↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Sledujte také na: NášTub / Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 18. února 2023

Související:

Přepis:

JC (James Corbett): Vítejte zpět, jsem James Corbett z CorbettReport.com a pokud jsem dobře počítal, dnes by mělo být 18. února 2023 v USA, alespoň v době, kdy zveřejňuji toto video, a pokud je to tak, pak je to důležité datum, protože zítra bude datum, kdy moji diváci v USA a všichni ostatní, kteří to stihnou, se sjedou do Washingtonu na akci Rage Against the War Machine (Vztek proti válečné mašinérii). A pokud o té akci nevíte, můžete si samozřejmě poslechnout můj nedávný rozhovor s Nicholasem Brennanem a Angelou McArdleovou o hněvu proti válečné mašinérii.

Nebo můžete jít přímo na stránky RageAgainstWar.com, kde najdete více informací o to té akci, kdo tam mluví a proč byste tam měli být. Ale doufám, že moji posluchači už chápou, proč je důležité vzdorovat válečné mašinérii NATO. Ale myslel jsem si, že by bylo obzvlášť vhodné vyzbrojit mé mírumilovné posluchače tou nejdůležitější municí v informační válce – znalostmi, fakty, informacemi. A v této souvislosti je samozřejmě neuvěřitelně vhodná tato retrospektiva, kterou dnes budeme sledovat. Je to rozhovor, který jsem vedl v roce 2015 s Rickem Rozoffem, který tehdy vedl Stop NATO International.

A pokud o Ricku nevíte, můžete začít tím, že do vyhledávacího řádku na webu zadáte Rick Rozoffrows a uvidíte některé z mnoha rozhovorů, které jsme spolu vedli v době, kdy byl aktivnější a jeho stránka Stop NATO ještě fungovala. Myslím, že už byla ukončena. Ale Rick Rozoff pokračuje alespoň ve sledování informací a zpráv o NATO zdánlivě denně na svém novém blogu Anti-Bellum, na který dám odkaz v poznámkách k pořadu. Zdá se, že je to velmi důkladné a aktuální sledování všech nejnovějších informací o NATO a jeho aktivitách.

Rick Rozoff má také literární výběrový blog „Pro mír, proti válce“, což je sbírka protiválečných spisů, poezie a prózy a dalších, někdy sahajících tisíc let zpátky, velmi zajímavý blog, na který vás opět upozorním, dám na něj odkaz v poznámkách. Ale v roce 2015, samozřejmě v důsledku Krymu a převratu, který se odehrál na Ukrajině, a všech těch peripetií, byl Rick Rozoff u mě v pořadu, aby odvážně předpověděl, že válka na Ukrajině je nevyhnutelná. No, bohužel měl naprostou pravdu. Možná nebylo třeba té nejpřesnější křišťálové koule, aby to člověk dokázal prohlédnout.

Ale Rick Rozoff mluvil a varoval před tím už tehdy. A jak si v tomto rozhovoru poslechnete, není to rozhovor veselý a optimistický. Ale jak říká Rick, je lepší vědět nepříjemnou pravdu, než si nechat namluvit pohodlnou lež. Je to velmi hluboký rozhovor. Myslím, že si z něj hodně odnesete.

A to i v případě, že jste posledních několik let sledovali dění na Ukrajině. Tohle je dobrá lekce z historie, protože z ní vyplývá to, co jsem se snažil formulovat už na začátku tohoto současného kola vojenského intervencionismu už loni, když jsem napsal článek „Krize na Ukrajině: co potřebujete vědět“. Hodiny nezačaly v únoru 2022, nezačaly ani v roce 2014. Nezačaly v roce 1991 s rozpadem sovětského impéria. Hodiny běží už mnoho set let.

A pod mostem mezi Ukrajinou a Ruskem a různými permutacemi geografickými, politickými i jinými, které za ta léta nabraly, je spousta vody. Takže je toho hodně, co je třeba vzít v úvahu. Ale každopádně vám to přiblíží, co se dělo v tomto časovém rámci v roce 2015, a proč bylo v té době zřejmé, že NATO bude v tomto pokračovat, dokud nepřijde nějaká vojenská odpověď z ruské strany. Tím vším chci říct, že jsem důsledně proti válce. Nejsem zastánce pohledu, že: „Hurá, Putin se postaví NATO. Pojďme nasadit tanky a zabíjet lidi, to bude odpověď na tohle.“ To rozhodně není.

Ani ani ze strategického hlediska. Je to ze strany Putina docela hloupé, protože je to velký podnět, který NATO potřebovalo a který využívá k tomu, aby začalo budovat ještě větší impérium. Pokud chcete více podrobností o: „Ale co mohl Putin udělat jiného než rozjet tanky a začít invazi?“ Nedávno proběhl rozhovor, na který vás upozorním, mezi mluvčími Rage Against the Machine, Scottem Hortonem a Davidem Swansonem. O tom, co mohlo Rusko udělat místo invaze na Ukrajinu.

Ten rozhovor jsem před několika týdny zveřejnil ve svém newsletteru pro předplatitele. Uvádí tam několik velmi dobrých bodů, že vojenská intervence rozhodně nebyla jedinou možností a rozhodně ne tou nejlepší. Jak už bylo řečeno, to je jen kontext tohoto rozhovoru, který je samozřejmě nesmírně důležitý. A chtěl bych poděkovat jednomu komentujícímu na mém webu, který před několika týdny zanechal komentář k tomuto příspěvku, že je fascinující si ho teď znovu projít.

A máte naprostou pravdu, a děkuji vám, že jste mě na tento konkrétní rozhovor upozornil, protože poté, co tuto práci dělám už 16 let, se v archivech nacházejí nejrůznější skvosty, o kterých už ani nevím. Někdy potřebuji, aby mi lidé připomněli, co existuje v mých vlastních archivech. Takže děkuji, a mimořádný videoeditor Brock West to vizualizoval pro vaše potěšení. Takže jdeme na to. Můj rozhovor z roku 2015 s Rickem Rozoffem o tom, proč je válka Ukrajiny s NATO proti Rusku nevyhnutelná.

Začátek rozhovoru

JC: Vítejte přátelé, tady James Corbett. Dnes je 12. února 2015 za datovou linií zde v Japonsku, stále 11. února ve Spojených státech, kde jsem velmi rád, že se ke mně na lince opět připojil náš starý přítel Rick Rozoff ze Stop NATO International. Někdo, koho, doufám, již znáte, a pokud ne, podívejte se prosím na jeho web a také se podívejte na naše předchozí rozhovory. Je to bohatý znalec geopolitiky a silný hlas v protiválečném hnutí. Ricku Rozoffe, moc vám děkuji, že jste si na nás dnes udělal čas.

RR (Rick Rozoff): Ještě jednou děkuji Jamesi za pozvání. Není zásadnějšího času, kdy by se mělo mluvit o zásadnějším tématu, než je ukrajinská krize, a jaký má vliv globální vývoj.

JC: Ricku, jsme právě uprostřed nového cyklu, který zahrnuje takové příběhy, jako jsou pokračující pokusy o vyjednání příměří mezi Ukrajinou a vnitřní ukrajinskou opozicí, mezi vůdci Ruska, Ukrajiny, Francie a Německa, které právě probíhají v Bělorusku. Z toho budou nějaké výsledky pravděpodobně v době, kdy většina lidí zachytí tento rozhovor. Viděli jsme také další vývoj, který hraje roli v tom, co se teď děje. Na svém blogu máte nyní článek, že americký Kongres připravuje 1 miliardu dolarů na válku na Ukrajině.

Také USA nasazují další válečné letouny v rozšiřující se protiruské kampani. Na titulních stranách se objevují i další zajímavé věci, například nedávný telefonát mezi Obamou a Putinem, ke kterému došlo v úterý a ve kterém Obama zřejmě Putina varoval, že pokud Putin nevyužije příležitost k diplomatickému řešení ukrajinské krize tento týden, bude to mít následky. A máme i vyloženě absurdní věci, jako je nedávno zveřejněná zpráva Pentagonu, v níž se uvádí, že Putin má ve skutečnosti Aspergerovo onemocnění. Zatím se neví, jakými konkrétními duševními neduhy trpí Obama, ale myslím, že všichni můžeme spekulovat.

V této směsici probíhajících událostí je však zjevně co kousat a přežvykovat. A jak říkám, o mnohém z toho se rozhodne v době mezi nahráváním tohoto rozhovoru a jeho zveřejněním. Takže pojďme si stanovit rozsah a parametry toho, co se vlastně děje v kontextu této probíhající agrese NATO proti Rusku. Co jsou věci, které by lidé měli vědět, které pravděpodobně nevědí o tom, jak se tento konflikt utváří?

RR: Tento měsíc uplyne přesně rok od svržení v jiných ohledech nesympatické, nicméně legálně zvolené mezinárodně uznávané vlády tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče, bylo to v únoru 2014. Byl to akt spolčení se Spojenými státy a nejenom takzvanými nevládními organizacemi, které já raději nazývám NNGOs, ne-nevládní organizace, což jsou zástěrky pro americkou CIA… nejenom že horlivě pracovali přesčas, ale i takoví jako John McCain, který teď má na starosti mezinárodní záležitosti a další výbory v Senátu se svou Republikánskou stranou poté, co znovu získal kontrolu nad touto komorou.

A Victoria Nulandová, náměstkyně ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti, se vmísila mezi protestující na náměstí Majdan v Kyjevě a rozdávala pečivo… a nejspíše dolary a telefony. Kdo ví, co bylo distribuováno prostřednictvím americké ambasády a Jeffreyho Paya, mistra státního převratu, ke kterému došlo před rokem. Bezprostředně poté, ten samý člověk, který v zachyceném nebo uniklém telefonickém rozhovoru Victorie Nulandové s Jeffreyem, ve kterém použila obscénní výraz v souvislosti s Evropskou unií, což je, jak jsem říkal, ta nejméně urážlivá část toho rozhovoru… Ručně vybral složení ukrajinské vlády po převratu, zejména Arseniye Yatsenyuka jako předsedu vlády.

Takže to, co téměř okamžitě následovalo, bylo zahájení plnohodnotné války. Spousta lidí ráda abstraktně komentuje problémy, jako by psali pro učebnice dějepisu. Takový člověk nejsem a nemám chuť propagovat svou vlastní prozíravost tím, že budu mluvit o abstraktních otázkách… zkrátka a dobře, počínaje 15. dubnem 2014, loutkový režim Petra Porošenka podporovaný USA a NATO zahájil vojenskou kampaň, ve skutečnosti válku, kterou označují jako protiteroristickou operaci ve východní části země, zejména v oblasti Donbasu. Je to teď k dnešnímu dni 302 dní, to znamená, že se blížíme k dalšímu výročí téměř rok války v Evropě.

A svět odvedl opovrženíhodnou, ale pozoruhodnou práci v ignorování tohoto. A když tomu věnoval pozornost, tak to bagatelizoval. Dnes například anglicky mluvící ukrajinský vládní tisk poměrně běžně oznámil, že včera v oblasti Donbasu zahynulo 19 ukrajinských vládních vojáků, 78 bylo zraněno, že je tam téměř 100 obětí za jeden den. Takže boje na východě dosáhly nebývalé intenzity a úmrtnosti. A je jasné, že takhle to nemůže pokračovat dlouho, než někdo zasáhne, myslím tím vojensky zasáhnout.

JC: Jaký je tedy váš názor na probíhající jednání o příměří? Domníváte se, že jde o zdržovací taktiku? Je zde skutečně snaha dospět k nějakému řešení?

RR: Je to ta nejcyničtější šaráda a to, že by se jich ruský prezident účastnil, zatímco jeho vlastní země má válku na svých hranicích, podstoupit tohle předstírání, že se něco řeší, je podle mého odhadu minus pro něj. Potřásat si rukou s vrahem jako je Porošenko je pro hlavu státu legitimní země nejenom povýšenecké, je to zlehčování role ruské vlády, že prezident země měl jakékoliv jednání s Porošenkem.

JC: To samozřejmě souvisí s větší otázkou vojenského napětí NATO versus Rusko a s jakýmsi větším kontextem tohoto. Existuje nějaký smysl, že je to ohnisko toho konfliktu, ke kterému by mohlo dojít? Očekáváte, že to vyústí v nějakou otevřenou vojenskou agresi? Nebo je to proxy válka, která se teď vede?

RR: Řeknu naprosto otevřeně a upřímně. Je to jednostranná válka, kterou vedou náhradní síly USA a NATO a Kyjevu, který, jak jsem zmínil, už 302 dní vede válku proti vlastnímu lidu východní Ukrajiny. Tato válka se nejen… víte, v některých případech, jako v Doněcku a Luhansku, možná desítky kilometrů od ruských hranic, v mnoha případech se válka vede přímo na ruských hranicích a přes ruské území. Došlo k incidentům, kdy ukrajinské vládní vojenské síly ostřelovaly cíle uvnitř Ruska, zabily nejméně jednoho ruského civilistu, napadly a zničily ruská kontrolní stanoviště, a to zcela beztrestně.

V dnešních zprávách je, že velitel US Army Europe, Generál Benjamin Hodges, byl před pár týdny v Kyjevě, kde údajně rozdával medaile nejen ukrajinským vládním silám, ale i Pravému sektoru, praporu neofašistické domobrany Azov, uděloval jim medaile. Dnes se nechal slyšet, že USA jsou připraveny dodávat vojenskou výzbroj právě bojujícím silám na východním Donbasu, tedy právě agresorům na východě Ukrajiny.

A to, že Spojené státy a NATO vstoupily do této války jako chladnokrevně bojující tím, že zásobují vojenské síly, že cvičí ukrajinské vládní síly a tak dále, a to, že se zdá, že Rusko nepodniká žádná protiopatření, je pro mě signál, že se děje něco mimořádně nebezpečného, to znamená, dostalo se to do patové situace? A kdyby Rusko dalo najevo, že určité kroky nebude tolerovat, jsem si jistý, že by tato katastrofa nikdy nedosáhla takových rozměrů, jakých dosáhla. Právě to, že Rusko umožnilo USA a NATO jednat právě tak, jak se rozhodly na Ukrajině, vedlo k této krizi v tuto chvíli, která, jak jsem přesvědčen, je nezvratná. A jsem přesvědčen, že stranou, která v tuto chvíli vojensky zasáhne, jsou Spojené státy a NATO, a stane se to v blízké budoucnosti.

JC: Rozhodně. Všechny tyto náznaky směřují tímto směrem. Ale to je zajímavá analýza, protože… tvrdíte, že Rusko má na tom, co se děje, spoluvinu?

RR: Spoluvinu nebo kapitulaci, vyberte si.

JC: Jednou z nejzajímavějších a nejznepokojivějších částí toho všeho je samozřejmě to, co se teď děje ukrajinskému lidu. A vy jste na svých stránkách právě zveřejnil článek: Ukrajinská junta je připravena vyhlásit stanné právo v 302denní válce. Jen další nevyhnutelný příznak eroze jakékoliv myšlenky občanské společnosti na Ukrajině v důsledku této agrese, která je právě teď vedena. Řekněte nám o tom a jak to ovlivní ukrajinský lid.

RR: Vyzývám lidi, aby si přečetli anglicky psané ukrajinské provládní nebo vládní webové stránky jako Interfax, Ukrajina, Ukrinform, UNIAN, Národní rozhlasová společnost Ukrajiny. Nejde o žádné spekulace, ale o to, co režim dělá, o tom mluví zcela otevřeně. UNIAN, jeden z hlavních provládních nevládních mediálních zdrojů opět oznámil, bylo to zmíněno před pár dny, že Porošenko zcela otevřeně prohlásil, že pokud budou pokračovat boje ve východní části země v oblasti Donbasu, je připraven zavést válečný stav v celé zemi, nejenom v postižených oblastech.

V tomto smyslu se vyjádřil už podruhé za posledních zhruba 72 hodin. Stejně tak se před pár dny ve stejném zdroji objevila zmínka, že ukrajinská vláda je připravena registrovat pro vojenské účely, možná povolat všechny ženy ve věku od 20 do 50 let. Takže tu máme stanné právo, všeobecnou brannou povinnost, která staví celou zemi do válečné pohotovosti. A naznačuje to, v rozporu s tvrzením vlády, že provádí takzvanou protiteroristickou operaci na východě, ve skutečnosti jsou zapojeni do plnohodnotné občanské války.

JC: Opravdu velmi znepokojivé, i když ne překvapivé pro lidi, kteří situaci sledují. Takže jaký je tady vlastně herní plán. Ukrajina je cílem, a pravděpodobně z nějakého důvodu, nebyla vybrána náhodně. Čím se tu vlastně zabývá NATO, MMF, EU a další lidé, kteří jsou v tomto konfliktu zainteresováni?

RR: Ti z nás, kteří neustále varují před určitými událostmi nebo vidí objevující se tendence či trendy a snaží se na ně lidi upozornit, často s velmi malou odezvou… Před pěti lety jsem napsal článek, kde jsem psal o iniciativě Východního partnerství Evropské unie. A ta byla zahájena před šesti lety z iniciativy především Švédska a Polska, a Polska více než Švédska, Ministry zahraničí v té době byl bývalý rezident USA a nepochybně americký operativec Radosław Sikorski, ministr zahraničí Polska. Nyní je šéfem jejich parlamentu. Dříve byl ministrem obrany.

Diskutuje se o tom, že se stane hlavou státu, premiérem, ne-li prezidentem, a ministrem zahraničí ve Švédsku byl Carl Bildt, který je notorický rusofob a je velmi neomaleným zastáncem NATO. Nevím, kolik lidí na světě a ve Švédsku si to uvědomuje, ale vypracovali program Východní partnerství, jehož cílem byla ekonomická a vojenská a politická a ideologická integrace těch zbývajících bývalých sovětských republik mimo Střední Asii, samozřejmě s výjimkou Ruska, a to jsou Bělorusko, Moldavsko, Ukrajina, Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie, a plánem bylo odstavit je od bývalých… jak to říct… aliancí, organizací v bývalém sovětském prostoru, jako je Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti, která se podobá vojenskému bloku, jaký existoval v rámci bývalého Sovětského svazu.

Bělorusko a Arménie jsou členy této skupiny a Východní partnerství se na ně zaměřuje. A všech šest zemí s výjimkou Gruzie je od doby bezprostředně po šestidenní válce s Ruskem od srpna 2008 členy Společenství nezávislých států, což je nejbližší ekvivalent Evropské unie, který existuje v rámci bývalého Sovětského svazu.

Psal jsem o tom před pěty lety, protože jsem si myslel, že je průhledně zřejmé, že je to součást plánu, jak odstavit ostatní bývalé sovětské republiky od Ruska, zničit všechny postsovětské formace a naverbovat všechny neruské bývalé sovětské republiky do Evropské unie a do NATO, přinejmenším s výjimkou pěti středoasijských republik, protože ty nejsou v geografické působnosti ani Evropské unie, ani NATO. Ale v nějaké jiné formě přes partnerské programy.

A když jsem před tím varoval, když loni v listopadu vypukla krize na Ukrajině právě proto, že asociační dohoda, v obou případech s velkým D, mezi Evropskou unií a Ukrajinou, pod záštitou Východního partnerství, byla jednoduše odložena vládou Janukovyče, což okamžitě vyvolalo takový ten scénář barevné revoluce, který všichni dobře známe, kdy houfy nebo davy, ať už je nazveme jakkoli, mladých lidí, kteří zdánlivě nemají nic jiného na práci, nemají práci, nechodí do školy, se všemi nejnovějšími telekomunikačními zařízeními, která mají k dispozici, jsou venku na náměstí Majdan a se snaží obnovit aktivity oranžové revoluce z roku 2004.

A jak víme, jedna věc vedla k druhé, před rokem byla svržena mezinárodně uznávaná vláda v násilném povstání, prozatímní vláda stanovená a v podstatě jmenovaná americkým ministerstvem zahraničí se ujala moci. A krátce nato zahájila vojenské operace proti vlastním občanům na východě země… to musíme vědět. Ale musíme vědět, že to byl dlouho plánovaný cíl, vytáhnout Ukrajinu… nemůžu ani říct z ruské sféry vlivu, protože tam nikdy nebyla. Ukrajina nikdy nebyla členem Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Má 1500 mil dlouhé hranice s Ruskem, a nebyla ani členem postsovětského bezpečnostního uspořádání. Byla členem několika iniciativ NATO, včetně stálého vojenského rozmístění v Indickém oceánu a ve Středozemním moři.

JC: Mluvíte ale o vojenských otázkách, neříkáte že Ukrajina nikdy nebyla v ekonomické sféře vlivu Ruska? RR: Velmi málo. Byla členem Společenství nezávislých států, stejně jako 12 bývalých sovětských republik s výjimkou tří pobaltských států. V tom smyslu je to poměrně volná příslušnost, samozřejmě ze Společenství nezávislých států vystoupí. Takže cíl, o kterém jsem se zmínil na začátku popisu Východního partnerství, byl dosažen. Ukrajina byla vytržena z jakýchkoli ekonomických nebo politických organizací, jejichž členem je i Rusko. Toho bylo dosaženo.

Měl bych zmínit opozičního poslance parlamentu na Ukrajině, teď koluje video od Oleha Zhdanova, kde mluvil loni na podzim a říká, že Západ, USA a NATO plánují svrhnout vládu na Ukrajině a vyvolat v zemi občanskou válku. To není divoký odhad. Myslím, že má ucho docela blízko u země. Pochopil, jaký je plán, a přesně to následovalo.

JC: Vykreslil jste velmi živý a přesvědčivý obraz geopolitických machinací a vojenské agrese, která nás dovedla až sem, ale otázka samozřejmě zní, jak se vlastně účinně postavit této militarizaci, této vojenské agresi a podpořit lidi na Ukrajině, aniž bychom podlehli logice, která by říkala, že to, co potřebujeme, je ruská armáda, aby byla antiagresorem, že je třeba podpora samotné válečné mašinérie, která samozřejmě spoléhá na vojenskou opozici, aby se udržovala. Jak se vlastně plodně vložit do toho, abychom tu militarizaci zastavili?

RR: Kéž bych na to měl nějaký šikovný recept. A kdybych ho měl, myslím, že by byl ihned zastaralý. Události jdou tak rychle kupředu, že se zdají být tak nezvratné. Musíme mít na paměti, že nyní máme ve Spojených státech hermeticky uzavřený politický systém, zejména pokud jde o otázky zahraniční politiky. Panuje tam téměř naprostá jednomyslnost v obou komorách amerického Kongresu. 535 zástupců ve Sněmovně lordů a v Dolní sněmovně. Můžete se spolehnout, že budou jednomyslně hlasovat pro podporu jakéhokoli aktu vojenské agrese, zejména proti Rusku.

Viděli jsme, jak Demokratický pokrokový klub hlasoval do jednoho pro nedávný zákon, který byl v podstatě vyhlášení války proti Rusku, aby se to využilo dle potřeby. Desítky let staré a bohužel už nefunkční prostředky jako psát nebo volat svému kongresmanovi můžeme nyní zavrhnout. Doufat, že určití lidé, ať už s dobrými úmysly nebo jinak, včetně mnoha lidí v Kremlu, že ukrajinská krize vytvoří trhlinu mezi USA a jejich evropskými spojenci, se transparentně nenaplnila. A já bych tvrdil, že nikdy nedojde k takovým otevřeným rozkolům, dokud nebude zrušeno NATO. A mohl bych dodat, že lidé, kteří jsou nadšeni nedávnou změnou v řecké vládě, by se mohli podívat na skutečnost, že vláda slíbila věrnost Evropské unii i NATO.

JC: To je velmi pravdivé. A opět nás to ponechává v pozici, kdy nemůžeme udělat téměř nic, kromě toho, že budeme jako zděšení diváci sledovat, jak to pokračuje, což je pochmurný konec konverzace.

RR: Víte, lépe hořkou pravdu než narkotizovat lidi příjemnými bludy. A myslím, že když nic jiného, možná nebudeme schopni inspirovat lidi, aby šli ven a dělali bůhví co právě teď, ale možná budeme schopni velmi vážně vštípit lidem vážnost situace, které právě teď čelíme, nenapadá mě nic vážnějšího. Nechci to vyvolávat, ale určitě vím, že i takoví lidé, kteří nejsou odkázáni na pobuřující a protizápadní rétoriku, jako Michail Gorbačov, nejednou vyvolali strašidlo možnosti jaderné války mezi USA a Ruskem kvůli Ukrajině.

JC: Ricku Rozoffe, děkuji za váš čas a těším se, jak si znovu promluvíme.

RR: Děkuji Jamesi.

Překlad: David Formánek