↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Sledujte také na: NášTub / Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 27. července 2023

Přepis:

Jmenuji se Chloe Coleová a procházím detranzicí. Jinak by se to dalo vyjádřit asi takto: Dříve jsem věřila, že jsem se narodila ve špatném těle, a dospělí v mém životě, kterým jsem důvěřovala, mě v tom utvrzovali. A to mi způsobilo celoživotní, nevratné poškození. Dnes k vám promlouvám jako oběť jednoho z největších lékařských skandálů v dějinách USA. Mluvím k vám v naději, že budete mít odvahu tento skandál ukončit a zajistit, aby další zranitelní teenageři, děti a mladí dospělí neprošli tím, čím jsem prošla já.

Ve 12 letech jsem začala prožívat to, co můj lékařský tým později diagnostikoval jako genderovou dysforii. Byla jsem v rané pubertě a změny, které se děly s mým tělem, mi byly velmi nepříjemné. Zastrašovala mě mužská pozornost. A když jsem řekla rodičům, že se cítím jako chlapec, zpětně vzato jsem tím chtěla říct jen to, že nenávidím pubertu, že chci, aby to nově objevené sexuální napětí zmizelo. K mým bratrům jsem vzhlížela o něco víc než k mým sestrám.

Přiznala jsem se k transgenderu v dopise, který jsem dala na stůl v jídelně. Rodiče byli okamžitě znepokojeni. Měli pocit, že potřebují pomoc od lékařů. Ukázalo se však, že to byla chyba. Celou naši rodinu to okamžitě nasměrovalo na cestu ideologicky motivovaného podvodu a nátlaku. Genderový specialista, ke kterému mě odvedli, rodičům řekl, že je třeba mi okamžitě nasadit léky blokující pubertu. Rodičům položil jednoduchou otázku: Měli byste raději mrtvou dceru, nebo živého transgender syna? Tato volba stačila k tomu, aby moji rodiče polevili v ostražitosti.

A při zpětném pohledu se jim nedivím. V tu chvíli jsme se všichni stali oběťmi takzvané gender potvrzující péče. Rychle mi nasadili blokátory puberty a pak testosteron. Následné návaly horka podobné menopauze mi znemožnily soustředit se na školu. Dodnes mě bolí klouby a divně mi praská v zádech. Ale bylo to mnohem horší, když jsem brala blokátory.

O měsíc později, když mi bylo 13 let, jsem dostala první injekci testosteronu. Způsobilo to trvalé změny v mém těle. Můj hlas bude navždy hlubší, moje čelist ostřejší a můj nos delší, moje struktura kostí trvale maskulinizovaná, můj ohryzek výraznější, moje plodnost neznámá. Někdy se podívám do zrcadla a připadám si jako monstrum.

V 15 jsem podstoupila dvojitou mastektomii, při které mi amputovaný prs testovali na rakovinu. Byla jsem naprosto zdravá. S mým vyvíjejícím se tělem ani s prsy nebylo nic v nepořádku. Kromě toho, že jsem byla nejistá dospívající dívka. Cítila jsem se kvůli tomu trapně. Poté, co mi byla prsa odebrána, byla tkáň spálena. Než jsem byla schopná legálně řídit, nechala jsem si vzít obrovskou část svého budoucího ženství. Nikdy nebudu moci kojit, občas jsem měla problém podívat se na sebe do zrcadla. Dodnes zápasím se sexuální dysfunkcí.

A mám obrovské jizvy po celém hrudníku. A kožní štěpy, které použily z mých bradavek, dodnes prosakují tekutinou. Řekli mi, že byly naroubovány do mužnější polohy. Po operaci se mi zhoršil prospěch ve škole. Všechno, čím jsem prošla, nijak neřešilo základní psychické problémy, které jsem měla. Moji lékaři si mysleli, že všechny mé problémy zmizí, jakmile mě chirurgicky přemění na něco, co jen vzdáleně připomínalo chlapce. Jejich teorie byly mylné.

Léky a operace změnily mé tělo, ale nezměnily a ani nemohly změnit základní skutečnost, že jsem a navždy budu žena. Když moji odborníci poprvé řekli rodičům, že mohou mít mrtvou dceru nebo živého transgenderového syna, neměla jsem sebevražedné sklony. Byla jsem šťastné dítě, které bojovalo, protože bylo jiné. Nicméně v šestnácti letech po operaci jsem začala mít sebevražedné sklony. Nyní se mi daří lépe. Ale moji rodiče málem dostali mrtvou dceru, kterou jim slíbili moji lékaři. Moji lékaři málem vytvořili přesně tu noční můru, které se prý snažili vyhnout.

Jaké poselství tedy chci předat americkým teenagerům a jejich rodinám? Mně nikdo nemusel lhát. Potřebovala jsem soucit. Potřebovala jsem být milována. Potřebovala jsem začít s terapií, která by mi pomohla vyřešit mé problémy, a ne se utvrzovat v bludu, že když se proměním v chlapce, vyřeším své problémy. Musíme přestat říkat dvanáctiletým dětem, že se narodily špatně. Že je správné odmítat své vlastní tělo a cítit se nepříjemně ve své kůži.

Musíme přestat dětem říkat, že puberta je volba. Že si mohou vybrat, jakou pubertou budou procházet, stejně jako si mohou vybrat, jaké oblečení budou nosit nebo jakou hudbu budou poslouchat. Puberta je obřad přechodu do dospělosti, ne nemoc, kterou je třeba zmírnit. Dnes bych měla být doma s rodinou a slavit své 19. narozeniny.

A místo toho se obracím se zoufalou prosbou na své zvolené zástupce. Poučte se z jiných lékařských skandálů, jako je opioidová krize, abyste si uvědomili, že lékaři jsou také lidé a někdy se mýlí. Moje dětství bylo zničeno, spolu s tisícovkami lidí, které znám, kteří prochází detranzicí. Tohle musí přestat. Jen vy sami to můžete zastavit. Už dost dětí se stalo obětí této barbarské pseudovědy. Dovolte mi být vaším posledním varováním. Děkuji.

Překlad: David Formánek