↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)

Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 5. února 2024

Přepis:

Mileniálové jsou možná poslední generací, která zažila svět v době, kdy byl ještě opravdu krásný. Nemohl jsem na to přestat myslet od chvíle, kdy jsem si uvědomil, že tady se to všechno změnilo, a tohle je video, o kterém budete přemýšlet celý týden. Abyste si tohle uvědomili, dokud neřídíte, chci, abyste zavřeli oči, protože je léto 2006, je to 10 ráno, jste ještě dítě. Ležíte ve své posteli, ve svém pokoji, a nudíte se. Nemáte co dělat, protože v televizi nic dobrého nedávají. Nemáte mobilní telefon a nemůžete používat internet, protože to nesmíte, protože to zahltí telefonní linku.

V celém domě je ticho. Proto je venku slyšet vánek, a tam jsme se všichni seznámili s tím ptákem, kterého jsme tak dobře poznali. A vy jen tak ležíte a přemýšlíte, jestli na vás vaše láska myslí, přemýšlíte, jestli je v mrazáku ještě pizza, přemýšlíte, co budete dneska dělat, a to ticho nepřeruší žádné oznámení na mobilu, to ticho přeruší zvonek u dveří, nebo možná jedna z 30 esemesek, které vám tento měsíc přijdou, protože za víc si v rámci tarifu neplatíte.

Ale váš den přeruší vaše skupina kámošů, která se objeví na kolech, nebo možná mají staršího sourozence, který vás přijel vyzvednout svým autem. Když se objeví vaši kamarádi, v tu chvíli začíná celý den. A všichni jdete ven společně a nemáte mobily, jste jen spolu a mluvíte spolu z očí do očí. Ať už ten den uděláte cokoli, zúží se to na tři možnosti.

Buď půjdete do obchoďáku a nepůjdete nakupovat nebo utrácet peníze… prostě budete někde jinde spolu a nebudete nic kupovat ani utrácet peníze, ledaže byste možná narazili na svou lásku a její skupinu kamarádek, a pak možná utratíte tu trochu peněz, které máte v kapse, abyste šli do kina nebo do restaurace. Ale nejde o film ani o jídlo, jde o lidi, se kterými jste. Možnost číslo dvě je vyrazit k někomu domů, abyste se všichni společně nudili.

Odtud pocházejí nejlepší vzpomínky na celý náš život. To jsou dny a vzpomínky, které vám zůstanou v paměti, které vám udělají radost už jen při vzpomínce na ně, a zůstanou s vámi až do smrti. A jde o to, že se vynořily ze dne, který byl prostě nudný, ale vy jste byli se svými přáteli, a vy si neuvědomujete, jak je to výjimečné, když jste v té chvíli, ale uvědomíte si to, až budete dospělí. Tyhle chvíle jsou nezapomenutelné díky lidem, se kterými jste.

Všimli jste si nějakého vzoru? Protože možnost číslo tři, která bude rezonovat spíš u kluků, ale ta byla jít k někomu domů na LAN párty a prostě všichni společně hrajete videohry. Hrajete ve stejném domě a nejde o to vyhrát, protože tak trochu jde, ale nejde. Je to o lidech, se kterými jste fyzicky. Teď chci, abyste otevřeli oči, protože se přesuneme skoro o dvacet let dopředu a všechno, co jsem právě zmínil, se stále děje, ale všechno to zkazila technologie, pohodlí a vydělávání peněz. Dnes se nikdo nenudí. Každou vteřinu našeho života se snaží zachytit nějaká společnost.

A tyto korporace to dělají výměnou za to, čemu říkají pohodlí. I když máme filmy na dosah ruky v našich zařízeních, všichni se na ně díváme sami. I když si můžeme objednat jídlo online a přeskočit frontu, všichni jíme sami. Stále můžeme hrát videohry s přáteli. Generace Z a generace Alfa to dělají rády. Všude jsou kouzelníci Fortnite. Všichni tyto videohry milují. Ale jde o to, že se za hraní platí. Všude jsou mikrotransakce. Nekoupíte si hru a neužíváte si ji, dokud nevyjde další. Jsou tu nejrůznější rozšíření, za které musíte platit. To zásadní ale je, že generace Z a Alfa, když hrají se svými přáteli, mají své přátele v uchu. Nejsou hned vedle nich.

Tato generace nikdy nepozná, jaké to je dostat Kilimandžáro a podívat se přes celou místnost na kamaráda, co říká: „Co se právě stalo?!!”. To je u konce. A už se nenudíme. Každou vteřinu našeho dne ovládají přístroje s lidmi, kteří nám říkají, jak máme myslet a co si máme myslet. Právě teď to dělám já vám. Vaše mysl nezahálí, ale konzumuje obsah, který vytvořil někdo jiný.

A to je poslední vrstva na tomhle jakoby zkažení všeho, co bývalo dobré na tom, že jsme měli prostoje. Kapitalismus nás přivedl na místo, kde se nikdo nikdy nenudí, a zboží a služby jsou tak snadno dostupné a tak přizpůsobitelné, že jít do obchoďáku nebo si vybrat film nebo se rozhodnout, co jíst, už není o lidech, se kterými to děláme. Je to o nás. Mohu přeskočit frontu a objednat si přes internet, ale nejím s přáteli. Můžu se dívat na nejnovější seriály na svém zařízení, ale dívám se na ně sám. Děláme dnes stejné věci jako dřív, ale místo toho, aby nás to sbližovalo, nás to, co dnes děláme, izoluje od lidí kolem nás. Rodiny dnes sledují své pořady na vlastních zařízeních v oddělených místnostech.

Mít přátele v roce 2024 neznamená totéž, co to znamenalo v roce 2004. Jsem docela přesvědčen, že lidé nejsou stvořeni k tomu, aby takto fungovali. Zasloužíme si a potřebujeme kontakt tváří v tvář s lidmi, kterým na nás skutečně záleží a s nimiž máme pocit, že patříme do kmene nebo do skupiny. A je mi z toho tak smutno, ale zároveň jsem vděčný, že patřím ke generaci, která byla doslova poslední generací, která zažila svět, kde se to ještě docela často dělo.

Asi o tom hodně přemýšlím tento týden, kdy každá reklama na mém telefonu byla na to nové zařízení od Applu, které si nasadíte na hlavu a vaše děti už vás nebudou poznávat jako mámu nebo tátu, ale jen jako takovou napůl mašinu, napůl člověka. Vím, že skrz to vidíte přímo na toho malého člověka, který vás žádá o jídlo, o sendvič s burákovým máslem a marmeládou, ale nevidí vás.

Možná ho vidíte, ale jako druh se od sebe vzdalujeme… a čím víc se vzdalujeme, tím víc toužíme po těch jednodušších časech, kdy jsme neměli všechny ty rušivé vlivy a měli jsme jen jeden druhého. Pokud jste mileniál a máte pocit, že svět ztratil svou nevinnost. Možná se to stává každé generaci, anebo je to vlastně zlomový bod, kdy lidstvo přestává být tím, čím bývalo. Dejte mi v komentářích vědět, kde si myslíte, že jsme.

Překlad: David Formánek