↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)

Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 23. října 2024

Přepis:

Vítejte zpět, přátelé. Jsem James Corbett z CorbettReport.com, který k vám přichází ze slunného podnebí západního Japonska v říjnu roku 2024 s epizodou 468 podcastu Corbettova reportu. A nyní oznámení z ministerstva zubních kartáčků. Pokud vás zaujal tento poutavý název, pak mám pro vás připravenou prezentaci. Držte si klobouk. Nejprve mi však dovolte vysvětlit, co je tato prezentace zač a odkud pochází.

Konkrétně se jedná o prezentaci, která bude odvysílána na konferenci Liberty on the Rocks 2024, která se bude konat v Sedoně v Arizoně od 1. do 3. listopadu. Ta se uskuteční již za týden nebo dva. Doufám tedy, že už máte vstupenky na tuto akci, ale pokud ne, můžete je najít online, konkrétně na adrese Sedona.artofliberty.org, kde najdete další informace o této konferenci, kdo na ní bude vystupovat a jak si na ni zakoupit vstupenky. Pokud budete v Sedoně nebo v okolí Arizony, pak si můžete zakoupit vstupenky na samotnou akci a na různé věci kolem této konference. Nebo si také můžete zakoupit virtuální vstupenky, abyste mohli konferenci sledovat v průběhu jejího konání.

A pokud a když si zakoupíte vstupenky na konferenci, můžete použít kupon s kódem CORBETT5, který vám poskytne slevu, a také já z nich dostanu část jako podporu mé práce. Takže bych ocenil, kdybyste tento kupon použili. Když už jsem to řekl, všechny informace si budete moci prohlédnout na stránkách Sedona.artofliberty.org, kde se dozvíte o různých řečnících, kteří na této konferenci vystoupí, včetně mnoha předchozích hostů Corbettova reportu, jako je Larkin Rose, Etienne de la Boétie Squared, Walter Block.

A tématem této konference bude: „Jo, ale kdo by dláždil silnice? Kdo by tuto službu poskytoval? Kdo by tuto věc dělal, kdyby neexistovala vláda?” Takže to byla taková organizační myšlenka a princip různých přednášek, které na této konferenci zazní. Takže když mě Etienne de la Boétie Squared oslovil, abych na této konferenci promluvil, musel jsem bohužel odmítnout osobní vystoupení, protože budu tady v Japonsku, ale rád pošlu tuto videoprezentaci, kterou budou na konferenci vysílat.

A já si říkal, jaký by mohl být můj příspěvek k tomu? Lidé jako Walter Block napsali celé vědecké články o koncepci silnic a o tom, kdo by stavěl silnice, kdyby nebylo vlády, a o dalších podobných tématech. Čím bych k tomu mohl přispět já? Protože jsem to já, rozhodl jsem se vzít celou problematiku, převrátit ji na hlavu a přistoupit k ní z úplně opačné strany. A to bude to, co uvidíte v rámci této prezentace. Nyní oznámení z ministerstva zubních kartáčků, které bude za chvíli dávat smysl. Takže vám tady přehraji celou tuto prezentaci jako takovou, za A, ukázku z konference obecně a za B, jako speciální dárek a pozornost pro mé pravidelné diváky.

Pokud vás tato konference zajímá, podívejte se na jejich stránku. Jako další věc, která vás povzbudí, zatímco budete čekat na samotnou konferenci, Art of Liberty právě umístilo celou konferenci 2023 online ke sledování. Nyní si můžete pustit všechny prezentace z konference 2023 a udělat si tak představu o tom, co vás čeká. Zde je však moje prezentace pro konferenci Liberty on the Rocks 2024. Užijte si ji. A nyní oznámení z ministerstva zubních kartáčků. Přátelé, krajané. Jak dobře víte, jsem Floss Chompers, vládce Ministerstva zubních kartáčků, a přicházím k vám dnes s velkým oznámením a hrozivým varováním. Nejprve oznámení.

Oznámení: S velkou radostnou zvěstí vám přináším radostnou zprávu o stavu letošní výrobní kvóty zubních kartáčků. Nejenže splníme letošní cíl výroby 57 milionů zubních kartáčků, ale tento cíl dokonce překročíme. Ano, přátelé, s nesnesitelnou hrdostí vám oznamuji, že letos nevyrobíme 57 milionů zubních kartáčků, ale 62 milionů zubních kartáčků. Dovolím vám chvíli na zpracování této skvělé zprávy.

Ano, díky neúnavnému úsilí všech pilných pracovníků ministerstva a samozřejmě díky přízni císaře Kamala, Trumpa, Kushnera IV, od něhož plyne veškeré požehnání, nebude v této dlouhé, temné zimě úst nikomu chybět zubní kartáček. Samozřejmě, že k dosažení tohoto neuvěřitelného cíle bylo nutné učinit určité kompromisy. Vím, že jste si zvykli, že máte na výběr mezi pánským zubním kartáčkem, dámským zubním kartáčkem a dětským zubním kartáčkem. Vím, že se dokonce najdou tací, kteří tvrdí, že kdysi existoval výběr mezi chlapeckými a dívčími zubními kartáčky, ale to jsou hloupé fámy a nemělo by se s nimi počítat.

Jsou dokonce tací, kteří tvrdí, že si lidé kdysi mohli koupit různé barvy zubních kartáčků, ale to je kacířství a za takovou myšlenku budete upáleni na hranici. No, jak říkám, abychom letos dosáhli výrobní kvóty, neuvěřitelní inženýři z ministerstva zubních kartáčků po pečlivém ročním studiu vymysleli jeden kartáček, který bude příznivý pro všechny.

Ano, přátelé, dnes vám s nadšením představuji skutečný zázrak našeho slavného průmyslového věku, nikoliv jen tak ledajaký zubní kartáček, ale JEDEN zubní kartáček. Jediný zubní kartáček, který budete kdy potřebovat, jediný zubní kartáček, který budete kdy používat, jediný zubní kartáček, který bude letos k dostání ve státním obchodě. Takže bez dalších okolků vám představuji zubní kartáček! Skutečně, je to neuvěřitelný technický počin a, jak mě ujišťují konstruktéři, je to dokonalý kompromis mezi vkusem všech členů populace, mužů, žen, starých, mladých. Všichni se shodnou na tom, že tento roztomilý, růžový zubní kartáček s emblémem je jediným kartáčkem, který kdy budou chtít.

A co víc, letošní zubní kartáček bude jako obvykle k dostání za nízkou cenu 50 uhlíkových kreditů. Pamatujte, že čím méně masa zkonzumujete, tím více uhlíkových kreditů budete mít na nákup zubního kartáčku. Vím, že teď už se všichni těšíte, až si pospíšíte koupit tento zázrak ústní důmyslnosti, ale ještě než půjdete, musím s vámi probrat něco velmi důležitého. Byl jsem upozorněn, že se do veřejného diskurzu vloudila jistá hereze, hrubé rouhání, které se šeptá v takových těch špinavých, zapadlých, vládou nepovolených kavárnách, které navštěvují myšlenkoví zločinci a duševně postižení. Někteří lidé zřejmě navrhují… Omlouvám se, ale je mi zatěžko vypustit tato slova ze rtů.

Jsou někteří, kteří tvrdí, že nepotřebujeme vládní ministerstvo, které by zajišťovalo řádnou výrobu zubních kartáčků. Už jen ta myšlenka… Vím, že většina z vás ví, že je to naprostý nesmysl, čiré šílenství, které je třeba bez rozmýšlení zavrhnout. Ale každému, kdo by si byť jen na vteřinu takovou myšlenku dovolil, si dovolím připomenout, jak se žilo za starých časů. V dřívějších dobách, kdy lidé věřili, že nepotřebují vládu, aby jim říkala, co si mají oblékat, nebo aby jim říkala, koho si mají vzít, nebo aby jim říkala, jakou práci mají dělat, nebo aby zajišťovala správnou výrobu zubních kartáčků?

Ano, vím, že na ty časy je bolestné vzpomínat, teď, když žijeme v radostné utopii všudypřítomného Spojeného státu globální technokracie, pod láskyplnou vládou císaře Justina Castra Arderna Stalina VII, požehnej její jméno. Ale myslet na ně musíme. Musíme si připomenout, že kdysi dávno lidé věřili, že nepotřebují vládu k tomu, aby vydávala oficiálně schválený slovník Newspeaku, že nejsou potřeba žádní vládní úředníci, kteří by schvalovali volbu písma na firemním zpravodaji nebo určovali lidem, jakou barvou si mají vymalovat dům, regulovali délku vlasů nebo zajišťovali výrobu zubních kartáčků. Přirozeně víme, že tyto věci by bez vlády nikdy nemohly být provedeny, dokonce ani myšleny.

Jak poeticky říká zakládající ústava našeho slavného všelidového státu, kdo by bez vlády vyráběl tužky? Nebo zubní kartáčky? Představte si, soukromé podniky a svobodné rozhodování jednotlivců o tom, co mají dělat se svým životem. Rozhodování o tom, jaký si nechat udělat účes, kdy jít večer spát, jakému koníčku se věnovat nebo jaký si koupit zubní kartáček. Víte, co by to bylo, že? Anarchie! Chaos! Na ulicích by tekla krev, kočky by si braly psy, lidé by si sami rozhodovali o svých kartáčcích na zuby. Ne, takové řeči nikdy nepřipusťme, drazí přátelé zubní nitě.

A moji drazí soudruzi, pokud někdy uslyšíte někoho, kdo se takovými myšlenkami zabývá, okamžitě ho nahlaste příslušným orgánům. Nebojte se, my tady na Ministerstvu zubních kartáčků… no, řekněme, že máme způsoby, jak se s takovými kacíři vypořádat. A teď, když pomineme tyto nepříjemnosti, užijte si své nové zubní kartáčky a jako vždy poděkujme skvělým státním výrobcům, kteří takové výrobky umožňují. Než si půjdete koupit zubní kartáček, povstaňte prosím při naší mezinárodní hymně.

JC: Dobře, dost hloupostí. Ne, nejsem Floss Chompers, vládce ministerstva zubních kartáčků. Jsem James Corbett, váš skromný hostitel Corbettova reportu na CorbettReport.com. Možná jste uhodli, že se jedná o satiru. Je to parodie. Tohle je reductio ad absurdum. Aha, už to chápu. James používá očividně směšnou myšlenku státního převzetí designu, výroby a prodeje zubních kartáčků jako způsob, jak ukázat nesmyslnost samotného centrálního plánování.

Ta představa, že by se o to vláda někdy skutečně pokusila, je tak očividně nereálná, že by nás měla přimět začít zpochybňovat údajnou potřebu vlády převzít výrobu jiných statků a služeb, jako je rozhodování osobních sporů nebo regulace potravin a léků. Pokud jste však hádali právě toto, hádali jste špatně. Víte, možná jste si mysleli, že představa vlády, která se pokouší kontrolovat výrobu zubních kartáčků, je hloupá, pošetilá satira. Ale já vám oznamuji, že je to chladná realita.

PB: Manažeři společnosti Gosplan vytvořili svět, který byl jednoduchý jako stroj. Vše, co společnost potřebovala, až po ten nejmenší předmět, bylo zkonstruováno podle jejich návrhu. Jejich instrukce se nazývaly plánované ukazatele, racionální předpovědi toho, co věděli, že společnost potřebuje. Ročně vyrobíme 70 milionů zubních kartáčků, což stačí pro celou populaci Sovětského svazu. Donedávna nám bylo vnucováno obrovské množství plánových ukazatelů. Každý zubní kartáček byl plánovaný, stejně jako všechny výrobky, které jsme vyráběli. Nejmenší detaily našeho sortimentu kontrolují vládní agentury. Patří sem i plánování množství každého zubního kartáčku.

JC: Pokud vás tento klip vůbec zaujal a máte zájem prozkoumat ho v souvislostech… co teď děláte? Nabádám vás, abyste se šli podívat na Inženýrský komplot, což je první část dokumentu Adama Curtise Pandořina skříňka, kde můžete vidět například, jak členové Svazového vědeckého výzkumného ústavu SSSR pro studium poptávky obyvatelstva po spotřebním zboží a konjunktuře trhu hovoří o tom, jak určovali přesné počty a styl párů punčocháčů, které se mají v daném období vyrobit. Můžete je sledovat, jak vytahují doslova svazky tiskovin s údaji, které používají k určení trendů spotřebitelské poptávky po výrobcích, jako jsou dámské punčocháče, a lamentují nad tím, že v době, kdy se jimi navržené výrobky budou skutečně vyrábět, lidé už tento styl nebudou chtít.

Můžete je slyšet, jak si stěžují, že milí soudruzi v jejich centrálně plánované utopii přišli na to, že pokud je zboží v dokonale řízené sovětské ekonomice skutečně k dostání, znamená to, že toto zboží už vyšlo z módy. A můžete vidět Sergeje Michajloviče Ulanovova, vedoucího oddělení Organizace a metodiky tvorby cen Státního výboru SSSR pro ceny, jak se chlubí tím, jak slavná sovětská technologie zhušťuje stohy údajů o spotřebitelských cenách na pár disket, které se vejdou do zásuvek jejich dělnických stolů.

A můžete pozorovat, jak A. S. Fedorenko z Ústředního ekonomicko-matematického ústavu Akademie věd SSSR naříká, že slavné centrálně plánované sovětské hospodářství se nezhroutilo proto, že by geniální inženýři a technokraté nezdokonalovali vědu o ekonomice a výrobě, ale proto, že byrokraté se neřídili jejich vědeckými radami. A můžete si poslechnout Vitalije Semjonoviče Lelčuka z Akademie věd SSSR, který přiznává, že obrovský rozsah státního plánování zboží a služeb se stal absurdním. Plánovali poptávku po románech a filmech. Plánovali kvóty pro zatýkání ze strany KGB.

Plánovali výrobu rakví. Plánovali počet rakví potřebných v daném ročním období. Nechte si to projít hlavou. Nejhorší na tom je, že ať už si lidé myslí o konkrétních částech této vědecké metody plánování, koncept centrálního plánování shora dolů je pro většinu lidí jen rozšířením typu plánování, na které se můžeme spoléhat a spoléháme každý den v běžném životě. Vždyť existují výrobci rakví, kteří právě teď plánují, kolik rakví letos v naší současné společnosti vyrobí. Výrobci punčocháčů plánují, kolik, jakou velikost a jaký styl punčocháčů vyrobit. Výrobci zubních kartáčků plánují, kolik zubních kartáčků vyrobit. Proč tedy máme všechnu tu neefektivitu a plýtvání chaotického volného trhu? Proč to prostě nenechat dělat stát?

Vždyť koho zajímá, že se čas od času ve svých výpočtech spletou? Mohou se přizpůsobit. A koho zajímá, že lidi zajímá móda? Móda je iracionální a irelevantní. Lidé si pořídí takový styl zubního kartáčku, který státní plánovači určí jako nejlepší k výrobě, a naučí se ho mít rádi. Koneckonců je to ve jménu státu. Samozřejmě bychom mohli mluvit o zásadním selhání centrálního plánování na rozdíl od zásadního úspěchu volného trhu založeného na soutěži jednotlivých podniků o přízeň lidí. Mohli bychom připomenout Misese a problém ekonomické kalkulace.

Cituji: „Bez ekonomické kalkulace nemůže existovat ekonomika. Proto v socialistickém státě, v němž je snaha o ekonomickou kalkulaci nemožná, nemůže být v našem smyslu slova vůbec žádná ekonomika. V triviálních a druhotných záležitostech by racionální jednání mohlo být ještě možné, ale obecně by již nebylo možné hovořit o racionální výrobě. Neexistovaly by žádné prostředky, jak určit, co je racionální, a proto je zřejmé, že výroba by nikdy nemohla být řízena ekonomickými hledisky. Co to znamená, je kromě dopadů na nabídku zboží dostatečně jasné. Racionální jednání by bylo odtrženo od samotné půdy, která je jeho vlastní doménou. Existovalo by vlastně vůbec něco takového jako racionální jednání, nebo dokonce něco takového jako racionalita a logika v myšlení samotném? Z historického hlediska je lidská racionalita vývojem hospodářského života. Mohla by tedy vzniknout, kdyby byla od něj oddělena?” Konec citátu.

Ano, rozhodující otázkou zde není, kdo bude stavět silnice, ale kde je bude stavět? Kdy? Z jakých materiálů? Proč používat asfalt a ne zlato? Proč stavět silnici z A do B, a ne z A do C, z D do L nebo v jiné konfiguraci? Nebo, jak říká Mises, cituji:

„Představte si stavbu nové železnice. Měla by se vůbec stavět? A pokud ano, která z řady myslitelných drah by měla být postavena? V konkurenční a peněžní ekonomice by na tuto otázku odpověděla peněžní kalkulace. Nová železnice zlevní přepravu určitého zboží a je možné spočítat, zda toto zlevnění přesáhne náklady spojené s výstavbou a údržbou další tratě. To lze vypočítat pouze v penězích. Není možné dosáhnout kýženého cíle pouhým vyrovnáním různých fyzických výdajů a fyzických úspor.

Tam, kde nelze vyjádřit hodiny práce, železo, uhlí, všechny druhy stavebního materiálu, stroje a další věci nezbytné pro stavbu a údržbu železnice ve společné jednotce, nelze kalkulace vůbec provádět. Sestavování účtů na ekonomickém základě je možné pouze tam, kde lze všechny příslušné statky vztáhnout zpět na peníze. Je pravda, že peněžní kalkulace má své nepříjemnosti a vážné nedostatky, ale rozhodně nemáme nic lepšího, co bychom mohli postavit na její místo, a pro praktické účely života vždy postačí peněžní kalkulace, jak existuje v rámci zdravého peněžního systému. Kdybychom se bez ní obešli, stal by se jakýkoli ekonomický systém kalkulace naprosto nemožným.“ Konec citátu.

No, všechno je samozřejmě pravda. A naprosto zničující pro lidi se strojovým myšlením, kteří touží po dokonale uspořádané, pečlivě zkonstruované, centrálně plánované, socialistické, technokratické utopii, kde vládní vědátoři plánují každé rozhodnutí. Ale o to mi dnes tak docela nejde. Nebo bych mohl uvést svůj oblíbený esej Leonarda Readse „Já, tužka”, který upozorňuje na to, že obrovské množství lidské organizace a spolupráce, které je potřeba k výrobě i tak jednoduchého předmětu, jako je tužka, je pro jakýkoli centrální byrokratický úřad nemožné rozčlenit, natož řídit.

Nejde jen o nějakou surovinu, která se nějakým způsobem získá a sestaví do výrobku. Je to cedr a grafit a kandelilový vosk a ricinový olej a zinek a měď a pemza a tucet dalších materiálů, které se sbírají v Oregonu, Mississippi a Mexiku a na Srí Lance a v Indonésii a Itálii a v dalších odlehlých koutech světa v rámci různých těžebních a výrobních procesů, převážejí se na různá místa, kde se řežou, suší v peci, tónují, lepí, ošetřují, lakují, vulkanizují a jinak připravují, než se sestaví v továrně.

Nejde jen o tento proces samotný, ale o všechny řidiče kamionů, horníky, dřevorubce a dělníky v továrnách a všechny lidi, kteří jim dodávají nástroje a vybavení, a o námořníky a majáky a výrobce nákladních aut a pěstitele konopí a zemědělce a sběrače kávových zrn a miliony lidí, kteří jim usnadňují jejich práci. K výrobě tužky je zapotřebí nespočet milionů lidí.

Tito lidé se navzájem neznají. Nemají zájem na tom, aby si tužku sami pořídili. Téměř nikoho z nich ani nenapadne, že by se na výrobě tužky nějak podíleli. A přesto je jejich spolupráce, nebo spíše jejich hrubý vlastní zájem, motivuje k tomu, aby pomáhali v této rozsáhlé, složité, celosvětově rozšířené operaci. A tady leží zázrak jejich výroby, který by nikdy nemohl být řízen jediným člověkem nebo jedinou plánovací skupinou, i kdyby měli odvahu se o to pokusit. Tužka. Nebo zubní kartáček. Ale ani o to mi dnes tak docela nejde.

Ne, jde mi o něco mnohem zásadnějšího. A sice, že už teď žijeme velkou část svého života v anarchii. Už teď tuto skutečnost milujeme, přijímáme a akceptujeme. Kdyby přišel Biden, Trudeau, Starmer nebo kdokoli z těchto šašků a navrhl, aby vám vláda začala diktovat, v kolik hodin ráno máte vstávat nebo co máte jíst k snídani, nebo se snažila převzít výrobu kancelářských sponek nebo vám diktovala, jaké cvičení máte dělat nebo jak často ho máte dělat, právem byste se jim vysmáli do obličeje a vrátili se k životu v anarchii. Víme, že lidským bytostem je nejlépe, když jsou ponechány samy sobě, aby samy přišly na odpovědi na milion problémů a otázek, s nimiž se každý den potýkáme.

Víme také, že lidé jsou chybující. Dělají chyby. Udělají rozhodnutí, která bychom raději, kdyby neudělali. Ale takový je život. A víte co? Někdy se mýlíme. Nebo přinejmenším naše odpověď není ta jediná. Ano, někdy lidé udělají iracionální rozhodnutí. Někdy se jim nebude líbit pár punčocháčů, protože vyšly z módy. A jen ten nejchladnokrevnější, psychopatický, antihumánní technokrat by se mohl na tyto ve své podstatě lidské myšlenky, nápady a pocity podívat a rozhodnout, že to je problém, který musí řešit stát.

Jestliže téměř všechno, co děláme, je děláno v anarchii, krásné, slavné anarchii bez jakéhokoli státního dohledu, regulace či kontroly, a jestliže myšlenka, že by vláda narušila tuto anarchii, aby nám říkala, jak se máme stříhat, nebo určovala výrobu zubních kartáčků, je ve své podstatě směšná a absurdní představa, proč je tedy tak směšné uvažovat o tom, že by těch pár věcí, o kterých vláda s oblibou tvrdí, že je k jejich uskutečnění naprosto a zcela potřebujeme, nemohlo být stejně tak vyřešeno zázrakem lidské spolupráce? Zajištění bezpečnosti, rozhodování sporů, regulace potravin a léků, obrana naší komunity. Jednou se lidé budou dívat na lidi, kteří věřili, že k těmto věcem potřebujeme vládu, s přesně stejnou směsicí humoru, údivu a posměchu, jako se díváme na technokraty sovětské éry, kteří si mysleli, že potřebují vládní státní plánovače, aby jim řekli, kolik zubních kartáčků mají vyrábět.

Těším se na ten den a doufám, že si ho užijete se mnou. Dnes to tu necháme s mezinárodní hymnou slavného státu technokracie. Všichni chtějí vládnout světu. Ale myslím, že to tak pro dnešek necháme. Jsem James Corbett z Corbettova reportu zde v krásném slunečném podnebí západního Japonska.

Překlad: David Formánek