Chci se s vámi podělit o jednu úvahu. Ti z vás, kteří znáte film Počátek (Inception) budete vědět, o čem píši.

Myšlenkou příběhu filmu je to, že určitá skupina lidí se snaží tzv. „vnuknout” myšlenku někomu druhému, aby udělal určité rozhodnutí… a jde o to, že k tomu rozhodnutí musí dospět sám. Protože jedině tak ten člověk bude přesvědčen, že jde o správné rozhodnutí a bude si za ním stát.

Nepřijde vám, že se něco podobného děje v rámci dnešní situace kolem koronaviru? (Tento koncept lze samozřejmě použít na cokoliv)

Lidstvu byla vnuknuta myšlenka: „Je zde nebezpečný virus. Je třeba podniknout protiopatření.”

Na základě této vnuknuté myšlenky spousta lidí, kteří jí uvěřili, dělá následná „protiopatření” v domnění, že jde o skutečnou hrozbu.

V praxi to třeba znamená: Budeme nosit roušky. Nebudeme si podávat ruce. Nesmíme se přibližovat k ostatním. Nebudeme vycházet ven. Zavřeme všechny podniky.

Tato vnuknutá myšlenka je následně potvrzovaná drtivou většinou… a hlavně samozřejmě médii. Tvoří se zde tzv. „iluze souhlasu”, kde mnohé opoziční hlasy jsou záměrně potlačovány a cenzurovány. Proč?… na to si můžete odpovědět sami.

Naše pozornost je namířena jedním směrem k tomu, před čím se máme bránit, proti čemu děláme protiopatření… a mnohé z nás to ani nenapadne zpochybňovat. Nenapadne nás ani, že naše pozornost je třeba záměrně směřovaná tímto směrem, abychom si nevšimli, že za našimi zády se děje něco úplně jiného.

Jaké je nebezpečí takové vnuknuté myšlenky?

Problém vnímám v tom, že je velice jednoduché si odůvodnit a omluvit mnohé činy, které jsou současně podnikány pod záminkou „naší ochrany”. A jelikož je naše pozornost zaměřena na zdánlivě velkého „bubáka”, nevidíme, že ty činy nám po malých (a někdy velkých) krocích podkopávají naše práva a svobody… a to vše, jak už bylo zmíněno, pod záminkou „ochrany”.

Spousta lidí s tím bude souhlasit, protože je tu přece velký „bubák” ve formě nebezpečného viru (jak se nám aspoň říká). To, co by lidé dříve považovali za naprosto nepřijatelné, nyní vítají s otevřenou náručí… „jde přece o naši ochranu”. Vnuknutá myšlenka je tak silná, že mnohé zaslepuje.

Možné je, že brzy (nebo později) se mnozí z této davové šílenosti probudí a uvědomí si, čeho se vzdali v zájmu ochrany před věcí, která nám byla „vnuknuta”, že představuje velké nebezpečí… a o které se pak ukáže (a už i ukazuje), že neodůvodňovala žádná z těch protiopatření, která byla podniknuta.

Je načase si pokládat otázky, které nám pomůžou se probudit z hlubokého snu, který se zdá tak reálný a pravdivý, že mu většina populace uvěřila. Otázky, které zpochybňují oficiální verzi příběhu… a nenechat se umlčet zdánlivou iluzí většinového souhlasu.

PS: Zde přidám jeden citát, na který jsem narazil v jedné knize. Citát prý patří „určitému” německému vůdci z 2. sv. války (A.H. – pro případ cenzury nezmiňuji plné jméno):

„Nejlepší způsob, jak převzít kontrolu nad lidmi a začít je naprosto kontrolovat, je postupně je připravovat o malé kousky jejich svobody. Tisíci malinkatými a téměř nepostřehnutelnými kroky omezovat jejich práva. Tímto způsobem si lidé uvědomí, že jim byla práva a svobody odebrány až tehdy, kdy tyto kroky nelze zvrátit a už není cesty zpět.”

David