Přepis videa:

Úvod: Sexuální zneužívání dětí je jeden z nejodpornějších zločinů. Zanechává na obětích dopady po zbytek jejich životů. Jeden z našich hlavních cílů je vytvořit lepší svět, bezpečné místo pro všechny děti. K dosažení tohoto cíle budeme nadále odhalovat zlé skutky těch, kteří páchají tyto zločiny. Odhalení je jejich největší noční můra… Náš první rozhovor je se Cynthou Koeterovou, spolutvůrkyní pokračování série Pád Kabaly. Další rozhovory budou následovat…

Janett: Zdravím přátelé. Tady je Janett z Nizozemska. Chci vám představit osobu, která je velmi speciální, jak obecně tak pro mě. Jmenuje se Cyntha Koeterová. Je moje nejlepší kamarádka a společně se mnou tvoří pokračování série Pád Kabaly. Je vynikající badatelka a má něco, co s vámi chce sdílet. Předávám ti slovo, abys řekla světu, co víš.

Cyntha: Dobře, děkuji. Ten dokument děláme zejména s tím záměrem, abychom zachránily děti. Aby svět věděl o jejich příběhu. Jak jsem minulý rok zjistila, je to také můj příběh. Nevěděla jsem to, pohřbila jsem to ve svém podvědomí. Kousek po kousku se vzpomínky na to vracely. Byl to velmi těžký rok se spoustou emocí, kdy se vynořila spousta vzpomínek.

Chci to sdílet se světem, protože můj příběh není jedinečný. Podle mě je třeba ho sdílet, aby to ukázalo ostatním, kteří to zažili, že mohou svůj příběh také sdílet. V mém konkrétním případě nešlo o satanské rituální zneužívání. Převážně mě zneužíval můj otec. Trvalo to dlouho… od pěti do 13 let mého věku. Zneužíval mě každým způsobem, který vás může napadnout. Také mě půjčoval ostatním mužům. Pamatuji si tři z nich. Kdo to byl? Pamatuji si někoho… můj otec byl ředitel školy, která byla zejména pro chlapce, kteří se moc dobře neučili.

V holandštině se jí říká LOM škola, v Zoetermeeru. Byl jejím ředitelem. Je to stále odhad, ale jsem si tím jistá, že tam musel zneužívat spoustu dětí, zejména chlapce. Jeden z mužů byl podle mě… z oddělení, které dohlíželo na školu. Půjčil mě tomu muži. Mám na něj spoustu vzpomínek. Také si pamatuji zubaře, a učitele z mé vlastní školy, kde jsem jako dítě chodila.

Takže to byli alespoň tři lidi, které jsem znala. Pamatuji si, že jsem se jednou pokusila o tom říct někomu ve své rodině. Téměř mě to stálo můj život. To je moje nejhroznější vzpomínka Můj otec mě vzal do své školy, prásknul se mnou o komodu, téměř mi zlomil žebra, stále tam cítím bolest a teď vím, odkud pochází. Poté mě znásilnil a dusil… téměř jsem umřela. V důsledku toho stále nedokážu správně polykat. Myslela jsem si, že takové věci jsou normální, ale když se vám vybaví ty vzpomínky, zjistíte, že není normální takto polykat.

Vynořily se všechny tyto vzpomínky Vím, že moje sestra musela být také příšerně zneužívána, ale podle mě si to nebude pamatovat. Moje matka toho samozřejmě byla součástí, protože si musela všimnout, čím jsem si procházela.

Janett: Byla jsi v nemocnici?

Cyntha: Ano, šla jsem do nemocnice, ale bylo mi řečeno, že mi podruhé museli odebrat mandle. To mi bylo řečeno. Pamatuji si nemocnici.

Janett: Jak dlouho jsi tam byla?

Cyntha: Podle mě opakovaně. Opakovaně…

Máš fyzický… důkaz ze zneužití?

Cyntha: Ano. Ano…

Janett: Chápu, že je to osobní věc. Tvoje tělo ti ukazuje, že to nic smyšleného.

Cyntha:Ne. Zvláštní je, že můžeš žít do věku 47 let, aniž bys věděla, že se to stalo. Bereš svoje tělo za samozřejmost a myslíš si, že je to normální, a máš vlastní příběh. Když přijde na chvíli, kdy si musíš přiznat, že se to vážně stalo, je to, jakoby díl skládačky… zapadl na místo. A ty si řekneš: Bože, tak takhle to bylo… Ty bolesti, které mám, které nejsou normální. Spousta věcí…

Janett: Mluvila jsi o tom někdy s ostatními dětmi?

Cyntha: Nepamatuji si na to.

Janett: Co se stalo, že se ti začaly vzpomínky vracet?

Cyntha: Vzpomínky se mi začaly vracet, protože jsem začala na sobě pracovat a zjišťovat, proč se chovám určitým způsobem, proč mám určité strachy, proč chci kontrolovat svůj svět a lidi v mém světě. Proč jsem panikařila, když věci nešly tak, jak jsem chtěla. Začala jsem hledat a zjišťovat, co se se mnou děje, a proč se to děje. Kousek po kousku… se vynořovaly vzpomínky. Nevěřila jsem jim.

Janett: Ze začátku…

Cyntha: Ano, ze začátku, ale stále mám chvíle, kdy si říkám: „Není možné, že je to fantazie, kterou si vymýšlím?” Pak ale vidím svoje tělo a uvědomím si: Ne, tohle není vymyšlené. Mám další významný moment v mém životě… Mám děti a když mojí nejstarší dceři byly tři roky, byla jsem se svými rodiči tři dny a začala jsem vidět, že můj otec se k mé dceři chová způsobem, který byl pro mě velkým varováním a já ji prostě vzala, odešla a nikdy se nevrátila. Nevěděla jsem proč, ale něco velmi silného ve mně se probudilo a já ji vzala a nikdy se nevrátila.

Bylo to.. ta situace byla… moji rodiče se ke mně vždy chovali velmi špatně. Když jsem je navštívila se svou dcerou, můj otec řekl: „Tam je obchod, můžeš si tam zajít, protože já ti nic neuvařím.” Všechno tohle bylo pro mě normální, ale jakmile jsem viděla, že s mojí dcerou seděl v křesle v ložnici, chtěla jsem odejít. Ano. Nikdy jsem se nevrátila… jsem za to vděčná. Už tehdy jsem měla vnitřní vědění.

Janett: Vynořily se ti ty vzpomínky také i díky všem zprávám a příběhům týkající se rituálního zneužívání?

Cyntha: Možná je to… možná je to kosmická věc. Že svět je připraven na celkové léčení a když něco velmi hluboko ve svém podvědomí potlačíš, musí se to teď vynořit. To se podle mě děje se mnou. Vynořuje se to. Tak jak se vynořují příběhy o zneužívaných dětech, o dětech v tunelech. Protože s těmi informacemi hodně pracujeme, říkala jsem si… nebyla jsem takovým způsobem zneužívaná, ale o tom, jak jsem byla zneužívaná, by se také mělo mluvit, protože vím, že je to velmi běžné.

Spousta dívek, chlapců bylo zneužitých. Samozřejmě bychom měli světu říct otřesné věci, které jsou možné, ale také věci, které jsou běžnější. Proto mluvím o svém příběhu. Ne aby lidé cítili lítost, ale abych lidi inspirovala, aby se o svůj příběh podělili. Budeme ho sdílet. Podle mě je dobré, že tvoje okolní prostředí ví, že se to stalo, a že oni také byli zodpovědní.

Cyntha: Protože si pamatuji, že jsem o tom řekla své tetě. Proč se mě nikdo nezastal? Proč jsem vždy byla sama? Mám velkou rodinu a nikdo se ani nepokusil se mě zeptat, jestli jsem v pořádku. Když jsem opustila svoji rodinu, nikdo mi ani nezavolal a nezeptal se: „Mohu ti pomoct?” Proč?

Janett: Byla jsi tedy sama?

Cyntha: Ano, a podle mě to je další důvod, proč by se o tom mělo mluvit. Doufám, že ostatní se budou řídit mým příkladem.

Janett: Budou, protože teď když jsi to sdílela se skupinou přátel, spousta ostatních lidí začíná mluvit a říkají: „Bože, já zažila to stejné, ale nikdy jsem se neodvážila o tom mluvit.”

Cyntha: A lidé, co nic neudělali, by měli vědět, že jsou také zodpovědní. U mě to mohlo přestat ve věku 8 let a nepřestalo, protože moje rodina nic neudělala a téměř mě to zabilo.

Janett: Pracovníci v nemocnici se tě nezastali?

Cyntha: Lékaři mlčeli. Když jsem chtěla otěhotnět, šla jsem za lékařem a on viděl, že moje děloha není v normální pozici. Proč nic neřekl? Měl si toho všimnout.

Janett: Podle tvých vnitřních zranění si měl všimnout, že jsi byla obětí zneužívání od velmi útlého věku, ale mlčel.

Cyntha: Nikdo se mě nezastal. Byla jsem naprosto sama. Zanechává to nejen fyzické stopy, ale spoustu ostatních stop, se kterými se musím vypořádat. A ty jsou extrémní. Moc ti děkuji za sdílení. Doufám, že to svět udělá lepším místem.

Janett: Udělá. Děkuji. Děkuji ti Cyntho za tvoji odvahu promluvit.

Závěr: Sexuální zneužívání je trestný čin a celosvětový problém. Většina obětí potlačí svoje vzpomínky do hlubokého, skrytého místa ve svém podvědomí. V dospělosti každý den trpí následky svých skrytých traumat. Spousta lidí hledá útěchu v alkoholu a drogách, jen aby zmírnili emoční bolest, kterou cítí. Spousta z nich spáchá sebevraždu ve snaze uniknout hrůzám své minulosti.

Sexuální zneužívání se děje ve všech společenských vrstvách a ve všech zemích. V některých případech je to spojeno s černou magií, kdy se uctívá Satan. Tyto případy často vykazují větší fyzické zneužívání, kdy je běžné mučení a pití krve obětí. V některých případech se oběti rituálně zabíjejí. Oběti sexuálního rituálního zneužívání, které přežily, říkají, že tyto zločiny převážně páchají členové elity. Politici, členové královských rodin, soudci, žalobci… Většina lidí ví o těchto zločinech v církvi a nižších vrstvách společnosti.

Nicméně když přeživší jmenují vysoce postavené osoby, krále, premiéry a církevní představitele, dochází ke kognitivní disonanci, které se říká popírání. Což je pochopitelné… není strašné, si uvědomit, že naši vůdci jsou zapojeni v tak ohavných činech proti dětem? I když spousta lidí ráda říká, že přeživší těchto zločinů jsou lháři, kteří touží po pozornosti, stále více lidí sdílí tyto příběhy.

K tomu je třeba velká odvaha. Ti, kteří například mluvili proti Clintonovým, skončili mrtví. Pokud chcete vědět více o tomto tématu, podívejte se na původní sérii Pád Kabaly (odkaz ZDE). V tuto dobu se odhalují pedofilové jako Joe Biden a jeho syn Hunter. Důkazy existují… na notebooku Huntera, kterému se nyní říká „notebook z pekla”. Více vysoce postavených lidí bude brzy jmenovaných, a to po celém světě… #ZachraňmeDěti

Překlad: David Formánek

Zdroj/Source