Nefungují Vám videa níže? Klikněte ->zde<-
Video s českými titulky:
↓ Video v originále s českými titulky ↓
Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním pomocí měsíčního členství s bonusovým obsahem ZDE nebo jednorázově na bankovní účet (CZK): 2201583969/2010 či EUR na: CZ8520100000002201806894. Děkuji!
Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack / Bitchute
Originál videa publikován ZDE: 13. května 2021
Přepis:
DB (Derrick Broze): Jako investigativní novinář jsem za posledních 10 let vedl rozhlasový pořad, psal knihy a natočil řadu dokumentů o realitě obchodování s dětmi, nebezpečí technologií a bojích původních obyvatel. Nyní chci odhalit, zda existuje síť jednotlivců a institucí, která tyto problémy spojuje. Mnoho badatelů tvrdí, že existuje mezinárodní kartel, který skrytě manipuluje světovými událostmi ve svůj vlastní prospěch. Jsou tato tvrzení pouhou fantazií a paranoidním bludem, nebo skutečně existuje program, jehož cílem je manipulovat lidstvo podle požadavků pyramidy moci?
Veřejné školství je rituál, kterým většina dětí prochází v nejvnímavějších letech svého života, přičemž předpokládaným cílem veřejného vzdělávání je vzdělat děti tak, aby se z nich stali lékaři, učitelé, umělci a vůdci budoucnosti, podle některých je ve hře zlověstnější agenda. Někteří se domnívají, že povinné veřejné vzdělávání se stalo nástrojem vlád světa a vzdělávacích organizací, které vládám radí, k ovlivňování a manipulaci s názory mládeže. Jak přesná jsou tedy tato tvrzení? Je vládní angažovanost ve vzdělávání chybným pokusem o dosažení záslužného cíle?
A jakou roli hraje vládní vzdělávání při ovlivňování myšlení mládeže? Abychom odpověděli na tyto otázky, musíme se vrátit k počátkům vzdělávání. Platónova Republika je známá tím, že zpopularizovala koncept povinného vzdělávání, ale jiné zdroje uvádějí, že židovští představitelé vyžadovali od rodičů, aby svým dětem poskytli nějakou formu vzdělání již od starověké Judeje. V 15. a 16. století aztécká trojspolečnost zavedla povinné vzdělávání pro chlapce a dívky od 15 let.
Existovaly přinejmenším dva známé typy škol pro aztécké děti, praktické a vojenské vzdělávání a učení psaní, astronomie, teologie a dalších myšlenek. V roce 1496 zavedlo Skotsko vzdělání pro všechny děti z privilegovaných elitních rodin. Přijetím zákona o zřízení školy v roce 1616 byly všechny děti povinny navštěvovat školu. Model povinné školní docházky, který se postupně rozšířil po celém světě, však do značné míry vycházel z pruského modelu vzdělávání, který byl zaveden v roce 1763. Ačkoli pruský král Fridrich Vilém první prosazoval koncept povinné školní docházky již v roce 1716, vzdělání se stalo povinným až v roce 1763, kdy jeho syn král Fridrich Veliký rozhodl, že děti musí navštěvovat státní školu.
Podle nového nařízení musely děti navštěvovat školu od 5. do 13. nebo 14. roku a za neúčast se ukládaly pokuty. O pruském modelu vzdělávání se toho napsalo mnoho. Už dlouho je populární označovat pruský model jako průmyslový nebo tovární model. Někteří pedagogové a historici se v poslední době ohrazují proti myšlence, že pruský model byl navržen tak, aby produkoval poslušné dělníky. Jaká je pravda? Je důležité si uvědomit, že pruský model vzdělávání byl financován prostřednictvím zdanění obyvatelstva. Někteří badatelé popisují rané školy jako bezplatné veřejné statky, ale skutečnost je taková, že každý poddaný pruského království financoval povinné školy skrze daně.
MT: Nikdy nezapomínejme na tuto základní pravdu – stát nemá jiný zdroj peněz než peníze, které si lidé sami vydělají.
DB: Představa, že pruský systém byl o udržení státní kontroly nad vzděláváním, a tím i nad lidem, se potvrdila, když král Fridrich vydal v roce 1794 další rozhodnutí, v němž prohlásil, že školy a univerzity jsou státní instituce pověřené výukou mládeže. Školy mohou být zakládány pouze s vědomím a souhlasem státu. Povinností školních inspektorů je dohlížet na to, aby všechny děti ve věku povinné školní docházky byly udržovány ve škole, pokud je to nutné, i násilím a potrestáním nedbalých rodičů.
Horace Mann, někdy označovaný za otce amerického veřejného školství, byl silným lobbistou za pruský model, přestože uznával, že systém má své kritiky. Jak napsal v roce 1843, v anglickém tisku vyšlo mnoho článků, které celý plán vzdělávání v Prusku odsuzovaly, protože je nejen určen k vytvoření, ale vytváří ducha slepého souhlasu se svévolí moci, ve věcech duchovních i světských, systém vzdělávání uzpůsobený k zotročení, a nikoliv ke zrovnoprávnění lidské mysli. Jak se pruský model upevňoval, rostl i mezinárodní zájem o tento systém. Filosofy vzdělávání zaujal a začali lobbovat za podobný systém v celé Evropě a v USA. Massachusetts byl prvním státem, který zavedl povinnou vzdělávací politiku v USA v roce 1852. Do roku 1918 stejný systém zavedl každý další stát. V této době byla zaseta semínka, z nichž později vyrostla moderní centra známá jako veřejné školy. Rockefellerovo vzdělávání.
Na konci 19. století John D. Rockefeller starší byl jedním z nejbohatších a nejnenáviděnějších žijících mužů. Byl majitelem společnosti Standard Oil Company, která se monopolně podílela na všem, co souviselo s ropným průmyslem, od těžby až po dopravu. Díky svému bohatství mohl ovlivňovat mnoho institucí včetně amerického vzdělávacího systému. V roce 1902 Rockefeller starší založil Radu pro všeobecné vzdělávání s počátečním darem 1 milion dolarů. Rockefeller založil tuto radu s pomocí Fredericka T. Gatese s deklarovaným cílem podporovat vyšší vzdělání a lékařské školy ve Spojených státech. Rada pro všeobecné vzdělávání se také zajímala o podporu zemědělství na jihu země a škol pro afroameričany.
V lednu 1903 americký kongres oficiálně zaregistroval Radu pro všeobecné vzdělávání, jejíž posláním bylo „podpořit vzdělávání v celých Spojených státech bez rozdílu rasy, pohlaví a vyznání.” Statut Rady pro všeobecné vzdělání podpořil návrhem zákona senátor Nelson W. Aldridge z Rhode Islandu. Shodou okolností byla dcera senátora Aldridge Abby Aldridgeová provdána za Johna D. Rockefellera mladšího. Senátor Aldridge se rovněž podílel na vytvoření zákona o federálních rezervách z roku 1913.
Rodina Rockefellerů nakonec věnovala více než 180 milionů na financování rady. Založení rady předcházelo několik raných vzdělávacích organizací a soukromých setkání Johna D. Rockefellera mladšího a dalšími vlivnými lidmi té doby. Jedním z účastníků byl Daniel Coit Gilman. Gilman se stane členem Rady pro všeobecné vzdělávání a byl také spoluzakladatelem Russell Trust Association, což je obchodní název tajné společnosti Skull and Bones která provozuje studentskou tajnou společnost na Yaleově univerzitě. Jak v tomto seriálu budeme zkoumat pyramidu moci, všimnete si, že některá jména a instituce se objevují několikrát. Je důležité si všimnout, jak jsou tito lidé a organizace provázané. Mějte to na paměti.
Po půl desetiletí existence přestala Rada pro všeobecné vzdělání fungovat pod tímto názvem a byla začleněna do Rockefellerovy nadace. Rockefellerové nebyli jediní, kteří se zajímali o financování vzdělávacích podniků. V roce 1905 založil nechvalně proslulý ocelářský magnát Andrew Carnegie Carnegieho nadaci pro podporu výuky. Carnegie i Rockefeller toužili změnit svůj obraz z obrazu bohatých loupeživých baronů na laskavé starší gentlemany, kterým záleží na chudých. Aby tohoto cíle dosáhli, založili různé nadace a filantropické organizace, které měly šířit jejich obrovské bohatství a vliv.
Pruský model vzdělávání, který prosazovaly jejich organizace, byl dokonalým nástrojem, jak vštípit masám jejich poselství volby, jak do struktur samotného veřejného školství vštípit své soukromé ideologie o vhodném učebním materiálu a struktuře pro národní mládež. Americká podpora a kritika systému rostla v prvních dvou desetiletích 20. století. V roce 1918 profesor Thomas Alexander napsal po prozkoumání pruského modelu následující: „Domníváme se však, že pečlivé studium pruského školského systému přesvědčí každého nezaujatého čtenáře, že pruský občan nemůže být svobodný, aby mohl sám konat a jednat.
Že Prus je do značné míry zotročen prostřednictvím své školy, že jeho vzdělání, místo aby z něj učinilo jeho vlastního pána, kuje řetězy, jimiž je držen v otroctví. Že celé schéma pruského základního vzdělávání je utvářeno s jasným cílem učinit 95 z každých 100 občanů podřízenými vládnoucímu domu a státu.” Ještě více zneklidňující jsou slova reverenda Fredericka T. Gatese, obchodního poradce Johna D. Rockefellera staršího, který mu pomáhal založit Radu pro všeobecné vzdělání:
„V našem snu máme neomezené zdroje a lidé se poddávají s dokonalou poslušností naší formující ruce. Současné vzdělávací konvence se vytrácejí z naší mysli a bez zábran tradice působíme svou vlastní dobrou vůlí na vděčný a vnímavý venkovský lid. Nebudeme se snažit udělat z těchto lidí ani z nikoho z jejich dětí filozofy nebo muže vzdělanosti či vědy. Nebudeme z nich vychovávat spisovatele, řečníky, básníky a učence. Nebudeme hledat zárodky velkých umělců, malíře, hudebníky ani nebudeme chovat ještě skromnější ambice vychovávat z nich právníky, lékaře, kazatele, státníky, kterých máme nyní dostatek. Neboť úkol, který před sebou máme, je velmi jednoduchý a také velmi krásný – vychovávat tyto lidi k dokonale ideálnímu životu právě tak, jak je najdeme.
Tam, kde jsou obavy z pruského modelu vzdělávání a povinné školní docházky obecně přetrvávají i dnes. Charlotte Iserbyt je spisovatelka na volné noze a bývalá hlavní politická poradkyně amerického ministerstva školství. Ve své knize Záměrné otupování Ameriky tvrdí, že změny, které se postupně přinesly do amerického veřejného vzdělávacího systému, eliminují vliv rodičů a formují dítě v poslušného následovníka státu. Tyto změny podle ní vycházejí z plánů formulovaných především Nadací Andrewa Carnegieho pro rozvoj vzdělání a Rockefellerovou Radou pro všeobecné vzdělávání.
Dalším kritikem amerického veřejného školství je John Taylor Gatto, bývalý oceněný učitel a autor knih Hloupnutí: Skryté kurikulum povinné školní docházky a Skrytá historie amerického vzdělávání. Gatto byl velkým odpůrcem povinného vzdělávání během své kariéry učitele až do své smrti v roce 2018. Gattova hlavní teze je, že školský systém žáky mate, moderní školský systém podle něj předkládá nesourodý soubor informací, které si dítě musí zapamatovat, aby se udrželo ve škole, místo aby ho učil kritickému myšlení. Gatto také tvrdil, že veřejné školy činí děti emocionálně a intelektuálně závislými. Ve Skryté historii říká: „To, co se snažím popsat, je to, co se stalo s našimi školami, bylo vlastní původnímu projektu plánovaného hospodářství a plánované společnosti, který byl tak hrdě vytyčen na konci 19. století.”
CSPAN: John Taylor Gatto je bývalý učitel roku v New Yorku. Má nový článek v tomto měsíci Harper’s: „Proti škole: jak veřejné školství mrzačí naše děti a proč”. Pane Gatto, co je vaším základním tématem?
JG: Mým základním tématem by asi bylo, že školy jsou pro děti nebezpečným místem, zpomalují intelektuální rozvoj, zpomalují morální rozvoj, finančně ruinují komunity tím, že stovky miliard dolarů odvádějí do neproduktivní činnosti a dynamicky ruinují komunity tím, že odvádějí energii dětí od společnosti a rozptylují ji. Jsou místem zastrašování, šikany, sexuálního obtěžování, kriminality a dokonce žhářství a vražd, a epidemie národní obezity lze vysledovat na cvičiště školní jídelny.
CSPAN: Dobře, to je hodně informací. Měla by školní docházka být povinná?
JG: Neměla by být povinná.
DB: Gatto také říká, že veřejné školství dává studentům najevo, že se nemohou schovat, protože jsou vždy pod dohledem.
JG: Americká nucená školní docházka, protože to je to, co to je… americká nucená školní docházka je design a provedení korporátní nadace. Často dezinformace pochází z nevinných sebe-klamů, ale stejně často, jak postupujete po mocenské pyramidě, pochází ze zlého úmyslu vůči vlastní individualitě. TV: Ale jsou detektory kovů účinné při zajišťování bezpečnosti studentů? Roseanne Aragonová hovořila s rodiči, školami, architekty a dalšími o tom, co si myslí. Podobně jako na letišti je tohle pro studenty Aldine ISD normou. Detektory kovů a zaměstnanci vítají každé ráno studenty.
DB: V době školních cvičení a příprav na masové střelby jsou studenti stále častěji pod dohledem a uvnitř prostředí podobného vězení. Bohužel nebezpečí veřejného školského systému přesahují pokusy o formování mysli mládeže. Veřejné školské instituce v Americe i v zahraničí byly infiltrovány zpravodajskými službami, které se zoufale snaží získat nejbystřejší mozky budoucnosti. V knize Špiónské školy: jak CIA, FBI a zahraniční rozvědky tajně využívají americké univerzity investigativní novinář Daniel Golden popisuje vykořisťovatelský vztah mezi vysokým školstvím a zpravodajskými službami. DG: Ukázalo se, že je to docela běžné.
DB: Golden zkoumá různé případové studie ilustrující, jak CIA a FBI využívají vysokoškolské vzdělávání ve svůj prospěch. Co přesně se v tomto procesu děje?
DG: Jsou různé druhy náboru a samozřejmě ten nejnevinnější, se kterým nemám problém, kdy jde přímo o nábor na univerzitě, kam CIA a FBI jdou a uspořádají veletrh pracovních příležitostí nebo nějakou jinou akci a řeknou, pojďte pracovat pro CIA a FBI, a to je v pořádku. Smějí zaměstnávat pouze občany USA, takže to je tak nějak nadstandardní, a pak je tu bezprostřední fáze, kdy mohou chtít někoho, kdo pro ně bude špehovat, třeba profesora nebo výzkumníka, jehož práce ho pravidelně zavádí do zahraničí, nebo třeba někoho, kdo komunikuje se zahraničními vědci, kteří mají špičkovou specializaci a oni řeknou, můžete nám poskytnout informace… což je zase trochu riskantnější, ale alespoň vysvětlují, co chtějí dělat.
A pak třetí případ, na který se zaměřuji nejvíce, je, když jednají se zahraničními studenty a výzkumníky a profesory, a tam, pokud ten člověk není občanem USA, nejsou povinni prozradit, kdo jsou, takže CIA může klidně oslovit někoho, kdo o tom neví. Může mít profesora, se kterým se přátelí postgraduální student z Íránu nebo Číny, a profesor může říct studentovi, mám přítele, který by vám rád zaplatil, abyste pro něj udělal nějakou práci nebo něco takového. Neřekne, že ten přítel je ze CIA, takže to je jeden způsob.
DB: Když pochopíte všechny údaje, které jsme právě odhalili, je jasné, že systém povinného veřejného vzdělávání je skvělým nástrojem pro ovlivňování, manipulaci a verbování myslí mladých lidí. I když pomineme zřejmý vliv militaristického pruského modelu, je očividné, že nadace a instituce, které financují veřejné školství, jsou si vědomy příležitosti, jak do vyššího vzdělávání vnést své programy a hodnoty.
Nejenže jsou děti posílány pryč od svých rodičů a rodin na 8 hodin denně po dobu 12 a více let svého života, ale děje se tak v době, kdy jsou často nejvnímavější a nejdůvěřivější vůči dospělým ve svém okolí. Je sice pravda, že občas se žák setká se skvělým učitelem, který podporuje individualitu a kritické myšlení, ale průměrný učitel pouze opakuje osnovy, které schválil stát. Pokud se ambiciózní učitel odváží odchýlit od předem schváleného obsahu, může být potrestán nebo zcela bez práce. Nakonec je důležité poznamenat, že když jsou děti a mladí dospělí podrobeni státní verzi dějepisu, zdravotnictví, politiky a filozofie, jsou jim často podvědomě a skrytě kladena omezení. Mládež se učí státní verzi dějin, která obvykle vykresluje současné mocnosti jako ty dobré v konfliktu, stanovuje schválenou verzi dějin, zdravotnictví a vytváří parametry přijatelného politického a filozofického dialogu.
Co s tím tedy můžeme dělat? Odpovědí je vymanit se z centralizovaného, státem nařízeného modelu vzdělávání. Krása digitálního věku spočívá v tom, že rozšířil možnosti vzdělávání. Nejenže je internet sám o sobě dostupný jako zdroj informací pro odhodlané studenty, ale existují desítky internetových stránek o vzdělávání online. Namísto závislosti na státu nebo zadlužování se tisíci dolarů kvůli získání kusu papíru mají dnešní mladí lidé k dispozici nepřeberné množství zdrojů pro vzdělávání.
Existují bezplatné i placené stránky pro vzdělávání, a to jak náboženské, tak světské, a existují bezplatné i placené stránky nabízející vysokoškolské kurzy. Je tisíce online škol, které nabízejí kurzy dalšího vzdělávání. Ačkoli pro rodiče není vždy možné nebo finančně dostupné, aby své děti vzali ze školy, roste hnutí rodičů, kteří své děti učí doma nebo dokonce odnaučují. Tato hnutí se liší a překrývají, ale jde o to, že někteří rodiče už mají dost běžných vzdělávacích možností a své děti vyřazují úplně. Tito rodiče se snaží poskytnout svým dětem vzdělání a zároveň je nepodřizovat státní propagandě. Někteří rodiče vytvářejí vzdělávací skupiny, kde se mohou propojovat a sdílet informace o alternativním vzdělávání. Tyto podobají se podobají jednomu z řešení, které budeme v tomto seriálu propagovat, tzv. svobodné buňky.
Svobodné buňky jsou decentralizovaný způsob organizace a skupiny osmi lidí, které podporují dovednosti, znalosti a zdroje. Tento koncept lze snadno aplikovat na skupiny rodičů nebo i studentů, kteří se snaží posílit své postavení individuálně i skupinově. Představte si buňku svobody zaměřenou na vzdělávání svých dětí. Tato nezávislost a decentralizace by mohla pomoci osvobodit mladé lidi od vzdělávacích systémů, jejichž cílem je omezit jejich potenciál. Mysl mladých lidí je jedním z nejcennějších zdrojů, které jsou na této planetě k dispozici. Hlavy států a filantropové si to uvědomují již po staletí. Ochrana a soucitné vedení těchto myslí je nesmírně důležité. Pokud se rodiče a mentoři aktivně nepodílejí na přispívání ke vzdělávání mládeže, je jen otázkou času, kdy se této příležitosti radostně chopí další vlivy.
„99 studentů ze sta jsou automaty, pečlivě kráčející po předepsaných cestách, pečlivě dodržující předepsané zvyklosti. To není náhoda, ale výsledek podstatného vzdělání, které vědecky definováno je zařazení jedince. Chcete-li se dozvědět více o pruském modelu vzdělávání a dějinách vzdělávání, doporučujeme vám přečíst si následující knihy. Pruské základní školy od Thomase Alexandera,
Dumbing Us Down: the Hidden Curriculum of Compulsory Schooling a Underground History of American Education od Johna Taylora Gatta, The Deliberate Dumbing Down of America od Charlotte Iserbytové. Spy Schools: How the CIA, FBI, and Foreign Intelligence Secretly Exploit America’s Universities od Daniela Goldena. Doporučujeme vám také zhlédnout sérii rozhovorů Tragédie a naděje s Johnem Taylorem Gattem.
Výzkum, scénář a vyprávění provedl Derrick Broze.
Překlad: David Formánek
