Brian Rose: Pověz mi o nedostatku sebeúcty někoho, když udělá něco, co ví, že není správná věc? Jako když si nasadím roušku, i když vím, že bych neměl. Téměř to mému podvědomí ukazuje, že někdo jiný mě ovládá.

David Icke: Přesně tak. Když se podíváš na roušku z vědomého úhlu pohledu, chrání tě před virem. Ve skutečnosti nechrání, ale říkají ti, že ano. Ale co to podvědomě ukazuje? Když symbolizuješ… a na internetu to vidíš, hlavně s tou veškerou cenzurou… jaké obrázky lidé zveřejňují, když symbolizují, že byli umlčeni? Že byli cenzurovaní?

Že byli potlačeni… byli zrušeni, jak se tomu říká. Dají něco přes ústa. A nyní drtivá většina populace má něco před ústy. Je to symbol podvolení se, je to symbol umlčení, a je to symbol podřízení se. Protože ustupujeme bandě debilů, kteří jsou ve vládě a uskutečňují agendu psychopatů v pozadí, a oni nařizují, že lidé budou muset povinně nosit roušky?

Co je to s vámi, lidi? Odporuje to veškeré vědě, a veškeré vědě, která poukazuje na zdravotní rizika nošení roušek. Vláda neprovedla žádné vyhodnocení rizika pravidelného nošení roušek. Co tím děláš? Dýcháš vlastní oxid uhličitý, což je velmi nebezpečné, a nevdechuješ dostatek kyslíku. Ale i tak to dělají. Což mě přivádí k tomu, co jsi právě řekl… je to něco, co říkám už týdny. Znovu to souvisí s podvědomím… je to o odevzdání své moci a své suverenity nějaké vnější síle… zmíněným debilům a psychopatům… protože pokud jako třeba politický vůdce mi řekneš: Zavedeme tohle a přinutíme tě k tomu.

Pokud řeknu: Počkat, dobře. Podívám se na to, co chcete, abych dělal. Poté si to prozkoumám a uvidím, jestli to dává smysl a je v nějakém smyslu opodstatnitelné za daných okolností. Občas bych mohl říct: S tím souhlasím, protože mi to dává smysl. Takto si držím svoji suverenitu a osobní svobodu, protože dělám svobodnou volbu a říkám: Ano, tohle mi dává smysl, budu se tím řídit. To se velmi liší od toho, co se dnes děje.

Důvod, proč v tom, co nám říkají, že máme dělat, je tolik rozporů a tolik děr, je ten, že jde o naprostou psychologickou manipulaci. Pokud tě mohu přinutit, aby ses podvolil něčemu, co je na první pohled absurdní, zcela neobhajitelné, co je zdravotním rizikem, a co je plné rozporů, a i tak se podvolíš a uděláš to, co pak zbývá z tvé jedinečnosti, tvé suverenity, tvé sebeúcty? Co ti zbude? Nic.

Když mluvíme o rozporech… nedávno jsem byl u farmářského obchodu. Mají tam povinné roušky, tak tam nechodím, nechávám si zboží dodat. Ale jel jsem tam, abych zaplatil a nemuseli za mnou jezdit. Platil jsem venku. Tyto dvě dámy stály a čekaly u vstupu, protože dovnitř mohou jen dva lidé.

Podíval jsem se na ně, měly na sobě roušky… nedělám si srandu, vypadaly jako dva banditi, co ten obchod chtějí vykrást. Tak tam stojí a hned vedle, protože tam mají i kavárnu, je stůl, kde muselo být 12 nebo 13 lidí… jednoznačně z různých rodin… všichni byli kolem tohoto stolu, hned vedle těchto dvou žen, co měly na sobě roušky jako lupiči… a čekaly, než si budou moct koupit chleba. Ty se na to díváš a říkáš si… to je šílenství! Cože?!

Zaměstnankyně obchodu vyšla ven a já říkám: Dívejte se, ty dvě ženy mají na sobě roušku, a tam lidi sedí kolem stolu a baví se. Řekla: Ano, je to šílené, že? Ano, je. Proč se tomu tedy podvolujeme? Pokud se podvolíme takové míře šílenství, potlačujeme svoji jedinečnost, suverenitu a svoji sebeúctu. Téměř úplně. A já to odmítám udělat. Neudělám to. To půjdu raději do vězení, než bych to udělal. Uvidíme, jak to pak bude pokračovat.

Překlad: David Formánek