↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Sledujte také na: NášTub / Odysee / Rumble

Originál videa publikován ZDE: 2. června 2022

Přepis:

Marc: Profesně jsem dětský a dorostový psychiatr se soukromou praxí v Los Angeles v Kalifornii. Napsal jsem knihu s názvem Spojené státy strachu, jak se Amerika stala obětí masové psychózy s bludy.

Mikki: V průběhu let jste pracoval s nespočtem dětí a rodin. Jak to změnilo váš názor na systém veřejného školství?

Marc: Před dvěma třemi lety bych řekl: jsou dobré veřejné školy a špatné veřejné školy, najděte si dobrou a pošlete do ní své dítě, neplýtvejte penězi na soukromé. Nyní jsem poprvé ve své kariéře začal rodičům v posledním roce říkat, vezměte své děti ze školy. Státní školský systém je nejen neúspěšný, ale i nenapravitelný. Školský systém je naprosto řízen učitelskými odbory a advokáty, tedy těmi, kteří chodí do škol prosazovat svou politickou ideologii na vašich dětech. Nemají žádný jiný účel a žádnou jinou funkci. A zcela ho ovládli. Bylo by nám lépe, kdyby všichni Američané stáhli své děti ze státních škol a buď se věnovali domácímu vzdělávání, nebo si v místních komunitách vybudovali vlastní školy, což by způsobilo, že by se zkorumpovaná, prohnilá, termity zamořená struktura konečně zhroutila.

A pak bychom ji mohli na místní úrovni od základu znovu vybudovat. Nechce se mi věřit, že to teď říkám, protože ještě před dvěma třemi lety bych si myslel, že je to extrémní, směšné a zbytečné. Věřím, že nyní je to nejen možné, ale vlastně nutné. Ale musíte dát na první místo své děti, budete se muset něčeho vzdát, abyste ochránili růst a budoucnost svého dítěte. A to je tedy skutečně zásadní otázka… není to, jestli je škola dobrá nebo špatná. Škola je špatná. Je prostě špatná. Skutečnou otázkou je, do čeho jste jako rodič ochotni investovat a co obětovat, abyste zajistili, že vaše dítě bude mít všechny možnosti uspět? Chcete být skutečným rodičem, nebo ne? Vím, že je to přímá otázka, ale je to skutečná otázka, kterou si musíte položit.

Mikki: A pokud jde o univerzitu?

Marc: Neobtěžujte se. Obecně řečeno, univerzita je žumpa, je to morální pustina. Je to indoktrinační tábor. Pokud pošlete své dítě na univerzitu, a to z jakéhokoli jiného důvodu než je titul ze STEMu – věda, technologie, inženýrství, matematika – nebo z medicíny, práva či odborné školy, a i tak si myslím, že to asi není dobrý nápad. Ale když to necháme stranou, jakýkoli jiný účel studia na univerzitě z vašeho dítěte nakonec udělá horšího člověka, než jakým bylo na začátku. Vaše dítě z té univerzity odejde s přesvědčením, že Amerika je nenávistná a rasistická země, že muži jsou sexuální predátoři a že ženy jsou zneužívané oběti toxického mužství.

A že jediní lidé, kteří si zaslouží dostat se nahoru, jsou marginalizované třídy. To je tak zvrácená, perverzní, destruktivní filozofie, kterou se čtyři roky násilím krmí mladý, naivní, neinformovaný mozek sedmnáctiletého nebo osmnáctiletého dítěte, že poté to už možná nebude možné napravit. Své dítě doslova pošlete do sekty, která od vás na čtyři roky zpřetrhá všechny vazby a pak se k vám vrátí a velmi pravděpodobně vás bude nenávidět a nenávidět všechno, za čím si stojíte. Pokud pošlete své děti na univerzitu, předhazujete je vlkům, nemá to smysl. Pokud na tom vaše dítě trvá, pošlete své dítě s podporou na učňovský program pro pracovní výcvik…

Mikki: Odborné učiliště?

Marc: Ano, i odborné učiliště. Ty jsou skvělým způsobem, jak se naučit způsobům světa a tomu, jak věci skutečně fungují. I kdyby ten člověk nakonec nechtěl jít do řemesla, vytvoří to silný základ pro uznání a přijetí reality a smíření se s tím, že svět se netočí tak, jak byste si přáli. Prostě se točí, protože se točí. A pak budete do značné míry naočkováni proti propagandě, lžím, dezinformacím, veškeré destrukci, kterou jsme nuceně krmeni prostřednictvím médií a státních škol a univerzit. To je ta správná cesta. Není to tak, že své dítě vykopnete z vládní školy na univerzitu v domnění, že na univerzitní úrovni se věci zlepší. Čím výš půjdete, tím se budou jen zhoršovat.

Mikki: Kdo jste byl před vyhlášením pandemie? Kdo jste dnes? Co se změnilo?

Marc: Jedna věc, která se pro mě opravdu změnila, je moje důvěra v medicínu, v lékařský systém a do jisté míry i ve vládu. Co se týče lékařského systému, dříve jsem se řídil proklamacemi, směrnicemi, doporučeními lékařských asociací, jako je Kalifornská lékařská asociace nebo Americká pediatrická akademie či Americká akademie dětské a dorostové psychiatrie. K těmto organizacím už nemám absolutně žádnou důvěru. Nejenže si myslím, že jsou neschopné, ale že dětem škodí. A když AMA vystoupí, jako nedávno, s veřejným politickým prohlášením, v němž oznámí, že už nepodporuje uvádění biologického pohlaví v rodných listech…

To není chyba. To není přešlap, to je ideologický postoj, záměrně vytvořený tak, aby způsobil trápení, škodu a rozkol v naší společnosti, aby zničil děti a rodiny. Když Kalifornská lékařská asociace přijde se svým prohlášením, jako to udělala minulý rok, že podporuje chemickou kastraci mladých dívek bez souhlasu rodičů, protože náhodou trpí duševní chorobou a mají zmatek ve svém pohlaví… To není chyba. Dokonce bych šel tak daleko, že bych řekl, že se můj postoj změnil z důvěřivého na to, že jsem uznal existenci zla.

Mikki: Co se týče této války mezi mužstvím a ženstvím, čeho jste svědkem zevnitř prostřednictvím své práce?

Marc: V průběhu let jsem ve své praxi pozoroval neustálý úbytek projevů zdravé mužskosti a zdravé ženskosti mezi svými pacienty. V posledních dvou letech jsem zaznamenal naprostý kolaps. Zejména mladší muži v mé praxi, muži v pubertálním věku nebo dvacetiletí, třicetiletí, nemají schopnost zdravě vyjádřit touhu po ženách, aby se ženami zdravě komunikovali, verbálně a společensky. A mnozí z nich nemají ani touhu navázat sexuální vztah se ženou. Své libido a jeho vyjádření usilováním o ženy, což je pro muže zdravá věc… kdyby muži přestali usilovat o ženy, skončili bychom. Neměli bychom více lidí. Oni to už nedělají.

Teď sedí doma, hrají videohry a sledují porno, protože je to bezpečnější a jednodušší a nikdy nebudou odmítnuti. A nikdy nebudou kritizováni, nikdy jim nikdo neřekne, že jsou toxičtí, že jsou součástí patriarchátu, že jsou misogynní, že se dopouštějí společenského faux pas. Takže to vzdali, prostě se vyřadili ze světa randění, vyřadili se ze společenského světa se ženami. A ženy jsou z toho naprosto zmatené. Nevědí, co mají dělat. Jsou samy. Cítí se opuštěné, cítí se neatraktivní, cítí se nežádoucí. Nemohou si najít partnera, natož manžela, nemohou se vdát, nemohou mít děti. Oddělení mezi mužem a ženou je nyní téměř úplné.

A je to způsobeno právě pokračujícími útoky proti mužství a degradací ženskosti. Propaganda, kterou prosazují radikální feministky, jež definují úspěch žen jako soupeření s muži, porážku mužů, úplnou a naprostou nezávislost na mužích… že nepotřebujete muže, což je biologická a společenská lež, která byla tak úspěšná, že si nyní muži i ženy myslí, že mohou žít odděleně. Pravdou však je, že nemohou. Protože když přijdou do mé ordinace a já se jich zeptám, jak se jim daří, tak se jim nedaří dobře. Muži jsou úplně bez směru. Jsou apatičtí, jsou dysforičtí, jsou dystymičtí.

Ženy jsou deprimované a úzkostné a nikdo z nich spolu nemluví. Takže tento útok na mužskost a ženskost je podle mého názoru základem velké míry psychických potíží zejména u mladších lidí právě teď. A pokud budou i nadále vést těmito oddělenými paralelními cestami izolace, nebude pro ně existovat způsob, jak rozvinout dovednosti a dokonce ani touhy, které jsou nezbytné k tomu, aby se dali dohromady a uzavřeli manželství, měli děti a založili rodiny. A pokud se naše rodinná struktura v další generaci ztratí, co nám zbude? Jsme jen banda apatických jedinců, kteří žijí své životy virtuálně za obrazovkou počítače, pracují na dálku a plní příkazy vlády. To je podle mě velmi dystopická budoucnost.

Mikki: Je to záměr, a pokud ano, tak s jakým cílem?

Marc: Myslím, že je to záměr. A myslím si, že protože je to tak protichůdné lidstvu, biologii, společenským normám, které se po staletí osvědčily, nemůže to být chyba. Nejde o hysterickou reakci na incident, k němuž došlo na univerzitě, a o přehnanou korekci. Je to soustavné, je to stupňované, měsíc po měsíci, rok po roce. A domnívám se, že konečným bodem je skutečně vytvoření chaotické, nefunkční, na rodině a komunitě nezaložené společnosti, která je tak závislá na druhých… A nemyslím tím rodiče a komunitu, ale ostatní jako vládní činitele, jako jsou korporace, jako jsou mediální organizace, že nikdy nebude důvod, aby se ti, kdo jsou u moci, obávali ztráty svého postavení.

Teď si vytvořili v podstatě monopol. Nespoléháme se na naši vládu, alespoň ne historicky, že nám bude říkat, jaká zájmena máme používat, jaké léky máme brát, jaké učebnice se mají používat v našich školách. Ale tohle všechno dovolujeme, a to je přímý důsledek této koordinované snahy zbavit se mezilidských vazeb. Jakmile jednou zabijete vazbu mezi mužem a ženou, všechno ostatní je snadné. Pak můžete vzít děti rodičům, můžete vzít sousedy, prarodiče, a zanedlouho všichni žijí jen v malých izolovaných komůrkách.

A pak je velmi snadné lidi ovládat. Tuto techniku používal ve 20. století každý totalitní režim. Čína například oholila ženám hlavy, oblékla je všechny do neatraktivního asexuálního oblečení, udělala totéž pro muže. Asexualizovali obyvatelstvo tak, aby neexistovala žádná touha, žádná bipolarita muže a ženy, všichni vypadají jako automaty a reprodukce státu. A co pak dělají? Místo aby se obraceli jeden k druhému, obracejí se ke státu. To je to, co se děje. Takový je plán. K tomu směřujeme.

Překlad: David Formánek