Je Joe Biden jako šunkový sendvič?
Film, který nikdy nebude natočen, se jmenuje JE JOE BIDEN JAKO ŠUNKOVÝ SENDVIČ?
SCÉNA: Malý obchod s lahůdkami, dva dny po oznámené krádeži šunkového sendviče.
Přítomen je majitel, jeho syn a asistující městský prokurátor.
Prokurátor: Chci si ověřit pár věcí. Viděli jste podezřelého, jak ukradnul šunkový sendvič.
Majitel: Ano, byl jsem přímo tady. Udělal jsem sendvič pro zákazníka, dal jsem ho na přepážku, a zloděj šel kolem, sebral ho a utekl ven z obchodu.
Prokurátor: Jste schopný na to přísahat, podepsat prohlášení, vypovídat u soudu?
Majitel: Samozřejmě. Mám i záznam z bezpečnostní kamery.
Prokurátor: Ano, viděl jsem ho. Máme také prohlášení od pěti lidí, co byli v obchodě.
Majitel: Jaký je tedy problém? Je nějaký problém?
Prokurátor: No, ano. Když policie chytla podezřelého, neměl u sebe sendvič.
Majitel: Našli jste drobky?
Prokurátor: Pardon?
Majitel: Říkám, že zloděj u sebe neměl sendvič, protože ho snědl. Proto ho ukradnul.
Prokurátor: Jo tak, ano. Víte, to nadnáší další problém. On ho ukradnul, protože ho potřeboval. Měl hlad.
Majitel: No a?
Prokurátor: To znamená, že vy a svědci z obchodu nemáte u soudu právní postavení.
Syn: Počkejte chvíli, pane. Já jsem advokát. Můj otec vlastní tento obchod. Pokud nemá právní postavení, kdo ho má? Zloděj tady ukradnul sendvič.
Prokurátor: Starosta Biden minulý měsíc vydal vládní nařízení, které redefinuje určité zločiny. Hlavním faktorem se stala POTŘEBA. Pokud podezřelý potřeboval předmět, který vzal, naše kancelář ho nebude stíhat. A jídlo je jeden z těch předmětů. Kvůli lockdownům je krádež jídla na stejné úrovni jako korespondenční hlasování.
Syn: Cože?
Prokurátor: Kvůli pandemii bylo občanům dovoleno hlasovat poštou. Kvůli pandemii, která vedla k lockdownům a ekonomickým potížím, hladový člověk může krást jídlo. Kromě toho naše kancelář má za to, že bychom byli terčem ostré kritiky, kdybychom se pokusili stíhat člověka, co ukradnul tento šunkový sendvič. Na sociálních médiích by nás zmasakrovali. Twitter by ve skutečnosti mohl suspendovat náš účet. Nazývali by nás povstalci. V současné době je rozšířený dojem, že POTŘEBA je v mnoha případech převládající faktor. To, co člověk potřebuje, ospravedlňuje to, co dělá. Pokud bychom tento případ stíhali, snažili bychom se zvrátit ten princip.
Majitel: Najednou mám pocit, že jsem zpět v Sovětském svazu.
Syn: Víme, že muž, který ukradnul náš sendvič, ho potřeboval?
Prokurátor: Ne. To je sporné. Je těžké definovat potřebu. Může to být nejasně vymezená oblast. Do jisté míry musíme spoléhat na vyjádření podezřelého. Pokud řekne, že to potřeboval, obvykle jeho slova přijímáme. V tomto konkrétním případě prostě nevíme, protože je z jiného státu, a nemáme čas a zdroje na to, abychom u něj provedli takové vyšetřování. Je jedna věc, kterou můžete udělat. Je to těžké, ale mohli byste jít jinou cestou.
Syn: Co je to za cestu?
Prokurátor: Mohli byste zpochybnit vládní nařízení starosty Bidena. Museli byste argumentovat tím, že nemá pravomoc na to „vytvořit zákon”. To mohou udělat jen zákonodárci. Ale to je také nejasně vymezená oblast během pandemie. Museli byste poskytnout důkazy, svědectví odborných svědků, tvrdit to, že lockdowny jsou zbytečné, protože věda stojící za udržováním pandemie obsahuje zásadní chyby. To je velmi obtížný případ. Zaprvé, abyste měli právní postavení, potřebovali byste najít žalobce, kteří by řekli, že je lockdowny nepříznivě ovlivnily. Museli byste jejich jménem podat žalobu. Háček je ten, že byste museli předvolat odborníky na veřejné zdraví, kteří jsou přesvědčeni, že věda za pandemií je opodstatněná. Museli byste je předvolat a pod přísahou je vyslýchat. Tito odborníci by udělali vše ve své moci, aby se tomu vyhnuli. Měli by svoje vlastní vládní právníky, a těm by nic neplatili… zdržovali by.
Syn: Chápu. Říkáte, že abychom vyhráli případ týkající se šunkového sendviče, museli bychom u soudu vyvrátit celé opodstatnění za pandemií.
Prokurátor: Vypadá to tak. Krádež už skončila. Váš majetek je pryč. Zloděj ho snědl. Nyní jsme v situaci, kdy už se něco stalo. Co dobrého by vzešlo z toho, kdybychom se tím zabývali? Sendvič nikdy zpět nezískáte. Mohu vám říct, že v současné atmosféře žádný soudce váš případ nezváží. Řekne, že je příliš pozdě, že majetek už neexistuje. Pokud by policista byl v obchodě a chytnul zloděje při činu… mohlo by to být jiné. Možná.
Jestli se Vám líbí překlady, zvažte přispění na jejich tvorbu, děkuji.
Syn: Co když najdeme zloděje a něco ukradneme od něj?
Prokurátor: Mohli byste se pokusit argumentovat tím, že už nemůžete obsluhovat zákazníky u stolů, a tudíž také máte potřebu. Ale vy jste majitel. Zloděj není. Váš čin by byl považován za odplatu. To pro vás není dobré.
Syn: Ne?
Prokurátor: Jsme v novém normálu. Jsou dva místní soudci, kteří by si ten případ mohli vyslechnout. Oba v dalších pár letech plánují kandidovat do volené funkce. Mají facebookové stránky. Pokud by se zjistilo, že rozhodli ve prospěch majitele podniku, který kradl od hladového muže, sociální média by na ně vlítla a zrušila by je.
Syn: A co starosta Biden?
Prokurátor: Jen mezi vámi a mnou, jeho vládní nařízení, co stanovuje POTŘEBU jako hlavní faktor v trestných případech? To byl PR tah. Využil městský program ke krmení chudých lidí. Poté, co vydal vládní nařízení, přesvědčil městskou radu, aby schválila mnohem vyšší rozpočet pro ten program. Poté smlouvu udělil svému synovci, Petrovi, ukrajinskému podnikateli, který o jídle nic neví. Ale do toho takového případu bych se nepouštěl. Žádná média by o něm nemluvila. Starosta má dobré konexe.
Syn: Není nic, co bychom mohli…
Prokurátor: Hlavní frází tady je, že se to už stalo. Berte krádež jako minulost, ne přítomnost. Minulost je pryč.
Syn: Pro nás není pryč.
Prokurátor: Je to sendvič. Jeden sendvič.
Syn: Ne. Jde o spravedlnost.
Prokurátor: Nyní jde o sociální spravedlnost. To je jiný koncept.
Syn: Řekněte tomu zloději, pokud zde znovu přijde, že mu každý den po jeden týden dáme sendvič zdarma. Stačí, aby podepsal prohlášení, že ten první sendvič ukradl. To prohlášení zarámujeme a pověsíme na zeď.
Prokurátor: Chcete znát můj názor? Už se nevrátí. Už ukradnul předměty ze třech dalších obchodů. Je to zloděj. Něco vám povím. Víme o tom, že existuje organizovaná skupina asi stovky těchto lidí. Kradou různé věci, a nejen z obchodů. Kradou z nákladních vozů a skladů. Berou ty věci k Petrovi, ukrajinskému bratrancovi starosty Bidena. Tohle je celá operace. Petro pak ty věci prodává. Starosta v tom má prsty. Víte, starosta ve skutečnosti pracuje pro Petra. Petro ho má v hrsti. Pokud starosta vybočí z řady, Petro má dostatek informací na to, aby ho pohřbil.
Syn: Takže Petro je ten, na kterého bychom se měli zaměřit.
Prokurátor: To netvrdím.
Syn: Vlastníme jen obchod s lahůdkami, ale známe lidi. Jsme součástí komunity. Nejsme gang. Můj otec do této země přišel, aby si vydělal živobytí, aby pracoval, aby měl vlastní podnik. Myslel si, že v Americe nezažije to šílenství ze Sovětského svazu, ale hádám, že opak je pravdou. Tohle jen tak nenecháme… Petro. Starosta. Uvidíte.
Prokurátor: Mluvíme o šunkovém sendviči.
Syn: S velmi tence nakrájenou šunkou, s hořčicí, na skutečném žitném chlebu.
Majitel: Posaďte se, uděláme vám jeden sendvič. Povíte nám víc o starostovi Bidenovi a Petrovi.
Prokurátor: U stolu byste mě neměli obsluhovat.
Majitel: Když si pamatujete, že tajná policie zatkla vaše kamarády za to, že řekli špatnou věc, sezení není problém.
Překlad: David Formánek
