Originál článku publikován ZDE: 27. listopadu 2023
Autor: A Midwestern Doctor
Překlad: David Formánek (jestli se Vám moje tvorba a překlady líbí, budu rád za Vaši podporu zasláním daru na účet zde: 2201583969/2010. Děkuji!)
Příběh v kostce:
-Vzhledem k tomu, kolika lidem jsou podávána (často bezdůvodně), mají hluboký vliv na vědomí celé naší společnosti.
-Tento článek se bude zabývat některými nejčastějšími nežádoucími účinky SSRI (a SNRI), jako je otupělost vůči životu, silná rozrušenost a nevyrovnanost (někdy až do té míry, že se člověk stane prudce psychotickým), ztráta rozumu, ztráta schopnosti mít sex a vznik vrozených vad.
-Naneštěstí jsou běžné nežádoucí účinky SSRI kvůli rozšířenému popírání problémů s jejich léky v psychiatrii často nesprávně interpretovány jako známka toho, že jedinec měl již dříve duševní onemocnění a potřebuje více léku – což pak až příliš často vede ke katastrofickým událostem pro přeléčeného pacienta.
-Stejně jako mnoho jiných stimulačních drog/léků (např. kokain) jsou SSRI vysoce návyková. Z tohoto důvodu pacienti při pokusu o jejich vysazení vážně onemocní (abstinenční příznaky postihují zhruba polovinu uživatelů SSRI) a často je velmi obtížné je vysadit. V tomto článku se budu zabývat přístupy, které k tomu znám, protože pro lidi v této situaci existuje jen velmi málo zdrojů.
Nedávno jsem hovořil o špinavém tajemství antidepresiv typu SSRI – způsobují psychotické násilí, které obvykle vyústí v sebevraždu a někdy v děsivé vraždy (např. masové střelby). Pozoruhodné je, že tento vedlejší účinek byl objeven při jejich klinických zkouškách, farmaceutické společnosti jej zatajily a poté, co agentura FDA obdržela záplavu stížností (39 000 během prvních devíti let), jakmile se první SSRI, Prozac, dostal na trh, jej utajila.
Protože však psychotické násilí je tak výrazným a alarmujícím vedlejším účinkem, motivovalo to mnohé rodiny zemřelých k tomu, aby tyto farmaceutické společnosti zažalovaly a získaly důkaz, že farmaceutický průmysl tuto skutečnost skutečně zatajil, aby ochránil prodej svých lukrativních antidepresiv. Díky tomu (díky procesu odhalování) máme mnohem jasnější představu o tom, co se s SSRI vlastně stalo, než o mnoha jiných strašlivých lécích na trhu.
Toxikologická křivka
V toxikologii se obvykle vyskytují závažné a extrémní reakce mnohem méně často než reakce středně závažné:
Z tohoto důvodu, když se objeví velmi znepokojující a nezaměnitelný nežádoucí účinek (např. vakcíny COVID-19 způsobující náhlá úmrtí u mladých zdravých sportovců), naznačuje to, že vidíte špičku ledovce a mnohem častěji se vyskytují i mnohem méně závažná poškození. Například podle jednoho odhadu bylo z očkovaných osob 18 % poškozeno, 0,93 % postiženo a 0,05-0,1 % zemřelo, podle jiného průzkumu bylo poškozeno 41 % očkovaných osob, z toho 7 % těžce.
Poznámka: protože nelze provést průzkum u někoho, kdo je mrtvý, provedla tato společnost další nejbližší průzkum a zjistila, že 24-28 % lidí zná někoho, kdo podle nich zemřel na následky očkování vakcínou COVID.
V případě SSRI je psychotické násilí, které mohou vyvolat, jen viditelnou špičkou ledovce a existuje mnoho méně závažných, ale přesto strašlivých způsobů, jak deformují vaši mysl.
Například v průzkumu provedeném na Novém Zélandu mezi 1829 pacienty užívajícími antidepresiva uvedlo 62 % z nich sexuální potíže, 60 % se cítilo citově otupělé, 52 % se necítilo jako oni sami, 39 % se méně staralo o druhé, 47 % zažilo agitovanost a 39 % sebevražedné myšlenky.
Poznámka: Mezi další méně časté hlášené nežádoucí účinky (v pořadí podle klesající četnosti) v tomto průzkumu patřily: nespavost, noční můry, „zombie“, skřípání čelistí, pocení, rozmazané vidění, zácpa, poruchy/neklidný spánek, úzkost, bušení srdce, potíže s myšlením, únava/vyčerpání, podivné/živé sny, ztuhlé svaly/klouby, „mozkové výboje“, mánie, nadměrné zívání, záchvaty paniky, ztráta paměti, snížená motivace, noční pocení, snížená chuť k jídlu. Tento výčet odpovídá tomu, co jsem viděl v mnoha podobných hodnoceních (ačkoli často jsou uváděny i další příznaky, jako je pocit rozrušení, třes nebo úzkost, zažívací potíže, bolesti žaludku a průjem).
Nejdůležitější je, že respondenti tohoto průzkumu uváděli, že je předepisující lékaři na mnohé z těchto nežádoucích účinků neupozornili (např. na emoční otupělost nebo jejich interakce s ostatními lidmi). Tolik lidí, které znám, bylo těmito léky vážně ovlivněno a ignorováno lékaři, u kterých vyhledali péči, zejména když řešili jeden z nejnáročnějších aspektů těchto návykových léků – jak se z nich dostat?
Obecné problémy s SSRI
Poznámka: většina problémů popsaných v tomto článku se týká SSRI a SNRI. Pro snadnější čtení se budu zmiňovat pouze o SSRI. Stejně tak se v některých případech „antidepresiva“ někdy vztahují i na jiné třídy léků (např. tricyklika).
Jedním z méně známých faktů o farmaceutickém průmyslu je, že na marketing léků se vynakládá více peněz než na jejich vývoj (to platilo i v době COVIDu, kdy průmysl získal prakticky monopol, protože vláda potlačila každý nepatentovaný lék).
Naopak často můžete pozorovat, jak průmysl vymýšlí důmyslné způsoby, jak docílit toho, aby se zbytečný (nebo ještě horší) lék zdál být hoden prodeje celé Americe. Domnívám se, že k tomu dochází proto, že klinické zkoušky stojí mnoho peněz a společnost potřebuje zaručit návratnost této investice. Je to také proto, že regulační orgány pro léčiva (které často berou peníze od farmaceutického průmyslu) je za toto chování nikdy nepoženou k odpovědnosti.
Poznámka: řada informátorů vypověděla, že studie pro vakcíny COVID-19 byly prováděny podvodným způsobem, který záměrně nadhodnocoval účinnost vakcín a zatajoval ty, kteří jimi byli vážně poškozeni. Navzdory tomu (dokonce i poté, co obdrželi formální stížnost od výzkumného pracovníka z jednoho zkušebního pracoviště společnosti Pfizer) FDA odmítla cokoli podniknout.
Jelikož je pojem „deprese“ tak subjektivní, je ještě snazší hrát si s jeho výzkumem, a tak když se pečlivě zkoumají „úspěšné“ studie antidepresiv, stále znovu a znovu se ukazuje, že ve skutečnosti přinesly příjemcům jen minimální prospěch, ale mnoha testovaným subjektům vážně ublížily (v podstatě přesně to, co se stalo s vakcínami COVID-19 a jejich předchůdci, katastrofálními vakcínami proti HPV).
Naštěstí existuje několik ukazatelů, které nelze zakrýt. Jednou z nejznámějších je celková úmrtnost (kolik lidí celkem na léku a bez něj zemřelo), protože úmrtí nemůžete překlasifikovat, a podle této metriky například „život zachraňující“ vakcíny COVID nesplnily svůj slib. Dalším ukazatelem je, kolik pacientů se dobrovolně rozhodlo pokračovat v užívání léku:
-Přehled 29 publikovaných a 11 nepublikovaných klinických studií, které obsahovaly 3704 pacientů, kteří dostávali Paxil, a 2687 pacientů, kteří dostávali placebo, ukázal, že stejný podíl pacientů v obou skupinách předčasně ukončil studii (což naznačuje, že přínosy Paxilu nepřevážily jeho vedlejší účinky) a že ve srovnání s placebem 77 % pacientů více přestalo užívat lék kvůli vedlejším účinkům a 155 % pacientů více přestalo užívat lék kvůli sebevražedným sklonům.
-Studie na 7525 pacientech zjistila, že 56 % z nich se rozhodlo přestat užívat SSRI do 4 měsíců od jeho předepsání.
-Mezinárodní průzkum mezi 3516 osobami ze 14 skupin na obranu pacientů zjistil, že 44 % z nich trvale přestalo užívat psychiatrický lék kvůli jeho vedlejším účinkům.
-Průzkum mezi 500 pacienty zjistil, že 81,5 % z nich si není jisto, zda jsou jejich antidepresiva nezbytná.
Jinak řečeno, pokud se pacienti cítí hůře při užívání léku, který užívají, aby se „cítili dobře“, a pak se bez něj obejdete, znamená to, že studie, které hlásaly, že se pacienti díky těmto lékům cítí lépe, byly podvodem.
Bohužel, protože v psychiatrických lécích je tolik peněz (protože tyto pilulky můžete prodávat neomezeně velké části populace, které můžete dát „diagnózu“), existuje zájem neodhalit tyto vedlejší účinky nebo poskytnout zdroje pro ty, kteří jimi trpí (protože by to fakticky znamenalo přiznání, že tyto vedlejší účinky existují). To se pak stává obzvláště problematickým, když se u pacienta vyvine závažná akutní reakce (např. psychóza, která se může změnit v násilnou), trvale oslabující chronická reakce nebo těžké abstinenční příznaky, když se snaží přestat užívat tyto vysoce návykové léky.
Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet: 2201583969/2010. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)
Když si lidé přečtou příběhy jiných lidí, uvědomí si, že nejsou jediní, kdo se s tímto problémem potýká. Na webu [SurvivingAntidepressants.org] je 6 000 relativně úplných kazuistik. Člověk si uvědomí, že je to všechno stejný příběh. Je to jeden příběh. A každý člověk, který to zažije, je tak překvapený, že se to stalo právě jemu – lidé procházejí obdobím absolutní nedůvěry. Uvědomí si, že důvěřovali svým lékařům, že mají určité znalosti, a jejich lékaři tyto znalosti ve skutečnosti nemají.
A víte, je to srdcervoucí. Prošla jsem si tím a měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět. Nebyla tu žádná záchranná zdravotní síť. Takže sociologický fenomén existuje a zatím nepronikl do medicíny [přesně to se také stalo s vakcínami COVID-19]. Medicína má své vlastní způsoby shromažďování informací a v psychiatrii se z nějakého důvodu stále ptají jeden druhého, jaká je pravda, místo aby se ptali svých pacientů. Hlas pacienta není v psychiatrii vůbec příliš uznáván.
Poznámka: Surviving Antidepressants je populární webová stránka (s 500 000 zobrazeními měsíčně a 14 000 uživateli ze všech možných demografických skupin), kterou byl její zakladatel nucen vytvořit, protože neexistovaly žádné zdroje pro ty, kteří měli komplikace s SSRI. Ve výše uvedeném rozhovoru upozorňuje na další častý problém, se kterým se oběti SSRI potýkají. Vzhledem k tomu, že vůči duševním chorobám existuje velké stigma, když se „psychiatrický pacient“ svěří se svou reakcí na lék, je často bagatelizována a přisuzována jeho existující duševní chorobě, nikoli léku, a „léčí se“ podáváním většího množství léku – což má často katastrofální následky (např. to je častý příběh masových střelců).
Násilné chování
Když byl Prozac v polovině 80. let poprvé uveden na trh, farmaceutický průmysl ještě nepřesvědčil svět, že všichni trpí depresemi a potřebují antidepresiva. Místo toho (vzhledem k tomu, že SSRI fungují podobně jako stimulant kokain) byl Prozac zpočátku prodáván jako „prostředek na zlepšení nálady“.
Podobně v roce 1985, když bezpečnostní revizní komise FDA zkoumala žádost společnosti Eli Lily o Prozac, zjistila, že společnost Lily „selhala“ v hlášení psychotických epizod u lidí užívajících tento lék a že nežádoucí účinky Prozacu se podobají účinkům stimulačních léků. Varování na etiketách SSRI, jako je úzkost, agitovanost, záchvaty paniky, nespavost, podrážděnost, nepřátelství, agresivita, impulzivita, akatizie, hypománie a mánie, zase odpovídají účinkům běžně pozorovaným u stimulačních pouličních drog, jako je kokain a metamfetamin.
Poznámka: v již zmíněném průzkumu mezi 3 516 lidmi, který zjistil, že 44 % lidí přestalo užívat psychotropní léky kvůli vedlejším účinkům, čtvrtina z nich uvedla, že to bylo kvůli agitovanosti, kterou trpěli.
V předchozím článku jsem zveřejnil řadu studií, které ukazují, že výrobci věděli, že toto násilné chování (např. sebevražda) je běžným vedlejším účinkem SSRI, který byl veřejnosti záměrně zatajován. Protože častým argumentem používaným k vyvrácení tohoto tvrzení je tvrzení, že toto chování bylo ve skutečnosti způsobeno již existující duševní poruchou, rád bych uvedl tři studie, které tuto představu vyvracejí:
-Přehled Cochrane hodnotil 150 studií, v nichž byly zdravým dobrovolníkům podávány SSRI, a zjistil, že přibližně třetina z nich záměrně neuváděla vedlejší účinky SSRI a přibližně polovina studií nebyla nikdy zveřejněna (pravděpodobně proto, aby se skryly údaje, které se jich týkají). Nakonec bylo 14 ze 150 studií způsobilých pro metaanalýzu (protože v nich bylo dostatek informací, aby vědci věděli, co se skutečně stalo) a v těchto 14 studiích bylo zjištěno, že SSRI zdvojnásobují riziko sebevraždy.
-V roce 2000 zveřejnil David Healy studii, kterou provedl s 20 zdravými dobrovolníky – všichni bez anamnézy deprese nebo jiného duševního onemocnění – a k jeho velkému překvapení dva z nich (10 %) začali po podání Zoloftu mít sebevražedné sklony. Jedna z nich byla na cestě ze dveří, aby se zabila před vlakem nebo autem, když ji zachránil telefonát. Obě dobrovolnice zůstaly narušené i po několika měsících a vážně pochybovaly o stabilitě své osobnosti.
-Eli Lilly v roce 1978 prokázal, že kočky, které byly po léta přátelské, začaly při užívání Prozacu vrčet a syčet a staly se výrazně nepřátelskými. Po vysazení Prozacu se kočky do týdne nebo dvou vrátily ke svému obvyklému přátelskému chování.
Poznámka: FDA vyslovila hypotézu, že SSRI mohou u některých lidí snižovat násilí, ale u jiných způsobovat jeho nárůst (což, jak se domnívám, souvisí s již existujícími genetickými polymorfismy – hypometylátoři totiž na SSRI reagují dobře, zatímco hypermetylátoři se na nich mohou stát násilnými). Stejně tak přehled 84 studií na zvířatech ukázal, že nejčastěji bylo pozorováno snížení agresivity při léčbě SSRI, ale někdy se zvířata naopak stala agresivnějšími.
Pro ilustraci, jak to může vypadat, se s vámi podělím o to, co prožívali čtyři různí pacienti předtím, než zabili sebe nebo jiné:
O měsíc později se u Torana objevil závažný soubor nežádoucích účinků, včetně sebevražedného chování, sebepoškozování, agrese, nepřátelství, halucinací, nesoustředěnosti a zhoršeného fungování. Příznaky byly tak závažné, že zanechal studia. Reakcí jeho psychiatra bylo zvýšení dávky, což nežádoucí reakce ještě zhoršilo.
O šest dní později Jake poprvé zareagoval. V polovině zkoušky odešel a ten večer asi 2-3 hodiny plakal a říkal: „Nevíte, jaké to je v mé hlavě.“ A pak se rozplakal. Jeho rodiče si mysleli, že je to ze stresu ze zkoušek. Nikdy je nenapadlo, že by to s člověkem mohl udělat lék.
Poslední dva dny byla úplná zombie, musím říct. Byla jen rozrušená, skákala při každém zvuku a nedávala smysl. Měla jsem o ni velké obavy. Byli jsme si s Cecily velmi blízcí. Prostě jsem ji hluboce milovala.
Krátce před svou smrtí se Woody vrátil domů s pláčem po celodenní jízdě autem. Seděl v poloze plodu na podlaze v kuchyni a silně se potil, ruce si tiskl kolem hlavy a říkal: „Pomozte mi. Pomozte mi. Nevím, co se to se mnou děje. Přicházím o rozum. Je to, jako by se moje hlava nacházela mimo mé tělo a dívala se dovnitř.“
I když jsou tyto případy extrémní, znám řadu lidí, u nichž se výše uvedené projevy vyskytly v méně extrémní podobě (např. nikdy nespáchali násilný čin). Každý z nich se mi svěřil s tím, jak děsivé pro ně bylo, že postupně přicházeli o rozum nebo že jejich mozek po SSRI prostě nikdy nefungoval správně, a já doufám, že tento článek může poskytnout představu o tom, jaké to je, když si tím projdete.
Bipolární porucha
Vzhledem k tomu, že antidepresiva SSRI jsou stimulanty, často vyvolávají mánii a jedním z nejčastějších problémů spojených s jejich užíváním je bipolární porucha (onemocnění, při kterém se střídají depresivní a manické stavy). Pro představu, v roce 1955 byl 1 z 13 000 lidí postižen bipolární poruchou a většina pacientů, kteří se dostavili do nemocnice kvůli manické epizodě, se trvale uzdravila. Nyní bipolární poruchou trpí každý 20. až 50. člověk a 83 % z nich má závažné postižení v některém aspektu života.
Významné množství údajů spojuje bipolární poruchu se SSRI. Například:
-Vědci z Yale prošli záznamy 87 290 pacientů, u nichž byla v letech 1997-2001 diagnostikována deprese nebo úzkost, a zjistili, že pacienti léčení antidepresivy přecházejí na bipolární poruchu v míře 7,7 % ročně (třikrát vyšší než u těch, kteří lékům vystaveni nebyli), což v konečném důsledku vede k tomu, že 20 až 40 pacientů s depresí se stává bipolárními.
-Průzkum zjistil, že u 60 % pacientů s bipolární poruchou se onemocnění rozvinulo až poté, co dostávali SSRI na depresi.
-Peter Breggin uvedl, že ze 184 pacientů v nemocnici, kteří začali užívat Prozac, Zoloft nebo Paxil, se u 11 rozvinula mánie a u 8 se objevila psychóza, a v Yale se z 533 po sobě jdoucích hospitalizací 8 % týkalo mánie nebo psychózy způsobené antidepresivy a dva pacienti slyšeli hlasy, které jim přikazovaly, aby se zabili.
Poznámka: psychiatři tento problém obcházejí tvrzením, že SSRI „demaskují“ latentní bipolární poruchu, kterou pacient vždy měl – i když by se pravděpodobně nikdy „neodmaskovala“, kdyby SSRI vůbec neužíval.
Stejně tak se od nástupu masové psychiatrické medikace změnil charakter bipolární poruchy, která je mnohem hůře léčitelná, vyznačuje se mnohem rychlejším střídáním depresivních a manických stavů a mnohem častěji vede k závažným komplikacím, jako je pozdější demence. Bohužel, když přední odborníci na bipolární poruchu prezentovali tyto poznatky na výroční konferenci Americké psychiatrické asociace a nabádali k opatrnosti při nadměrném podávání SSRI, setkali se s bučením stále rozčilenějšího publika.
Poznámka: je možné tvrdit, že mnohé z katastrofálních komplikací bipolární poruchy jsou důsledkem vysoce toxických antipsychotik, kterými se tato porucha „léčí“, zejména proto, že tytéž léky se často podávají pacientům se schizofrenií, která se vyznačuje podobnými dlouhodobými komplikacemi (které se v zemích, kde se tyto léky nepoužívají, vyskytují jen zřídka). Lékaři jsou bohužel místo toho obvykle naučeni vnímat závažné dlouhodobé následky spojené s těmito poruchami jako ospravedlnění toho, proč je rozhodující tyto poruchy „léčit“, místo aby přehodnotili užívání léků u svých pacientů (což je často skutečnou příčinou těchto následků).
Sexuální dysfunkce
Jedním z vedlejších účinků, který podle mého názoru nejlépe ilustruje skutečný poměr rizika a odměny za užívání SSRI, je sexuální dysfunkce – protože nemožnost mít sex s velkou pravděpodobností způsobuje depresi (a jak se podělil Gøtzsche, v některých případech i sebevraždu), což často zcela znehodnocuje odůvodnění užívání SSRI, aby se člověk „cítil opět šťastný“.
Například španělská studie pěti nejčastěji předepisovaných SSRI zjistila, že tyto léky způsobují poruchy sexuálního života v průměru u 59 % z 1022 pacientů (kteří měli před zahájením léčby normální sexuální život) a 40 % z 1022 pacientů považovalo tyto poruchy za nepřijatelné. Když se Peter Gøtzsche podíval na jednotlivé z těchto vedlejších účinků, zjistil:
-57 % pociťovalo snížené libido
-57 % pociťovalo opožděný orgasmus nebo ejakulaci
-46 % nepociťovalo žádný orgasmus nebo ejakulaci
-31 % pociťovalo erektilní dysfunkci nebo sníženou vaginální lubrikaci.
Poznámka: podobné výsledky byly získány i v jiných studiích a znám řadu pacientů a pacientek, kteří pociťovali sexuální dysfunkce ještě dlouho po ukončení užívání SSRI.
Na tomto nežádoucím účinku mě nejvíce udivuje, že zatímco psychiatři mají tendenci ho bagatelizovat nebo ignorovat, současně prodávají SSRI k léčbě předčasné ejakulace – což je další příklad toho, že se farmaceutický průmysl snaží „mít svůj koláč a zároveň ho sníst” (zejména vzhledem k tomu, že mnoho výrobců SSRI prodává také léky na erektilní dysfunkci).
Poznámka: jedním z důvodů, proč je tento nežádoucí účinek nedostatečně rozpoznán, je skutečnost, že rozpačití pacienti jej často neohlásí, pokud se jich na něj nikdo výslovně nezeptá (např. ve španělské studii sice 59 % uživatelů SSRI uvedlo sexuální dysfunkci, ale bez vyzvání tak učinilo pouze 20 % – což je nepravděpodobné, že by se tak stalo při zkoušení léku, jehož cílem je dostat lék na trh).
Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet: 2201583969/2010. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)
Emocionální anestezie
V době, kdy se SSRI začaly schvalovat, jsem ještě nezačal podrobně studovat regulační proces, takže jsem si jejich problémů všiml, až když jsem je začal vídat kolem sebe. V první řadě jsem si všiml, že SSRI dramaticky změnily osobnost těch, kteří je užívali, a často otupily spoustu lidí, kteří předtím měli snahu něco v životě dokázat – a v některých případech jsem bohužel sledoval, jak toto vykolejení pokračuje po celá desetiletí.
Časem jsem začal slýchat příběhy lidí, kteří popisovali, jak bylo jejich prožívání života umrtveno, často způsobem, který se příliš neliší od toho, jak drogy „otupují“ vaši sexualitu. Mezi časté příběhy patřily např:
-Nemáte emocionální reakce na věci, na které byste měli mít reakce. Slyšel jsem například řadu případů, kdy lidé měli nezdravé zaměstnání nebo vztah, navštívili lékaře, aby jim pomohl s depresí, rychle jim nasadil Prozac a pak promarnili deset let života, protože Prozac je zbavil touhy z této situace odejít. Stejně tak jsem slyšel mnoho lidí tvrdit, že jim Prozac vzal radost ze života.
-Ztráta hloubky a bohatství života. Tento komentář skvěle ilustruje tento jev:
![A screenshot of a chat
Description automatically generated](https://substackcdn.com/image/fetch/f_auto,q_auto:good,fl_progressive:steep/https%3A%2F%2Fsubstack-post-media.s3.amazonaws.com%2Fpublic%2Fimages%2Fa806790e-4a80-471b-9da4-928d2672c630_1578x850.png" \t "_blank)
Překlad obrázku: „Pocit deprese je samozřejmě bolestivý a je třeba ho řešit, ale ještě horší je „antidepresivní deprese“. Je to, jako by se vaše myšlenky olezly a podivně se ploužily. Co se týče odpojení, lze ho kromě toho, co zmínili ostatní, prožívat několika způsoby:
a) barvy ve světě jsou méně živé, méně syté. Je to podobné, jako když vidíte digitální obraz, který byl mírně vybledlý, ale zároveň jsou hrany ostřejší.
b) svět se stává sušším. Je to, jako by mezi vámi a všemi ostatními byla dříve vlhkost – teplá, radostná tekutina, ale na lécích se ředí a přestává vyživovat.”
V psychiatrii se tato zkušenost (např. to, že vám věci nepřipadají tak příjemné jako dříve) nazývá „emoční otupení“, ačkoli já i jiní se domníváme, že přesnější je „emoční anestezie“. V závislosti na studii (např. výše zmíněné) se s tímto vedlejším účinkem setkává 40-60 % těch, kteří užívají SSRI, a někdy je racionalizován jako nutný kompromis za odstranění emoční bolesti spojené s depresí.
Podle mého názoru je jedním z největších problémů naší společnosti přesvědčení, které nám vnucují média, že bychom nikdy neměli cítit negativní emoce. Ve skutečnosti jsou kritickou součástí lidské zkušenosti a často jsou nezbytné pro náš růst a určení správného směru našeho života.
Vrozené vady
Jakmile je lék schválen, farmaceutické společnosti se vždy snaží rozšířit jeho trh (např. proto se poté, co dospělí přestali chtít původní vakcínu COVID-19, všichni přeorientovali na povinné očkování dětí – přestože děti mají téměř nulovou pravděpodobnost úmrtí na COVID-19). Podobně se průmysl snažil vnutit SSRI zranitelným skupinám (např. dětem v pěstounské péči, „problémovým“ studentům, vězňům nebo podmíněně propuštěným, těhotným matkám a starším lidem) a každá skupina si z těchto praktik odnesla závažné následky.
Tlačení SSRI těhotným ženám je zdůvodňováno tím, že ženy často trpí depresemi během těhotenství nebo po něm (což je často způsobeno nadměrnou hladinou mědi – což je něco, co lze poměrně snadno léčit přirozenou cestou). Bohužel existuje celá řada důvodů, proč SSRI nejsou v těhotenství bezpečná. Patří mezi ně např:
-SSRI zvyšují riziko předčasných porodů, přičemž největší riziko (dvojnásobné) nastává, pokud je SSRI užíváno během třetího trimestru.
-SSRI významně zvyšují riziko defektů septa (k jejichž odstranění je často nutná operace srdce). Například studie provedená v Dánsku na 500 000 kojencích zjistila, že matky užívající v těhotenství jedno SSRI způsobily, že pravděpodobnost defektu septa u jejich dítěte vzrostla z 0,5 % na 0,9 % a užívání dvou a více SSRI ji zvýšilo na 2,1 %. Navíc, zatímco v průměru užívání SSRI zdvojnásobilo riziko vrozené vady, zvýšené riziko se pohybovalo od 34 % do 225 % v závislosti na SSRI.
Poznámka: Populární lék na hubnutí Fen-Phen, který fungoval na základě zvýšení hladiny serotoninu v těle, byl stažen z trhu poté, co způsobil mnoho případů smrtelných vad srdečních chlopní a plicní hypertenze (spolu s tím, že u 30 % příjemců se vyvinul abnormální echokardiogram).
-SSRI významně zvyšují riziko přetrvávající plicní hypertenze u novorozence. Jedna studie na 1173 dětech zjistila, že SSRI zvyšují její riziko 6,1krát, jiná 4,29krát a další 2,5krát. Vzhledem k tomu, že toto onemocnění postihuje 1-2 z 1000 porodů a často je smrtelné, toto „malé“ riziko se poměrně rychle sčítá (nicméně to nestačilo k tomu, aby FDA přehodnotila své zastávání těchto léků pro těhotné ženy).
Poznámka: mezi další komplikace novorozenců spojené s užíváním SSRI patří podrážděnost, třes, hypertonie a potíže se spánkem nebo kojením.
Bohužel i po narození SSRI nadále ovlivňují vývoj dítěte. Například v příbalovém letáku přípravku Prozac se uvádí, že již po 19 týdnech léčby děti ztratily 1,1 cm (0,43 palce) a 1,1 kg na váze (2,43 kg) ve srovnání s dětmi léčenými placebem.
Stejně tak mnozí členové komunity, kteří přežili užívání antidepresiv, pozorovali velké množství chronických zdravotních problémů (např. gastrointestinálních, endokrinních nebo autoimunitních), které zřejmě následují po dlouhodobém užívání SSRI a po vysazení léků se často pomalu zlepšují. Bohužel údaje v této oblasti jsou mnohem omezenější (protože existuje minimální motivace k jejímu studiu).
Abstinenční příznaky
Jedním z nejnepříjemnějších problémů s SSRI je, že je často velmi obtížné přestat je užívat, a často může fyziologická závislost, kterou vytvářejí, začít po velmi krátkém užívání SSRI (např. měsíc).
Je smutné, že když pacienti trpí abstinenčními příznaky SSRI, lékaři je obvykle interpretují jako relaps a známku toho, že vysazený lék „fungoval“ (a proto je třeba jej znovu nasadit), nebo rozpoznají, že se ve skutečnosti jedná o abstinenční příznaky, ale umí je „léčit“ pouze tím, že návykový lék znovu nasadí.
Poznámka: je to do jisté míry analogické s vakcínami COVID-19, protože „imunita„, kterou poskytují, rychle slábne (v průběhu několika měsíců) a v tomto okamžiku je pravděpodobnost onemocnění COVIDu vyšší, než kdyby člověk nebyl očkován nikdy (zejména po vícenásobném očkování). To byl zase důvod, proč mnohé zdravotnické orgány doporučovaly další a další přeočkování, i když to nevyhnutelně nemohlo vést k dobrému výsledku, což nejlépe ilustruje tolik očkovaných lidí, kteří stále dostávají COVID, ale jsou jaksi vděční, že byli očkováni, protože je vakcína „ochránila před tím, aby to bylo horší“.
Když dojde k abstinenčním příznakům, může to často vyvolat psychotické násilí, a co je ještě smutnější, tytéž změny mohou být vyvolány pouhou změnou dávky SSRI (jejím zvýšením nebo snížením) nebo přechodem na jiné SSRI (což je bohužel častý příběh mnoha vražd nebo sebevražd na SSRI).
Stejně tak se objevují méně závažné (a často kolísavé) příznaky, jako jsou:
- Pocit elektrického šoku v rukou, nohou nebo v hlavě (tyto hrozné věci se běžně označují jako „mozkový šok“ a staly se mnoha lidem, které znám).
- Závratě (mírné až silné)
- Zrakové problémy
- Velké množství citlivostí (např. na světlo, teplo, doplněk stravy nebo jídlo).
- Úzkost, která přichází a odchází, někdy v intenzivních „návalech“
- Obtížné usínání a živé nebo děsivé sny
- Slabá nálada, pocit neschopnosti zajímat se o věci nebo se z nich radovat
- Pocit, že je vám fyzicky špatně
- Rychle se měnící nálady (např. spontánní záchvaty pláče, záchvaty čiré hrůzy nebo náhlé propady do nebývalých bezobsažných černých děr čirého strachu).
- Vztek, nespavost, únava, ztráta koordinace a bolest hlavy
- Pocit, že věci nejsou skutečné („derealizace“), nebo pocit, že máte „v hlavě vatu“
- Potíže se soustředěním
- Sebevražedné myšlenky
- Mdloby nebo zažívací potíže
- Pocit vnitřního neklidu a neschopnost zůstat v klidu (tento stav se nazývá akatizie a často předchází psychotickému násilí SSRI).
- Zničující bolesti svalů nebo křeče.
Tyto reakce jsou navíc velmi časté. Nedávná metaanalýza zjistila, že u 56 % pacientů, kteří přestanou užívat SSRI, dochází k abstinenčním příznakům, že u 46 % pacientů, kteří přestanou užívat SSRI, dochází k závažným abstinenčním příznakům a že tyto abstinenční příznaky trvají týdny až měsíce. Navíc je v komunitě léčitelů SSRI dobře známo, že riziko abstinenčních příhod se velmi liší v závislosti na léku (Paxil je tím nechvalně proslulý, Cymbalta je také častým pachatelem).
Poznámka: průzkum z roku 1996, který se uskutečnil mezi 2003 náhodně vybranými lidmi v Anglii, zjistil, že 78 % z nich považuje SSRI za návykové.
Průmysl si je toho dobře vědom, a to až do té míry, že často záměrně vyřazuje „placebo“ subjekty ve studiích SSRI (ukončením jejich stávajícího předpisu), aby mohla skupina s lékem vypadat „lépe“ než pacienti s „placebem“.
Poznámka: je to podobné jako u vakcíny Gardasil proti HPV, kdy se společnost Merck rozhodla, že „zakryje“ mimořádně vysoký výskyt nežádoucích účinků (např. autoimunitních) tak, že „placebo“ skupina dostávala vysoce toxické adjuvans, které se rovněž používá ve vakcíně Gardasil. V důsledku toho se v obou skupinách vyskytla podobná míra poškození, ale žádný regulační orgán se nikdy nezeptal, proč byla základní míra poškození na začátku tak vysoká.
Ukončení užívání SSRI
Pro zhruba 50 % lidí, u kterých se objeví abstinenční příznaky SSRI, je jednou z nejnáročnějších věcí to, jak neuvěřitelně pomalu je musí přestat užívat. Hlavním důvodem je nelineární vztah mezi dávkou SSRI a jeho vazbou na mozek (např. jeho striatum).
Poznámka: výše uvedené grafy pocházejí z této studie. Další najdete v tomto příspěvku.
Výše uvedený graf v podstatě znamená, že:
-Chcete-li snížit dávku SSRI, musíte se také přizpůsobit této křivce, což vyžaduje postupné snižování dávky (běžně se doporučuje jednou měsíčně snížit dávku za poslední měsíc o 10 %).
-Tento proces tedy často trvá dlouho (např. lidé často přestávají na 2,5 % původní dávky, což vyžaduje pětatřicetkrát snížit dávku o 10 %)
.
Poznámka: v nejlepším případě zjistí, že antidepresiva lze vysadit za 6 měsíců. Obvykle to trvá roky.
-SSRI jsou podávány v mnohem vyšších dávkách, než je vhodné (proto jsou extrémně návykové).
Poznámka: nesprávné dávkování je ve standardizované medicíně mimořádně častým problémem a bylo o něm dále pojednáno zde.
-Protože lidé snesou nanejvýš vysazení jednoho SSRI (nebo antipsychotika) najednou, stává se proces vysazení mnohem náročnějším, pokud pacienti užívají více léků (což je v psychiatrii bohužel velmi časté).
Poznámka: Paxil je obzvláště obtížné vysadit, protože inhibuje svůj vlastní metabolismus, takže se snižováním dávky se rychleji metabolizuje a zvyšuje se pravděpodobnost, že budete trpět abstinenčními příznaky. Paxil navíc může vyvolat touhu po alkoholu a snížit odolnost vůči této touze (což se, jak je uvedeno níže, může stát velkým problémem).
Když byly SSRI objeveny, vytvořil průmysl mytologii, že fungují tak, že odstraňují nedostatek serotoninu v mozku. Postupem let se to postupně vyvracelo a odborníci nakonec dospěli k závěru, že místo toho fungují tak, že přepojují mozek (proto vám psychiatři říkají, abyste SSRI brali dál, i když zpočátku nezabírají, protože chtějí několik týdnů na to, aby se toto „prospěšné“ přepojení uskutečnilo).
Chcete-li tedy „vyléčit“ závislost na SSRI, musíte nechat mozek, aby se vrátil do normálního stavu, a dokud se tak nestane, bude se mozek chovat abnormálně (např. jeho schopnost zdravě se přizpůsobovat vnějším stresorům je dramaticky snížena). Protože se často jedná o velmi pomalý proces tam a zpět, cesta, kterou pacienti procházejí, často vypadá nějak takto: Mozek se snaží přepojit:
Poznámka: ačkoli se nejedná o SSRI, notoricky známý preventivní přípravek proti malárii melfochinin (Lariam) má mnoho podobných vedlejších účinků jako SSRI, vyžaduje podobný doplňkový protokol k léčbě (např. žádný alkohol) a způsobuje podobné nárůsty a poklesy během procesu zotavení. Vzhledem k tomu, že účinky meflochinu nejsou způsobeny abstinenčními příznaky (protože jsou vyvolány užíváním léku, zhoršují se s každou další dávkou a přetrvávají ještě dlouho poté, co jste lék vysadili), mám podezření, že jsou spíše způsobeny tím, že je silně fluorován. Podobně se mnozí domnívají, že vedlejší účinky SSRI jsou částečně způsobeny jejich četnými fluorovými skupinami (které jsou na mnoha, ale ne na všech SSRI). Mimo jiné jsme zjistili, že fluorované léky mají tendenci ovlivňovat centrální nervový systém a jsou pro tělo mnohem hůře vyloučitelné (což souvisí s tím, jak fluorované sloučeniny přetrvávají v životním prostředí).
Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet: 2201583969/2010. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)
Ve svých předchozích článcích o SSRI jsem proto uvedl, že pokud máte v plánu SSRI vysadit, musíte si najít psychiatra, který vám s tím pomůže. Bohužel, protože mám více přátel, kteří to dělají, neuvědomil jsem si tehdy, jak obtížné je někoho takového najít. Např:
-Mnozí členové serveru survivingantidepressants.org nejprve neúspěšně hledali pomoc u poskytovatelů primární péče a na pohotovosti, poté navštívili několik psychiatrů, elitních klinik a specialistů, jako jsou neurologové a endokrinologové, aniž by našli někoho, kdo by jim mohl pomoci.
-Ačkoli všichni v této komunitě chtějí, aby jim byli doporučováni znalí lékaři, nikdo v této komunitě je nenašel.
Z tohoto důvodu jsem se rozhodl toto téma rozsáhle rozebrat a porovnat, co přeživší komunita antidepresiv, moji kolegové a já jsme v tomto směru zjistili, zejména proto, že některé přístupy mých kolegů mohou výrazně zkrátit dobu potřebnou k zotavení z těchto léků.
Poznámka: články z webu Surviving Antidepressants , které navrhl sdílet čtenář (a které jsou shrnuty níže), si můžete přečíst zde, zde, zde, zde, zde, zde a zde.
Zvláště zajímavé mi připadá, jak se mnohé z těchto přístupů překrývají s tím, co je často třeba udělat pro vyléčení poškození způsobeného vakcínou COVID-19 – což zase vypovídá o tom, jak špatně je náš konvenční lékařský systém vybaven pro řešení složitých neurologických onemocnění. Následují naše poznatky o řešení této složité a náročné nemoci.
