Pokud se Vám video pod tímto textem nezobrazuje, klikněte ZDE, nebo zkuste znovu načíst stránku.

Originál videa publikován: 2. prosince 2021

Přepis:

Freddie Sayers: Zdravím a vítejte v UnHerd, jmenuji se Freddie Sayers. Austrálie. Ta země byla až donedávna nejvíce známá pro své slunce a pohodový přístup. Od počátku covid pandemie jsme všichni poznali jinou stránku Austrálie. Prožili tam jedny z nejdelších a nejstriktnějších lockdownů a omezení cestování na světě. Austrálie se stala případovou studií toho, co se stane, když vláda je ochotná udělat cokoliv, aby případy covidu udržela při zemi. Jejich poslední postup je budování speciálních táborů. Covidových internační táborů, kde se přesouvají nakažení lidé a ti, u kterých je podezření z nákazy. Největších z těchto táborů je umístěn v oblasti Howard Springs s kapacitou až 2000 vězňů. Je obklopen vysokými ploty a je pečlivě střežen proti pokusům o útěk. Je popisován jako zlatý standard takových táborů a ostatní jemu podobné se staví napříč Austrálií. Dnes, z Darwinu v Severním teritoriu, se k nám přidá Hayley Hodgsonová. Právě se vrátila ze 14denního… řekněme pobytu v táboře v Howard Springs. a je ochotná nám o tom říct. Ahoj Hayley.

Hayley: Ahoj.

Freddie: Velmi nás zajímá, co se ti stalo. Zní to, že jsi teď zažila velmi zajímavé týdny. Popiš nám to od začátku, jak to vše začalo?

Hayley: Dobře, takže začalo to tak, že můj kamarád šel do práce a byl testován na covid, byl trochu nachlazený a testoval pozitivně. Byl odveden do tohoto karanténního táboru, a my ve svých dnech normálně pokračovali, a pak vyšetřovatelé nám začali klepat na dveře, apod. Takže co se stalo bylo to, že za mnou přišli vyšetřovatelé, vyšla jsem…

Freddie: Jen vsuvka… jak tě vyšetřovali? Byla jsi součástí seznamu pro trasování kontaktů?

Hayley: Oni mě kontaktovali přes můj skútr. Projeli si moji poznávací značku a viděli záznam, na kterém je vidět, že jsem s člověkem, který testoval pozitivně, a takto poznali, kde bydlím, a následně mi šli zaklepat na dveře.

Freddie: Dobře. Zavolali ti předem nebo přišli přímo domů?

Hayley: Přišli přímo ke mně domů. Nikdo mi nevolal. Doslova jsem vyšla ven a byli tam dva vyšetřovatelé v utajení. Zeptali se: Znáte tohoto člověka? Já řekla ano. Oni se zeptali: Byla jste s ním? Já řekla ano. Řekla jsem jim, kde jsem byla a vše tohle. A pak se zeptali: V pořádku. Nechala jste si udělat covid test? Já řekla ano, i když ve skutečnosti nenechala. Jen protože jsem se v tu chvíli bála a už předtím jsem byla v podobném karanténním táboře, takže jsem věděla, jaké to tam je… vážně jsem se bála.

Byla jsem v otřesné pozici, tak jsem lhala a řekla, že jsem se nechala testovat, i když nenechala. Poté poděkovali a odjeli. Asi o pět minut později mi zavolali a řekli: Dívali jsme se do systému, ale nemůžeme tam najít vaše jméno. A já řekla: Poslyšte, já vám lhala. Moc se omlouvám. Moc mě to mrzí. Bojím se, nechci… tohle je děsivé. A oni řekli: Dobře, zůstaňte doma, někdo vás přijede otestovat. Jen počkejte doma a někdo vás přijede otestovat. Nikdo mě nepřijel testovat. Další lidé, kteří přijeli k mému domu, byli dva policisté. Zablokovali mou příjezdovku..

Freddie: Tohle byli normální policisté v uniformě?

Hayley: Ano. Policisté tedy zablokovali mou příjezdovku, vyšla jsem ven a ptám se: Co se děje? Budete mě testovat na covid? Co se děje? Oni řekli: Ne, jsme tady, abychom vás odvezli. Nemáte na výběr. Pojedete do Howard Springs. Buď pojedete s námi nyní, naložíme vás do dodávky, nebo si můžete zavolat „covid taxi”. Samozřejmě jsem si vybrala covid taxi. Řekli mi, že když nepojedu, dostanu pokutu 5000 dolarů. To jsem samozřejmě nechtěla. Řekla jsem: S tímto nesouhlasím, nechápu, proč se nemohu sama izolovat doma jako ostatní lidé. A oni jen řekli: Nám shora řekli, kam vás máme vzít, a to je vše.

Freddie: Takže Howard Springs je největší covid tábor v Austrálii, že?

Hayley: Ano.

Freddie: Jde o obří síť chatek, které mají za účel ubytovávat potenciálně nakažené lidi.

Hayley: Ano… teď tam doslova přiváží stovky lidí, kteří byli v „blízkém kontaktu” s nakaženým, nebo kteří mají covid. Ani nezáleží na tom, jestli máte svůj první, druhý nebo třetí test negativní. Protože jste byli v „blízkém kontaktu”, musíte tam zůstat 14 dní, za každou cenu.

Freddie: Vraťme se ke tvé situaci. Takže jakou volbu ti dali ti dva policisté? Řekli ti, ať jdeš s nimi do té dodávky, nebo dostaneš pokutu 5000 dolarů?

Hayley: Ano. Buď půjdete s námi a my vás zavezeme, a dostanete pokutu 5000 dolarů. Nebo zavoláme „covid taxi” a žádnou pokutu vám nedáme. V podstatě musíte souhlasit, jinak dostanete pokutu 5000 dolarů.

Freddie: Dobře, takže za několik hodin přijelo covid taxi?

Hayley: Ano, policisté u mého domu zůstali až do příjezdu toho taxi. Řekli mi, ať si jdu zabalit věci. Tak jsem si šla zabalit kufr. Jak jsem si balila kufr, moje spolubydlící s nimi venku mluvila a ptala se jich, jestli bude třeba pouze udělat test, a jak ten test bude negativní, tak jestli budu moct odejít a vrátit se do normálního života. Tito policisté řekli: Ano, jsme si jistí, že stačí vrátit negativní test a budete propuštěna. To mě uklidnilo, že když jim ukážu negativní test, budu moct jít domů. Tak jsem nastoupila do covid taxi…

Freddie: Máme vlastně video záběry od tvé mámy, které si zde můžeme přehrát, jak jsi se loučila a nastupovala do dodávky.

Video z odjezdu do tábora

Máma: Odváží ji, ale podívejte se na tu covid dodávku.

Hayley: Bar, bistro, automaty, večírky. Máma: Jak profesionální. Ať žije covid!.

Konec videa z odjezdu do tábora

Hayley: To bylo „covid taxi”, ale ve skutečnosti to byl casino bus. Takže jsme tam jeli a policisté mě doprovodili dovnitř. Pak jsem ty policisty neviděla, jim nebylo dovnitř povoleno vstoupit. Pak přišli noví policisté, kteří měli věci na starosti. Pochopitelně jsem byla ve stresu, plakala jsem, říkala jsem, že to není spravedlivé. Bylo to otřesné. Stála jsem tam a ptala se, jestli si mohu test udělat nyní, protože budu negativní. Později jsem byla negativní… celou dobu pobytu jsem byla negativní. Zeptala jsem se: Jak budu negativní, mohu odejít? A ona řekla: Ne, budete tu 14 dní.

Freddie: To bylo poprvé, co jsi zjistila, že tam budeš 14 dní? Při příjezdu?

Hayley: Ano.

Freddie: Dobře, takže tě vzali do pokoje? Je to chatka? Jaký je život v těchto táborech?

Hayley: Společně se svými taškami vás posadí doslova do golfového vozítka, jsou tam lidé v ochranných oblecích. Nechtějí se k vám přibližovat, protože si myslí, že jste infekční. Doslova vás vyhodí u vašeho pokoje a odjedou. Nic jiného vám neřeknou, nejezdí za vámi, aby se vás zeptali, jak se máte. Jednou denně vám přivezou jídlo. Jinak jste na vše sami.

Freddie: A můžeš tam mluvit s lidmi? Mluvila jsi s lidmi uvnitř tábora?

Hayley: Můžeme s ostatními mluvit, ale musíme zůstat uvnitř svých ohraničených oblastí, což jsou možná dva metry. Máme terasu, kam můžeme chodit a být trochu na slunci, ale to je vše. Pokud vás chytí, jak jste mimo svoji terasu bez roušky, dostanete pokutu 5000 dolarů. To se stalo mně… nedostala jsem pokutu, ale dostala jsem písemné varování. Vlastně jsem vám poslala video o tom.

Freddie: Ano, řekni nám něco o tom, co teď uvidíme. Tohle jsou pracovníci v táboře, kteří tě poučují, protože jsi podle všeho šla mimo svoji ohraničenou oblast?

Hayley: Ano, šla jsem k popelnici a neměla jsem roušku. Jen poznámka, že mám výjimku a nemusím nosit roušku. Mám zdravotní problém. A člověk, co mi přišel předat to písemné varování, byl další policista.

Uvnitř tábora (video)

Pracovník: Dám vám tohle varování, ano? Jde o oficiální varování, že musíte zůstat na svém balkónu a dodržovat pravidla, co tu jste. Je mi jedno, jestli si ta pravidla znovu projdeme.

Hayley: Můžu jít do prádelny?

Pracovník: Ano, ale s rouškou.

Hayley: Ano.

Pracovník: A rozhodně nemůžete jít ke plotům, ale do prádelny můžete.

Hayley: Ano. A pokud bych seděla přímo tady, což je hned u plotu, proč ti lidé, co jsou na druhé straně, mají chatku hned u plotu? Nedává to žádný smysl, že ne?

Pracovník: Ale nemůžete odejít ze svého balkónu ke plotu a s někým mluvit. To je pochopitelné. Nemusí to dávat smysl. Všude musí být pravidla. Jedno z pravidel je, že nemůžete odejít ze svého balkónu a jít si s někým promluvit. Pokud to nedává smysl nebo se vám to nezdá správné, na tom nesejde. Tohle je zákon a takto to platí.

Hayley: Zákon? Tohle říká nějaký zákon?

Pracovník: Ano, nařízení ministerstva, jak je nutné se chovat, zejména v této oblasti, protože je mnohem infekčnější a je pravděpodobné, že tu jsou nakažení lidé.

Hayley: Vysoce infekční, když všichni z nás jsme negativní.

Pracovník: Prozatím, to riziko je stále velmi vysoké. Můžeme si to projít, co jsme tady? Jinak příště to už bude pokuta a to nechceme udělat.

Hayley: Pokuta, pokud co?

Pracovník: Pokud znovu porušíte pravidla.

Hayley: Pokud vystoupím tady na tuto cestu?

Pracovník: Bez roušky a z jiného důvodu než prádelna.

Hayley: Pokud překročím tu žlutou čáru… tak poruším pravidlo a dostanu pokutu 5000 dolarů.

Pracovník: Přesně tak. Mohli jsme vás klidně pokutovat teď, ale nejprve vás varujeme, máme s vámi konverzaci, protože je to velká pokuta. Všichni jen děláme správnou věc, ano? Jak jsem říkal, nejsem tady, abych se s vámi hádal. Nechci s s vámi hádat. Chci, aby všichni dělali správnou věc a mojí prací je bohužel ujišťovat se, aby lidi dělali správnou věc. Detaily nemají se mnou nic společného. Jen jsem tady, abych zajistil dodržování pravidel.

Konec videa z tábora

Freddie: Co v tobě ta zkušenost zanechala? Jaký jsi měla pocit z toho, být v té situaci s těmi lidmi, kteří kontrolují tvůj každý pohyb?

Hayley: Je to otřesný pocit. Máte pocit, jako byste byli ve vězení. Máte pocit, jako byste udělali něco špatného. To, co tam dělají, je nelidské. Jste tak malí… oni vás zdolají a vy jste doslova ničím. Je to jako… buď uděláš, co řekneme, nebo tě tu necháme déle. Dokonce mi vyhrožovali, že když to zopakuji, tak mi tam prodlouží můj pobyt.

Freddie: Takže pracovníci v táboře tě tam mohou nechat déle, pokud se nechováš správně?

Hayley: Ano, to mi řekli.

Freddie: Je pravda, že ti v jednu chvíli nabídli Valium? (ke zklidnění)

Hayley: Ano, protože jsem byla ve velkém stresu a žádala jsem je, jestli si můžu jít na procházku nebo se proběhnout. Byla jsem v malé krabici a nemohla jsem se hnout. Říkala jsem jim, že mám úzkosti a necítím se dobře. A oni mi řekli: Zavolá vám lékař a necháme vám předepsat nějaké Valium. Můžete nám kdykoliv zavolat a můžete mít Valium.

Freddie: Jen aby ses uklidnila.

Hayley: Jo.

Freddie: Hayley, kdy tohle skončilo? Byla jsi tam celých 14 dní?

Hayley: Ano, přesně tak. 14 dní.

Freddie: A vrátila ses před pár dny?

Hayley: Ano, byl to už myslím týden a půl.

Freddie: Kolikrát jsi během celého pobytu byla testovaná, a měla jsi někdy pozitivní výsledek?

Hayley: Ani jednou jsem nebyla pozitivní a testovali mě třikrát.

Freddie: Takže jsi covid nikdy neměla.

Hayley: Nikdy jsem ho neměla a byla jsem v blízkém kontaktu s někým nakaženým, covid jsem nedostala, a zacházeli se mnou jako se zločincem.

Freddie: Co se dělo od chvíle, co ses vrátila?

Hayley: Jako příležitostná pracovnice v obchodě už nemám práci, takže jsem teď nezaměstnaná.

Freddie: Pracovala jsi v obchodě nebo jak k tomu došlo?

Hayley: Ano, pracovala jsem v maloobchodní prodejně. Jako příležitosný pracovník nemáte nárok na nemocenskou a dovolenou. Když jsem tam byla, nedostávala jsem zaplaceno. Za ty dva týdny mi dali kompenzaci 1500 dolarů. To bylo vše.

Freddie: Takže jsi přišla o práci.

Hayley: Ano. Teď jsem kvůli této situaci nezaměstnaná.

Freddie: V australských médiích se hodně mluví o tom, jak tyto tábory jsou hodně luxusní a je to jako být na dovolené. Přišlo ti to jako dovolená?

Hayley: Ne, v žádném případě. Jste doslova uvězněni v krabici, na své terase, s ploty a kamerami všude okolo vás. Je to neuvěřitelné… zachází s vámi doslova jako s vězněm.

Freddie: Trochu poodstupme… posledních pár let jsi tuto situaci zažívala. Co se podle tebe děje s Austrálií, s tvou zemí?

Hayley: Je to tak… je to těžké. Jen dodržujeme pravidla a jdeme dál, ale situace se zdánlivě nijak nelepší. Máme sotva jakékoliv covid případy a tohle nám stále dělají. Je to šílené… původně jsem žila v Melbournu ve Viktorii, kde to bylo otřesné… měli jsme několika měsíční lockdowny. Do Darwinu jsem se přestěhovala, abych od toho utekla, protože v Darwinu to nebylo tak špatné a lockdowny tam nebyly. Jakmile jsem se tu přestěhovala, vše bylo v pohodě, a pak se objevil jeden případ a… je to šílené, uzavřeli celý stát a do toho tábora začali posílat spoustu lidí. Darwin je jediné místo v Austrálii s tímto karanténním táborem.

Freddie: V mezinárodních médiích se píše, že Austrálie trochu rozvolňuje, nebo alespoň zmírňují pravidla ohledně mezinárodního cestování, už neplánují mít „nulový covid”, že chápou, že ho budou muset kontrolovat. Máš pocit, že se to tam lepší?

Hayley: Myslím si, že v každém státě je to jiné. Tady v Darwinu je to momentálně strašně přísné. Ostatní státy podle mě rozvolňují, jak se více lidí očkuje, ale neočkovaní lidé, kteří se nechtějí očkovat… na ně se pohlíží jako na vězně, a že dělají špatnou věc.

Freddie: Co teď budeš dělat dál?

Hayley: Co dál… rozhodně si najít práci. Chci šířit povědomí o tom, co se děje. Tyto tábory se staví po celém světě. Vím, že ve Viktorii se v tuto chvíli jeden staví. Jak jsem říkala, nezáleží na tom, jestli nejste očkovaní, jestli máte jednu nebo dvě dávky, na vašem očkovacím statusu nezáleží. Do tohoto tábora se můžete dostat, pokud jste „blízký kontakt” jako jsem byla já. Nebo pokud lžete úřadům, jak jsem zjistila sama, protože jsem řekla, že se testovala, když ve skutečnosti netestovala, a později jsem zjistila, že tam jsem za trest.

Freddie: Kdo ti to řekl?

Hayley: CDC. Centrum pro kontrolu nemocí.

Freddie: Oni ti řekli, že to dvoutýdenní uvěznění bylo ve skutečnosti potrestání za to, že jsi řekla, že ses testovala, ale ve skutečnosti netestovala?

Hayley: Jo, jo. Ostatní lidé, co byli v blízkém kontaktu s nakaženým, se mohli sami izolovat doma. Bylo jich asi 10 a já byla jediná, kterou poslali do tábora, proto jsem říkala, že mi nedává smysl, proč jsem tam jediná. Chtěla jsem odpovědi. Odpověď jsem dostala až tehdy, když jsem zavolala CDC a ti mi řekli, že je vysoká pravděpodobnost, že tam jsem za trest, protože jsem lhala úřadům.

Freddie: Řekl ti někdo během té doby, co jsi tam byla, tvoje práva? Byla jsi v kontaktu s právníkem? Probíhal nějaký právní proces? Nic… vůbec nic. Bylo to těžké… jde o to, že nikdo neví. Jste v takové situaci na to sám. Jste na to sami… když jste v táboře, není tam žádná pomoc. A žádná pomoc není ani mimo tábor. Jen si tam odsedíte svůj čas a jdete pryč. To je vše.

Freddie: V posledních pár dnech se z tohoto tábora v Howard Springs pokusili někteří lidé uniknout. Co o tom víš?

Hayley: Jo, slyšela jsem, že tři lidé unikli. Nevím, jestli je už našli. Ale ano, unikli.

Freddie: Víš, proč by to udělali? Dej nám nějaký souhrn toho, jak ses během té doby cítila, a co ta celá zkušenost v tobě zanechala?

Hayley: Když jsem tam byla, myslela jsem jen na to, jak uniknout, ale jaké budou následky, když uniknu a pak mě chytí… neustále přemýšlíte nad tímto. Co se týče duševního zdraví… jak jsem říkala, jste v krabici, vaše mysl jede jak o závod, cítíte se otřesně, cítíte se… je hrozné, čím lidi nutí si procházet, protože máte pocit, jako byste udělali něco špatného, když to tak není. Akorát jste žili svůj běžný život a byli v úzkém kontaktu s někým, kdo byl nemocný. To je vše.

Freddie: Hayley, moc ti děkuji, že ses podělila o svůj příběh.

Hayley: Není zač, děkuji za pozvání.

Freddie: To byla Hayley Hudgesonová. Děkujeme ji za sdílení svého příběhu. Spojila se s námi z Darwinu ze Severního teritoria v Austrálii. Pověděla nám o svých posledních 2-3 týdnech, které byly, mírně řečeno, poněkud neobvyklé. Pamatujme, že tohle je osoba, co neměla covid… ani teď. Přišla kvůli tomu o práci a nedovobrolně strávila 14 dní uvězněna. Podle mě to nadnáší poněkud důležité otázky ohledně toho, co je konečný cíl tohoto všeho. Děkuji Hayley a děkuji vám za sledování. Tohle bylo UnHerd.

Překlad: David Formánek