Brian Rose: Proč ignorujeme životní prostředí?

Dandapani: Protože lidé jsou sobečtí. Nemají vizi, aby viděli dál než za sebe, a do budoucnosti. Briane, položím ti řadu otázek. Některé odpovědi jsou nejspíše zřejmé, ale prosím odpověz.

Brian Rose: Pokud dostanu více mnišských bodů.

Dandapani: Dostaneš jich dost, jsi na tom dobře. Teď jsi myslím na 55. Na konci je můžeš zpeněžit.

Brian Rose: Dobrá.

Dandapani: Miluješ svoje děti?

Brian Rose: Ano.

Dandapani: Tvoje děti jednou budou mít svoje vlastní děti, pokud se nestanou mnichy. Budeš milovat svoje vnoučata?

Brian Rose: Ano.

Dandapani: Pokud bys měl to štěstí, vidět svoje pravnoučata, miloval bys je?

Brian Rose: Ano.

Dandapani: Jak moc? Představ si sebe v budoucnosti, jak vidíš svoje malá pravnoučata.

Brian Rose: Viděl jsem, jak se na mě a ostatní vnoučata dívali moji prarodiče. Viděl jsem, jak jim září oči. Jsem si jistý, že bych byl nadšený.

Dandapani: Mluvíme o pravnoučatech…

Brian Rose: Jo, jednou jsem potkal prababičku. To je úplně něco jiného… kdy vidíš něco ještě mladšího a krásnějšího.

Dandapani: Nejspíš bys je miloval víc než svoje vnoučata. Bylo by to úžasné.

Brian Rose: Když to takto řekneš, je to složité…

Dandapani: Ale asi víš, co tím chci říct. Ne že bys je miloval víc než ostatní, ale bylo by úžasné, poznat svoje pravnoučata, že? Je to něco výjimečného.

Další otázka je… A ta není pro tebe, ale obecně… Co děláš, abys vytvořil prostředí, ve kterém budou moct prosperovat tvoje pravnoučata, která tak miluješ? Když se na tohle lidí ptám, nikdo nic neříká. Občas někdo řekne, že něco dělá, ale většina lidí nic nedělá. Pokud budeš tak moc milovat svoje pravnoučata… když jsi mluvil o pravnoučatech, viděl jsem, jak se ti rozzářil obličej. Takové to: Páni, moc rád bych viděl svoje pravnoučata.

Co děláš, abys pomohl vytvořit prostředí, ve kterém mohou žít, kde mají čistou vodu, čistý vzduch, čisté jídlo, a ve kterém mohou prospívat? Pokud budeme… s prominutím… vyjebávat s matkou přírodou, nebudeme mít planetu, na které by naše pravnoučata mohla prospívat a žít. Poukazuje to na sobeckou povahu lidí. Jsme mistři v tom, že žijeme v přítomnosti a myslíme jen na sebe. „Do hajzlu s budoucností a se Zemí.” Lidé říkají, že budoucnost lidstva je ve vesmíru. Že musíme více peněz investovat do kosmických programů a průzkumu vesmíru.

O vesmíru toho vím velmi málo, ale co vím, a lidé mě mohou opravit… ve známé galaxii není jiná planeta stejná jako Země. A vesmír zkoumáme už 40 nebo 50 let. Na této planetě máme oceány, máme džungle, pouště, máme hory, co se dotýkají oblohy, zasněžené hory, máme polární záře, máme duhy, máme déšť… máme vodopády, máme lidi, máme zvířata, hmyz, tvory, máme živočichy žijící v oceánu, které ani nevidíme, protože jsou příliš hluboko. Máme nejkrásnější planetu ve známé galaxii a ničíme si ji, abychom mohli letět na Mars, a prozkoumávat planetu bez kyslíku a se spoustou štěrku. Proč? Jsme hloupí? Máme tady vše, co potřebujeme.

Pokud se nedokážeme postarat o to, co máme tady, jak se máme postarat o to, co najdeme? Máme tady tu nejkrásnější věc na světě a neumíme se o ni starat. Očekáváme, že někde něco najdeme a o to se budeme starat? Je to směšné… v tomto celém světě není nic takového jako Země. Máme velké štěstí, že žijeme na této planetě. Přesto se o ni nestaráme.

Brian Rose: Jak tu konverzaci můžeme změnit? Lidé o tom mluví. Ale stejné množství lidí říká: Ne, ne, jen si to užijme teď, dokud můžeme. Vytěžme ropu nyní… znečistěme svět nyní.

Dandapani: Ano, myslím si, že způsob, jak to zastavit, je povznést lidské vědomí.

Můžeš říct… a zpět k tomu, o čem jsme mluvili. Pokud se lidem snažíš říct o prostředí a říct: Musíme tu vytvořit dobré místo pro vaše vnoučata. Můžeš mluvit o prostředí a o všech problémech, ale podle mě především musíme povznést lidské vědomí, aby lidé přestali myslet jen na sebe, a naučili se, sloužit. Sloužit lidstvu, pomáhat lidem, dávat, mít pozitivní vliv na planetu.

Pokud jsi zaměřený jen na sebe, nevidíš, co je kolem tebe. Nevíš, co ostatní lidé potřebují nebo chtějí. Nevíš, co prostředí potřebuje. Povznesením lidského vědomí dosáhneme toho, že lidé si začnou říkat: Není to jen o mně. Žijí tady i ostatní lidé. Všichni sdílíme tuto planetu a všichni si musíme pomoct, protože sami to nezvládneme.

Jediný způsob, jak můžeš tvořit tyto rozhovory na LondonReal, je díky tvému úžasnému týmu. Sám bys tohle nezvládl.

Brian Rose: Ano, kdysi jsem se o to snažil. Téměř mě to zabilo.

Dandapani: Stejně tak i já mám malý tým, který mi pomáhá. Nemohl bych dělat, co dělám, kdybych neměl tuto podporu. Potřebujeme se navzájem. Musíme pochopit, že veškeré jídlo, které si snadno můžeš koupit v obchodě, prochází řetězcem stovek lidí… od farmáře, řidiče, lidí, co je balí, aby sis mohl jít do obchodu, dát si to jídlo do košíku a jít zpět domů.

Navzájem se potřebujeme a musíme začít přemýšlet… Doporučuji, že jak se ráno vzbudíš, polož si otázku: Jak dnes můžu mít pozitivní vliv na svět? Jak můžu mít pozitivní vliv na život někoho druhého? Udělej to svým každodenním cílem. Jeden z tvých cílů by měl být: Dnes někoho povzbudím. Bude to Joe. Bude to Ruth v mojí kanceláři. Udělám pro ni nebo pro něj něco hezkého. To tě učí, abys přemýšlel o někom jiném, a pak začneš přemýšlet: Co dnes mohu udělat pro prostředí?

Možná nebudu používat tolik vody. Když uvidím na zemi odpadky, vyhodím je. Možná si budu více uvědomovat, co konzumuji. Možná dnes nebudu používat brčka a budu pít ze sklenice. Nebudu znečišťovat svět brčky. Pokud nezačneme přemýšlet o něčem víc, než jenom o sobě, bude to velmi těžká bitva.

Překlad: David Formánek

Sponzoři projektu: Libor Souček (Team4Technology)