↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Sledujte také na: NášTub / Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 9. září 2021

Doplněk k videu:

Inkluze v obecném slova smyslu znamená přijetí každého (v kontextu: v určitém prostoru). To znamená, že být inkluzivní znamená nikoho nevylučovat. Inkluze ve smyslu kritické sociální spravedlnosti znamená něco jemně odlišného, co tuto myšlenku určitým způsobem rozšiřuje. Znamená to vytvořit přívětivé prostředí speciálně pro skupiny považované za marginalizované, což s sebou nese vyloučení čehokoli, co by se mohlo zdát některým skupinám identit nepřátelské (viz také bezpečný prostor). Je tomu tak proto, že vše v rámci kritické sociální spravedlnosti musí být chápáno z hlediska systémové mocenské dynamiky, která podle ní Teoreticky charakterizuje celou sociální, ne-li materiální realitu.

Inkluze je tedy expanzivní pojem, který se může vztahovat na umlčování určitých myšlenek, jako je konzervatismus, meritokracie nebo podpora svobody slova, obvykle ve jménu bezpečnosti a prevence „traumat“ nebo „násilí“, které by tyto myšlenky mohly způsobit pokrokářům, kteří je považují za ideologie, jež udržují systémové škody. Mohla by být použita k zabránění specifické terminologie, jako je „dámy a pánové“ (viz také muž, žena a binární), která podle Teorie nese nespravedlivý předpoklad, že každý je ten či onen (což je tedy neinkluzivní pro genderové menšiny, jako jsou queer, genderqueer, genderfluid, genderově nekonformní nebo trans lidé). Mohla by být použita k vyloučení určitých symbolů, jako jsou čepice „MAGA“ (které podle Teorie podporují systémový rasismus, systémový sexismus, misogynii, heteronormativitu a tak dále), nebo specifických zvuků, jako je tleskání (které může vyvolat nepříjemné pocity u lidí s posttraumatickou stresovou poruchou, v rámci rubriky ableismus). Ve všech případech je jako důvod exkluzivních omezení provedených ve jménu inkluze uváděna buď bezpečnost (většinou, ale ne vždy pouze, psychická – viz také násilí) lidí zapojených do prostoru, nebo jejich právo na prostor bez útlaku.

Při některých příležitostech se inkluze používá k ospravedlnění vyloučení lidí považovaných za privilegované, jako jsou muži, heterosexuálové a běloši, nebo k omezení jejich počtu, jejich usazení do zadní části shromáždění nebo jejich požádání, aby tiše naslouchali (viz také „mlč a poslouchej“ a „progresivní hromada“). Tato potřeba vyloučit určité lidi ve jménu inkluze vyplývá z důrazu kritické teorie sociální spravedlnosti na to, že jedním z rysů systémové moci a privilegií je, že všechny prostory jsou prostory, v nichž jsou vítány kultury dominantních skupin a jiné kultury jsou vyloučeny (prostřednictvím hegemonie dominantní kultury). Tak jsou například segregované prostory „pouze pro černochy“ podle teorie kritické sociální spravedlnosti považovány za nezbytný korektiv bělošství a formu desegregace těchto prostorů.

V tomto smyslu „inkluze“ v kritickém pojetí sociální spravedlnosti vždy znamená omezení projevu.

Inkluzivní prostředí nemůže podle definice kritické sociální spravedlnosti tolerovat žádné projevy (včetně symbolických projevů nebo reprezentace), které urážejí, mohou urážet nebo by mohly být chápány jako potenciálně urážlivé pro příslušníky jakékoli marginalizované skupiny. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to vyloučení příslušníků této skupiny a znásobení nebo udržení jejich útlaku. Poznamenejme, že tuto urážku nemusí nikdo zažít, ale může existovat pouze v potenciálním stavu, čímž zůstává projev v „inkluzivním“ prostoru předmětem problematizace, nebo může být zažitá jako urážka v zastoupení, kdy člen „dominantní skupiny“ dává najevo, že je uražen jménem (možná zcela hypotetické) marginalizované osoby, která by mohla v určitém okamžiku vstoupit do inkluzivního prostoru (viz také spojenectví). To znamená, že v rámci sociální spravedlnosti „inkluze“ znamená omezený projev a někdy i fyzické vyloučení.

Protože sociální spravedlnost vždy vše interpretuje optikou systémové mocenské dynamiky, je tento status jednosměrný, a proto se nikdy nevztahuje na příslušníky dominantních skupin, kteří se mohou cítit co nejméně vítáni nebo uráženi, a to až po explicitně znevažující projevy a fyzický zákaz účasti.

Inkluze je obvykle prezentována v sadě vedle jiných konceptů, kterým má pomoci nebo které má posílit. Často tak slýcháme o „rozmanitosti, rovnosti a inkluzi (DEI)“ nebo „spravedlnosti, rovnosti, rozmanitosti a inkluzi (JEDI)“ jako o základním programu aktivismu a aplikace sociální spravedlnosti. Většina univerzit, mnoho korporací, mnoho organizací a některé vládní agentury mají nyní kanceláře nebo úředníky „diverzity a inkluze“, kteří jsou v podstatě administrativní policií kritické sociální spravedlnosti.

Inkluzi je také třeba chápat epistemicky, abychom pochopili, jak tento termín používá kritická sociální spravedlnost. Epistemologické myšlení Kritické sociální spravedlnosti trvá na tom, že myšlenky, diskursy, ideologie, vědění a způsoby poznání dominantních skupin ve společnosti záměrně nebo implicitně vylučují jiné z nich, které pocházejí z marginalizovaných, minoritních nebo utlačovaných skupin (viz také, mistrovské nástroje). To je považováno za základní formu útlaku, která brání minoritizovaným skupinám dokonce i v tom, aby mohly promluvit vlastním jménem, ledaže by se jednalo o neobjektivní podmínky stanovené těmi, kdo mají ve společnosti dominantní postavení (viz také epistemická nespravedlnost, epistemická spravedlnost, epistemický útlak, epistemické násilí, mlčení; a subaltern).

V důsledku toho inkluze vyžaduje také zahrnutí „znalostí“ a „způsobů poznání“ minoritních skupin, zejména těch, které vycházejí z „prožité zkušenosti“ útlaku (viz také epistemologie stanoviska, reality a pozice). Ty je třeba vnímat nejen jako stejně platné jako vědění produkované například přírodními vědami (viz také objektivita a pozitivismus a také kulturní relativismus), ale jako nadřazené, protože jsou méně problematicky zaujaté a narušují, nikoli podporují, hegemonii, status quo a systémy útlaku (viz také problematizovat). To ovšem znamená, že požadavek epistemické inkluze zpravidla vede k tomu, že se za „vědění“ nebo „pravdu“ označuje to, co není ani jedno, což se nakonec prakticky vždy vymstí.