Přepis:
John Stockwell
BÝVALÝ ŘEDITEL OPERACÍ CIA (1978)
John Stockwell: Nicméně jsou ještě další funkce, některé z nich jsou důležitější než jiné. Jedna funkce je řídit tajné války, utajené operace o kterých se tolik píše a mluví. Například to, co se dnes děje v Nikaragui z Hondurasu. Další funkcí je šířit propagandu, ovlivňovat mysl lidí. A to je hlavním úkolem CIA. Bohužel se to zároveň překrývá se získáváním informací. Navážete kontakt s novinářem, poskytnete mu pravdivé příběhy, dostanete od něj informace a také mu poskytujete falešné příběhy.
Reportér: Kupujete si jeho důvěru pravdivými příběhy?
John Stockwell: [Ano,] zaplatíte si jeho důvěru a obelstíte ho. Viděli jsme, jak se totéž nedávno stalo například Jackovi Andersonovi, který má svoje zdroje ve zpravodajských službách a on také přiznal, že ho obelstili, kdy každý pátý příběh prostě byl nepravdivý. Zároveň využíváte jejich lidských slabostí, abyste je mohli prostě normálně najmout, aby se stali vašimi agenty, abyste je mohli řídit. Takže je nemusíte takříkajíc nějakým způsobem přelstít. Ale vy prostě řeknete: Hele, tohle umísti příští úterý.
Reportér: A můžete tohle udělat i se zodpovědnými reportéry?
John Stockwell: Ano, Rada církve to vynesla v roce 1975 a pak Woodward a Bernstein umístili článek do Rolling Stone o pár let později, 400 novinářů spolupracovalo se CIA, včetně některých nejznámějších jmen z oboru, kteří vědomě vnášeli poskytnuté příběhy do tisku.
Reportér: Dejte mi konkrétní příklad, jak tímhle způsobem používáte tisk. Jak se umístí falešný příběh a jak se pak dostane do tisku.
John Stockwell: Inu, například, v mojí válce, v Angole, kterou jsem pomáhal řídit, byla 1/3 mých podřízených v propagandě. Je ironií, že se to uvnitř CIA nazývá „tajná akce“ – zvenčí je to ta násilná část. Měl jsem propagandisty po celém světě, zejména v Londýně, Kinšasa a Zambii. Příběhy, které jsme sami napsali, jsme dali do Zambia Times. A pak jsme je odtamtud vytáhli a poslali je námi placeným novinářům v Evropě. Ale jejich oficiální verze byla, že to získali od svého dopisovatele v Lusace, který je našel v Zambia Times. Spolupracovala na tom s námi vláda Zambie, konkrétně Kenneth Kaunda, který tyhle falešné příběhy vkládal do svých novin. Ale poté to převzali novináři, Reuters a AFP, jejich manažeři o tom nevěděli. Ale náš kontakt v Evropě to věděl a my jsme mu přihráli tucty příběhů o zvěrstvech Kubánců, o kubánských násilnících. V jednom případě jsme nechali ty kubánské násilníky, aby byli chyceni a odsouzeni pannami Ovimbundu, které byly jejich oběti a pak jsme ukázali fotografie, které vyšly téměř ve všech novinách v zemi, kde byli Kubánci popraveni ženami Ovimbundu, které měly být jejich oběťmi.
Reportér: To byly falešné fotky?
John Stockwell: Naprosto. Nevěděli jsme ani o jednom jediném zvěrstvu, které by Kubánci spáchali. Byla to čistá, syrová, falešná propaganda, abychom vytvořili iluzi komunistů, tak říkajíc, jak si dávají malé děti k snídani. Je to prostě úplně falešná propaganda.
Překlad: Jitka Černá
Titulky: David Formánek