Originál článku publikován ZDE: 24. července 2022

Minulý týden jsem psal o tom, že „všichni jsme teď holandští farmáři„. Jak si jistě vzpomínáte z tohoto článku, v Nizozemsku právě probíhá bitva mezi zemědělci a technokraty v jejich vládě, kteří se je snaží připravit o práci a zavřít jejich farmy ve jménu velkolepé Agendy 2030 globalistů. A jak si také vzpomínáte, varoval jsem, že bez ohledu na to, kde na zeměkouli se nacházíte nebo jaké je vaše postavení ve společnosti, tato noční můra Velkého resetu si pro vás a vaše živobytí přijde jako další.

Nedávné události v různých zemích to jen podtrhují.

Vezměme si například Irsko. Deník Irish Times uvádí, že aby země „splnila cíle Pařížské dohody na globálně spravedlivém základě“, budou muset irští zemědělci drasticky snížit své emise skleníkových plynů, včetně „snížení metanu o více než 40 % do roku 2030“. Přesně jako v Nizozemsku by tento typ drastických a svévolných škrtů znamenal pro průměrného irského zemědělce katastrofu a mohl by vyřadit z provozu mnoho jeho malých farem. Přes veškerou snahu irských establishmentových zpravodajských médií – jako jsou výše zmíněné Irish Times nebo internetové portály jako Buzz.ie – přimět irskou veřejnost, aby se obrátila proti zemědělcům, ukazuje rostoucí protestní hnutí v zemi na možnost, že se Irsko stane další frontou v globální válce za nezávislost, o které jsem psal minulý týden.

Nebo si vezměte Srí Lanku. Jak jste bezpochyby zaznamenali ve zpravodajských médiích, Srí Lanka se v posledních týdnech propadla do chaosu, její ekonomika se zcela zhroutila a prezident uprchl ze země uprostřed plamenných protestů.

Ale skutečné důvody tohoto kolapsu jste v establishmentových zpravodajských médiích pravděpodobně neviděli a ani neuvidíte. Po pravdě řečeno, situace na Srí Lance do značné míry odpovídá celosvětovému povstání, které vedou protesty nizozemských zemědělců. A kroky, které nyní srílanská vláda rozjíždí k další kontrole obyvatelstva ve jménu obnovení pořádku v zemi, nabízejí důležité poznatky o tom, kam směřuje globalistická agenda.

Dnes se podíváme na kořeny krize na Srí Lance a prozkoumáme, jak se tato krize dotýká nás všech.

KOLAPS SRÍ LANKY

Pro ty z vás, kteří nesledují dění v této ostrovní zemi, mohlo být oznámení o úplném kolapsu srílanské ekonomiky z minulého měsíce překvapivé. A pokud spoléháte na zprávy a informace z MSM, záběry chaosu, které přicházely ze země – s desetitisíci lidí, kteří vyšli do ulic a dokonce vtrhli do kanceláře premiéra – by nepochybně vyvolaly více otázek než odpovědí.

Co se tam děje? Jak to začalo? Proč jsou lidé tak naštvaní na svou vládu? A co se s tím dělá?

Jak si tedy establishmentová média vysvětlují tento „náhlý“ obrat událostí? Podívejme se na typicky lživý příklad BBC. V článku „Srílanští pěstitelé čaje bojují o přežití“ srílanský zpravodaj Velkého bratra, Secunder Kermani, správně označuje čaj za největší vývozní artikl země, správně poukazuje na to, že „většinu čaje na Srí Lance pěstují menší farmáři“, a správně uvádí, že tito malí farmáři „se stále vzpamatovávají z dopadů náhlého, špatně promyšleného rozhodnutí vlády zakázat loni chemická hnojiva“. Kermani pak lže o kořenech tohoto zákazu hnojiv, když tvrdí, že byl „nařízen ve snaze ochránit tenčící se devizové rezervy země“.

Jak upozorňuje Paul Homewood na blogu Not A Lot of People Know About That:

Zákaz neměl vůbec nic společného s „ochranou devizových rezerv“. Čajový průmysl [Srí Lanky] není zasažen ani „hospodářskou krizí“. Zákaz byl záměrným politickým rozhodnutím prezidenta v rámci jeho programu boje proti klimatickým změnám.

Vzhledem k tomu, že tato nepohodlná pravda není tou správnou nepohodlnou „pravdou“ (takovou, o které Al Gore natáčí strašidelné a fakticky nepřesné dokumenty), se samozřejmě na příběh vrhlo obvyklé hejno „ověřovatelů faktů“, aby kryli své globalistické plátce. Jeden z příkladů viz článek na serveru investorintel.com „Opravdu ESG svrhla vládu na Srí Lance?“ Tento článek se pokouší tvrdit, že závazek k technokraty milovanému podvodu v oblasti životního prostředí, sociálních věcí a správy věcí veřejných (ESG) „zcela jistě nezpůsobil pád národní vlády“, ale nakonec je nucen přiznat, že spouštěčem pádu byl zákaz hnojiv a že tento zákaz byl zemi vnucen prosazovateli ESG. Konkrétně, jak přiznává výše zmíněný kontrolor faktů, byl zákaz zaveden, aby „výměnou za vynikající emisní rating [Srí Lanky] byly znovu projednány některé její finanční závazky vůči MMF (Mezinárodní měnový fond) a Světové bance“.

Jinými slovy, dluhová mafie uzavřela se Srí Lankou dohodu, kterou nemohla odmítnout: připojte se k našemu ekonomickému sebevražednému paktu, nebo vám zastavíme přísun peněz. Srí Lanka se tedy k sebevražednému paktu připojila. Zhrzený exprezident země dokonce na loňské konferenci COP26 v Glasgowě pronesl projev, v němž se chlubil, že se země připojila k programu uhlíkové eugeniky kultu smrti. A nyní je země v chaosu.

Jak jsme se sem vlastně dostali? A kam nás tato zelená agenda skutečně zavede?

ŘÁD Z CHAOSU

K překvapení nikoho z mých pravidelných čtenářů najdete v centru tohoto příběhu přisluhovače Světového ekonomického fóra.

 V tomto případě napsal srílanský premiér Ranil Wickremesinghe (který je na webových stránkách Světového ekonomického fóra uveden jako „přispěvatel do programu„) v roce 2018 pro WEF článek, v němž vysvětluje, „jak do roku 2025 učiním svou zemi bohatou“. Vychvaloval svou hospodářskou politiku „Vize 2025“ podporovanou Světovou bankou a chlubil se, že švédský stůl globalisty schválených politik, které hodlá zavést – od projektů zelené energie přes partnerství veřejného a soukromého sektoru až po regionální dohody o volném obchodu – vytvoří „sociálně tržní hospodářství, které přinese ekonomické dividendy všem“.

No, to se moc nepovedlo, že? Jak trapné pro premiéra a všechny s ním spojené, co?

Aspoň má alespoň tolik rozumu, že se za své spojení s touto katastrofou zpětně stydí. Ano, Světové ekonomické fórum odstranilo trapný článek z roku 2018 ze svých webových stránek. Ale o odvážném plánu, jak ze Srí Lanky do roku 2025 udělat ekonomickou velmoc, si stále můžete přečíst v archivu stránky WayBack. (Hej, ještě zbývají tři roky!).

Je však neuvěřitelné, že celý tento debakl nezhatil Wickremesingheho politickou kariéru. Naopak. Spíše ji ještě podpořil! Právě byl zvolen prezidentem země („navzdory své neoblíbenosti u veřejnosti“, jak s příznačným podceněním píše BBC).

Co tedy udělá pro vyřešení krize, kterou pomohl vyvolat? Samozřejmě realizovat sen Světového ekonomického fóra o tyranii digitální identity!

Wickremesingheho vláda se konkrétně rozhodla obnovit pořádek v zemi zavedením „přídělového systému pohonných hmot„, který se opírá o QR kódy a digitální dohled. V rámci nového režimu uhlíkové eugeniky budou otroci nového technokratického vězeňského státu moci spojit jedno identifikační číslo vozidla s číslem svého národního průkazu totožnosti. Poté jim bude přidělen QR kód, který bude třeba naskenovat, aby mohli získat privilegium nákupu pohonných hmot . … dokud bude jejich přidělený den na nákup pohonných hmot, to znamená. Přidělený den bude záviset na poslední číslici jejich registrační značky.

Jak uvedl srílanský ministr energetiky na Twitteru, když se chlubil, že tento systém vnucuje veřejnosti: „Některé čerpací stanice to nepřijaly, někteří jednotlivci manipulovali, falšovali a nechtěli to zavést. Bude však prosazen na celém ostrově.“

Dámy a pánové, vítejte ve své noční můře nevolníků na neofeudální plantáži! Vaše vláda uměle omezí dodávky základního zboží ve jménu uklidnění bohů počasí, záměrně zhroutí ekonomiku a pak tento kolaps využije jako záminku k ještě přísnější technokratické kontrole svého daňového dobytka.

Problém. Reakce. Řešení.

Jak tedy dění na Srí Lance ovlivňuje nás všechny na celém světě? A co s tím můžeme dělat?

BITVA SE VYVÍJÍ

Popírat souvislost mezi všemi těmito událostmi by v tuto chvíli vyžadovalo zvláštní druh záměrné nevědomosti. Kdo by se mohl dívat na omezení a škrty, které jsou zaváděny v jedné zemi za druhou, od Nizozemska přes Irsko, Polsko, Itálii, Kanadu, Argentinu až po Srí Lanku, a myslet si, že je to všechno jen úžasná náhoda?

Nikdo, kdo dává pozor. V tuto chvíli je i těm nejzasněnějším běžným lidem jasné, že ničení zemědělského sektoru v jedné zemi za druhou je součástí koordinovaného globálního plánu.

Zvláštní je, že v každém článku v každé zemi se jako důvod těchto škrtů uvádí jiná dohoda, slib, pakt, závazek nebo právní předpis.

Deník Irish Times například píše, že Irsko snižuje emise, aby splnilo své závazky vyplývající z Pařížské dohody. Buzz.ie uvádí, že škrty přicházejí na příkaz Evropské unie, která bude ukládat pokuty zemím, které nesplní požadavky na snížení emisí. RTE uvádí jako důvod škrtů vlastní klimatický akční plán irské vlády.

Ve skutečnosti existuje stále složitější síť dohod, závazků a smluv, které vnucují stejnou politiku jedné zemi za druhou. Víte například o Kolombské deklaraci o udržitelném hospodaření s dusíkem? Nebo o Globálním závazku pro metan? A víte, co přesně vlastně nařizuje Pařížská dohoda? Nebo Agenda OSN pro udržitelný rozvoj 2030? Nebo jaké závazky cituje vaše vlastní země, když začala realizovat vlastní snižování emisí?

Věděli jste, že Světové ekonomické fórum podepsalo v roce 2019 s OSN „rámec strategického partnerství„, jehož cílem je „urychlit provádění Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj“? Nebo že Nadace Billa a Melindy Gatesových přislíbila globálnímu partnerství pro zemědělský výzkum CGIAR (skupinu, kterou moji pravidelní čtenáři jistě znají) 315 milionů dolarů na řešení „[klimatických] adaptačních potřeb drobných zemědělců“, a to financováním „systémů včasného varování pro sledování klimaticky zrychleného šíření chorob plodin a hospodářských zvířat a digitálních služeb, které efektivněji propojí zemědělce s širokou škálou podpor“?

Pravděpodobně ne. Ale jde o to, že neexistuje jedna snadno identifikovatelná smlouva pod jednou identifikovatelnou organizací, která by tuto agendu vedla. To by bylo příliš zjevné a nabízelo by to příliš snadný cíl pro různorodá hnutí za svobodu, která vznikají v jedné zemi za druhou. Místo toho je kolem jednoho národa za druhým splétána složitá síť kontroly, kterou zajišťuje síť nadací, nevládních organizací a globalistických orgánů. A ani jeden člověk z tisíce by nedokázal vyjmenovat všechny tyto organizace, smlouvy, dohody a závazky nebo vysvětlit, jak do sebe zapadají, aby způsobily kolaps Srí Lanky nebo protesty v Holandsku.

Nepřeháním, když řeknu, že se právě teď odehrává globální válka za nezávislost. Myslím to stoprocentně vážně. Ale většina veřejnosti (samozřejmě s výjimkou mých zapálených a zasvěcených čtenářů) si teprve začíná uvědomovat, že se vůbec účastní nějaké války. Většina lidí je tak velmi pozadu, protože začínají zjišťovat, že jsou oběťmi agendy, která se připravuje již desítky let a která se již blíží k záhadně všudypřítomnému cíli 2030.

Naštěstí si však stále více lidí začíná uvědomovat závažnost situace a každý den se k celosvětovému povstání přidávají noví lidé.

Kromě protestů německých, italských a polských zemědělců, které jsem zdokumentoval minulý týden, přicházejí zprávy o solidárních protestech ve Španělsku, Panamě a Argentině a v době, kdy píšu tyto řádky, probíhá v Kanadě celonárodní protest na „podporu nizozemských zemědělců a mezinárodního boje za svobodu“.

Nejde o nizozemské zemědělce. Nebo o zemědělce ze Srí Lanky. Nebo o argentinské zemědělce. Nebo irské zemědělce. Nebo o kanadské řidiče kamionů. Nebo o jakoukoli jinou izolovanou skupinu, kterou si dokážete představit. Jde o to, aby si svobodné lidstvo kolektivně uvědomilo skutečnou povahu boje, do kterého se zapojilo, a spojilo se, aby tento boj vybojovalo. Holandsko a Srí Lanka jsou pouze kanárky v uhelném dole, kteří nám umožňují vidět, co se stane nám všem, až budeme nakonec chyceni do globalistické sítě.

Dovolte mi, abych to zopakoval: celosvětová vzpoura proti globalistickým technokratům probíhá právě teď. Každý den se k této vzpouře přidává stále více lidí. Ti, kdo nestojí na straně zemědělců v první linii této vzpoury, budou v budoucnu téměř jistě litovat své nečinnosti, až si pro ně přijde tato globální Agenda pro udržitelné zotročení.

Holá pravda se ukazuje jasněji než kdy jindy: Všichni jsme nyní srílanští farmáři.

Překlad: David Formánek