Originál článku publikován ZDE: 10. září 2023

Vzpomínáte si na rok 2000, kdy Tálibán ovládl rozsáhlé území Afghánistánu a rozhodl se zlikvidovat tamní úrodu máku, který je zdrojem světových zásob opia?

Samozřejmě, že ano.

Hádejte co? Děje se to znovu.

Přesně tak. Po potupném ústupu strýčka Sama ze hřbitova říší v roce 2021 Taliban neslavně získal kontrolu nad zemí a začal znovu vést kampaň za zákaz pěstování opiového máku. A výsledky tohoto zákazu opět nebyly nijak pozoruhodné.

Poslední kampaň Tálibánu proti máku je již nyní samozvanými afghánskými odborníky označována za „nejúspěšnější protidrogové úsilí v dějinách lidstva“, neboť produkce opia v zemi se letos snížila o neuvěřitelných 90 %.

A protože si vzpomínáte na příběh prvního úspěšného potlačení pěstování máku Talibanem, pravděpodobně si také vzpomenete, jak to skončilo: konkrétně vyplacením bianko šeku z 11. září 2001 při invazi NATO do Afghánistánu a jeho okupaci v roce 2001, což vedlo k následnému obnovení pěstování máku v zemi.

Je tedy pravděpodobné, že se historie bude opakovat i v dalším pokračování příběhu o afghánském máku? Pojďme to zjistit.

MINULOST

Příběh afghánské makové války je jedním z příběhů, které lze číst v análech Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), jedné z mnoha byrokratických odnoží globalistické chobotnice OSN. Úkolem Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) je „přispívat k tomu, aby byl svět bezpečnější před drogami, organizovaným zločinem, korupcí a terorismem“ (což zřejmě z nějakého nevysvětleného důvodu zahrnuje „podporu členských států při provádění Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj“), a proto v posledních desetiletích pilně dokumentuje vzestupy a pády afghánské úrody máku a jejího podílu na nelegálním trhu s opiem. Výsledky tohoto výzkumu zveřejňuje v podobě každoročního „Afghánského průzkumu o opiu“, který vypovídá o situaci v jasných číslech.

V roce 1999 například tento úřad OSN informoval svět, že po letech válečných konfliktů a vnitřních sporů (v nichž USA hrály významnou roli) vzrostla roční produkce surového opia v Afghánistánu na bezprecedentní úroveň 4 600 tun. Rychle také dodali, že „97 % pěstování v roce 1999 se uskutečnilo v oblastech kontrolovaných Talibanem“, což znamená, že pěstování máku bylo aktivně podporováno a povzbuzováno Talibanem za účelem financování nezákonných činností.

Je tedy zvláštní, že v roce 2001, kdy byl v Afghánistánu proveden průzkum produkce opia – sestavený těsně před invazí NATO a okupací země -, byli pracovníci Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) schopni oznámit, že celková produkce surového opia v zemi klesla na 185 tun, což je o 96 % méně než v rekordním roce 1999.

Co se tedy stalo? Stalo se to, co se stalo s Talibanem.

Konkrétně v červenci 2000 vydal mulla Mohammad Omar fatvu, v níž prohlásil pěstování máku nebo obchodování s ním za „haram“ (zakázané islámským právem). Výsledek tohoto dekretu a jeho následného prosazení byl tak nepopiratelný, že jej nedokázali zakrýt ani arcipropagandisté z Old Gray Presstitute nebo Big Brother Corporation.

Jak ukazují grafy, zákaz máku byl ze strany Tálibánu pozoruhodně úspěšný. Ve skutečnosti byl až příliš úspěšný pro ty z hlubokého státu, kteří od dob Williama Russella řídí celosvětový obchod s drogami a profitují z něj. Afghánistán v té době zajišťoval více než 70 % světových dodávek heroinu a mocní, kteří by neměli být, chtěli, aby tyto drogy opět proudily.

A všichni víme, co se stalo potom: 11. září. A jak také dobře víme, 11. září vedlo přímo k (zcela podvodnému) uplatnění článku 5 NATO, následné invazi do Afghánistánu, svržení Talibanu a obnovení pěstování afghánského máku.

Jak jsem již několik let zdůrazňoval, bylo by příliš zjednodušené tvrdit, že 11. září bylo pouhým spiknutím, jehož cílem bylo obnovit světové zásoby opia. Ale rozmach afghánské produkce máku po 11. září, který dosahoval rekordních hodnot, jak pečlivě dokumentují statistici Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), byl pro plánovače 11. září určitě víc než jen šťastná náhoda.

V určitém okamžiku se zjevná realita toho, co se právě stalo – totiž že NATO svrhlo režim, jehož cílem bylo vymýtit úrodu máku, a dosadilo loutkovou vládu, která se věnovala jeho podpoře – stala natolik nepopiratelnou, že ji propagandisté Strýčka Sama prostě přestali popírat.

Kdo by mohl zapomenout na nechvalně proslulý klip televize Fox News z roku 2010, v němž kníratý mluvčí pánů peněz Geraldo Rivera zpovídá podplukovníka Briana Christmase v provincii Helmand o tom, že i když ho to „štve“, americká armáda nyní nemá jinou možnost než hlídat drahocennou úrodu nebohých afghánských pěstitelů máku?

Ano, po 11. září se profitérům z obchodu s drogami v hlubokém státě žilo docela dobře. Měli k dispozici hojné a levné zásoby máku, které živily globální obchod s opiem, který od dob Zlatého trojúhelníku řídili, chránili a profitovali z něj. A co víc, celý tento raketový obchod chránila americká armáda na náklady amerických daňových poplatníků! Co se mohlo pokazit?

SOUČASNOST

Jak už všichni víme, americká armáda ukončila své stahování z Afghánistánu 30. srpna 2021. V té době již Tálibán – jehož dramatický letní vzestup vedl v polovině srpna k obsazení Kábulu – ovládl zemi. A tak se stalo, že 20 let invaze, okupace, protipovstaleckých operací, krveprolití a teroru nepřineslo přesně nic.

No, ne tak docela nic. Jak jsme viděli, invaze NATO a americká okupace poskytly drogovým dealerům hlubokého státu další dvě desetiletí rekordní úrody máku, které živí celosvětový obchod s heroinem, přičemž Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) v roce 2010 uvedl, že „přibližně 90 % světového heroinu pochází z opia vypěstovaného v několika málo afghánských provinciích“. Netrvalo však dlouho a Tálibán tuto drogovou párty živenou mákem náhle zastavil.

V dubnu 2022 vydal Hajbatulláh Achundzáda – současný vůdce Tálibánu a nejvyšší vůdce Afghánistánu – dekret podobný tomu, který vydal mulla Mohammad Omar v roce 2000:

Všichni Afghánci jsou informováni, že od nynějška je pěstování máku v celé zemi přísně zakázáno. Pokud někdo toto nařízení poruší, bude úroda okamžitě zničena a s narušitelem bude zacházeno podle práva šaría.

Tato fatva byla na Západě očekávaně přijata s cynismem a naprostou nedůvěrou. V listopadu loňského roku vydal Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) výroční zprávu o pěstování opia v Afghánistánu, v níž konstatoval, že „pěstování opia v Afghánistánu se oproti předchozímu roku zvýšilo o 32 % na 233 000 hektarů – v roce 2022 se tak jednalo o třetí největší plochu, na níž se opium pěstovalo od začátku monitorování“, a varoval, že „zabavení opiátů v okolí Afghánistánu naznačuje, že obchodování s afghánským opiem a heroinem se nezastavilo“.

Stačilo si však přečíst doprovodnou tiskovou zprávu, aby člověk zjistil, že úroda v roce 2022 byla z Akhundzadova nařízení z velké části vyňata a že skutečné výsledky zákazu máku ze strany Tálibánu budou patrné až po sklizni v roce 2023.

To nezabránilo washingtonskému establishmentu, jako je Foreign Policy, aby okamžitě odsoudil zákaz máku ze strany Talibanu jako pouhé politické divadlo. „Tálibán, který převzal vládu v Afghánistánu po dvacetileté válce financované převážně z obchodu s heroinem, rok po převzetí moci předstíral zákaz drog a místo toho zvýšil jejich pěstování a prodej,“ napsal propagandistický plátek, který se kupodivu nikdy předtím o pěstování máku nijak zvlášť nezajímal.

Tento cynismus pokračoval i v roce 2023, kdy americká státní organizace RFE/RL v květnu informovala, že „Afghánské pěstování máku vzrostlo navzdory potlačování Talibanu„, a OSN si sama sobě foukala do zadku, když vytvářela nafouknutá videa, která naznačovala, že jediný způsob, jak může zákaz máku fungovat, je aktivní zapojení OSN.

Představte si tedy kolektivní šok západního establishmentu, když se začaly objevovat údaje o pěstování máku v roce 2023.

Ukázalo se, že zákaz Tálibánu nebyl šarádou. Podle Graema Smithe, „experta“ na Afghánistán z Crisis Group, se ve skutečnosti jednalo o „nejúspěšnější protidrogové úsilí v dějinách lidstva podle objemu drog stažených z trhu“. A kolik to bylo? Odhady uvádějí, že pěstování máku se za poslední rok propadlo o ohromujících 90 %.

Ale ať už se to stalo jakkoli, píáristé z USA a NATO, kteří posledních dvacet let předstírají, že jim záleží na lidech v Afghánistánu, a předstírají, že se starají o problém s opiem v této zemi, se z této zprávy musí radovat, že?

BUDOUCNOST?

Samozřejmě špatně.

Ne, věřte tomu nebo ne, ale establishment je zaneprázdněn strachem z toho, že Taliban skutečně dosáhne toho, co neokolonizátoři OSN, USA a NATO vždycky jenom slibovali: vymýcení afghánské úrody máku.

Ptáte se, jak přesně mohou úspěšnou kampaň Tálibánu za vymýcení – tu samou kampaň, kterou ještě před několika měsíci označovali za naprostý podvod – považovat za špatnou?

Úhlavní spiklenci z Chatham House (alias mateřská loď CFR v Londýně) se pokusili tento úžasný úspěch Talibanu překroutit tvrzením, že ano, Taliban dosáhl dříve nepředstavitelného, když prakticky zlikvidoval produkci máku v zemi, ale že je to vlastně jen velkolepý trik Talibanu, jak přimět lidi, aby je měli rádi tím, že ve skutečnosti zlepšují svou zemi! Šmejdi! Nevěřte jim! Kromě toho poslední zákaz máku nevydržel příliš dlouho kvůli… nějakému nepojmenovatelnému důvodu… takže tenhle nejspíš taky ne.

Mezitím presstituti z Time, Filter, The World a další šiřitelé schválené propagandy shodou pozoruhodných náhod shodně tvrdí totéž: pokud afghánští pěstitelé máku přestanou zásobovat světové trhy heroinem, evropští feťáci se vrhnou na fentanyl. Takže – kdo by to neřekl – levné afghánské opium bylo vlastně celou dobu dobrá věc a přerušením jeho dodávek se z Talibanu opět stávají ti špatní!

Ale ze všech logických článků, které v posledních měsících vypustil dav zastánců opia a odpůrců Tálibánu, je zdaleka nejhroznější článek „Úspěšný zákaz opia ze strany Tálibánu je špatný pro Afghánce i pro svět“ od bývalého ekonoma Světové banky Williama Byrda.

Na začátku svého komentáře poukazuje na pozoruhodný úspěch zákazu máku, který Taliban zavedl, a uznává, že se ho podařilo dosáhnout „důmyslným, postupným přístupem“, který vyjmul plodiny, jež se chystaly ke sklizni, a zdůrazňuje, že současný zákaz je ve skutečnosti ještě komplexnější než předchozí zákaz Talibanu, protože zakazuje obchod s opiáty a jejich zpracování, nejen pěstování máku.

Byrd však rychle upozorňuje na všechny způsoby, jakými je tento pozoruhodně úspěšný program vymýcení drog ve skutečnosti pro Afghánistán (a svět) špatný. Pěstitelé máku v zemi přišli o miliardu dolarů příjmů – příjmů, které, jak jeho analýza neuvádí, mohli tito zemědělci vydělat tím, že by zásobovali světové trhy heroinem. Tento hospodářský pokles, jak píše, způsobí migrační krizi, kdy se chudí zemědělci budou snažit překročit hranice v naději, že se dostanou do Evropy. A to vše povede k většímu počtu předávkování heroinem v Evropě, protože dealeři budou falšovat své dodávky, aby kompenzovali rostoucí náklady.

Zatím je to šablonovité. Teprve tam, kde se Byrd pouští do „řešení“ tohoto „problému“ s klesajícími zásobami opia, začínáme vidět temný přízrak budoucí intervence. V této závěrečné části nastoluje otázku „mezinárodní reakce“ a poté pokračuje výčtem všech věcí, které nebudou fungovat.

Situace „může být dobrým důvodem pro větší humanitární pomoc“ v Afghánistánu, ale „byla by to jen náplast, která by poskytla dočasnou pomoc, dokud nebude zákaz opia zrušen nebo oslaben“.

Programy nabízející pomoc na rozvoj venkova „by mohly být užitečné“, ale „skromné finanční částky budou mít přinejlepším okrajový dopad“.

A co se týče očekávané migrační krize? No, ani tady není pomoci. „Snaha zablokovat příliv lidí na afghánské hranici bude fungovat jen nedokonale a v míře, v jaké bude úspěšná, zhorší nouzi a hlad uvnitř země.“

Všechny tyto negativní body nás mají vést k jednomu zdrcujícímu (a nevyřčenému) závěru: tento „problém“ nebude „vyřešen“, dokud bude u moci Taliban. Kéž by se objevil někdo, kdo by Taliban sesadil a drogy by opět začaly proudit…

Tento závěr je ovšem třeba nechat nevyřčený. Koneckonců, Byrdovu analýzu vydává „Mírový institut Spojených států“, smyšlená, pocitově dobrá instituce, která, jak nás informuje její stránka „O„, byla „založena Kongresem a věnuje se tvrzení, že svět bez násilných konfliktů je možný, praktický a nezbytný pro bezpečnost USA a světa“. To vše zní dobře a skvěle, dokud nepoužijete globální dekódovací kroužek, abyste zjistili, co „svět bez násilných konfliktů“ pro washingtonské válečné jestřáby ve skutečnosti znamená: svět, ve kterém každý stát na světě dělá to, co mu jeho nadřízení z amerického ministerstva zahraničí nařídí, a to bez jakýchkoli otázek.

Zdá se, že Tálibán tuto zprávu nepochopil. A tak se opět točíme v tom zdánlivě nekonečném kolotoči změn režimů.

Jaká provokace bude tentokrát použita, aby motivovala lidi na světě k další cestě na hřbitov říší? Další „katalyzující, katastrofická událost“ jako 11. září, kterou by bylo možné připsat nějakým patolízalům z Al-CIA? Nebo snad něco, co by mohlo spojit I-CIA-sis s ruskými agenty s americkými domácími teroristy? Ať už je to cokoli, věřte, že to bude velkolepé.

Ti, kteří mají zájem dozvědět se o dalších možných krocích v této rozvíjející se agendě, se mohou připojit ke mně, mimořádnému videoeditorovi Brocu Westovi a Ryanu Cristianovi z The Last American Vagabond a sledovat živě pirátský stream z COVID-911: Od vnitřní bezpečnosti k biologické bezpečnosti tuto neděli večer (10. září 2023) ve 21:00 EDT.

Mezitím, jako vždy, jsou obyvatelé Afghánistánu téměř všemi zavrhováni. Jsou považováni za pouhé pěšáky na šachovnici, kteří jsou ve velké hře impéria pouhým vedlejším prvkem.

A nyní, na prahu dalšího výročí 11. září, si opět říkáme: plus ça change, plus c’est la même chose (čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné).