↓ Video s českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)

Sledujte také na: Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 2. července 2024

Zajímá vás možnost, jak ochránit své peníze díky účtu krytého zlatem? Napište mi
na o nezávaznou online schůzku (uveďte i svůj telefon) a získejte 20% slevu na založení zlatého účtu (akce platí do 10. 7. 2024). Více info ZDE.

Přepis:

Paul Watson: Toto znepokojivé vyprávění mladé ženy žijící v Lyonu, třetím největším francouzském městě, je ukázkou toho, proč Národní shromáždění proti masové migraci Marine Le Penové právě vyhrálo první kolo francouzských voleb. Je to tak odhalující a silné, že tu zkušenost přečtu celou z francouzského překladu.

„Je mi 26 let, jsem blondýna se světlýma očima a vždycky jsem žila v oblasti Lyonu, která je považována za nejvíce nóbl oblast v Lyonu, a můj život se stal nesnesitelným. Před 10 lety jsem mohla jít večer s kamarády v kteroukoli hodinu ven, aniž by mě někdo obtěžoval, urážel, sledoval nebo pobodal.

Zmínila jsem pobodání, protože před třemi lety, když můj přítel s kamarády šel domů, je obklopila skupina mužů, ukradli jim jeden mobil, snažili se bránit a můj přítel, přestože je silný ragbista, byl bodnut do ruky, když si chránil krk, který byl cílem. Pokud jde o mě, pravidelně mě muži pronásledují. Urážejí mě, protože odmítám reagovat, nebo protože říkám, že mám přítele. Jednou na mě jeden plivl. Stále častěji mě vypískávají jako psa nebo jako kočku.

Podobné činy se mi za poslední rok staly snad třicetkrát. Před půl rokem jsme si adoptovali štěně, můj přítel ho šel v devět večer venčit a tři muži se pokusili štěně ukrást. Od té doby chodíme ven večer pouze ve dvou a v kabelce nosím pepřový sprej. V naší čtvrti, jen v našem bloku, jsou tři místa, kde se prodávají drogy, která fungují nepřetržitě, ve dne v noci, se vším, co k tomu patří. Hlídači se potulují před naším domem, křičí, fetují a obtěžují lidi, zejména ženy. Každou z těch věcí, kterou jsem zmínila, a jsou jen částí toho, čím jsme si prošli, mají na svědomí muži subsaharského nebo severoafrického původu. Běloch se ke mně nikdy nechoval tak, jako oni.

Je rasistické ukazovat, čím se stal můj život kvůli imigraci? Je můj každodenní život rasistický? Nejsem stejně legitimní jako kterýkoli jiný člověk, abych upozorňovala na násilné činy jen proto, že je páchají cizinci nebo přistěhovalci? Nemluvím o mužích obecně, ale konkrétně o mužích, někdy i nezletilých, kteří jsou imigrantského původu. Už asi čtyři roky se způsob mého života musel měnit, abych mohla žít s touto neustálou nejistotou. Nyní žiji s pepřovým sprejem za dveřmi, taserem a falešnou pistolí po pokusu o vloupání. Na dveře jsme si nechali přidat další zámek.

V bytě máme bezpečnostní kameru. V kabelce nosím druhý pepřový sprej a také pěstní boxery. Nikdy nevcházím do budovy, aniž bych zkontrolovala obě strany ulice pro případ, že mě sleduje nějaký muž. Nikdy nenavazuji oční kontakt s víte kým, neustále přecházím ulici. Po deváté večer už sama nevycházím z domu. Ze zřejmých důvodů už nepoužívám veřejnou dopravu. Bojím se, když jsem sama doma. Bojím se, když jsem venku. Teď se bojím pořád. Nechci takovou budoucnost pro své děti, které tu naštěstí ještě nejsou. Nechápu lidi, kteří nevidí, že se Francie kvůli přistěhovalcům mění v kolébku nejistoty. Nejistoty pro ženy, ale i pro muže. Proto pro budoucnost vaši a vašich dětí, nebo budoucích dětí – hlasujte správně.”

Paul Watson: Tento konkrétní jev, kdy se pouliční obtěžování žen stalo tak běžnou záležitostí, je formou „kulturního obohacení”, které se v žádném případě netýká pouze Francie.

Žena v Británii v TV: Je to pro mě tak důležité téma, protože žiji v Londýně už deset let. Žila jsem také v několika dalších zemích po celém světě. Nikdy předtím jsem se necítila tak nebezpečně jako nyní. Když jdu po ulici, stále častěji se na mě někdo dívá. Stále častěji se mi stává, že mě někdo sleduje, jako bych obcházela ulice v Maroku. A nejsou to, aspoň viditelně, lidi, kteří se tady narodili a vyrostli.

Je to velmi těžké, protože o tom nesmíme mluvit, protože, panebože, to je tabu. Nebo jste rasista, když to řeknete. Promiňte, mnoho žen má nyní pocit, že jejich bezpečnost je přímo ohrožena lidmi, kteří pocházejí z jiných kultur. A o tom je třeba diskutovat, protože už toho mám dost. Všechny mé kamarádky už toho mají dost. Když jsem tyhle věci dala na internet, počet komentářů od ostatních žen, které říkají, že už toho mají dost, a říkají, děkuji, že o tom mluvíte.

Copak nestačilo, když jsme si všimly, co se děje s groomingovými gangy? Nestačilo, když jsme viděli, co se stalo oběti Abdula Ezediho? Kdy se začneme bavit o tom, že bezpečnost žen je obětována na oltáři masové imigrace a této falešné politické korektnosti.

Paul Watson: Stalo se to tak běžné, že nové video z Francie ukazuje transgenderovou osobu, kterou obtěžují obvyklí podezřelí.

Oni nediskriminují, co? Ozve se proti tomu transgender komunita? Budou feministky ve Francii protestovat proti tomu, že 77 % všech znásilnění v Paříži mají na svědomí migranti, kteří nejsou Francouzi? Ne, ty se oblékají nahoře bez, aby protestovaly proti Marine Le Penové. Francouzky protestují proti rasismu a krajní pravici tím, že vystavují svoje prsa a mopují? Jediný kandidát, který tomu všemu chce učinit přítrž.

Macron a krajní levice, kterou během kampaně označoval za extremisty, se spojili, aby zablokovali Národní shromáždění, aby v parlamentu nevytvořilo absolutní většinu. Což znamená, že taková imigrační politika, která by zvrátila pouliční obtěžování žen naší novou různorodou populací, nebude mít šanci na uzákonění. Libtardové doslova hlasují pro to, aby to všechno pokračovalo a zhoršovalo se. Protože díky masové migraci už Francie není Francií.

Překlad: David Formánek