↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Sledujte také na: NášTub / Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 11. října 2023

Přepis videa:

Svůj život jsem strávil sportem, sportováním, mluvením o sportu. Strávil jsem 18 let pro své hříchy prací v mainstreamových médiích ve Sky Sports. A celý svůj život jsem strávil kolem sportu – hraním, sledováním a komentováním sportu. A v březnu 2020 se celý můj svět změnil. Když jsem na svých sociálních sítích napsal na Twitter něco, co znělo asi takto: „Proč média všechny straší, když tento virus postihuje jen velmi staré lidi a ty, kteří už jsou nemocní?”

No… na reakci, kterou jsem dostal, jsem opravdu nebyl připraven. Protože ten komentář přišel poté, co jsem mluvil s několika svými přáteli lékaři, kteří byli zasvěceni do mnoha informací a údajů, které byly k dispozici na začátku. A tak jsem mluvil z pozice, kterou jsem považoval za určitou autoritu. Reakce na to byla neuvěřitelná. A změnilo to celý můj život. A řeknu vám proč.

Do té doby jsem tak nějak dostával možná pár stovek lajků za věci, které jsem zveřejňoval většinou o sportu. Když jsem to napsal na Twitter, přišly s tím ty nejodpornější nadávky, jaké jsem asi kdy na sociálních sítích viděl. Ale zároveň ten tweet v březnu 2020 dostal 40 000 lajků, nikdy předtím jsem nic takového neměl. Takže jsem si v duchu říkal, počkejte chvíli.

Na jedné straně se tolika lidem líbí, co jsem právě řekl. A na druhé straně mi všichni ti lidé odpovídají, že jsem vrah babiček, že nemám žádný soucit. A v tu chvíli se mi změnil svět. Protože jsem si řekl, že na tom něco není v pořádku. Teprve později jsem si uvědomil, že na mě zřejmě byli nasazeni trollové a boti, protože jsem se odvážil zpochybnit vládní narativ.

A tehdy se mi v mém světě začaly dít trochu divné věci. A několik dalších měsíců jsem zpochybňoval vládní narativ o covidových opatřeních. A v srpnu 2020 mě ve Sky Sports měli konečně dost a rozhodli se mě vyhodit. Zeptal jsem se jich, jestli to bylo kvůli mým názorům na sociálních sítích a jejich odpověď byla dost výmluvná.

Prostě řekli: No, musíme brát ohled na pověst naší společnosti. A v tu chvíli jsem řekl: Dobře, to je v pořádku. Takže to bylo v srpnu 2020. V té době se mluvilo o vakcínách. A já jsem se už v té době rozhodl, že se k těm vakcínám ani nepřiblížím, protože zdravý rozum a trocha kritického myšlení mi říkaly, že vakcíny se nevyrábějí v tak krátkém časovém období.

Jak můžete mít během 11 měsíců nějaké údaje o dlouhodobé bezpečnosti? A jak mohly všechny čtyři společnosti přijít s funkční vakcínou proti viru SARS-CoV-2, když se právě desítky let snažily najít vakcínu proti běžnému nachlazení a nedokázaly to? Takže všechny tyhle věci samozřejmě doprovázelo mnohem více nadávek na sociálních sítích.

A když jsme vstoupili do roku 2021, kdy se začaly rozjíždět vakcíny… jak jsem říkal, můj život se točil kolem sportu, hodně sleduji sport. Na televizi se moc nedívám, pokud to není sport. A sleduji hodně sportu a vidím, že spousta sportovců začíná na hřišti kolabovat. Nejen to, ale i na fotbalových zápasech tady v Anglii byly zápasy přerušovány kvůli lékařským náhlým příhodám v publiku, čehož jsem za svou 17letou kariéru profesionálního fotbalisty nikdy nebyl svědkem.

A tak jsem si řekl, že s tím musím něco udělat. A kontaktoval jsem Asociaci profesionálních fotbalistů, hráčskou unii, a vyjádřil jsem jim své obavy. Dali mě k lékařce ve fotbalové asociaci, protože se tím nechtěli zabývat. Odstrčili mě k lékařce z fotbalové asociace, abych mluvil s ní. Tak jsem si promluvil jsem s doktorkou Charlotte Cowie z FA.

Promluvil jsem si s ní a vyjádřil jsem své obavy z toho, co se děje, a ona se mě snažila odbýt obvyklou odpovědí. „Ach, to se dělo vždycky. Jen to normálně nikdy nemělo takovou publicitu.” To je pro začátek blbost. A to mě nijak zvlášť nepotěšilo. Takže dál sleduji svůj sport a dál vidím, jak na hřišti kolabují mladí, zdatní sportovci. A byl jsem čím dál víc frustrovaný z toho, proč se neprovádí žádné vyšetřování. V listopadu 2021 jsem vlastně napsal na Twitter tento tweet, kde stálo: „Hej, FIFPRO…” to je celosvětová unie profesionálních fotbalistů.

Píšu: „Hej, FIFPRO, nejste trochu znepokojeni tím, kolik vašich členů má během zápasů problémy se srdcem? A pokud ano, jaké kroky kvůli nim podnikáte?” A nedělám si legraci, do pěti minut mi zazvonil telefon. A já si říkal, že to číslo poznávám. A jméno, které se tam objevilo, bylo Bobby Barnes. Bobby je můj vrstevník. Hráli jsme fotbal ve stejné době. Dlouhá léta pracoval v Asociaci profesionálních fotbalistů a já si myslel, že tam stále pracuje.

Tak jsem zvedl telefon a řekl: Ahoj, Bobe. Řekl: Matte, právě jsem viděl tvůj tweet. A já na to: Jo?. Řekl: Jo. Teď jsem šéfem FIFPRO. A já na to: Aha, to je zajímavé. Řekl jsem: Tak jsi to četl. On řekl: Jo, četl jsem to. Řekl jsem: Co si o tom myslíš? Řekl: No, takové věci se děly vždycky. Máme všechna data. Tyhle věci se děly vždycky, ale nikdy jsi o nich neslyšel. A já na to: Bobby, tady tě zastavím. Na něco se tě zeptám. Během tvé hráčské kariéry… stalo se někdy, že někdo z hráčů, se kterými jsi hrál nebo proti kterým jsi hrál, musel během tvé hráčské kariéry opustit hřiště, protože zkolaboval kvůli problémům se srdcem?

A on se na chvíli zastavil a zamyslel se, po pár vteřinách řekl: No, třeba Mark Vivian Foley. Fabrice Muamba. A já na to: Tady tě zastavím, Bobby, protože jsme hráli ve stejnou dobu. Vím jistě, že oba tito dva hráči se stali poté, co jsme dohráli. A důvod, proč je můžeš jmenovat, je ten, že to byla taková vzácná událost. Zeptám se znovu: setkal ses během své kariéry někdy s někým, kdo musel opustit hřiště, protože měl problémy se srdcem? A on na to: ne. A já na to: Dobře. Moc ti děkuji.

Takže se dívám na fotbal. A vidím, že se to masivně zvyšuje. Říkám, takže to musíš vidět taky. Řekl jsem, tak si myslím, že je povinností tebe a tvé organizace něco udělat, protože jste unie pro tyto fotbalisty. A tady se děje něco, co není normální, musíte to vyřešit. A telefonát skončil. Moc se toho nestalo, co se týče FIFPRO.

A já jsem v létě hrál golf se dvěma současnými fotbalisty Premier League. Oba mi přiznali, že jejich fotbalové kluby, dva různé fotbalové kluby, že jen asi 50 % všech jejich hráčů bylo naočkováno. Média nám tvrdila, že 95 % všech hráčů Premier League bylo očkováno. A tito dva lidé z tohoto klubu mi řekli, že je to pravděpodobně 50:50.

Tak jsem si říkal, no, to je docela zajímavé. S tímto vědomím jsem pak začal mluvit s doktorem Malhotrou a doktorkou Claire Craigovou. A vymysleli jsme plán. Chystali jsme se napsat Asociaci profesionálních fotbalistů v této zemi, abychom vyjádřili své obavy, a plán spočíval v tom, že získáme spoustu bývalých fotbalistů, kteří tento dopis podepíší. Aby to nepocházelo jen ode mě, šíleného konspiračního teoretika.

Takže doktor Malhotra a Claire a David Weten přišli s plánem. Tak jsem řekl, že projdu ve svém seznamu všechny profesionální fotbalisty, které znám a napíšu jim, co máme v úmyslu udělat. A uvidím, kolik z nich bude souhlasit s tím, že se pod ten dopis podepíší. Zajímavé bylo, že jsem napsal necelé stovce bývalých fotbalistů, se kterými jsem hrál, a k mému úžasu 99 % z nich souhlasilo s podpisem dopisu.

Ne mnoho z nich se vyjádřilo veřejně, ale v soukromí byli také znepokojeni tím, co vidí. To mě hodně povzbudilo. A na tom dopise bylo několik velkých jmen. Nebudu je všechny jmenovat. Ale byla tam jména velikosti lidí jako Kevin Keegan. Takže to nebyli jen ledajací staří fotbalisté.

A zdá se, že to mělo vliv na PFA, protože mi zavolal předseda PFA, navrhl jsem, že musíme mít schůzku. A tak jsme se s ním sešli. A on na konci té schůzky rozhodl, že nejlepší bude, když to předáme FA. Dr. Aseem byl ochoten se mnou absolvovat setkání na Zoomu, takže jsem s lékařkou z FA Charlotte Cowie zorganizoval online hovor, v němž Dr. Aseem Malhotra, který se zabýval údaji o vakcínách a byl neuvěřitelně znepokojen tím, co viděl, a chtěl své obavy sdělit lékaři z FA.

Uspořádali jsme tedy schůzku. Ta schůzka na Zoomu se směla konat pouze pod podmínkou, že o tom, o čem se na ní bude mluvit, nesmíme mluvit veřejně. Proč by to FA chtěla udělat? Myslím, že všichni víme proč. Do dneška tu dohodu dodržuji… ale po té schůzce, kdykoli jsem viděl, že nějaký další mladý sportovec zkolaboval, jsem posílal e-mail s výstřižkem z tisku lékařce z FA.

A prostě jsem napsal: A hele, tady je další. A takhle jsem to dělal několik měsíců. A v listopadu 2022 mi přišel šok mého života, ale v odpovědi na můj e-mail doktorka z FA mi v tom e-mailu nenuceně sdělila, že „jak víte,” takhle to formulovala. „Děkuji za to, že mi dáváte vědět, ale jak víte,” což jsem nevěděl, „profesionální fotbalisté v Anglii již nejsou vyzýváni k žádnému dalšímu očkování”. Teď nevím, jestli někdo viděl tu tiskovou zprávu od FA nebo Premier League, protože já jsem to určitě neviděl. Předpokládala, že vím, což jsem nevěděl, protože o tom nikdo nic neřekl.

Nechali si to pro sebe jako tajemství. Ale když jsem si to přečetl, zaplavila mě skutečná úleva, protože jsem měl pocit, že jsme dosáhli malého vítězství. Malé vítězství v poměrně masivní válce.

Překlad: David Formánek