Originál článku publikován ZDE: 15. srpna 2022

Deloitte je největší „síť profesionálních služeb“ na světě. Sídlí v Londýně a je také jednou ze čtyř velkých světových účetních společností, které nabízejí podnikovým klientům služby v oblasti auditu, poradenství, rizikového poradenství, daní a práva.

S třetinou milionu odborníků působících na těchto frontách po celém světě a jako třetí největší soukromě vlastněná společnost v USA je Deloitte gigantem s četnými a dalekosáhlými chapadly.

Stručně řečeno: je to subjekt, o kterém bychom měli všichni vědět, a to i proto, že tyto podniky se již neomezují na své vlastní kompetence (například na tvorbu obchodních strategií zaměřených na zisk), ale – ať už vědomě, nebo ne – převzaly roli poradců věřících v nekontrolovanou globalizaci, jejíž politika vyvolala značné nepokoje po celém světě.

Pokud hledáte příčinu protestů v nizozemském zemědělství a rybolovu, konvoje kanadských řidičů kamionů, žlutých vest ve Francii, vzpoury farmářů v Indii před několika lety, nedávného katastrofálního kolapsu na Srí Lance nebo energetické krize v Evropě a Austrálii, můžete se poučit z nedávných prohlášení společnosti Deloitte.

Ačkoli za to nejsou přímo zodpovědní, nabízejí vhled do skupinového myšlení elit, které tyto události vyvolalo; do spolku utopistů působících v médiích, korporacích a vládních kruzích, kteří mají v rukou noční můru v podobě ekologické apokalypsy.

Obskurní tvrzení

V květnu letošního roku vydala společnost Deloitte výzvu k urychlené akci, v níž upozorňuje na klimatickou nouzi, které čelíme. Jmenuje se „Bod zlomu: Globální shrnutí“ a je hvězdným příkladem mentality, která je běžná spíše mezi úředníky v EU: zásadní byrokratické přebujelosti (která vyústila v brexit – podle mého názoru velmi dobré rozhodnutí Britů), jež ohrožuje samotné přežití téže EU.

Zpráva začíná dvěma tvrzeními: za prvé, že bouře, požáry, sucha, lijáky a záplavy na celém světě v posledních 18 měsících jsou jedinečné a bezprecedentní – což je pochybné tvrzení – a implicitně, že „věda“ je nyní na takové úrovni, že můžeme bez pochybností říci, že odborníci mohou a musí modelovat celou ekologii a ekonomiku planety (!) a že musíme změnit chování všech, ať už hákem, nebo lstí, abychom zabránili tomu, co by jinak bylo nejdražší ekologickou a sociální katastrofou v dějinách.

„Modely“ společnosti Deloitte uvádějí, že „dopady změny klimatu“ by mohly ovlivnit celosvětovou hospodářskou produkci, a tvrdí, že nekontrolovaná změna klimatu nás bude v příštích 50 letech stát 178 bilionů dolarů – to je 25 000 dolarů (cca 600 tisíc Kč) na osobu, řečeno lidskou řečí.

Kdo se odváží popírat taková matematicky vyjádřená fakta? Tak přesně? Tak vědecky?

Aktualizujme slavný výrok Marka Twaina: existují lži, zatracené lži, statistiky – a počítačové modely.

„Počítačový model“ neznamená „data“ (a dokonce ani „data“ neznamenají „skutečnost“). „Počítačový model“ znamená v nejlepším případě „hypotézu“ vydávanou za matematický fakt.

Žádný skutečný vědec neříká „sledujte vědu“. Přesně to však orgány, jako je EU, důsledně prohlašují a prosazují kolektivistická řešení, která přinášejí více škody než užitku.

Řešení v oblasti suverenity

Na co bychom se mohli spolehnout, aby nás to vedlo v před v této době zrychlujících se problémů a možností?

Platná autorita spočívá v lidu. Skutečně platné struktury moci jsou místní, nikoli centralizované z důvodů efektivity a „nouze“. Nesmí se tak stát, že vznikne další babylonská věž postavená shora. To naše problémy nevyřeší, stejně jako podobné pokusy nevyřešily naše problémy v minulosti.

Zeptejte se sami sebe: jsou tyto modely Deloitte – které mají být vodítkem pro všechna důležitá rozhodnutí, která děláme o ekonomickém zabezpečení a příležitostech rodin a o struktuře naší občanské společnosti – dostatečně přesné i na to, aby těm, kdo je používají, poskytly vůbec nějakou výhodu, například při předpovídání výkonnosti akciového portfolia (založeného například na zelené energii) v nadcházejících letech?

Odpověď zní ne. Jak to víme? Protože kdyby takové přesné modely existovaly a byly implementovány společností se zdroji a dosahem Deloitte, Deloitte by brzy měla všechny peníze.

To se nikdy nestane. Globální ekonomika, natož životní prostředí, je prostě příliš složitá na to, aby se dala modelovat. Z tohoto důvodu v zásadě máme a potřebujeme systém volného trhu: volný trh je nejlepším modelem životního prostředí, který můžeme vytvořit.

Dovolte mi, abych to zopakoval s dodatkem: svobodný trh je nejen nejlepším modelem prostředí, který můžeme vytvořit, ale je a zůstane nejlepším modelem, který lze v zásadě kdy vytvořit (s jeho široce rozprostřenými výpočty, které představují souhrn rozhodnutí 7 miliard lidí). Jednoduše jej nelze vylepšit – rozhodně ne arogantními utopisty, kteří jsou posedlí mocí a myslí si, že najmout někoho, kdo záhadně manipuluje s několika pečlivě vybranými čísly a pak si přečte souhrnný výstup, znamená skutečný kontakt s realitou budoucnosti a generování znalostí, které jsou nenapadnutelné jak po etické, tak po praktické stránce.

Dopad bludného myšlení

Proč je to problém? Proč by vás to mělo zajímat? Spasitelé z Deloitte přiznávají, že realizace jejich léku (nulové čisté emise do roku 2050, což je naprosto absurdní a neomluvitelný cíl, a to jak z praktického, tak z koncepčního hlediska) bude mít krátkodobé náklady. To je mimochodem stejný cíl, jaký minulý týden přijali blouzniví představitelé Austrálie, kteří se navíc zavázali, že tato na zdrojích závislá a produktivní země sníží „emise skleníkových plynů“ o více než 40 % oproti standardům z roku 2005, a to v nemožném časovém horizontu osmi let. To Austrálii zničí.

Zde je přiznání konzultantů společnosti Deloitte, které se nese v duchu byrokratické dvojí řeči: „V počátečních fázích by kombinované náklady na počáteční investice do dekarbonizace spolu s již zablokovanými škodami způsobenými změnou klimatu dočasně snížily hospodářskou aktivitu ve srovnání se současnou cestou náročnou na emise.“

Vševědoucí plánovači se to pak pokoušejí ospravedlnit standardními planými hrozbami a sliby (utrpení je jisté, přínosy nadpozemské): „ti, kteří jsou nejvíce vystaveni ekonomickým škodám způsobeným nekontrolovanou změnou klimatu, by také nejvíce získali z přijetí nízkoemisní budoucnosti“. Opravdu? Řekněte to africkým a indickým obyvatelům rozvojového světa, které uhlí a zemní plyn vyvedly z chudoby.

A zamyslete se – opravdu se zamyslete – nad tímto tvrzením: „Stávající průmyslová odvětví by byla přebudována na řadu komplexních, vzájemně propojených, bezemisních energetických systémů: energetika, mobilita, průmysl, výroba, potraviny a využití půdy a negativní emise.“

To zní složitě, nemyslíte? Přestavět všechno najednou a lépe? Aniž by se všechno rozbilo? Napravit všechno během několika desetiletí v panickém spěchu a přitom démonizovat každého, kdo se odváží něco namítat?

A co je k tomu potřeba? Tady je ta nejznepokojivější část: nic víc než „koordinovaný přechod“, který „bude vyžadovat, aby vlády spolu s odvětvím finančních služeb a technologií katalyzovaly, usnadňovaly a urychlovaly pokrok, podporovaly informační toky mezi systémy a sladily individuální pobídky s kolektivními cíli.“

Jasnější vyjádření totalitních sklonů lze jen stěží napsat.

Určité výsledky versus předpokládané výsledky

Jediné, co modely Deloitte zaručují, je, že pokud uděláme to, co doporučují, budeme po neurčitou, ale hypoteticky přechodnou dobu rozhodně chudší, než bychom byli jinak.

Jakékoli snížení ekonomického výkonu (jakkoli „dočasné“ a „nezbytné“) však bude vykoupeno na úkor životů těch, kteří se nyní sotva uživí. Tečka.

Všimli jste si, že potraviny zdražily? Že se zdražilo bydlení? Že jsou dražší energie? Že mnoho spotřebního zboží je prostě nedostupné? Nevidíte, že to bude ještě horší, pokud moralisté typu Deloitte dosáhnou svého? Kolik „krátkodobé bolesti“ budete muset vydržet? Desítky let? Celý svůj život a život svých dětí?

Je to velmi pravděpodobné. Pro váš vlastní prospěch. Na to nezapomínejte.

Všechno toto bolestivé strádání nejenže planetu nezachrání, ale naopak ji ještě zhorší.

Pracoval jsem v podvýboru OSN, který se podílel na přípravě zprávy pro generálního tajemníka o udržitelném rozvoji za rok 2012. Zda bylo dobré se na něčem takovém podílet, je jiná otázka: Přinejmenším se domnívám, že bez přispění kanadského kontingentu by zpráva byla mnohem škodlivější, než byla. Očistili jsme ji od několika vrstev utopismu a konceptualizace a cynismu z dob studené války. To už něco znamenalo.

Z několikaleté práce věnované mému příspěvku jsem získal klíčový a zásadní poznatek: Zjistil jsem, že nejrychlejší a nejjistější cestou k budoucnosti, kterou všichni chceme a potřebujeme (mírové, prosperující, krásné), je ekonomické povznesení naprosto chudých. Bohatší lidé se starají o „životní prostředí“ – což je koneckonců mimo primární a zásadní zájem těch, kteří zoufale shánějí další jídlo.

Udělejte chudé bohatými a planeta se zlepší. Nebo jim alespoň ustupte z cesty, zatímco se budou snažit zbohatnout sami. Učiňte chudé chudšími – a to je konkrétní plán, nezapomeňte – a situace se zhorší, možná až nepředstavitelně. Pokud potřebujete důkaz, sledujte chaos na Srí Lance.

Existují zjevně důležitější priority než nákladné a neefektivní nouzové snižování dopadů změny klimatu. Práce Bjorna Lomborga (a dalších, např. Mariana Tupyho a Matta Ridleyho) ukázala, že jiné naléhavé problémy by mohly a měly mít politickou a ekonomickou prioritu z hlediska prospěšnosti vynaložených prostředků na jeden dolar.

Peníze by mohly a měly být vynaloženy například na zajištění současného zdraví, a tím i budoucí produktivity (a ochrany životního prostředí) v současnosti chudých dětí v rozvojových zemích. Co takhle napravit skutečný svět bolesti a strádání těchto dětí namísto abstraktní záchrany hypotetického světa a hypotetického světa budoucích dětí?

Vzpoura

Občané se probouzejí. Nizozemští zemědělci a rybáři se bouří, kanadští řidiči kamionů se brání. Tyto protesty se šíří a nabývají na intenzitě. A tak by to mělo být.

Proč? Protože poradci společnosti Deloitte a podobně smýšlející centralisté příliš tlačí na pilu. Nepřinese to výsledky, které hypoteticky zamýšlejí. Tento program, zdůvodňovaný mimořádnými událostmi, naopak všechny zchudne, zejména ty, kteří už chudí jsou. Toto použití nouzové síly naopak ztíží a znepříjemní život pracujícím, na nichž jsme všichni závislí, pokud jde o náš každodenní chléb a střechu nad hlavou.

A konečně, toto použití mimořádné síly také zhorší, nikoli zlepší „životní prostředí“. Proč? Pokud zničíte svou dočasnou ekonomickou spoušť, abyste (nakonec) napravili svět, ti, které při tomto pokusu tak nenuceně obětujete, upadnou do chaosu. V tomto chaosu pak z nutnosti obrátí svou pozornost k otázkám bezprostředního přežití – a to způsobem, který bude stresovat a poškozovat složité ekosystémy a ekonomiky, které lze udržet pouze s dlouhodobým výhledem, který umožňuje prosperita a nic jiného.

Kritici mého názoru řeknou: „Musíme přijmout limity růstu.“ Dobře. Přijměte je. Osobně. Opusťte svou pozici privilegovaných boháčů, kteří ničí planetu. Vstupte do asketického řádu. Paste se s dobytkem. Nebo, pokud je to příliš (a to asi je), kupte si elektromobil, pokud o něj stojíte (ale žádné záložní vozidlo na naftu nebo generátor elektrické energie pro vás není). Kupte si nějaké akcie Tesly. To je asi nejlepší sázka (ale Elona Muska neschvalujete, že?). Přestaňte létat. Přestaňte jezdit autem, když na to přijde. Místo toho nasedněte na kolo. V třídílném obchodním obleku. V zimě, pokud si troufáte. Až pojedu kolem, postříkám vás ledovou a slanou břečkou ve svém zlém, ale teplém SUV Ford Bronco a pomůžu vám získat následné delikátní potěšení z vlastního narcistického mučednictví.

Zachraňte planetu vlastním rozhodnutím. Ale přestaňte požadovat, abychom my ostatní slepě následovali váš diktát. Přestaňte nás démonizovat a kastovat jen proto, že vám s radostí nepředáme veškerou moc. Nejsme zlí jen proto, že nevěříme, že jste vševědoucí. Nejsme zlí jen proto, že nechceme, abyste také předpokládali všemohoucnost a všudypřítomnost.

Neexistuje prostě žádná cesta k zelené a spravedlivé utopii, která by vyžadovala další zbídačování již tak chudých, nucení dělnické třídy nebo obětování ekonomické jistoty a příležitostí v oblasti potravin, energie a bydlení. Jednoduše neexistuje žádná cesta vpřed ke globální utopii, kterou hypoteticky oceňujete a která je závislá na síle. A i kdyby existovala, co vám dává právo prosazovat své požadavky? Na jiných suverénních občanech, kteří mají stejnou hodnotu jako vy?

Alternativní řešení

Lepší cestou vpřed by bylo upřednostnit problémy, které nás všechny na této stále ještě zelené, funkční a stále hojnější planetě sužují, a věnovat jim náležitou pozornost, jakou vyžaduje skutečná politická třída, zvolená lidmi, schopná a ochotná se na vše podívat, snažit se o nápravu tam, kde je to nutné, snažit se zachovat co nejvíce svobody a autonomie a přestat narcisticky vydělávat na pouhém zdání činorodosti, vědění a ctnosti.

Měli bychom získat skutečný, kooperativní souhlas těch, kterých se to týká – zemědělců, řidičů kamionů, lidí z dělnické třídy, kteří se v podrážděném zoufalství obrátili k postavám, jako je Donald Trump – a spolupracovat s nimi, místo abychom jim to zakazovali svou mocí nebo je vylepšovali, aby byli konečně hodni vašeho času a pozornosti. Pomozte nahradit špinavou energii čistou, pokud musíte, ale udělejte to za své vlastní peníze a ujistěte se, že výsledky jsou levné a hojné, pokud chcete pomoci chudým a planetě.

Zaznívají varovné zvony. Naslouchejte jim, než se změní v sirény.

Nebudeme postupovat bez odporu přes úžiny vašeho nuceného strádání. Nedovolíme vám krást a ničit energii, která činí náš život snesitelným (a která nám vyrábí jídlo, přístřeší, bydlení a sporadické požitky moderního života), jen proto, abyste řešili svůj existenciální teror (zvláště když se to stejně nepodaří). Nedopustíme, aby naše děti byly nejprve kritizovány za to, že mají tu drzost pouze existovat, a pak byly připraveny o prosperující budoucnost bohatou na příležitosti, kterou jsme se pro ně tak usilovně snažili připravit. Zůstáváme nepřesvědčeni o vašem ustrašeném a sebechvalném moralizování a intelektuální nadutosti, neznalosti hranic statistiky a zneužívání aritmetiky.

Konečně a naprosto nevěříme, že vámi vyhlášený stav nouze a panika, kterou kvůli němu rozséváte, znamená, že by vám nyní měly být odňaty všechny potřebné pravomoci.

Nechte nás tedy na pokoji, vy centralizátoři; vy uctívači Gaii; vy obětovatelé bohatství a majetku druhých; vy rádoby spasitelé planety; vy machievelliánští pretendenti a signalizátoři ctnosti, kteří se ohrazují proti moci, zatímco ji kolem sebe šíleně shromažďují.

Nechte nás na pokoji, ať se nám daří, nebo ne, ať je to výsledek našich vlastních rozhodnutí; výsledek našich vlastních činů; výsledek naší vlastní nezbytné a nezrušitelné odpovědnosti.

Nechte nás na pokoji. Nebo sklidíte vichřici. A sledujte strašlivou zkázu toho, co jste chtěli zachránit.

Překlad: David Formánek