↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Sledujte také na: NášTub / Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 12. července 2023

Přepis:

EE (Eric Edmeades): Zažil jsem velmi důležitý moment v dospívání, který podle mě hodně souvisí s přechodem od šikany k tomu, že už jsem nebyl šikanován. Když jsem byla hodně malý, pět nebo šest let, moje chůva, Judy Parková, zmizela a já jsem byl do ní zabouchnutý. Takže její zmizení bylo velkou událostí v mém životě. A asi po třech měsících ji našli a ona byla zavražděna a její vražda nebyla nikdy vyřešena. Ale Clifford Olson, určitě si vzpomínáte, si tu vraždu přisvojil. Přiznal se k té vraždě, ale pak se ukázalo, že to s ním nemá nic společného.

Ale bylo to v mém povědomí. To je křivák… být sériový vrah, který se taky pustí do toho, že se přizná k vraždám, které nespáchal… Platili mu za umístění těla. To je úplně jiná věc. Ale vyrostl jsem s tím v povědomí. Byl jsem v Edmontonu a jednou v noci… a žil jsem v části… co jsme se s tátou usmířili, přestěhoval se do Vancouveru a nechal mě tam.

Takže jsem pořád žil sám, ale teď už aspoň v bytě. A jednou v noci jsem šel domů, ujel mi poslední autobus, byly tři hodiny ráno, a musel jsem jít asi tři kilometry. A to bylo ve východním Edmontonu. Není to nejbezpečnější oblast na světě. A já jdu nahoru uličkami, protože je delší jít po osvětlených ulicích. Tak jsem to prostě vzal uličkami. A vedle mě pomalu zastaví auto. A v autě sedí chlapík, který si dělá nepřijatelné věci a přitom mě pozoruje.

JP (Jordan Peterson): Jo… zábava.

EE: Jako první jsem sáhl do zadní kapsy, protože pro mě byla rutina mít v kapse nůž, ale zrovna jsem byl s kamarády v klubu, kde byly detektory kovů, takže jsem ho neměl. Takže jsem šel po ulici, tento chlap za mnou, a já se vyděsil. A já jsem vyrostl s tímhle vědomím, všichni dojdeme k tomu bodu, kdy si uvědomíte, že život vlastně není trvalý. A to pro mě bylo v šesti letech.

Ten chlap kolem mě několikrát kroužil. A jak jsem se blížil ke svému domu, nechtěl jsem, aby viděl, kde bydlím. Bydlel jsem sám a bylo mi 16. Tak jsem šel na to školní hřiště vzadu, protože bylo osvětlené, aby tam nechodili feťáci. Tak jsem šel na hřiště a vylezl nahoru po točité skluzavce, protože jsem si říkal, že když se tam dostanu, budu v bezpečí. Že není možné, aby se tam dostal, aniž by vylezl obličejem napřed. Tak tam lezu osvětlený a navíc mám ze všech stran obytné domy.

Takže tam jsou svědci, jsem na nejbezpečnějším možném místě. A on vjede na školní parkoviště. Chvíli tam seděl a pak otevřel dveře auta. A já… je to všechno pro mě tak živé… jeho auto bylo žluté. A jak šel po trávě, přemýšlel jsem, co se děje. A udělal jsem jasné rozhodnutí, že ho zabiju. Prostě nemám na výběr. Jestli přijde k žebříku, tak ho kopnu ho přes nos a až spadne, skočím na něj a budu skákat, dokud nebude po všem. Byl jsem tak vyděšený.

A on dostal k žebříku, položil jednu nohu na žebřík, jednu ruku položil na zábradlí a podíval se na mě a povídá: Hledáš společnost? A ušetřím si slovník, který jsem pro něj v tu chvíli použil. Ale byl jsem nevlídný. On se otočil, šel zpátky k autu a seděl v něm tři hodiny. A já zůstal tři hodiny nahoře na skluzavce. Neslezl jsem.

JP: To je moment učení.

EE: Ale nejdivnější je, že mě potom už nikdy nešikanovali.

JP: Co se změnilo?

EE: Byl jsem ochotný se za sebe fyzicky postavit.

JP: Ale co myslíš, že se změnilo? Říkáš, že tě nešikanovali, znamenalo to, že jsi dával najevo něco jiného? Jako klinik jsem to viděl na svých klientech, jak integrují řekněme svůj stín… a jedna z věcí, které jsem si všiml, vlastně to můžete vidět zobrazeno ve filmu Lví král. Je to velmi zajímavé, protože Simba, když je dospívající, má výraz obličeje nějak takto vyjevený, že? Je to, jako by se všechno blížilo. Je jako jelen v záři reflektorů.

Pak má ten iniciační zážitek, kdy si uvědomí svou spřízněnost se svým otcem, a jeho otec má velmi velitelský vzhled a obličej, velmi odlišně animovaný… a samozřejmě animátoři byli zatraceně geniální. Takže tyhle věci zachytili. A animátoři v tu chvíli převrátí konfiguraci obličeje Simby, takže v jeho pohledu na svět je zatvrdlost a drsnost. Je to, jako by vycházel ven, místo aby věci přicházely dovnitř. Má v sobě sílu. A mě by zajímalo, jestli ta tvoje zkušenost restrukturalizovala fyziognomii tvého výrazu…

EE: Postoje, výrazu a reakce.

JP: Oční kontakt.

EE: Ano, a reakce. Před mnoha lety jsem si přečetl článek, a to položilo základy pro téměř veškerou práci, kterou dnes dělám. A byl to článek o dvou ženách, které byly sexuálně napadeny v Central Parku, přibližně ve stejnou dobu, a tento investigativní novinář je sledoval poté, co se to stalo, jejich zotavování a to, jak vypadal jejich život. A samozřejmě je strašná pravda o sexuálním napadení, že jakmile jste byli jednou sexuálně napadeni, je podstatně větší pravděpodobnost, že budete sexuálně napadeni znovu. A to proto, že ten typ lidí, kteří tyhle zločiny páchají, jsou bezpáteřní, jdou po slabších.

JP: Jsou to predátoři.

EE: Predátor je téměř kompliment. Jsou horší. Jsou to mrchožrouti.

JP: To je ten parazitický prvek.

EE: Každopádně obě se dozvěděly tuhle skutečnost. Protože na klinikách a v útulcích jim říkají tyhle věci, musíte být opatrní, protože teď by se to mohlo stát znovu. Jedna žena slyší tuhle zprávu a význam, který si vytvoří, je, že teď jsem ještě větší oběť, než jsem byla předtím. Obrátila se k lékům na předpis a bez předpisu a pokusům o sebevraždu a zničí jí to celý život.

Ta druhá žena řekla: Proč? Proč by na mě zaútočili podruhé? Protože projevuješ strach. Tak šla na kurzy sebeobrany a naučila se pár užitečných věcí, jako že kreditka může skutečně podříznout. A klíče držené mezi klouby jsou neuvěřitelně účinná zbraň. A začala chodit po ulici jinak. V jednom příkladu byla venku s kamarádkami a ty jí říkaly: Chceš… chceš, abychom tě doprovodily k autu? Poté, co se stalo…

A ona na to: Ne, nechci, abyste mě doprovodily k autu, dojdu si k autu sama. A její kamarádky jí brzy řekly: Doprovodíš mě k mému autu? Tak si založila kliniku sebeobrany, otevřela jich několik. A v rozhovoru je výmluvný moment, kdy tazatel se jí ptá: Kdybyste se mohla vrátit v čase a zabránit svému znásilnění, udělala byste to? Ona říká, že ne. Podstatně víc se bojím té ženy, kterou jsem byla, než se to stalo, než té události samotné. Když jsem to četl a přemýšlel o tom…

JP: Ty parazitické typy, zejména pokud jde o predátorství na dětech, vyhledávají děti, které jsou nejisté a snadno se vyděsí. To je další věc, co by lidé měli vědět. Pokud učíte své děti bát se jako jejich základní reakci na svět, dáváte možnost lidem, kteří se na nich přiživují, protože lidé, kteří to dělají, se zaměřují na děti, u kterých si myslí, že je mohou zastrašit, aby mlčely.

Takže třást se jako králík před zlým hadím okem predátora je velmi špatná strategie pro lidské bytosti, protože my nejsme králíci. A jako obranu nepoužíváme maskování v pozadí. Správná reakce na predaci je vyvolání agrese. A je zajímavé, jak jsi říkal, že jsi poté už nebyl šikanován. To je velmi zajímavá proměna.

Překlad: David Formánek