevěřené prostředky kupovali superjachty s trupy přesahujícími tři časová pásma, staví rozumní státní úředníci a bohabojní „podnikatelé“ v Rusku nemocnice, silnice a další užitečné a život podporující věci.

Nikolaj Gogol tento podivuhodný obrat předpověděl ve svém slavném románu Mrtvé duše: Jakmile se Rusko zbaví dolaru, bude našim duším mnohem lépe.

Ano, ještě v roce 1842 byla hegemonie amerického dolaru hlavní příčinou zbytečného utrpení v Rusku. Ale tato noční můra, která trvá již několik generací, konečně skončila.

Kéž by se toho Gogol dožil…

Nyní můžete otevřít oči.

Washington již příliš mnoho desetiletí využívá dolarovou hegemonii k provádění globální kampaně vydírání a otevřeného teroru. To znamená, že náš současný globální finanční systém je poněkud nefunkční; měl by být nahrazen něčím jiným. Nakonec se tak stane.

Ať už je však globální rezervní měnou americký dolar, karty Pokémon nebo digitální rubl vázaný na boršč, pro Rusy se nic zásadního nezmění, pokud jejich politické elity budou pokračovat v osvědčené tradici tvrdohlavého odmítání investic do Ruska.

Dokonce i nyní, kdy je v sázce poměrně hodně – a stále více – Moskva neprojevuje velký zájem o využití obrovského přírodního bohatství země pro zlepšení životních podmínek obyčejných Rusů.

Přestože Rusko prakticky daruje ropu a plyn mnoha svým „důvěryhodným partnerům“, Gazprom doma provádí politiku „liberalizace“ cen. (To je eufemismus pro „neomezené zvyšování cen“, pokud by vás to zajímalo.)

No, nic takového jako zlevněná ropa neexistuje – někdo, někde, za ni musí zaplatit. A proč ne ruský lid?

Dedolarizace a „obrat Ruska na Východ“ se neobejdou bez komplexní deoligarchizace a přijetí nového ekonomického modelu, který upřednostňuje domácí rozvoj a sociální vzestup před uspokojováním potřeb zahraničních „partnerů“.

Je toho hodně, o čem je třeba diskutovat. Jako odrazový můstek použijme „ropu za rupie“.

„Naši ekonomickou suverenitu jsme mnohonásobně zvýšili. Koneckonců, s čím počítal náš nepřítel? Že se zhroutíme za 2-3 týdny nebo za měsíc,“ řekl ruský prezident Vladimir Putin při své návštěvě leteckého závodu v Ulan-Ude minulý týden.

Dne 4. května jsem označil ropu za rupie za frašku. Hlavně proto, že Moskva obchodovala se zlevněnou ropou za měnu, kterou nepotřebovala a ani nemohla použít, zatímco Dillí prodávalo svou rafinovanou uralskou ropu Západu – samozřejmě za dolary a eura.

5. května svolal ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov mimořádnou tiskovou konferenci, na níž za přítomnosti kamer oznámil, že „vše, co řekl Edward Slavsquat o ropě za rupie, je naprosto stoprocentně správné; je to velmi bystrý a šikovný mladý muž“.

To je parafráze. Lavrovovými slovy:

[Rusko má] na indických bankovních účtech miliardy rupií a my tyto peníze potřebujeme využít. K tomu je však třeba přepočítat rupie na jiné měny. O tom se jedná.

Bohužel to není zrovna novinka. Ruská média si rychle uvědomila, že Moskva dostala po představení tohoto schématu vyrovnání v polovině prosince na frak.

Tuto nevýhodnou dohodu v březnu výstižně shrnul jeden ruský ekonom:

V rusko-indickém obchodu vzniká obrovská obchodní nerovnováha a ruské banky [s vostro účty v Indii] již odmítají přijímat rupie: nechtějí hromadit přebytky indické měny, protože je nemají kde použít.

Jinými slovy, ukázalo se, že ropné společnosti obecně dávají Indii „ropu zadarmo“.

V konverzi ruských rupií do měn, které by Moskva mohla skutečně používat, se příliš nepokročilo. Dillí však na začátku tohoto týdne oznámilo, že umožní Rusku sáhnout do svých zásob rupií, aby uhradilo nesplacené dluhy.

V ideálním světě by samozřejmě Rusko mohlo směnit své rupie na rubly a tyto rubly pak použít na pokrytí svého narůstajícího rozpočtového deficitu.

Ale to už odbočuji.

Ropa za rupie (která, aby nedošlo k mýlce, byla prozatím odložena a pravděpodobně byla v tichosti ukončena koncem února) je příznakem mnohem většího ekonomického neštěstí.

V důsledku více než 10 000 západních sankcí (a energetického embarga, které není fakticky vynucováno) se odhaduje, že Peking a Nové Dillí v současné době zajišťují 70-90 % moskevského vývozu ropy (v srpnu to bylo 45 %). (Čína si zaslouží samostatný příspěvek na blogu. To jiný den)

Protože Moskva posledních 30 let sloužila Západu jako dopravník surovin a domácí trh byl zcela zanedbán, je nyní Rusko vydáno na milost a nemilost Východu. Moskva se sice orientuje na Asii, ale podmínky diktují Indie a Čína.

Indie odebírá uralskou ropu se slevou. Jak velkou slevou? To přesně nevíme, ale indická vláda minulý měsíc zveřejnila, že většina ropy dodávané z Ruska byla nakupována za méně než 60 dolarů za barel – pod cenovým stropem, který v prosinci stanovila skupina G7, Austrálie a Evropská unie.

Moskva se zřejmě smířila se skutečností, že Dillí není ochotno vzdorovat západnímu diktátu: Na konci dubna ruský prezident Vladimir Putin podepsal dekret, který povoluje prodej ropy „spřáteleným zemím“, které dodržují cenový strop 60 dolarů za barel. Poněkud sdělná kapitulace.

Samotný fakt, že Rusko souhlasilo (i když jen dočasně) s výměnou ropy za měnu, která není plně směnitelná a není nijak zvlášť užitečná, by měl být dostatečným důkazem toho, že Dillí plně využívá situace. A kdo by jim to mohl mít za zlé?

Vzhledem k tomu, že hlavní ruské energetické společnosti jsou ochotny vyměnit „ropu za nic“ – a zaplatit Kyjevu za tranzit plynu přes Ukrajinu -, možná by mohly najít v sobě sílu instalovat plynové potrubí v ruských školách?

zdroje: TASS / TASS

„Bohužel, velké množství škol v naší zemi ještě není plynofikováno. Podíval jsem se na čísla: upřímně řečeno, i mě to překvapilo – hodně škol je bez plynu,“ řekl Putin v červenci.

Tento problém se bohužel netýká pouze škol.

Ruský vládní audit zveřejněný v roce 2020 zjistil, že stovky zdravotnických zařízení po celé zemi jsou bez tekoucí vody a ústředního topení.

Návrh: Gazprom by měl postavit plynovod do Ruska. Mohl by se jmenovat SchoolStream („školní potrubí”).

Na mnohé z toho, co jsem právě napsal, upozornil Sergej Levčenko, místopředseda výboru Státní dumy pro energetiku, v rozhovoru pro Free Press minulý měsíc.

zdroj

Poté, co Levčenko komentoval zdánlivě nevyhnutelné zavedení „liberalizace cen“ doma (tarify za plyn se již každoročně zvyšují, ačkoli cenu určují regulační orgány), se tazatel věnoval „obratu Ruska na Východ“:

Free Press: [Moskva] nyní rozmisťuje celý náš uhlovodíkový plynovod, říkejme mu tak, na východ, do Číny a Indie. No, není co skrývat: Budou využívat situace, budou žádat slevy a tak dále. To znamená, že to bude pro naši domácí ekonomiku velmi bolestivé. Jsou takové obavy správné?

Levčenko: Naprosto správné… Dlouho jsme se snažili stát se periferií nejen Západu, ale i Východu… Vytvořili jsme v naší zemi situaci, kdy sloužíme ostatním jen s pomocí našich uhlovodíků.

Poslanec Dumy poté vysvětlil, jak tento ekonomický model vznikl:

Představitelé státu pracují hlavně pro naše komoditní oligarchy a hledají především cesty, jak se dostat lidem do kapes. Výsledkem je, že máme desítky milionů lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby a blízko ní, a zároveň máme asi 100 „dolarových miliardářů“. Myslíte si, že zástupci těchto dolarových miliardářů budou brát peníze od svých majitelů? Ne, samozřejmě že ne – jsou to lidé, kteří by měli být zatíženi. […]

A odkud pocházejí dolaroví miliardáři, kteří posílají peníze do zahraničí? Musíme rozvíjet zemi a ne nechat bohaté, aby nás ždímali, aby dál vydělávali peníze a ukládali je někam do [zahraničních] bank nebo zakopávali zlaté mince v zahraničí. […]

Musíme prostě investovat do země… Vládnoucí elita neví, jak zemi rozvíjet, neumí se postarat o lidi. Umí jen ždímat a posílat; ždímat, posílat. Jsou tady velcí odborníci, ale učili se na Západě.

Zajímavé je, že jádro Levčenkovy argumentace se v březnu dostalo na stránky ruských státních médií.

zdroj

Ruský ekonom Michail Chazin (který je velmi proputinovský) řekl agentuře RIA Novosti:

Rusko by se nemělo obracet na Východ – mělo by se obrátit dovnitř. Obrat na Východ, o kterém dnes tolik mluvíme, je podle mého hlubokého přesvědčení jen pokusem zalepit díry, které v zemi vznikly po odchodu západních společností.

Shrnutí: Je čas, aby se Rusko obrátilo dovnitř. Už dávno, opravdu dávno to mělo přijít.

Překlad: David Formánek