~ Jestli se Vám líbí překlady, zvažte přispění na jejich tvorbu ZDE, děkuji ~

↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Sledujte také na: NášTub / Odysee / Rumble

Originál videa publikován ZDE: 13. února 2022

Obsah videa:

1:10 – 46:41 … Alex Thomson (bývalý důstojník britské zpravodajské agentury GCHQ). Témata: londýnská City, Cecil Rhodes, britské impérium, svět před rokem 1945

47:00 – 1:57:30 … Matthew Ehret (žurnalista, spisovatel, historik). Témata: svět po roce 1945, londýnská City, Kanada, vliv britské koruny, pokrevní linie

1:58:00 – 2:21:22 … Brian Gerrish (spíkr, investigativní žurnalista, bývalý důstojník královského námořnictva). Témata: korporátní vlivy v pozadí, psychologická manipulace ze strany vlád

2:21:23 – 2:56:35 … Debi Evansová (britská zdravotní sestra v důchodu, bývalá poradkyně ministerstva zdravotnictví). Témata: farmaceutický průmysl, střety zájmů

3:04:27 – 3:31:33 … Whitney Webbová (investigativní novinářka). Témata: antraxové útoky z roku 2001, Čína, operace Temná zima

3:46:44 – 4:27:49 … James Bush (20 let u námořní pěchoty, inženýr). Témata: operace Temná zima, Rockefellerův Lockstep, Událost 201

4:29:18 – 6:00:00 … Silvia Berendtová (doktorát z Mezinárodních zdravotních předpisů, bývalá pracovnice WHO). Témata: Světová zdravotnická organizace (WHO), vliv WHO na státy, Mezinárodní zdravotní předpisy

4:51:09 – 6:00:00 … Astrid Stucklebergová (bývalá pracovnice WHO). Témata: WHO, vakcinační aliance Gavi, Bill Gates

První část Velké poroty:

Velká porota: Lidový soud veřejného mínění | Skutečný příběh o COVIDu-19 (1. den)

Přepis videa 2. dne:

Reiner: Dobrý večer, dobrý den, dobré ráno, ať jste kdekoli. Toto je druhý den vyšetřování velké poroty. Jedná se o modelové řízení, které se bude velmi podrobně zabývat celou pandemií koronaviru. Tím, jak to začalo, detaily ohledně PCR testů, ale dnes však začneme bližším pohledem na historické a geopolitické pozadí. Začněme tedy naším prvním odborníkem. A tím je Matthew, nejste to vy, ale Alex Thomson. Alexi, prosím, představte se a pak přejdeme rovnou k meritu věci, jak říkají ti, co mluví latinsky. Máte vypnutý mikrofon.

Alex: Děkuji mnohokrát Reinere. Jsem Alex Thomson. Osm let jsem byl důstojníkem britské zpravodajské agentury GCHQ, partnerské agentury NSA. A tam jsem byl referentem pro bývalý Sovětský svaz a přepisovatel zachycených materiálů z jazyků včetně ruštiny a němčiny. A v druhé polovině tohoto období jsem byl také členem mezioborového týmu GCHQ pro chemické, biologické, radiologické a jaderné hrozby CBRN, v rámci této funkce jsem se dozvěděl něco o tom, jak angloamerický zpravodajský a vojenský establishment považuje svůj stav dominance ve znalostech, ve všech záležitostech, které mohou masově ovlivnit zdraví, a o možnosti vyzbrojování takovými látkami. Požádal jste mě však, abych podal něco jako dvacetiminutové shrnutí geopolitické situace, jaká byla ve světě v rozhodujícím období vedoucí k období po druhé světové válce. Protože většina svědeckých výpovědí tohoto večera, a chápu, že i na dalších zasedáních velké poroty, se bude hodně zaměřovat na svět po roce 1945.

A to skutečně začalo období, kdy se horečně začalo uskutečňovat mnoho plánů na sjednocení světové vlády, včetně zdravotních otázek, jimiž se zabýváte. A já tvrdím, že dominantní mocnost ve světě, konkrétně londýnská City, finanční srdce britského impéria, se na tuto situaci připravovala, a to zhruba od roku 1870. A v moderním světě se monopolizace, kartelizace světa začala právě v té době projevovat. Vše, co děláme, a tím my myslím zprávy UK Column. Dnes večer se ke mně připojí také spoluredaktor Brian Gerrish, který bude vypovídat později. Zdá se, že vše, co děláme při vyšetřování korupce vycházející z britských korunních monopolů a peněz londýnské City, směřuje k tomuto období kolem roku 1870, kdy v kostce došlo k několika revolucím britské elity a všechny se točily kolem omezování produktivity a bránění růstu inteligence a duševního vlastnictví mezi původními obyvateli britského impéria a v konkurenčních zemích.

Došlo tedy k revoluci v tom, co by se dalo nazvat myšlenkovým prostorem, což je od roku 2010 explicitní výraz používaný ústředním ministerstvem britské vlády, úřadem vlády, k revoluci v kvalitě vzdělání nabízeného britským a později i dalším západním školákům, k revoluci v krádeži duševního vlastnictví ze strany elity, k revoluci v modelu zdravotní péče a bezplatného přístupu k ní a doma k ústavní revoluci. Od klasického britského modelu liberální demokracie, o němž vím, že ho evropský kontinent a jeho právnické fakulty výslovně okopírovaly od Británie, k modelu, v němž existuje přísná kontrola toho, co se děje v parlamentech a v agenturách pod kontrolou vlád, využívajících systém politických stran. To vše se odehrálo kolem roku 1870 , a doma v Británii to bylo z velké části dokončeno v klíčovém roce 1947, 1948, kdy Británie měla jedinečnou, kromě Kanady, jedinečnou situaci v oblasti národní zdravotní služby a prosazovala cestu k vojenskému sjednocení evropského kontinentu a celého NATO, a to v mnoha dalších ohledech, včetně plánování práva a občanství. Vedla svět ve znovuobjevování způsobu řízení své populace. Ústředním uzlem je zde londýnská City, tedy čtvereční míle v samém srdci toho, čemu se dnes říká Velký Londýn.

Je to důležité, protože londýnská City a anglikánská církev jsou jediné instituce, které přečkaly všechny ústavní revoluce na britských ostrovech, a to s neporušenými výsadami a obrovským bohatstvím. Londýnské City se od ostatních světových metropolí, megalopolí, liší tím, že se rozhodlo zachovat si geograficky malou rozlohu, zatímco městská oblast kolem něj se rozrůstala. Londýnské City má stále právní postavení oddělené od 32 ostatních londýnských obvodů a ve skutečnosti netvoří součást Velkého Londýna jako takového, jeho privilegia byla zakotvena již v Magna Chartě z roku 1215. Jeho samospráva nebyla nikdy zpochybněna. V mnoha obdobích své historie mělo moc nad britskou korunou, a tedy i nad velkým kusem země v době britského impéria. Zejména během občanských válek v polovině 17. století, kdy londýnské City pokračovalo jako finanční velmoc konkurující koruně, a dokonce v jistém smyslu korunu na deset let zrušilo.

Po obnovení koruny, a nakonec i po anglické revoluci, pouhých šest let poté, s příchodem nizozemského krále Viléma III. na britskou korunu, byla v roce 1694 založena Bank of England, do níž tito soukromí akcionáři vložili 12 a půl milionu liber v hotovosti, což, jak nám bylo spolehlivě řečeno, tvoří základ veškerého dluhu, který je od té doby dodnes využíván. A současní potomci těchto akcionářů a dalších osob s nárokem na akcie Bank of England jsou utajováni. Londýnská City má také moc a kontrolu nad takzvanou matkou parlamentu, Westminsterským parlamentem, zejména v podobě úředníka londýnské City, známého jako kronikáře, který sedí v Dolní sněmovně, kam ani monarcha nesmí vstoupit a zaznamenává, co se říká proti finančním zájmům. Je příliš složité uvést definici koruny v britském modelu.

Důležité však je, že Úřad vlády, který byl zřízen na počátku 20. století, je fakticky úložištěm korunních výsad. A tak když lidé mimo Velkou Británii přemýšlejí o koruně, často se jim nadměrně vybaví stará situace, kdy panovník stojí při korunovační přísaze a je odpovědný lidu. V praxi, v období od roku 1870, Ústavní revoluce zajistila, že finančníci ovládající politické strany jsou těmi, kteří skutečně tahají za páky korunních výsad. Za kulisami je model vlády, který Británie stále má a který exportovala do Commonwealthu a celého světa, je modelem vnitřní svatyně Tajné rady, která ve skutečnosti vládne jménem koruny, a to pouze na oko, jak přiznávají hlavní autoři ústavních zákonů od 70. let 19. století.

Pouze na oko se konzultuje s parlamentem a vládními resorty, jako by na úrovni tajné rady existovalo oddělení výkonné legislativy a soudnictví. Tak tomu ale není. V tomto klíčovém období, o němž hovoříme, to připustil přední anglický ústavní spisovatel Walter Basho, který v druhém vydání své knihy Anglická ústava, napsané v roce 1873, právě v době, kdy se moderní politická strana a za ní stojící think tank dostávaly k prosazení vůle monopolistů v londýnské City, tam Walter Basho v jednom odstavci píše o rozdílu mezi, cituji, důstojnými částmi vlády, to znamená částmi, které tu jsou jen na oko, koruna v jejím osobním smyslu, a cituji, výkonnými částmi ve smyslu pracovních částí stroje.

A připouští, že atraktivní části mají svůj účel, ale ten spočívá pouze v tom, aby přitáhly sílu národní podpory ke skutečně pracujícím částem v zákulisí. Abychom to co nejvíce zjednodušili, je podle mého názoru důležité zdůraznit, že akademik historie na Georgetown University, Carroll Quigley, který byl mimo jiné učitelem Billa Clintona, ve své knize „Tragédie a naděje, dějiny světa v naší době“ zcela otevřeně napsal, že došlo ke čtyřem průmyslovým revolucím, ano, o tomto známém jazyce, který přichází ze Světového ekonomického fóra, psal Quigley už v šedesátých letech minulého století, a nepochopíme to, pokud neuvidíme, že perspektiva, která zde byla přijata, je perspektiva toho, kdo vlastní obyvatelstvo, nejprve v Británii a poté v britském impériu. V první revoluci poskytuje bohatství vlastnictví půdy a zemědělských prostředků. Pak je tu mechanická průmyslová revoluce, druhá revoluce, pak ta, v níž finanční kapitál ovládá svět.

A právě z tohoto období od roku 1870, finančníci v londýnské City si uvědomují, že i tato bublina splaskne. A že skutečně důležitým způsobem, jak v budoucnu vlastnit svět, bude vlastnit mysl, produktivitu a myšlení těch, kteří jsou v modelu, aby se zabránilo jejich útěku a překonání jejich šéfů. Moderní éra kapitalizace v průmyslu i geopolitice tedy začala kolem roku 1870. Během několika málo let kolem tohoto data došlo ve světě k zásadnímu posunu od situace, kdy londýnská City a britské impérium neměly žádnou vážnou konkurenci, ke světu, v němž několik průmyslově vyspělých ekonomik dokázalo konkurovat Británii, britskému impériu a jeho finančnímu centru v londýnské City, které se v předchozí generaci masivně přetlačovalo v Asii, zejména díky afghánským válkám a opiovým válkám ve 40. letech 19. století.

A krymskou válkou a indickou vzpourou v 50. letech 19. století. Jedna z nejmocnějších londýnských bank, HSBC, pochází vlastně z doby čínského obchodu s opiem, v londýnských bankách je zpočátku poměrně hodně kriminality. V Evropě se postnapoleonský řád, který Británie zavedla na Vídeňském kongresu v roce 1815, začal hroutit s úspěšnou i neúspěšnou socialistickou revolucí v roce 1848. Rusko a Rakousko-Uhersko s východoevropskými zeměmi s nejsilnějšími pozemními armádami té doby, a byli to oni, kteří zabezpečili Evropu obnovením korunovaných hlav. Tedy posedlost britské zahraniční politiky od poloviny 19. století, a to jsem viděl, když jsem se účastnil zasedání Chatham House, v mnoha ohledech největšího geopolitického think tanku, který říká ministerstvu zahraničí, co má dělat.

Posedlost britské zahraniční politiky od poloviny 19. století spočívala v nové strategii, a sice ve spojenectví s úhlavními rivaly minulosti, Francií a dokonce i Osmanskou říší proti historickým spojencům Británie v severní a střední Evropě, aby se zabránilo tomu, že by se případná budoucí rusko-německá aliance stala dominantním světovým blokem, a sekundární strategií tam bylo zabránit raketovému vzestupu americké intelektuální produktivity a demokratizaci vynálezů a pokusit se to zachytit už v roce 1812. Britská vojska, která vtrhla do Washingtonu, zejména ušetřila patentový úřad, protože věděla, že kdyby ho vypálila, střelila by se do nohy a zabránila by si v tom, aby mohla po americké revoluci nadále dominovat americkému vynálezectví. V letech kolem roku 1860 se pod vedením Bismarcka, Garybaldiho a cara Nikolaje prvního, tři velké evropské národy, které byly dříve velké pouze v kulturním ohledu, se náhle staly politicky sjednocenými a ekonomicky moderními státy. A s debatami o Grossdeutschlandu se objevily vážné náznaky, že by se Německo mohlo spojit s Rakouskem v jeden německy mluvící stát. A britské elitě bylo zřejmé, že během jedné či dvou generací se všechny tyto tři země, Německo, Itálie a Rusko, stanou velmocemi zhruba na stejné úrovni jako Británie a Francie.

Spojené státy se vynořily z občanské války v roce 1865 a zahájily ohromně rychlý vzestup k průmyslové nadvládě. Britská elita správně předvídala, že kolem roku 1900 začnou mít všechny tyto čtyři nové mocnosti stejně silné námořnictvo jako má Francie, nebo i stejně silné jako Británie, a předvídala, že pozemní armády těchto evropských mocností budou mnohem silnější než britská, takže pouze dříve nemyslitelné francouzsko-britské spojenectví ve jménu lidských práv a šíření liberální demokracie bude schopno udržet tyto mocnosti na uzdě. V roce 1880 se naplno rozhořel tzv. boj o Afriku, který umožnil i územně nevýznamným evropským státům, jako byly Belgie a Portugalsko, získat díky kolonizaci afrického vnitrozemí značné zdroje a stát se vážnými konkurenty britského průmyslu a obchodu.

Pro londýnskou City to znamenalo vážné rozpaky, protože např. Portugalsko bylo nejstarším spojencem Británie a Belgie byla státem, který za svou existenci vděčil britskému vyjednávání v roce 1815. Historici uváděli vážné argumenty, že vlna atentátů v edwardiánské éře, včetně atentátu na portugalskou královskou rodinu v roce 1908 a atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda v roce 1914, byly zosnovány s tajným přispěním londýnské City. Existovala také asijská země, která se na konci 19. století stala průmyslovou i vojenskou velmocí, a sice Japonsko, které k údivu celého světa v roce 1905 porazilo Rusko, čímž dalo mnoha koloniálním obyvatelům v Africe a Asii inspiraci, že není důvod, proč by se i oni nemohli prosadit proti evropské nadvládě podobně, jako se již prosadila Latinská Amerika proti Španělsku Následující rok 1906 byl rokem námořních závodů, krize Dreadnought, která snad nevyhnutelně odstartovala odpočítávání první světové války, protože jak britská, tak německá elita byla nyní odhodlána dosáhnout světové nadvlády. Obě země navzájem podezřívaly své motivy, obě byly technicky schopné dosáhnout světové nadvlády jak průmyslově, tak v myšlenkovém prostoru, a obě měly poprvé k dispozici silné bloky spojenců.

Stručně řečeno, změna, kterou přinesla existenční krize v polovině a na konci 19. století, spočívala v tom, že obchodní model londýnské City, jak jej popsal Quigley, postupné vlny monopolů, tento model začal zdůrazňovat význam kontroly již nejen vojenské síly nebo fyzických aktiv, ale mysli lidí, nyní známé jako lidské zdroje v britském impériu i dále, a proto se od této doby začíná ve sci-fi mluvit o vlastnictví genetické výbavy člověka, aby londýnské City mohlo prodávat zboží a stále častěji i služby zbytku světa, který by je v myšlenkovém prostoru nikdy nedohnal. Je to konzistentní zjištění UK Column a spřízněných výzkumníků a komentátorů, že londýnská City a velmi bohaté britské instituce měkké moci, ty, o kterých nám Tony Blair i tento měsíc znovu řekl, že je musíme udržet, jako je Britská rada, BBC, britská akademická obec a anglikánská církev, že tyto instituce nadále považují tento boj o mysl za svou nejvyšší prioritu pro ovládnutí světa a že zdraví považují za dílčí sektor tohoto boje. Na základě opakovaných zjištění jsme také plně přesvědčeni, že britská elita se stále oprávněně považuje za vedoucí světovou mocnost v myšlenkovém prostoru. Jinými slovy, londýnská City si nechává od ostatních národů dělat oslí a špinavou práci za sebe.

A dělá to především tím, že se mu daří trik, kdy přiměje své vlastní obyvatelstvo, Británii a Společenství národů a elity ostatních národů, aby se řídily jeho perspektivou a jeho narativem, a nikoli jejich vlastními perspektivami a narativy. Na to jsem se soustředil v rámci svého britského vzdělání. A toto je koncentrace, kterou měly britské zpravodajské služby během obou světových válek a studené války. Není to formální strategie, která by se vyučovala na školách nebo ve zpravodajských agenturách. Ale je to do značné míry krédo předních tzv. pokrevních linií elitních rodin, které vládnou v londýnské City. A je to modus operandi angloamerických nadací osvobozených od daní a think tanků, jako je Chatham House, která prosazuje programy těchto pokrevních linií u západních vlád. Klíčovou postavou z roku 1870 je John Ruskin, zdánlivě neškodná postava, protože byl prvním profesorem umění v Oxfordu. Přinesl však doktrínu, že britská elita má povinnost exportovat svůj vlastní světonázor do zbytku světa, a to ve velmi širokém záběru. A jeho klíčovým žákem, kterého inspiroval, byl Cecil Rhodes, který pohádkově zbohatl v Jižní Africe.

Cecil Rhodes, a to vše je zdokumentováno mnoha historiky, si psal tajné deníky a v roce 1891 založil tajné společnosti. Po 16 letech plánování vznikla jeho hlavní tajná společnost. Rhodesova stipendia jsou součástí této společnosti. Oxfordskými členy Rhodesovy sítě byli například lord Toynbee a lord Milner, známí geostratégové. V Cambridge to byl budoucí ministr zahraničí lord Gray a lord Isha. V Londýně to byl přední novinář té doby WT Stead a zasvěcenci a členové výkonného výboru Cecila Rhodese byli výše jmenovaní muži plus lord Rothchild. Krátce po Rhodesově smrti v roce 1902, další přední anglické pokrevní linie, které opakovaně zamořují historii londýnské City, jako například Astorsové, se dostaly do stejného kruhu. Vnější kruh, aby dosáhli vůle Cecila Rhodese, touto zdánlivě blahodárnou vizí Británie donutit svět přijmout její liberální demokracii a tento způsob pohledu na svět.

Vnější kruh se stal známý jako skupiny kulatého stolu stále fungující v USA a sedmi dalších zemích zřízených od roku 1909. Tato skupina považovala za svůj hlavní případ úspěch kanadské federace 1867, o které uslyšíte více od Matt Ehreta. Kanada byla fakticky politicky sjednocena, aby nedošlo k rozšíření různých názorů, různých anglicky mluvících demokracií ve světě, a tak musí naopak všechny být propojeny s vládou londýnské City. To je velmi aktuální, protože mezi mnoha Rhodesovými učenci, kteří ovládají světovou politiku a tlačí svět ke globalismu, jsou již zmíněný Bill Clinton a ze Světového ekonomického fóra novozélandská dáma, profesorka Nyree Woodsová, která se letos velmi proslavila svým výrokem na WEF, že elita dokáže krásné věci, když se spojí. A pokud lidé na světě prostě přijmou, že jsou v čele.

Rhodes v jednom ze svých tajných deníků napsal, cituji: Proč bychom nemohli vytvořit tajnou společnost, jen s jedním cílem, což znamená s jediným cílem, a to je podpora britského impéria a přivedení celého necivilizovaného světa pod britskou nadvládu za účelem obnovy, což znamená obnovy pro Británi, Spojených států a vytvoření anglosaské rasy, pod jedno impérium. Napsal také: Vytvořme stejný druh společnosti, církev pro rozšíření britského impéria. Tohle je myšlenkový prostor… můj komentář. Rhodes pokračuje: Společnost, která by měla mít své členy v každé části britského impéria, pracující s jedním cílem a jednou myšlenkou, měli bychom mít její členy umístěné na našich univerzitách a školách a měli bychom sledovat, jak jim anglická mládež prochází rukama. Snad jen jeden z tisíce by měl mysl a city pro takový cíl.

K tomu slouží Rhodesova stipendia… měl by být vyzkoušen ve všech směrech, měl by být testován, zda je vytrvalý, má výřečnost, tento ohled plný drobných detailů života, a pokud se zjistí, že takový je, jinými slovy psychologický test, pak by měl být zvolen a zavázán přísahou, která se skládá na mlčenlivost, sloužit po zbytek života ve své zemi. Pak by měl být podporován, pokud nemá prostředky, společností a poslán do té části říše, kde se právě cítí potřebný. A v této vizi jsou samozřejmě Spojené státy součástí říše. V další ze svých závětí Rhodes podrobněji popsal svůj záměr, cituji: k a pro založení, podporu a rozvoj tajné společnosti.

Skutečným cílem a účelem by mělo být rozšíření britské nadvlády po celém světě. Kolonizace britskými poddanými všech zemí, kde jsou prostředky k obživě dosažitelné energií, prací a podnikavostí, a zejména obsazení britskými osadníky celého afrického kontinentu, Svaté země, údolí Eufratu, dnešního Iráku, ostrovů Kypru, Kréty, celé Jižní Ameriky, ostrovů v Tichém oceánu, které zde nejsou pro vlastnictví Velké Británie, celého Malajského souostroví, které je za hranicemi Číny a Japonska, což znamená na moři Číny a Japonska, a konečné obnovení Spojených států amerických jako nedílné součásti britského impéria. Tato vize nezůstala jen blouzněním obzvláště bohatého Angličana, ale sami rodilí viděli ve Spojených státech v tzv. východním establishmentu, na východním pobřeží, jak se Spojené státy stávají dominantní světovou mocností. Klíčové svědectví o tom podává Norman Dodd, které podal krátce před svou smrtí v roce 1982. G. Edwardu Griffinovi, které lze snadno nalézt na internetu jako Norman Dodd o nadacích osvobozených od daně.

Dodd byl klíčovým pracovníkem Reece, kongresmana z východního Tennessee, který v 50. letech 20. století provedl jménem Kongresu vyšetřování vlivu těchto od daní osvobozených nadací ve Spojených státech, které realizovaly vizi londýnské City a Cecila Rhodese o světové nadvládě. Nyní přečtu, co Dodd řekl v tomto rozhovoru, mluví o tom, že si najal skeptickou advokátku s úrovní ve Washingtonu. To bylo v padesátých letech a poslal ji do knihovny Carnegieho nadace, jedné z klíčových nadací osvobozených od daní, kam jí byl umožněn přístup s diktafonovým pásem, tehdejší technologií, která umožňovala efektivně zaznamenávat, co čte, prohlédnout si knihovnu a zjistit, co se říká v letech 1906, o kterých jsem se zmiňoval dříve, a 1908. Tato původně skeptická žena, cituji, nesympatická k cílům Reecovy komise, to ke svému celoživotnímu zděšení zjistila. Podle Dodda si nadiktovala do pásky, že jsme nyní v roce 1908, což byl rok, kdy Carnegieho nadace zahájila činnost.

A v tomto roce si přečetla, jak byla v knihovně Carnegieho nadace, že na prvním setkání správců byla nastolena konkrétní otázka, o které se po zbytek roku velmi učeně diskutovalo. A ta otázka zněla, zda je znám nějaký účinnější prostředek než válka, za předpokladu, že chcete změnit život celého národa, a oni dospěli k závěru, že ne, žádný účinnější prostředek než válka k tomuto cíli lidstvo nezná. Tak tedy, pokračuje právnička s diktafonovým pásem v roce 1909, Carnegieho nadace vznesla druhou otázku a diskutovala o ní, totiž jak zapojit Spojené státy do války? Mohl bych pokračovat, ale nemám čas na toto vlákno. Ale myslím, že to samo o sobě stačí k tomu, aby se v myslích lidí ustálil klíčový poznatek. Že nestačí být zdaleka největší vojenskou a ekonomickou mocností na světě, jakou USA byly pravděpodobně již před první světovou válkou. Určitě i po ní. Pokud je váš myšlenkový prostor stále ovládán tímto argumentem že anglosaský liberálně-demokratický model je jediný možný široko daleko, pokud je stále ovládán nezkoumaným předpokladem, že všichni na vrcholu tohoto modelu jsou placeni až do svobody, pak stále zjistíte, že klub se zájmem o sebe sama, bude řídit svět. A dokonce i v takových oblastech, jako je zdravotnictví, které Británie jako první země na světě v roce 1948 socializovala, zjistíte, že lidé nesprávně a slepě předpokládají, že se jedná podle jejich nejlepších zájmů. V těchto dvou minutách uvedu další bod, který jsem chtěl uvést, a to ohledně londýnské City a jejích odnoží na Manhattanu na Wall Street, které financovaly obě strany obou světových válek.

Nyní se nedostáváme k originálnímu tvrzení. Seriózní akademici, jako je Anthony Sutton, který působil v Hooverově institutu na Stanfordově univerzitě v Kalifornii, napsal o tom celé knihy a nazval je Wall Street a bolševická revoluce a Wall Street a vzestup Hitlera. To je dobře známo těm, kteří se obtěžují si o těchto věcech něco zjistit. Existovala celá řada dokumentů, jejichž nalezení Anthonyho Suttona určitě stálo místo na Stanfordu. To vše uvedl ve svých knihách. A zjistil, že, stručně řečeno, jak Sovětský svaz, tak Třetí říše vznikly v zájmu londýnské City a konkrétněji jejího Wall Streetu. Pokud byste mohli na obrazovku dát první slajd, uvidíte jen jeden výstup, a to, že IBM měla v Německu monopolní dceřinou společnost, která se jmenovala Hollerith, což bylo jméno německého vlastníka. Můžete potvrdit, zda je to v tuto chvíli na obrazovce? Děkuji, ano.

Takže tady vidíte, že celý Hollerith, nominální německý vlastník této dceřiné společnosti IBM, nabízí Třetí říši, Oversight-Übersicht, za použití děrných štítků, americké technologie licencované Třetí říši. Dole si můžete přečíst Ubersicht with Hollerith Lochkarten, totální informační povědomí pomocí Hollerithových děrných karet. A dole je název společnosti Deutsche Hollerith-Maschinen neboli Dehomag, což byla v Berlíně Lichterfelder. Druhý slajd, který mám, je jen jedním z příkladů totálního zásahu britské rozvědky do oblastí, které jí ústava neumožňuje nebo nedovoluje, a to je ten, že zde vidíte symbol vánočního stromku, který naznačuje, že MI5 ještě před druhou světovou válkou prověřovala, kdo se dostane do vysílání BBC, kdo bude povýšen a kdo bude přeložen. To všechno se prověřovalo pomocí MI5, velmi stručně řečeno, britské rozvědky, nominálně je tu pro národ, ale byla zřízena pokrevními liniemi, aby prosazovaly své soukromé cíle. Takto rozhodně považují vedení britské rozvědky.

Třetí z mých čtyř slajdů ukazuje, jak to v roce 2010 vyplouvá na povrch, kde britský úřad vlády, spolu s ním think tank, institut vlády, otevřeně hovoří o své kontrole myšlení světa a myšlení Britů. Označují části mozku pod nálepkou myšlenkový prostor. A na pravé straně máte klíčový text ze stran 66 a 67 z tohoto dokumentu z roku 2010. Píše se tam, že i když lidé souhlasí s cílem chování, který se týká pošťuchování, aby se lidé chovali tak, jak si přejí pokrevní linie, a ne aby pověřovali své vlády, aby jednaly jejich jménem. I když lidé souhlasí s cílem chování, mohou mít námitky proti prostředkům k jeho dosažení. Existují různé myšlenkové efekty, které přitáhnou různou míru kontroverze.

Existuje několik faktorů, které určují kontroverzi. Jinými slovy, předvídají, že jim bude řečeno, že se jedná o zvrácení cílů vlády, a to i ve zdravotnictví. Pokračují: Jak bylo uvedeno, účinky myšlenkového prostoru závisí alespoň částečně na automatickém systému. To znamená, že občané si nemusí plně uvědomovat, že se mění jejich chování, nebo alespoň to, jak se mění. Je zřejmé, že to otevírá vládu obviněním z manipulace. Lidé mají sklon si myslet, že pokusy o změnu jejich chování budou účinné, pokud jim budou informace poskytnuty nadstandardním způsobem, Lidé mají silnou nechuť k tomu, aby byli podváděni. Tato nechuť má psychologický základ. V zásadě se však jedná o otázku důvěry ve vládu. Nedostatek vědomé kontroly má také důsledky pro souhlas a svobodu volby. Zaprvé to vytváří větší potřebu, aby občané schválili použití změny chování, možná pomocí nových forem demokratické angažovanosti.

V tomto modelu je demokracie nejvyšším zbožím, které se prodává, ale páky manipulace s demokracií jsou v rukou kartelu. Zadruhé, pokud účinek funguje automaticky, může občanům nabízet jen málo příležitostí k tomu, aby se odhlásili nebo se rozhodli jinak. Koncept architektury volby je zde méně použitelný. Jakékoli opatření, které může omezit právo na omyl, například právo odmítnout léčbu, bude velmi kontroverzní. Některé tradiční pokusy o změnu chování samozřejmě nejsou jednoznačné. A ty přitahují kontroverze.

Málokdy však přitahují obvinění z manipulace, protože jsou založeny na vědomých akcích, jejichž cílem je dodávat a registrovat informace, a nespoléhají se na nevědomé reakce. Myslím, že to v zásadě dostatečně dobře stanovuje, že jsme v moderním světě ovládaném londýnskou City a jejími měkkými mocenskými institucemi vycvičeni k tomu, abychom si mysleli, že máme svůj osud pod kontrolou, protože liberální demokracie je často vyzdvihována jako vzor na základě často správného argumentu, že ostatní systémy jsou tyranštější a méně žádoucí. Celá síla modelu londýnské City spočívá v tom, že může působit i na dálku prostřednictvím jiných zemí, jako jsou USA a Německo, jak se zde ukázalo, aby přesvědčila lidi, že to, co chtěli dříve, není ve skutečnosti to, co chtějí nyní. A právě zaplnění myšlenkového prostoru je podle mého názoru tou nejsilnější zbraní. To je to, co je tam k dispozici. Teď vidím, že jsem překročil vymezený čas.

~ Jestli se Vám líbí překlady, zvažte přispění na jejich tvorbu ZDE nebo přes formulář níže, děkuji ~

Takže zbytek podrobností nechám být, nikdy jsem nemohl doufat, že zde budu vyčerpávající. Ale věřím, že jsem lidem poskytl malou ochutnávku z dlouhé řady solidních historických výzkumů, které byly provedeny lidmi dobře obeznámenými s britským establishmentem při zjišťování toho, že britský establishment nebojoval férově, zhruba od roku 1870. A že většina revolucí si přeje nastolit kontrolu demokracie prostřednictvím stranického biče, kontrolou zdravotní péče, a to prostřednictvím povinného státem poskytovaného zdravotnictví v britském a kanadském modelu. Byly všechny zavedeny v poválečném období, což je doba, v níž, jak jsem pochopil, Matt Ehret převezme svědectví a přenese nás do období po roce 1945.

Reiner: Moc děkuji, Alexi, tohle je dokonalý přehled toho, jak jsme se k tomu dostali. Pokud mohu, rád bych se zeptal na několik otázek. Moji učení kolegové samozřejmě udělají totéž. Ale je správné, že londýnská City je skutečným tahounem ve Velké Británii?

Alex: Je to bezesporu hlavní mocnost. To je něco, co se člověk, který má můj původ, naučí už na internátě, natož na univerzitě. Takže v mém případě rugby a Cambridge, a než se dostanete do státní správy, tak se tam hodně koulí očima, když někdy navrhnete, že by obyvatelé Británie nebo jiné země Společenství národů měli nezávislost. Ne, londýnská City je chápána jako vlastník těla, mysli a duše obyvatelstva.

Reiner: Nakonec… a zdá se, že to začalo poměrně brzy. Zapomněl jsem, jestli to bylo v roce 1870 nebo na začátku 20. století. Ale nakonec to bylo ovládnutí mysli lidí, o které londýnská City k prosazení svého cíle ovládnutí světa skutečně usilovala, je to tak?

Alex: Ano, a už to není specificky anglosaský problém, protože na evropském kontinentu existují země, mezi které Německo od roku 1949 rozhodně patří. Belgie je další, která, jak jsem říkal, vznikla na naléhání Britů v roce 1815. Překládám na poměrně vysoké úrovni vládní sdělení údajně národních zdravotnických agentur těchto zemí jejich občanům. Překládám je do angličtiny pro emigranty v těchto zemích. A belgické a německé vlády, abych jmenoval tyto dva příklady, se zde výslovně řídí názorem londýnské City. Píší obyvatelům z hlediska řízení zdravotnictví, že způsob, jakým existují, není dostatečně dobrý. Jejich těla, jejich mysl, jejich genetika, jejich inteligence nebyla optimalizována. A proto tento dobytek, tato populace nekonkuruje ve světě tak, jak by měla. To je tedy rozšíření modelu londýnské City na evropský kontinent, kde se ukázalo, že se v mnoha ohledech hodí stejně dobře do kodifikovaných jurisdikcí občanského práva s vysokým respektem k právnímu státu, jako do jurisdikce zvykového práva.

Reiner: Takže nakonec jsme svědky toho, že londýnská City je velmi finančně silná, a proto mocná instituce, která přemosťuje Atlantik, protože jako svou pátou kolonu, jak někteří lidé tvrdí, má Wall Street. Tyto dvě mocnosti bývaly nebo stále jsou nejvýznamnějším centrem moci v tomto světě.

Alex: Ano, můžete podniknout mnoho odboček, zejména v období poloviny 20. století. Ale to, co jste řekl, je užitečné diagnostické shrnutí celého 20. století, že jsou boje… dlouho probíhala naprosto netriviální studená válka, přičemž větve aristokracie v londýnské City byly jak pro, tak proti Sovětskému svazu, jen o tom bych mohl mluvit hodiny. Ale to je druhotné ve srovnání s odhodláním, že v Eurasii musí existovat pouze německý blok a ruský blok a že oba tyto bloky musí být nakonec kontrolovány a lemovány britskou a angloamerickou námořní mocí a angloamerickou měkkou mocí, která jim určuje paradigmata.

Reiner: Další věc, kterou jsem si chtěl ujasnit, je, že jste zmínil, že je to jen několik rodin, které skutečně řídí londýnskou City, zmínil jste jména Rothschildové a Rhodes a Astor. Je pravda, že je to jen několik rodin, které se snaží ovládnout svět prostřednictvím londýnské City?

Alex: Ano, nikdy jsem nenašel lepší materiál než ten od spisovatelské dvojice, která je holandsko-německo-americká. Holanďan je Robin DeRuyter, jeho americko-německý spoluautor je Fritz Spring Meyer z Jižní Karolíny. Mají poněkud šokující název knihy Pokrevní linie Iluminátů, ale jejich práce je solidní. A důsledně ukazují, že londýnská City, Manhattan, evropský kontinent jsou do značné míry ovládány malým počtem rodin, často 13 je nám dána jako nejvyšší úroveň těchto rodin. Samozřejmě existují úrovně nižší.

Například Francouzi často mluvili o 200 pokrevních linií, které řídí hluboký stát, ale ty starší terorizují ty mladší v tomto modelu, a nejvyšší úroveň, na kterou se můžete dostat, než zmizíte v mlhavých tvrzeních o Satanovi, který řídí svět, což věřím, že dělá, ale nejvyšší úroveň, na kterou se můžete dostat, je úroveň, na které středoevropské germánské pokrevní linie mají nesnadné příměří s pokrevními liniemi z Britských ostrovů, z nichž většina nyní sídlí ve Spojených státech. To je největší model a všechny geopolitické frustrace 20. století nakonec souvisejí s tím, že se jedno nebo druhé křídlo snaží získat převahu. Měli bychom jít se City, nebo City svrhnout. A to má co do činění s frustrací nově vznikajících velmocí, zejména Rusů, kteří se snaží hrát na stejné úrovni s tímto pokrevním kartelem a nedaří se jim to.

Reiner: A zdá se, že jedním z hlavních prostředků, kterými se těchto několik rodin snaží ovládnout zbytek světa, je myšlenkový prostor, což zní trochu jako ovládání mysli, znamená to, že jde o psychologické operace?

Alex: Ano. Do hry psychologických operací se žádný národ nedostal dříve než Británie. Jakmile v Británii v edwardiánské éře, těsně před první světovou válkou, vznikly formální zpravodajské agentury, došlo k jejich velké koncentraci. Mnoho poznatků si však vypůjčily z Vídně a z Německa, které v té době v psychologickém prostoru vedly. Jde tedy o nadnárodní zájmy v anglické i germánské oblasti tehdejší světové nadvlády využívat triky myšlenkového prostoru a ty byly do značné míry zdokonaleny, když měla Amerika po roce 1945 nezpochybnitelnou hegemonii. Využití jako v mnoha jiných oblastech, například operace Paperclip pro technické oblasti, s využitím mnoha lidí Třetí říše a Sovětského svazu, kteří byli tajně přeneseny do Spojených států. Od dob Edwarda Bernayse a Freuda je to považováno za nejmocnější způsob ovládání dění v reálném světě. Protože pokud nedokážete vnímat, že existuje jiný platný způsob, jak věci dělat, než ten, o kterém vám bylo řečeno, že je správný, pak je to nejvyšší moc, kterou můžete mít. Máte-li tuto moc, ovládáte lidi, kteří jsou početnější, inteligentnější a silnější než vy.

Reiner: Slyšel jsem správně, že jste použil výraz dobytek. Je to opravdu pohled, který tito lidé mají na zbytek světa?

Alex: Je to výslovně názor… určitě v devadesátých letech, když jsem byl na starší britské internátní škole, tento výraz byl používán výslovně vnuky londýnských seniorů k popisu britského obyvatelstva, kteří šli pod svými vlastními okny na cestě… jak jsme šli na vyučování, oni si vyřizovali své záležitosti ve městě. Výrazy, které se pro ně používaly, se točily kolem myšlenky, že jsou dobytek a nezaslouží si jiné místo na světě než pod vedením britské elity.

Reiner: Moc vám děkuji, Alexi, nechci bránit svým vzdělaným kolegům v kladení otázek. Takže prosím, pokračujte.

Dexter: Dobrý den. Pane Thomsone, děkuji vám za vaše svědectví. Slyšíte mě nahlas?

Alex: Skvěle, děkuji.

Dexter: Dobře. Pane Thomsone, rád bych věděl, a vy jste se vlastně zmínil o africkém kontinentu. A konkrétně jste zmínil Cecila Johna Rhodese. Rád bych od vás věděl, jakou roli hraje v současné době londýnská City na africkém kontinentu? Mohl byste to, prosím, rozvést?

Alex: Jeho role je velmi temná a složitá a projevuje se především při převratech a revolucích v bývalých britských koloniích. Na mapě je samozřejmě celý pás zemí zbarvených růžově, slavně od Káhiry až po Kapsko, kde Británie téměř zřídila železnici a jednu kolonii. A v těchto zemích je to vidět nejzřetelněji. Syn paní Thatcherové se podílel na neúspěšném pokusu o převrat v neanglofonní africké zemi, rovníkové Guineji. Je to jeden z příkladů, kdy byl pokus zpackán a sponzoři z londýnské City nechali Marka Thatchera takříkajíc na holičkách, když se to nepovedlo. Myslím si, že nejvíce zejména to, co vidíme v bývalé Rhodesii, nyní v zemích Zambie a Zimbabwe, je to, že došlo k uzlu, kde si londýnská City ponechala finančně zkorumpované a mocné lidi. A místní kontingenty sapérů z dob bílé nadvlády, kteří odvedli spoustu špinavé práce, a to i v samotném Londýně. V poválečném období.

Dělo se tak na základě toho, že na papíře vlastnili bohaté nerostné bohatství v jižní Africe. To je nejobecnější způsob, jakým bych o tom mohl hovořit. Existují dokonce podezřelá úmrtí ještě v roce 1979 v Lancasterské soudní síni, která připravila půdu pro Zanu PF, aby převzala vládu po Smithovi v Rhodesii, která se stala Zimbabwe, přičemž právníci údajně padali na smrt z oken. To je nesmírně temný obrázek. A čím více se díváte na některé ze zúčastněných společností, například Crawl Security, tím více vidíte, že existuje propojení mezi MI6, SAS a londýnskou City, která považuje zejména jižní Afriku za svoje hlavní aktivum.

Dexter: Moc vám děkuji. Souhlasíte tedy se mnou, pane Thomsone, že pokud jde o finanční dominanci, když se podíváme na COVID-19… v jádru je dluh. Budete tedy souhlasit s tím, že finanční dominance je jádrem pandemie COVID-19?

Alex: Ano, souhlasím. A velmi mírně bych to upřesnil tím, že bych připomněl, že Carroll Quigley ve svém shrnutí světonázoru angloamerických elitních establishmentů upozorňuje, že vlastnictví finančních aktiv je zastaralé již v 60. letech 20. století. A ví, že velké mozky, ne nutně dobré mozky, sto let před ním už to tušily. Považovali za skutečné bohatství lidskou mysl a lidské zdraví a schopnost měnit a časem copyrightovat lidskou bytost do nového modelu, který by se choval podle očekávání.

To je velké bohatství světa. Ale s touto výhradou, pokud toto bohatství nazveme bohatstvím, a rozšířením ho můžeme nazvat finančním, pak ano, to je ta největší cena, která existuje. Celá pointa londýnské City spočívá v tom, že pokud jste poněkud intelektuálně nadaní a z privilegovaného britského prostředí se dostanete do Oxfordu a Cambridge, máte skutečně na výběr pouze mezi vyděláváním peněz v londýnské City, nebo v nějakém odvětví státní služby, jako je zpravodajství nebo důstojnictví. A rozdíl mezi mnou a těmi, kteří se v mé skupině vydali opačným směrem, jsem viděl v tom, že ani jedna skupina nepochybovala o tom, že skutečnou moc ve světě představuje vlastnictví kapitálu. Jde jen o to, zda tomu chcete sloužit tím, že budete zpravodajským důstojníkem, který se zodpovídá londýnské City, nebo zda chcete být součástí dění, které vydělává peníze. Žádný vyšší ideál než tento v anglo-americkém modelu neexistuje.

Dexter: Moc vám děkuji. Žádné další otázky.

Reiner: Nějaké otázky od Any nebo Virginie nebo Dipali?

Ana: Ne, myslím, že to bylo vynikající. Akorát bych se zeptala, jak to otočíte? Zmínil jste různé věci jako je „copyrightovat“ lidské mysli, možná i geny. Máte pocit, že existuje souvislost mezi současnými takzvanými vakcínami, injekcemi od Pfizeru, Moderny, Janssen, AstraZeneca, Myslíte si, že existuje souvislost mezi nimi a tímto cílem „copyrightovat“ lidi?

Alex: Velmi silně tomu věřím, ale nejsem lékařsky ani biotechnologicky kvalifikovaný, abych vysvětlil, kolik pravdy na tom může být. Ale opakovaně jsem se přesvědčil, že tam, kde je humbuk a kde existuje pseudoteologické přesvědčení elity v Británii a Americe, že lze dosáhnout určitého cíle tím, že se provede určitý trik, například editace genu a vyrazí se na lidském těle takříkajíc copyright, to samo o sobě je dostatečnou motivací k tomu, aby to podnítilo vážný pokus jít touto cestou. A vím, že až Debi Evansová později večer převezme část svědectví Briana Gerrishe, bude o tom mluvit. Myslím, že samotným jádrem je myšlenka, že genetická editace umožní de facto plíživé „copyrightování“ počtu duší a těl v lidstvu, aby už nebyly pod Stvořitelem.

Ana: Děkuji vám.

Reiner: Dobrá, tím tedy výpověď Alexe Thomsona končí. Nyní si poslechneme výpověď Matthewa Ehreta.

Matthew: Děkuji, musím říct, že ta prezentace byla víc, než jsem čekal. A myslím, že velmi dobře udává tón pochodni, kterou mi teď předávají. Jen bych se přimlouval za jeden jediný bod, a sice že bez ohledu na to, co by si oligarchie přála, ať už právně nebo formálně, a tím je nárok na to, komu patří duše nebo tělo a svoboda lidí, nemá to ve skutečnosti žádný vliv, existuje přirozený zákon, který je vyšší než zákon, který chtějí vnutit vesmíru. A to je část problému myslitelů z Ivory Tower. Chtějí, aby vesmír odpovídal jejich matematickým modelům.

A propadají vzteku, když zjistí, že vesmír je mnohem kreativnější a nelineárnější, než by chtěli, aby byl. Je to takový božský komplex, který byl historickým pádem impérií, pokaždé, když vidíte, jak se oligarchie tak nějak sama kanibalizuje a hroutí pod svými vlastními rozpory, je to přirozená věc, která by se měla dít. Otázkou je, zda jsme ochotni tolerovat takovou míru hlouposti a nemorálnosti až do té míry, že půjdeme ke dnu s ní.

A to je vždycky výzva pro každou generaci, to není nic nového. A zřejmě jsme na konci systému. Já udělám něco trochu jiného. Budu se zabývat… No, původně jsem chtěl mluvit mnohem víc o eugenice. Chápu, že 26. února se budeme mnohem více věnovat eugenice. Takže to neudělám, budu pokračovat v tématu, které nastolil Alex, ale udělám to tak, že se nejdříve budu zabývat asi osmi minutami současné situace, jen abych trochu podrobněji přiblížil, jaká je dnes britská ruka v globálních záležitostech, a to pomocí malého minutového videa od Justina Trudeaua, tady v Kanadě, kde máme tento stín stínu, který byl vnucen lidem, aby prováděl politiku, která ve skutečnosti nepochází od něj. A myslím, že si to každý uvědomuje. Ve skutečnosti tam nic není. Je to něco jako mladá verze Bidena. Celý jeho život byl tak nějak řízen.

Ale otázka je, no, samozřejmě, pokud je tenhle chlapík příliš panáček Ken, bez mozku nebo duše, aby skutečně rozhodoval, tak jaká je potom síla za takzvaným trůnem? Začnu videem, a poté, co se budu zabývat trochu přítomností, se vrátím trochu do 19. století s kanadským zaměřením, protože je to něco, co je na perspektivě lidí právě teď, v souvislosti s tím, co se děje v současné době v Ottawě. A pak se přeneseme až k bitvám v době po druhé světové válce, abychom viděli, jak se tato věc po druhé světové válce proměnila a překalibrovala. Takže to uděláme jenom souhrnně. Pokusím se to příliš nezjednodušovat, ale je zřejmé, že jde o složitou problematiku. Pokusím se věrně vystihnout to, co je třeba pochopit. Takže první věc je video, které jsem slíbil, které tady pustím, je to asi minuta a půl. Dobře, doufám, že to lidé slyší. Tohle není to video. Moc se omlouvám. Zkusíme to znovu. Dobře, vidíte Canadian Press?

Reiner: Ano, vidíme.

Matthew: Dobře.

~ Pokračování na další stránce ~