↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)

Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 19. srpna 2024

Přepis:

Slavný výrok o moci televize ovládat naši kulturu a rámovat politické otázky, který pronesl představitel Howard Beale ve filmu Network z roku 1976, je aktuální i dnes, když vykřikl: Tahle krabice může udělat nebo zničit prezidenty, papeže, premiéry, tahle krabice je nejúžasnější silou na celém bezbožném světě a běda nám, jestli se někdy dostane do rukou nesprávným lidem.

Bohužel se dostala do rukou nesprávných lidí, nesprávných korporací a aktiv Operace Mockingbird, a ti používají stejné propagandistické techniky, které před téměř 100 lety zdokonalil Edward Bernays, aby vedli kulturní marxistickou válku proti západní civilizaci. Edward Bernays je muž, který je považován za otce PR a byl mistrem sociálního inženýrství, propagandy a formování veřejného mínění.

Byl také synovcem psychologa Sigmunda Freuda, což může pomoci vysvětlit, jak se začal zajímat o psychologii. V roce 1928 vydal knihu s názvem Propaganda, v níž popsal své metody formování veřejného mínění a postojů a chování lidí pomocí masmédií, kde otevřeně přiznal, cituji: Ti, kdo manipulují neviditelným mechanismem společnosti, tvoří neviditelnou vládu, která je skutečnou vládnoucí mocí naší země. Řídí nás, formují naši mysl, náš vkus, naše myšlenky, a to převážně lidé, o kterých jsme nikdy neslyšeli… téměř v každém činu našeho života, ať už v oblasti politiky nebo obchodu, v našem společenském chování nebo etickém myšlení, nás ovládá relativně malý počet osob, které rozumí mentálním procesům a sociálním vzorcům mas. Jsou to oni, kdo tahají za dráty, které ovládají veřejnou mysl, kdo spoutávají staré společenské síly a vymýšlejí nové způsoby, jak spoutat a řídit svět.

To v podstatě řekl George Orwell ve svém románu 1984, kde napsal, že všechny názory, zvyky, vkus, emoce, mentální postoje, které charakterizují tehdejší dobu, jsou určeny k tomu, aby udržovaly mystiku strany a bránily vnímání skutečné povahy současné společnosti. Bernays je v podstatě člověk, který přiměl ženy kouřit cigarety, protože v roce 1929 ho najala tabáková společnost, aby jí pomohl propagovat kouření, a to tak, že najal skupinu modelek, které si zapálily cigarety, když pochodovaly v průvodu o velikonoční neděli v New Yorku, aby prolomily tabu kouření žen na veřejnosti.

A pak rozeslal tiskovou zprávu, že zapálily pochodně svobody, aby podpořily práva žen. Následující den vyšel v New York Times článek s titulkem: Skupina dívek si zapálila cigarety jako gesto svobody. Byl to opravdu zlý génius. Operace Mockingbird má samozřejmě hodně společného s tím, jak dnes fungují mainstreamová média v Americe, a skutečnost, že většina lidí o ní stále neví, vypovídá o její účinnosti. Je poměrně dobře známo, že časopis Ms., který na počátku 70. let založila feministická aktivistka Gloria Steinemová, byl financován prostřednictvím Operace Mockingbird s cílem propagovat feministickou revoluci, jejímž cílem bylo rozbití rodiny a tradičních genderových rolí. CIA je také přiznána k financování hudebníků na Kubě, kde rekrutovala populární kubánské hiphopové umělce a rappery a poté je využívala k povzbuzování jejich fanoušků k povstání proti komunistickému prezidentovi Castrovi.

Z odtajněných dokumentů vyplývá, že agentura využívala krycí skupinu nazvanou Creative Associates International a vynaložila miliony dolarů, aby pomocí hudebníků podkopala kubánskou komunistickou vládu. To je síla propagandy. Když se podíváme do doby před více než 200 lety a přečteme si zabavené spisy Adama Weishaupta a dalších původních členů jisté nechvalně proslulé organizace, o které se nemá mluvit, můžeme vidět, že už tehdy chápali moc kontroly informací.

Jeden úryvek z těchto autentických, potvrzených spisů vysvětluje, cituji: tím, že založíme čtenářské spolky v předplatitelských knihovnách a ty převezmeme pod svou správu a budeme je zásobovat svou prací, můžeme podobným způsobem obrátit mysl veřejnosti tak, jak chceme, nebo jakou chtěli. Musíme získat vliv ve vojenských akademiích, tiskárnách, knihkupectvích, kapitulách a zkrátka ve všech úřadech, které mají nějaký vliv na formování, řízení nebo usměrňování lidské mysli. Více o původních spisech tajné společnosti iluminátů se dočtete v mé knize Uvnitř Iluminátů – důkazy, cíle a metody fungování, kterou byste si měli objednat po skončení tohoto videa.

Neil Postman, který byl v 80. letech slavným mediálním analytikem, jehož klasická kniha „Ubavit se k smrti – veřejný diskurz ve věku showbyznysu” vysvětluje, že televize jako médium je ve srovnání s knihami a novinami extrémně omezená ve schopnosti předávat kvalitní informace, protože je zabalena do malých zvukových soust a krátkých segmentů, které mají jen dvě nebo tři minuty, což nemůže ani zdaleka zprostředkovat detaily, historické souvislosti nebo komplexní myšlenky potřebné k tomu, aby se divákům dostalo úplné a kvalitní sdělení.

Před desetiletími dospěl k závěru, že naše masmédii prošpikovaná budoucnost může být směsicí orwellovské noční můry a huxleyovského cirkusu. Říkal, že ve věku vyspělých technologií je pravděpodobnější, že duchovní devastace přijde od nepřítele s usměvavou tváří než od toho, kdo vyzařuje podezření a nenávist. V huxleyovském proroctví nás Velký bratr nesleduje z vlastní volby. My ho sledujeme z naší volby. Není třeba strážců nebo bran ani ministerstev pravdy, když se obyvatelstvo rozptyluje malichernostmi, když je kulturní život definován jako neustálé kolo zábavy, když se vážná veřejná konverzace stává formou dětské mluvy, když se zkrátka lid stává publikem a jeho veřejné podnikání vaudevillovým představením, pak se národ ocitá v ohrožení.

Kulturní smrt je jasnou možností. V 60. letech byla provedena slavná studie, jejímž cílem bylo zjistit, jak děti napodobují násilné chování, které vidí u druhých, známá jako experiment s panenkou Bobo, při němž byla skupina dětí ponechána v místnosti s panenkou Bobo, nafukovacím boxovacím pytlem, který stojí na zemi a je zatížen spodní částí, takže se při úderu převrátí a pak se zase zvedne.

Výzkumníci zjistili, že i když byla panenka Bobo v místnosti s dětmi spolu s hromadou dalších hraček, děti ji většinou ignorovaly, dokud do místnosti nepřišel účastník výzkumu a nezačal do ní mlátit, a pak děti začaly chování napodobovat a mlátit do panenky. Je to klasický experiment z teorie sociálního učení a pozorovacího učení. Stejně jako děti napodobovaly chování, které tam viděly, napodobují i chování, které vidí v médiích.

Další jev týkající se ovlivňování lidí, aby říkali nebo věřili věcem, které zjevně nejsou pravdivé, lze nalézt v experimentech konformnosti, které v 50. letech provedl psycholog Solon Ashe a které ukázaly, že většina lidí opouští vlastní přesvědčení a názory a přizpůsobuje se názorům většinové skupiny, aby se necítili ostrakizováni. Jeden z experimentů zahrnoval skupiny lidí, o nichž se tvrdilo, že jsou účastníky experimentu, ale všichni kromě jednoho byli ve skutečnosti jeho aktéry a účastnili se ho, a pak byla skupině ukázána karta s čárou a pak další karta se třemi čarami, z nichž každá byla označena A, B a C a všechny byly různě dlouhé.

A pak se zeptali, která čára je stejně dlouhá jako čára na první kartě. Všem aktérům bylo před experimentem řečeno, aby si vybrali čáru, která není stejně dlouhá, a experiment zjistil, že téměř vždy s nimi souhlasil jeden osamělý člověk, který nebyl v obraze, skutečný testovaný subjekt. Experimenty ukázaly, že pokusné osoby prostě souhlasily se skupinou, a dokonce pochybovaly o svém vlastním vnímání, když všichni ostatní tvrdili, že jiná linie je stejně dlouhá, aby se necítily jako podivín. Prostě souhlasily se všemi ostatními.

A Hollywood ovládá hloupé masy pomocí haló efektu, což je psychologický jev, kdy je něčí dojem o schopnostech nebo hodnotě druhého člověka ovlivněn jeho celkovými myšlenkami a pocity o této osobě. Když má někdo příznivý názor na nějakou celebritu, protože se mu líbí její filmy, hudba nebo cokoli jiného, většina lidí, hloupé masy, doslova vidí všechno, co řekne nebo udělá, v příznivém světle a myslí si, že je to odborník nebo že hlásá nějakou hlubokou moudrost, kdykoli se k něčemu vyjádří.

Já, na druhé straně jsem jenom chlapík v kuchyni na notebooku. Technicky vzato jsem asi mediální analytik s bakalářským titulem z komunikace a vášní pro pravdu. Jestli se vám líbí sledovat moje monology, pak se vám bude líbit číst moje knihy. Objednejte si tedy knihu Hollywoodská propaganda nebo Pravdivý příběh falešných zpráv. Nebo si stáhněte elektronickou knihu.

Moje knihy jsou mnohem hlubší a vážnější než moje videa, ve kterých sice rád šaškuji, ale jsem také velmi vážný člověk. Takže zamiřte na amazon.com nebo klikněte na odkaz v popisu níže a podívejte se na ně.

Překlad: David Formánek