Originál článku publikován ZDE: 14. dubna 2024
James Corbett: Není to legrační, jak mainstreamové „zpravodajství“ dává svému publiku pocit, že je informované, i když je děsivě nevědomé? Stane se událost jako 7. října pod falešnou vlajkou a najednou jsou ti samí lidé, kteří nedokázali najít Izrael na mapě, nyní samozvanými odborníky na tento region a poslušně opakují všechna slova o izraelsko-palestinském konfliktu, která slyšeli ve večerních zprávách.
Když se s těmito lidmi pokusíte proniknout do podrobností, samozřejmě rychle narazíte na hranice jejich znalostí.
Zeptejte se jich například na Hamás a pravděpodobně uslyšíte, že Hamás:
- je označen za teroristickou skupinu;
- přísahal, že zničí Izrael;
- kdysi vyhrál volby a nyní řídí Gazu jako teokratický teroristický stát; a
- se skládá ze zbabělců, kteří odpalují rakety na Izrael a používají ženy a děti jako lidské štíty.
Jak už to tak bývá, na těchto mediálních hláškách je něco pravdy. Chyby a opomenutí v tomto sionistům nakloněném mainstreamovém narativu však stačí k tomu, aby se ti, kdo mu bezmyšlenkovitě věří a opakují ho, nejen mýlili, ale nebezpečně mýlili.
Ano, nemyslící masy, které této propagandě věří, se v Izraeli mýlí. Není to chudý, demokraticky zvolený outsider Blízkého východu, ale darebácká jaderná mocnost a stát apartheidu, který má na svět obrovský vliv díky špionáži (skutečné i virtuální), lsti, lobbingu a vydírání. Byl oficiálně pokárán za etnické čistky Palestinců a je obviněn z masakrů, zvěrstev, válečných zločinů a genocidy v posledním konfliktu.
Tito propagandističtí papoušci se však nemýlí jen v Izraeli. Mýlí se i v případě Hamásu.
Nebo přinejmenším neznají skutečnou historii Hamásu.
Co je tedy Hamás? Odkud se vzal? Jaké jsou jeho cíle? A hlavně, jak se dostal k moci v pásmu Gazy?
Dnes si na tyto otázky odpovíme a jednou provždy rozptýlíme mrak nevědomosti, který se nad tímto konfliktem vznáší.
Příběh Hamásu
Pokud vás zajímá historie Hamásu a jste obyčejný člověk (tj. blaženě netušíte o informační válce páté generace, která zuří všude kolem vás), můžete začít hledat odpovědi tam, kde strážci informačních bran chtějí, abyste začali hledat: Google.
A pokud do této babylonské knihovny zabloudíte, nepochybně kliknete na první výsledek: příspěvek o Hamásu na Wikipedii. Odtud se dozvíte několik základních informací o této organizaci, například:
- Hamás je „palestinské sunnitské islamistické politické a vojenské hnutí, které vládne v části Izraelem okupovaného pásma Gazy“.
- Jeho název pochází z HMS, což je akronym arabské fráze Ḥarakah al-Muqāwamah al-ʾIslāmiyyah („Islámské hnutí odporu“), která je glosována arabským slovem ḥamās (což znamená „horlivost“, „poctivost“ a/nebo „statečnost“).
- Od roku 1989 vede bojové operace proti Izraeli, aby dosáhl svého cíle, kterým je vytvoření islámského chalífátu v Palestině; atd.
Pokud budete mít trpělivost a vytrvalost, můžete v poznámkách a odkazech článku na Wiki objevit další zajímavé informace o historii Hamásu. (Příklad: vzpomínáte si, jak irská vláda vyhostila izraelského diplomata za padělání irských pasů během operace Mossadu, jejímž cílem bylo zavraždit hlavního logistického důstojníka Hamásu?)
. . . Ale ať jste sebevíc trpěliví, rychle zjistíte, že odpovědi na nejdůležitější otázky o Hamásu nenajdete na Wikipedii – platformě, která je, jak přiznávají, manipulována sionistickými agenty, aby odstranila všechny informace, které jsou kritické vůči Izraeli.
Pokud tedy hledáte nefalšovanou pravdu o Hamásu, kam se obrátit?
<sarkasmus>Samozřejmě na Izraelské obranné síly (IDF)!</sarkasmus>.
Přesně tak, IDF mají šikovné šestiminutové vysvětlující video, které vám údajně řekne „Úplnou historii Hamásu“ a ve kterém se dozvíte (SPOILERY!), že Hamás:
- je „teroristická organizace, která vládne Gaze“;
- používá „sebevražedné bombové útoky, nájezdy auty, únosy a odpalování raket na Izrael“ v rámci své kampaně za „zabití Židů“; a
- získal moc poté, co nezištná izraelská vláda v roce 2006 statečně stáhla své nelegální osady z Gazy.
Dozvíte se také, že Hamás dostává od Íránu ročně 100 milionů dolarů, které využívá na výrobu „raket, bezpilotních letounů a 500 kilometrů dlouhé sítě podzemních tunelů“.
Nakonec se dozvíte, že konečně někdo přikročil k tomu, aby se jednou provždy postaral o problém Hamásu – a budete šokováni (ŠOKOVÁNI! říkám vám!), když zjistíte, že tím „někým“ jsou IDF!
. . . Ale protože jste skeptičtí, můžete si položit otázku, zda je dobrý nápad brát propagandu izraelské armády o vlastních nepřátelích za bernou minci. A tak se ve snaze vyvážit zjevně zaujatý pohled IDF stejně zaujatým pohledem druhé strany konfliktu můžete obrátit na knihu Syn Hamásu, která se tváří jako popis vzniku Hamásu a jeho následných aktivit z vlastních úst.
Autobiografii napsal Mosab Hasan Júsuf, syn spoluzakladatele Hamásu Hasana Júsufa. Obsahuje informace z první ruky, které zpochybňují oficiální historii Hamásu. Yousef například tvrdí, že Hamás nebyl založen v roce 1987, jak tvrdí Wikipedie, ale na tajném setkání palestinských duchovních autorit a vůdců hnutí odporu, které se konalo v Hebronu v roce 1986.
Kniha obsahuje také zajímavé informace o Júsufově životě, který prožil, když vyrůstal v Ramalláhu ve stínu izraelské vojenské okupace, a líčí, jak se palestinský hněv kvůli špatnému zacházení ze strany Izraele přenesl do první intifády a vzniku Hamásu.
. . . Když však budete pokračovat ve čtení, zjistíte, že Yousef byl naverbován izraelskou bezpečnostní agenturou Šin Bet, když si v 90. letech odpykával trest v izraelském vězení. Pak se dozvíte, že aktivně spolupracoval s Izraelci při pronásledování, zatýkání a maření svých palestinských spoluobčanů (včetně svého vlastního otce, šejka Hasana Júsefa). Nakonec si uvědomíte, že vůbec nečtete Hamásovu verzi příběhu. Čtete prostě jen jinou příchuť izraelské propagandy.
Pokud tedy začínáte znovu, můžete se rozhodnout, že se obrátíte na primární zdroje. Vyhrabete původní chartu Hamásu z roku 1988 a přečtete si, že „Hnutí islámského odporu“ (tj. Hamás):
- je „jedním z křídel Muslimského bratrstva v Palestině“;
- usiluje o „vztyčení Alláhova praporu nad každým kouskem Palestiny“:
- zastává názor, že Palestina je „islámský waqf zasvěcený budoucím muslimským generacím až do soudného dne“, a proto „zákonem, kterým se řídí palestinská země, je islámské právo šaría“;
- definuje nacionalismus jako „součást náboženské víry“, což znamená, že „bránit se a potlačovat nepřítele se stává individuální povinností každého muslima, muže či ženy“;
- odmítá „takzvaná mírová řešení a mezinárodní konference“ jako rozpor se svými zásadami a
- věří, že „tváří v tvář židovské uzurpaci Palestiny je nutné pozvednout prapor džihádu“.
. . . Ale protože jste pilný badatel, který se vždy snaží ověřit si informace (dokonce i „primární zdroje“, jako je charta Hamásu), možná budete pátrat dál a narazíte na Hamás: A Beginner’s Guide od Khaleda al-Hrouba, profesora blízkovýchodních studií na Northwestern University v Kataru, který tvrdí, že charta Hamásu vůbec není oficiálním dokumentem Hamásu.
Charta byla sepsána počátkem roku 1988 jedním člověkem a k lítosti vůdců Hamásu byla v pozdějších letech zveřejněna bez příslušné všeobecné konzultace, revize nebo konsensu. Autor Charty patřil ke „staré gardě“ Muslimského bratrstva v pásmu Gazy, která byla zcela odříznuta od okolního světa. [. . .] Vedoucí představitelé a mluvčí Hamásu se na Chartu odvolávali jen zřídka nebo z ní citovali, což je důkazem toho, že ji začali považovat spíše za přítěž než za intelektuální platformu, která by zahrnovala zásady hnutí.
Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)
Možná se dokonce ponoříte hlouběji do akademické králičí nory, abyste zjistili více o tomto spojení Muslimského bratrstva a Hamásu. A když už tam budete, možná narazíte na knihu „Hamas: Historické a politické pozadí„, vědecký článek publikovaný v letním čísle časopisu Journal of Palestine Studies z roku 1993. Tato verze příběhu Hamásu – napsaná Ziadem Abu-Amrem, bývalým docentem politologie na univerzitě Birzeit a současným místopředsedou vlády Státu Palestina – zasazuje Hamás do historického kontextu tím, že jej označuje za palestinskou odnož Muslimského bratrstva.
Až do 80. let 20. století, kdy se radikální Islámský džihád oddělil od Muslimského bratrstva, lze dějiny islámských hnutí v Palestině redukovat na dějiny bratrstva. Bratrstvo bylo založeno v Egyptě v roce 1928 Hasanem al-Bannou a brzy se rozšířilo do dalších částí arabského světa. Ve své snaze oživit islámské volání kladl al-Banna důraz na tři prvky: oživení, organizaci a výchovu. V zásadě bylo cílem al-Bannánova hnutí, stejně jako ostatních skupin islámské obrody, přeměnit společnost tak, aby se co nejvíce přiblížila té, kterou založil prorok Mohamed a jeho společníci. To by znamenalo vytvoření islámského státu, v němž by se nerozlišovalo mezi náboženstvím a vládou a v němž by Korán a sunna sloužily jako základ pro všechny aspekty života.
Toto vyprávění o založení Hamásu nás vede od roku 1973, kdy dynamický palestinský šejk Ahmed Jásin, upoutaný na invalidní vozík, založil palestinskou pobočku Muslimského bratrstva v Gaze, až po události v roce 1987. V prosinci toho roku vedla série incidentů k protestu v uprchlickém táboře Jabalia, kde byl jeden z protestujících – 17letý Hatem al-Sisi – zastřelen izraelským vojákem. Zpráva o vraždě al-Sisiho se rychle rozšířila a podnítila řadu protestů, demonstrací, stávek a nepokojů po celé Izraelem okupované Palestině. To byl začátek toho, co se později stalo známým jako první intifáda.
Podle Abú Amrova svědectví to bylo právě toto masové povstání Palestinců v prosinci 1987, které přimělo šejka Ahmeda Jásina svolat řadu strategických schůzek, na nichž se sešli nejvýznamnější členové palestinského bratrstva v Gaze. Po několika dnech jednání vydala tato skupina prohlášení, v němž vyzvala Palestince, aby se postavili izraelské okupaci. A podle Abu-Amra to Hamás nyní považuje za svůj první sériově vydávaný leták.
. . . Pak se ale vracíme k tvrzení Mosaba „syna Hamásu“ Júsefa, že skupina byla ve skutečnosti založena v roce 1986, tj. před intifádou, a ne v roce 1987, jak se dříve uvádělo. To je důležité, protože, jak tvrdí Yousef, Hamas existoval již v roce 1986 a šejk Yassin a jeho spoluspiklenci z Hamasu – včetně vlastního otce Mosaba Yousefa – strávili rok čekáním na událost, „která by mohla posloužit jako ospravedlnění povstání“. Jak tvrdí Yousef, zabití al-Sisiho bylo právě tím: vhodnou záminkou pro povstání.
Takže po všem tom pátrání jsme se opravdu přiblížili k odpovědím na naše otázky týkající se Hamásu? Možná ne.
. . . Ale na tomto místě si připomeneme, že historie obvykle není víc než jeho/její příběh. Naše chápání dějin bude zcela záviset na tom, jakým zdrojům budeme naslouchat a které vyladíme. A jak už Corbetteři vědí, historie, kterou se učíme, je obvykle historií, kterou píší vítězové.
Přesto existují objektivní historická fakta, na kterých se všichni shodnou, a v případě Hamásu tomu není jinak. Pokud jde o Hamás, většina lidí to připouští:
- Hamás je palestinské islámské hnutí.
- Uznává potřebu ozbrojeného a násilného odporu proti sionistické okupaci jako součást boje za osvobození Palestiny od izraelské okupace.
- Získal podporu Palestinců, kteří byli frustrovaní z bezvýsledných mírových rozhovorů s politickými vůdci.
- Má vojenské i politické křídlo.
- V roce 2006 vyhrál palestinské parlamentní volby a po vítězství v boji proti Fatahu v roce 2007 od té doby vládne v pásmu Gazy.
. . . Odtud se však začínáme dostávat k odlišnostem ve vyprávění podle ideologických linií. Co znamená, že Hamás vládne Gaze? Je Hamás vládou? Byl legitimně zvolen? Má i nadále mandát k vládnutí? Je to politická organizace? Ozbrojené osvobozenecké hnutí? Radikální teroristická organizace? Nebo všechny tři?
To všechno jsou důležité otázky, které bych bezpochyby mohl rozebrat v mnohonásobně delším pojednání, než je toto.
. . . Jedna otázka je však mimořádně důležitá. Odpověď na tuto otázku slouží jako klíč pro rozluštění skutečné historie Hamásu. Tato odpověď je stejně tak všeobecně uznávaná jako úzkostlivě ignorovaná. Pokud by však vyšla najevo, mohla by drasticky změnit chápání celého izraelsko-palestinského konfliktu průměrnou neinformovanou masou konzumující mainstream.
Tato otázka zní: Pokud je Hamás skutečně tak monstrózní teroristickou organizací (jak by nás izraelská propaganda ráda přesvědčila), jak se mu tedy dařilo žít v Gaze, vězení pod širým nebem, které je pečlivě kontrolováno, sledováno a blokováno izraelskou armádou?
Jinými slovy: Jak se z Hamásu stal tak obávaný nepřítel izraelské vlády přímo před jejím nosem?
IZRAEL A HAMÁS
Pokud sledujete dění v regionu již delší dobu, jistě vás nepřekvapí, že Hamás je od svého vzniku povzbuzován a podporován složkami izraelského politického, vojenského a zpravodajského establishmentu.
Skutečnost, že Izrael aktivně podporuje Hamás, není „vzdálenou konspirační teorií“. Je to dobře zdokumentovaná skutečnost, kterou opakovaně potvrdili izraelští zasvěcenci a o níž opakovaně informovala mainstreamová média.
Vezměme si článek z roku 2009 ve Wall Street Journal „Jak Izrael pomohl zplodit Hamás„. V něm novinář Mošav Tekuma cituje Avnera Cohena – Žida narozeného v Tunisku, který v 70. a 80. letech pracoval jako izraelský úředník v Gaze -, který lituje, že „Hamás je k mé velké lítosti výtvorem Izraele“. Podle Cohena bylo od samého počátku izraelskou strategií podporovat v Palestině islámské radikály, aby zmařili skutečného nepřítele Izraele: sekulární palestinské vedení, které se snažilo získat palestinskou státnost mírovou, diplomatickou cestou.
Místo toho, aby se Izrael snažil islamisty v Gaze od počátku omezit, podle Cohena je po léta toleroval a v některých případech i podporoval jako protiváhu sekulárních nacionalistů z Organizace pro osvobození Palestiny a její dominantní frakce Fatah Jásira Arafata. Izrael spolupracoval se zmrzačeným, poloslepým duchovním jménem šejk Ahmed Jasín, i když pokládal základy budoucího Hamásu. Šejch Jasín dodnes inspiruje bojovníky; během nedávné války v Gaze se bojovníci Hamásu střetli s izraelskými jednotkami s „Jasíny“, primitivními granáty s raketovým pohonem pojmenovanými na počest tohoto duchovního.
Článek v deníku pak toto tvrzení dále potvrzuje a cituje brigádního generála IDF ve výslužbě Jicchaka Segeva, který dokonce přiznal, že pro šejka Jásina zařídil cestu do Izraele, aby mohl být ošetřen v nemocnici. Jak Segev později přiznal jinému reportérovi: „Izraelská vláda mi poskytla rozpočet a vojenská vláda dává peníze mešitám.“
Existuje spousta dalších příkladů izraelské spoluúčasti na budování Hamásu.
Yuval Diskin, šéf izraelské bezpečnostní služby Šin Bet v letech 2005 až 2011, v roce 2013 řekl deníku Yedioth Ahronoth: „Když se na to podíváme v průběhu let, jednou z hlavních osob, které přispěly k posílení Hamásu, byl [izraelský premiér] Bibi [Benjamin] Netanjahu, a to od svého prvního funkčního období ve funkci předsedy vlády.“
V roce 2019 vystoupil bývalý izraelský premiér Ehud Barak v izraelském armádním rozhlase, kde se vyjádřil, že Netanjahuovou „strategií je udržet Hamás naživu… i za cenu opuštění občanů [jihu]. … s cílem oslabit palestinskou samosprávu v Ramalláhu“.
Jásir Arafat řekl italským novinám, že „Hamás je výtvorem Izraele“, a prohlásil, že mu to přiznal i bývalý izraelský premiér Jicchak Rabin.
Smutně dezinformované masy, které se nechávají obšťastňovat mainstreamem a které jsme identifikovali na začátku tohoto výzkumu – ty, které se domnívají, že jsou informovány o konfliktu mezi Izraelem a Hamásem, ačkoli jen opakují mluvící hlavy – mohou být těmito upřímnými přiznáními zmateny. „Ale proč by Izrael podporoval své nepřátele?“ mohou se zmateně ptát.
Naštěstí není těžké na tuto otázku odpovědět. Podle Ehuda Baraka platí logika, že „v případě Hamásu je snazší vysvětlit Izraelcům, že není s kým sedět a s kým mluvit“. Jinými slovy, radikální, násilnický nepřítel Palestinců dává radikálním, násilnickým Likudnikům záminku, aby se nemuseli nikdy vážně zapojit do mírových rozhovorů s palestinským lidem.
Ještě jednou je třeba zdůraznit, že se nejedná o žádnou divokou konspirační teorii. Je to veřejně uznaná politika Izraele. Jak otevřeně přiznal Haaretz po 7. říjnu, Netanjahu se dokonce přiznal, že tuto strategii používá na zasedáních vlády:
„Každý, kdo chce zmařit vznik palestinského státu, musí podporovat posilování Hamásu a převádění peněz Hamásu,“ řekl na setkání členů své strany Likud v Knesetu v březnu 2019. „Je to součást naší strategie – izolovat Palestince v Gaze od Palestinců na Západním břehu.“
Jak se tato strategie projevuje ve skutečnosti?
Podívejme se na incident v nemocnici al-Šifa. Vzpomínáte si, jak Netanjahu na začátku roku získal cenu Fake News (falešné zprávy) za to, že se oháněl směšnou animací IDF, která ukazuje, jak „Hamás-ISIS“ (ať už je to cokoli) „mění nemocnice v ústředí svého teroru“?
A vzpomínáte si, jak IDF následně zveřejnily (vyvrácené) video, které odhalilo, že toto teroristické velitelství ve skutečnosti sestávalo ze dvou zbraní a přístroje na magnetickou rezonanci?
Bez ohledu na rozpor mezi děsivou karikaturou bunkru IDF a naprosto banální skutečností to vyvolává několik zajímavých otázek, například:
Kdo jiný než Hamás by mohl takový bunkr postavit?
A jaký jiný důvod by měli k vybudování bunkru pod nemocnicí než ten, že by nemocnici využili jako záštitu pro své teroristické aktivity?
Aha. Hamás ten bunkr nepostavil. Postavil ho Izrael v době, kdy izraelská vojska okupovala Gazu. A proč Izrael ten bunkr postavil? Podle Ehuda Baraka to bylo proto, „aby se v rámci velmi omezené velikosti těchto komplexů umožnilo více prostoru pro provoz nemocnice“.
Nyní vidíte, jak tato hra funguje: Izraelská vláda něco udělá, pak počká, až všichni zapomenou na to, co udělala, a pak předstírá, že to udělal Hamás – a že to bylo z teroristických důvodů. Izraelci pak tuto záminku použijí jako ospravedlnění pro vojenskou invazi do Gazy, kterou již plánovali.
Stejně lze argumentovat i v případě raketových útoků na Izrael, které – před falešnou vlajkou ze 7. října – představovaly hlavní argument Izraele proti Hamásu. Tyto rakety jsou vyrobeny z transferů finančních prostředků a materiálu – transferů, které izraelská vláda výslovně umožnila a které Netanjahu opakovaně obhajoval. Jak údajně řekl sám Netanjahu na setkání Likudniků v roce 2019:
„Kdo je proti palestinskému státu, musí podporovat poskytování finančních prostředků Gaze, protože udržování separace mezi Palestinskou samosprávou na Západním břehu a Hamásem v Gaze zabrání vzniku palestinského státu.“
O roli Izraele v podpoře Hamásu by se toho dalo říci více, ale možná je na čase zabývat se největší otázkou ze všech, a sice .. .
CO TO ZNAMENÁ?
To, že vláda tajně vyzbrojuje, financuje, cvičí a jinak podporuje své domnělé nepřátele, je pro ty, kdo studovali historii teroru pod falešnou vlajkou, naprosto pochopitelné.
Studenti mého pětihodinového dokumentu o Tajné historii Al-Káidy již jistě rozpoznali četné paralely mezi tímto příběhem a Tajnou historií Hamásu. Například původ Hamásu z Muslimského bratrstva nám může připomenout, že Britové, přestože byli údajnými nepřáteli, s bratrstvem v různých dobách spolupracovali – v roce 1942 dokonce tuto skupinu tajně financovali. Mohli bychom si také připomenout, že izraelská vojenská rozvědka se v roce 1954 pokusila svalit vinu za vlastní teroristickou operaci pod falešnou vlajkou v Egyptě (operace Susannah) na Bratrstvo.
Člověk však nemusí být studentem konspiračních dějin, aby pochopil, o co tu jde. Sakra, i Thomas Friedman z New York Times dokázal, že rozbité hodiny mají dvakrát denně pravdu, když ve svém článku z roku 2021 „Pro Trumpa, Hamás a Bibiho je to vždycky 6. ledna“ účinně formuloval základní koncept:
Stejně jako Trump se Bibi i Hamás udrželi u moci díky tomu, že inspirovali vlny nepřátelství vůči „těm druhým“ a vezli se na nich. K této taktice se uchylují vždy, když se dostanou do politických potíží. Vskutku, každý z nich byl nejcennějším partnerem toho druhého v této taktice od doby, kdy byl Netanjahu v roce 1996 poprvé zvolen premiérem – na pozadí vlny sebevražedných atentátů Hamásu.
Ano, stejně jako Bushe a neokonzervativci, kteří ho manipulovali, podnítily události 11. září a stejně jako Putina podnítily bombové útoky na ruské byty v roce 1999, Netanjahua podnítily útoky Hamásu.
To, že toto léta trvající pěstování strašáka vyústilo v události 7. října, není nijak překvapivé; vlastně to možná bylo nevyhnutelné. Jediné, co Netanjahuovi a jeho likudnickým spiklencům překazilo pečlivě připravený plán na shromáždění Izraelců kolem vlajky a vybičování celosvětové podpory pro další kolo etnických čistek, je to, že lidé na celém světě tuto zjevnou inside job (vnitřní práci) prohlédli ve větším počtu a s větší rychlostí, než prohlédli 11. září nebo podobné incidenty pod falešnou vlajkou v minulosti.
Je třeba učinit určité výhrady. Především to neznamená, že Hamás – nebo konkrétně brigády Izz ad-Din al-Kassam, které tvoří vojenské křídlo Hamásu – jsou zcela smyšlené. Není to tak, že by všichni tito bojovníci Hamásu byli převlečení Izraelci nebo že by jejich zbraně byly falešné. Neznamená to ani, že bojovníci Hamásu jsou nevinní, nepochopení mírumilovní lidé, kteří by nechtěli ublížit ani mouše a kteří jsou ubohými, nastrčenými oběťmi izraelských pomluv.
Stejně jako se „Al Kajda“ skládá převážně ze skutečných islámských fundamentalistů – užitečných idiotů, kteří si neuvědomují, že jejich útoky jsou úspěšné jen do té míry, že slouží teroristickým cílům jejich nepřátel pod falešnou vlajkou -, tak i v řadách bojovníků Kásamu jsou nepochybně převážně skuteční vyznavači radikálního islámu.
Opět je důležité pochopit dynamiku: Likudnikovi šílenci potřebují nejextrémnější prvky Hamásu, aby izraelská veřejnost byla vyděšená a dožadovala se bezpečnosti. Stejně tak zastánci tvrdé linie Hamásu potřebují radikální sionisty v izraelské vládě, armádě, politických a náboženských institucích, aby pokračovali v tažení proti Palestincům a ospravedlnili tak svou ideologii nekompromisnosti a boje na život a na smrt.
Mějte prosím na paměti ještě něco. Článek, který právě čtete, není historie. Je to jeho/její příběh. V tomto případě můj příběh. Existuje mnoho, mnoho dalších způsobů, jak poskládat kousky této skládačky tak, aby vytvořily jiný obraz. Úplné vysvětlení Hamásu by mělo zahrnovat mnohem bližší zkoumání rozdílů mezi jeho politickými a vojenskými prvky, než jsem měl čas představit například zde.
Pokud si chcete přečíst dobře prozkoumaný článek, který má zcela odlišný názor než já, doporučuji vám přečíst si pronikavý článek Roberta Inlakeše pro The Last American Vagabond na téma „Opravdu Izrael vytvořil Hamás?„.
S ohledem na výše uvedené je důležité mít na paměti dvě poslední věci.
Zaprvé musíme mít vždy na paměti, že budoucí vládci obyvatelstva – ať už Netanjahu a Likudnikové v Izraeli, nebo Hamás a jeho vůdci v Gaze – hrají geopolitické hry na vysoké úrovni, aby si zajistili co největší výhody.
Za druhé si musíme uvědomit, že za tyto hry platí svými životy nevinní lidé, kteří se ne vlastní vinou ocitli v tomto konfliktu – samozřejmě Palestinci, kteří jsou v současnosti vystaveni genocidě, ale také Izraelci.
Dokud si tyto ošklivé pravdy nepřiznáme, nikdy nebudeme schopni napsat šťastný konec tohoto brutálního příběhu.
Překlad: David Formánek
