Originál článku publikován ZDE: 12. května 2024
Před šesti lety jsem napsal článek „Tajná bitva o Afriku“ (pozn. je přeložen do češtiny). V tomto článku jsem si všiml rozsahu pronikání amerických speciálních jednotek do Afriky a zkoumal geopolitickou realitu, která je základem této tajné invaze:
I zběžný přehled důkazů ukazuje, že jedním z důležitých důvodů, proč USA vysílají do Afriky tolik vojenských jednotek, je právě potírání čínským zájmům na tomto kontinentu.
A jak jsem již tehdy zdůraznil, Čína hrála v tomto neokoloniálním boji o vliv v Africe svou vlastní roli. Spíše než o vojenskou stopu na kontinentu se však Čína angažovala v „diplomacii šekových knížek“ a reinvestovala svůj kapitál z hospodářského boomu posledních desetiletí do infrastrukturních projektů a dalších iniciativ Pásma a cesty v Africe.
No a po šesti letech jsme tady. Jak tento nový boj o vliv na africkém kontinentu zatím probíhá? A kam se bude ubírat dál?
Dnes se podíváme na některá klíčová bojiště tajné bitvy o Afriku.
NIGER
Pokud jste před šesti lety četli můj článek o „Tajné bitvě o Afriku“ (nebo pokud jste si ho přečetli znovu až teď), vzpomínáte si, že výchozím bodem pro toto vyšetřování byl článek z října 2017, který odhalil, že tři příslušníci speciálních jednotek americké armády v Nigeru byli zabiti „během rutinní hlídky s vojáky, které cvičili, ze západoafrické země“. Tento útok byl největší ztrátou amerických životů během bojů v Africe od nechvalně proslulé mise „Černý jestřáb sestřelen“ v Somálsku v roce 1993 a posloužil jako budíček pro Američany, kteří si ani neuvědomili, že v Africe působí americké speciální jednotky.
Ano, v Africe jsou americké speciální jednotky. Jsou jich tisíce!
Neúspěšná mise v Nigeru vedla k veřejnému vystoupení Pentagonu, který se začal ohánět, včetně interního vyšetřování incidentu a neurčitého příslibu, že možná někdy v blíže nespecifikované budoucnosti zahájí snižování počtu jednotek v Africe.
Jak se osvědčila myšlenka „o stažení budeme uvažovat někdy v budoucnu“? Moc ne!
Otázka americké vojenské přítomnosti v Africe se znovu dostala do povědomí veřejnosti v loňském roce, kdy nigerijská vojenská junta svrhla prezidenta Mohameda Bazouma a obvinila ho z „velezrady„. Jak se tehdy otevřeně uvádělo, důvodem, proč USA váhaly oficiálně prohlásit svržení za státní převrat, bylo to, že nebylo jasné, jak by takové prohlášení ovlivnilo americkou vojenskou přítomnost v zemi.
Ukázalo se, že tyto obavy byly oprávněné. USA nakonec loni v říjnu oficiálně prohlásily převzetí moci v Nigeru za státní převrat a nová vojenská vláda v březnu formálně vypověděla vojenskou dohodu s USA.
USA nakonec (a neochotně) souhlasily se stažením ze země, ale ještě 25. dubna američtí vojenští představitelé signalizovali, že není definitivně rozhodnuto, kdy, jestli a jak se stáhnout.
Ať už je příčina zdržení jakákoli, nigerská junta nečeká, až USA odejdou; už pozvala ruskou armádu, aby nahradila americkou přítomnost. V dubnu Rusko přesunulo část svých vojáků na leteckou základnu v Nigeru, kde jsou stále umístěny některé americké jednotky.
To samozřejmě neznamená konec americké vojenské přítomnosti v Africe. Plány Pentagonu v Africe stále reprezentuje Africké velitelství Spojených států (AFRICOM), které hrozí, že bude spolupracovat se svými africkými „partnery“ (čti: rukojmími) na „prosazování národních zájmů USA a podpoře regionální bezpečnosti, stability a prosperity“.
Tiskový mluvčí Pentagonu generálmajor Pat Ryder na nedávném tiskovém brífinku upřesnil, že americké jednotky, které se stále nacházejí v Nigeru a Čadu, nebudou z Afriky zcela staženy, ale pouze dočasně přemístěny, aby mohly pokračovat v práci na zajištění bezpečnosti kontinentu pro zájmy USA:
Vzhledem k tomu, že jednání s čadskými představiteli pokračují, plánuje americký AFRICOM v současné době přesun části amerických vojenských sil z Čadu, jejichž odchod byl již naplánován. Jedná se o dočasný krok v rámci probíhající revize naší bezpečnostní spolupráce, která bude obnovena po prezidentských volbách v Čadu 6. května.
Příběh zřejmě ještě není u konce. Nedávná zpráva ruského think-tanku založená na interních dokumentech ruské vlády tvrdí, že ruský Afrika Corps plánuje nabídnout nigerské vojenské vládě „balíček na přežití režimu“. Ten bude zahrnovat vojenskou a diplomatickou podporu výměnou za přístup k nigerským zdrojům, jako jsou lukrativní uranové doly. Pokud jsou tyto zprávy přesné, potvrzuje to, že tajná bitva o Afriku nejenže stále probíhá, ale že se ve skutečnosti stupňuje.
Ať už bude výsledek jakýkoli, nedivte se, že v budoucnu uslyšíte zprávy o zapojení amerických speciálních jednotek v regionu… za předpokladu, že se tyto zprávy vůbec dostanou na povrch hlavního zpravodajství o této problematice.
ZIMBABWE
Když už mluvíme o lukrativních těžebních smlouvách, máme pro vás jeden příběh: „Čínské investice do afrických dolů na lithium se začínají vyplácet a vznikají nové dodavatelské řetězce.“
Jak vyplývá z výše uvedeného článku, lithium je základním zdrojem pro výrobu lithium-iontových baterií, které pohánějí elektromobily, solární panely a mnoho dalších doplňků podvodu s uhlíkovou neutralitou. Přístup k tomuto vyhledávanému přírodnímu zdroji je právě důvodem, proč Čína tak intenzivně investuje do Zimbabwe, země, která se shodou okolností může pochlubit jednou z největších zásob lithia na planetě.
V loňském roce otevřela Čína závod na zpracování lithia v Kamativi, malém hornickém městě v severní provincii Matabeleland v Zimbabwe, za 300 milionů dolarů. První fáze závodu je nyní v provozu a produkuje 300 000 tun surové spodumenové rudy ročně – minerálu, který se zpracovává na lithium. Druhá fáze projektu, jejíž zahájení je naplánováno na příští měsíc, by měla zvýšit produkci na 2,3 milionu tun surové rudy ročně.
Ačkoli se rozhodnutí Číny otevřít v Zimbabwe závod na zpracování lithia nemusí na první pohled zdát jako velká věc, ve skutečnosti jde o velmi velkou věc. Lithium je zásadním zdrojem v programu zeleného nového světového řádu a stále větší část světových zásob se dostává pod kontrolu Číny. Čína je třetím největším producentem lithia na světě a její 24% podíl na celkové produkci lithia by měl do příštího roku vzrůst na 33 %. Číňané také kontrolují 60 % světové kapacity na rafinaci lithia pro baterie.
Strýček Sam to nepřekvapivě považuje za přímou hrozbu. V loňském roce se Bidenova administrativa odvolala na zákon o obranné výrobě v roce 2022, aby „zajistila americkou výrobu kritických materiálů pro baterie do elektromobilů a stacionárních úložišť“, samozřejmě včetně lithia. Pro ty, kdo to doma sledují, zákon o obranné výrobě je stejná legislativa o národní bezpečnosti, na kterou se v roce 2020 odvolával MAGA císař Trump, aby zajistil ty <sarc>velmi potřebné</sarc> ventilátory během plandemie, takže víte, že jde o vážnou věc (důraz na „věc“).
Takže ano, čínská investice do lithiových dolů v Zimbabwe je skutečně velkou událostí. V jistém smyslu je to vlastně to, o čem je Tajná bitva o Afriku.
ANGOLA
Jak jsem již zmínil výše, Čína není v tajné bitvě o Afriku pouhým divákem. Naopak. Zatímco USA vyhrožují kontinentu svými speciálními jednotkami a využívají AFRICOM, aby přinutily africké vůdce k poslušnosti, Čína se zabývá vývojem vlastního modelu těžby afrických zdrojů.
Vzpomínáte si na vojenskou juntu, která vyhnala strýčka Sama z Nigeru? Ta samá junta právě uzavřela dohodu, podle níž Čínská národní ropná společnost (CNPC) půjčí nigerské vládě 400 milionů dolarů. Na oplátku vláda splatí CNPC nikoliv penězi, ale dodávkami ropy.
V Ghaně mezitím čínská státní hydroenergetická společnost Sinohydro investuje 2 miliardy dolarů do rozvoje infrastruktury výměnou za rafinovaný bauxit po dobu 15 let.
V posledních desetiletích bylo mezi čínskými státními společnostmi a africkými státy uzavřeno mnoho podobných dohod o výměně zdrojů za infrastrukturu. Paradigmatickým příkladem čínského modelu investic do zdrojů za infrastrukturu je však Angola. Právě v Angole byla tato inovativní forma čínské neokoloniální diplomacie dluhové pasti zavedena.
Angola byla památně popsána jako „země hluboce prokletá přírodními zdroji – tropický ráj plný nášlapných min a hemoragické horečky, bauxitu a zlata“. Prokletí zdrojů postihlo Angolu v posledních desetiletích obzvlášť tvrdě.
Ihned po získání nezávislosti na portugalských kolonizátorech v roce 1975 se Angola stala dějištěm desítky let trvající zástupné války mezi socialisty podporovanými Sovětským svazem a Kubou a povstalci podporovanými Američany a Jihoafrickou republikou. Žádná ze zahraničních mocností, které se na této válce podílely, se samozřejmě nezajímala o problémy angolského lidu. Zajímaly je diamanty, zemní plyn a ropa.
Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)
Když v roce 2002 boje skončily, Angola – pod tlakem zahraničních věřitelů – se chystala podepsat dohodu s MMF, která by zemi poskytla nouzové financování výměnou za větší transparentnost a odpovědnost státních příjmů z ropy. Pak ale přišla Čína s inovativní půjčkou ve výši 2 miliard dolarů, bez jakýchkoli závazků a s nízkou úrokovou sazbou.
Tato neobvykle strukturovaná půjčka se stala základem pro velkou část pozdějších čínských investic v Africe. Známý jako „angolský model“ jej ekonomičtí mudrlanti vysvětlují v akademické práci z roku 2018, kterou napsali na téma „Čínsko-angolský investiční model„.
Angolská vláda využívá k financování investic čínské úvěrové nástroje kryté zárukami za ropu. Tyto investice však nepředstavují peněžní částky dodané přímo angolské vládě, ale spíše poskytnutí nezbytných finančních prostředků čínským veřejným podnikům na rozvoj infrastruktury a průmyslových projektů výměnou za ropu a nerostné suroviny. [. . .] Čínské investice se získávají zpět z vytěžené a dovezené ropy.
Pro ty, kteří se učí vizuálně, je zde infografika, která ukazuje tok finančních prostředků v tomto modelu investování v Angole:
Problém tohoto modelu spočívá v tom, že tyto půjčky s nízkou úrokovou sazbou a bez podmínek jsou nebezpečnou dluhovou pastí. Nyní si je této pasti vědomo stále více afrických lídrů, kteří zpochybňují samotný model investic do infrastruktury.
Jedním z nich je prezident Africké rozvojové banky Akinwumi Adesina, který loni v červnu na Twitteru napsal: „Půjčky kryté přírodními zdroji (ropa, plyn, nerostné suroviny) jsou toxické. Jsou netransparentní, nespravedlivé, zkorumpovatelné, komplikují řešení dluhů a zastavují budoucnost zemí. Afrika musí ukončit všechny půjčky kryté přírodními zdroji.“
Dokonce i Angola se obrátila proti tomuto modelu. Poté, co v roce 2014 sledoval pokles cen ropy, který Angolu donutil odčerpat více ze svých rezerv na obsluhu čínského dluhu, angolský prezident João Lourenço v roce 2019 přiznal, že angolský model nefunguje. Obrovská státní ropná společnost nedokázala v tomto roce kvůli rostoucím splátkám dluhů a klesajícím cenám ropy dosáhnout zisku ze svých ropných aktivit. Lourenço slíbil, že se odkloní od neúspěšné angolské politiky, která zajišťovala dluh země tím, že její ropu zastavila Číně.
Tím však angolská kapitola tajné bitvy o Afriku nekončí. Zdaleka ne. Jak píše deník The Wall Street Journal, američtí finančníci rádi nastoupili do vakua, které vzniklo ztrátou čínského investičního kapitálu.
Zatím to vypadá, že Angola – bez ohledu na to, zda je podřízena čínským, americkým nebo nějakým kombinovaným zájmům – nebude schopna v dohledné době uniknout svému prokletí zdrojů.
KENYA
To jste si mysleli, že hysterie kolem umělé inteligence, která zachvátila svět, Afriku nějak minula? Pokud ano, pak by si s vámi Keňa ráda promluvila.
Minulý měsíc podepsalo americké ministerstvo obchodu dohodu s keňským ministerstvem informací, komunikací a digitální ekonomiky o „spolupráci při vytváření interoperabilních režimů ochrany soukromí a usnadnění důvěryhodných přeshraničních toků dat“ v zájmu „využití síly umělé inteligence pro dobro a zároveň zmírnění jejích rizik“.
Tato dohoda přichází jen několik týdnů poté, co se v čínském Xiamenu konalo Fórum pro rozvoj a spolupráci v oblasti internetu mezi Čínou a Afrikou v roce 2024, na němž se čínsko-africká strana vyslovila pro „potřebu posílit čínsko-africkou spolupráci v oblasti umělé inteligence“ a zavázala se „dodržovat přístup zaměřený na lidi a zásady umělé inteligence pro dobro, spravedlnost a otevřenost, prohloubit čínsko-africkou přátelskou spolupráci v oblasti umělé inteligence a dále podporovat rozvoj komplexního strategického a kooperativního partnerství mezi Čínou a Afrikou na vysoké úrovni.“
A aby toho nebylo málo, Keňa v dubnu podepsala se Spojenými arabskými emiráty „investiční memorandum„, v němž slibuje, že obě země začnou „zkoumat investice do digitální infrastruktury a umělé inteligence“ a „rozvíjet projekty datových center o celkové kapacitě až 1 000 megawattů“.
Co nám tedy všechny tyto obchody říkají? No, říkají nám, že keňská vláda minulý měsíc usilovně pracovala na tom, aby zahraničním žoldákům prodala svou digitální budoucnost. Ale také nám říkají, že mezi Čínou a USA probíhá totální africká válka o umělou inteligenci, to je to! . . nebo to alespoň tvrdí Semafor v nedávném článku „AI v Africe otevírá novou bitevní frontu pro Čínu a USA„.
Jak vysvětlují odborníci ze Semaforu, Keňa není jediná, kdo přitahuje zájem zahraničních mocností o financování uměle inteligentních letů fantazie v zemi. Také Egypt, Rwanda a Mauricius již zveřejnily národní strategie v oblasti umělé inteligence. Nigérie, Keňa a Jihoafrická republika se mezitím nacházejí v různých fázích vývoje vlastní strategie.
Tyto mezivládní dohody jsou jen nejviditelnější stránkou investičního boomu v oblasti umělé inteligence, který se v posledních letech odehrává v Africe a je financován téměř výhradně zahraničním kapitálem. Mezi nápadné příklady tohoto fenoménu patří např:
- Africké centrum umělé inteligence společnosti Google;
- Gatesova nadace investovala 30 milionů dolarů do nové platformy umělé inteligence v Africe, která podle nadace pomůže vědcům při vývoji řešení zdravotnických a sociálních problémů na celém kontinentu“;
- „Africa AI Accelerator Program„, který vám přináší společnost IBM, a
- něco, co si říká AfricaAI a co se bizarně – navzdory tomu, že nabízí řadu mlhavě definovaných služeb AI africkým (?) zákazníkům – na své stránce O společnosti nazývá „NYC AI“ a mluví o zavádění AI a inovacích v New Yorku. (Vážně, co to vůbec je?)
Ano, šílený boj o Afriku nabývá v 21. století jednoznačně digitální podoby. Asi není překvapením, že se Čína i USA snaží tyto země zaujmout příslibem investic a rozvojovými dohodami, aby v nové (digitální) zlaté horečce získaly navrch.
A pokud se vám zdá metafora zlaté horečky trochu přehnaná, není to moje metafora! S touto myšlenkou přišla loni na stránkách deníku The Guardian neméně významná osobnost než ghanský viceprezident (a bývalý centrální bankéř) Mahamudu Bawumia:
Vzhledem k tomu, že se umělá inteligence šíří napříč kontinenty, je jasné jedno: Afričané mají na dosah ruky zlatý důl. Rychle rostoucí populace 1,4 miliardy lidí, z nichž 70 % je mladších 30 let, v kombinaci s obrovským nárůstem investic do umělé inteligence vytváří pro Afriku silný recept. Nebudeme sedět se založenýma rukama a čekat, až zbytek světa sklidí naše plody.
To jsou silná slova, ale vzhledem k tomu, jak usilovně se země jako Keňa snaží přilákat zahraniční investice do rozvoje umělé inteligence, se zdá, že některé africké země jsou skutečně plně připraveny „sedět“ na svém „zlatém dole“ a „čekat, až zbytek světa sklidí své ovoce“, pokud je s obchodem spojen dostatek předem zaplacených dolarů.
Stručně řečeno: Neočekávejte, že se Afrika v dohledné době stane zázračnou zemí špičkových technologií, která povede svět s technologiemi umělé inteligence, které změní Zemi, ale očekávejte, že zkorumpované vlády, které chtějí vydělat na nejnovějším technokratickém trendu, prodají data Afričanů tomu, kdo nabídne nejvíc.
Data jsou vskutku novou ropou.
JIŽNÍ AFRIKA
Doposud jsme hovořili o různých způsobech, jakými velmoci naší současnosti (konkrétně strýček Sam a strýček Si) soupeří o to, kdo získá převahu v boji o duši Afriky. Ale jestli se na něčem všechny strany (zmanipulovaného, zinscenovaného, falešného) boje mezi velmocemi shodnou, pak je to podvod s biologickou bezpečností!
Samozřejmě, že vláda USA (ať už v čele s Trumpem nebo Bidenem) a vláda Spojeného království a kanadská vláda a zbytek bandy NATO prosazovaly lockdowny, roušky, sociální distancování, vakcíny způsobující krevní sraženiny, trasování kontaktů a všechny ostatní hovadiny spojené s plandemií.
Ale jak už diváci Corbett Reportu vědí, Čína, Rusko a zbytek falešné opozice z BRICS jsou na tom stejně. Sakra, Si a Putin dokonce vydali společné prohlášení o spojení úsilí v „boji proti pandemii nové koronavirové infekce“ a zavázali se k „digitalizaci široké škály různých oblastí života“ a dokonce se zavázali k věrnosti Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030!
Nemělo by tedy být překvapením, že Světová zdravotnická organizace (WHO) – stejná globální organizace, která celou podvodnou epidemii umožnila tím, že přenesla čínské šílenství s lockdowny do zbytku světa – usilovně pracuje na tom, aby zatnula své drápy do Afriky.
V roce 2021 WHO zřídila první africké centrum pro přenos technologií mRNA vakcín, jehož cílem je „zvýšit a rozšířit výrobu vakcín v Africe“.
V tiskové zprávě, která obsahovala tu nejpovýšenější rétoriku, jakou si lze představit, se WHO chlubila, že je tu proto, aby pomohla zahraničním společnostem naučit ty hloupé Afričany, jak vyrábět život zachraňující mRNA břečku:
Centrum pro přenos technologií v Jihoafrické republice naučí africké výrobce vyrábět mRNA vakcíny, jako jsou vakcíny COVID-19 společností Pfizer a Moderna, přímo v Africe.
Zahraniční výrobci budou sdílet techniky s místními institucemi a WHO a partneři přinesou know-how pro výrobu, kontrolu kvality a pomohou s potřebnými licencemi.
Pro africké výrobce bude k dispozici školicí středisko s veškerým potřebným vybavením, kde se budou moci učit. Výrobci zaplatí svým zaměstnancům školení, které musí absolvovat před zahájením výroby.
Děkuji, WHO! Co bychom si bez tebe počali! … neřekl vůbec nikdo.
PR kampaň, která měla Afričany přesvědčit, že genová terapie vydávaná za vakcínu je skvělý nápad, tím bohužel neskončila.
V roce 2022 WHO napsala další nechutně povýšené tiskové prohlášení, v němž Jihoafričanům sdělila, že toto centrum mRNA je „základem soběstačnosti“.
A právě minulý měsíc vydala WHO na toto téma případovou studii Centrum pro přenos technologií mRNA vakcín: pilotní projekt transformační změny pro společné dobro?
Tato PR propaganda byla předvídatelně spojena s řadou článků v kontrolovaném korporátním tisku, které vychvalovaly hrdinský cíl projektu, jímž je přiblížení výrobních kapacit pro výrobu vakcín téže africké populaci, kterou chtějí elitáři posedlí eugenikou tak zoufale zlikvidovat.
Rwanda nakonec předběhla Jihoafrickou republiku a stala se první africkou zemí, která hostí zařízení na výrobu mRNA vakcín, a nyní se k ní přidává dalších šest zemí, které se chtějí zapojit do akce: Egypt, Keňa, Nigérie, Senegal, Jihoafrická republika a Tunisko.
Ano, bohužel, COVID způsobil skutečnou pandemii: pandemii technokratického biobezpečnostního šílenství a vakcinačního šílenství. Tato pandemie je bohužel skutečná, je propagována WHO a podporována zřejmě všemi státy na světě a nerušeně se šíří napříč africkým kontinentem.
POKRAČOVÁNÍ . . .
V tomto bodě bych obvykle vše uzavřel a shrnul, co jsme se dnes naučili. Ale pokud jste se dostali až sem, víte, že Tajná bitva o Afriku ještě nemá žádný závěr. Ve skutečnosti se teprve rozbíhá.
Jediné, co vím jistě, je, že obyvatelé Afriky budou i nadále trpět, protože jejich špatní vůdci rozprodávají kontinent a jeho bohatství těm, kteří nabízejí nejvíc. A odvěká hra na dobývání kolonií pokračuje.
Zůstaňte naladěni…
Překlad: David Formánek
