↓ Video českým dabingem ↓

↓ Video v originále s českými titulky ↓

Jestli jsou pro Vás překlady hodnotné, zvažte přispěním na jejich tvorbu níže kartou (ocením měsíční podporu) nebo ZDE na bankovní účet. Děkuji! (ps: Po kliknutí na tlačítko „Přispět” budete přesměrování na platební bránu)

Sledujte také na: NášTub / Odysee / Rumble / Substack

Originál videa publikován ZDE: 25. února 2024

První část zde:

Přepis videa:

Hned na začátku jsem se zavázal, že se budu držet mezi čtyřmi stěnami zákonů, jak je máme dnes. Žádal jsem pouze o dodržování zákonů. Pokud máme zákony, pokud máme to, čemu říkáme fair play, pak skutečně hrajme podle pravidel. Soudy napříč všemi státy jednoznačně prohlásily, že jsme se ocitli v nouzovém stavu v oblasti veřejného zdraví a že Světová zdravotnická organizace a CDC jsou jedinými arbitry toho, jaká jsou fakta. A tak jste nemohli argumentovat fakty. Gates představuje 88 % příspěvků Světové zdravotnické organizaci od dárcovských organizací a agentur.

To je kontrolní podíl podle jakékoliv deffinice. Neměli problém jít po osteopatech a chiroprakticích a lidech, kteří propagovali zinek nebo hydroxychlorochin, a zavírali lidi, brali jim licence. Takže zákon o klamavých lékařských praktikách byl velmi ve hře. „Předvoláme vás, a když bude třeba, zatkneme vás a odvedeme do vězení.” Myslím, že se dočkáme různých patogenů, už jsme viděli šílenství s virem Nipah, které probíhalo v Indii, a diskutuje se o dalších toxinech. Apokalypsy byly přeceňovány pokaždé, když byly propagovány. Lidské dějiny jsou plné předpovědí apokalypsy a všechny stojí za prd.

Zapomínáme, že v tom máme vědomou roli. A pokud dáme frekvenci zlu nosnou frekvenci, na které můžete vysílat, hádejte, co bude vysíláno? Zlo.

Jako lidstvo jsme odvedli hroznou práci v truchlení. A ještě horší práci v pochopení, jak truchlit za lidi, kteří k nám byli krutí. Měl jsem obzvlášť zajímavou zkušenost. Protože ve své rodině mám nejen několik lidí z oblasti veřejného zdraví ve vysokých pozicích, můj nejstarší bratr pracuje v CDC a byl jedním z oslavovaných členů týmu pro boj s ebolou, který jel do Afriky. A zjistil jsem, že jsem zřejmě na špatné straně jejich existenčního pohledu na věc. A můj velmi vyhraněný postoj vedl k většímu odcizení už tak rozvrácené rodiny.

Takže jsem měl osobní příběh, který spočíval v tom, že jsem se snažil vždycky respektovat lidi, ke kterým mám vlastně určitou náklonnost, i když se naše životy ubíraly velmi odlišnými směry. A snažil jsem se vždycky poměřovat to, jak mluvím, způsobem, který říkal: kdyby můj bratr v CDC poslouchal, co říkám, vím, že by se mnou razantně nesouhlasil, ale zajímalo by mě, jestli by v mém hlase slyšel základní úctu k lidskosti, která říká, že můžeme vést upřímnou diskusi, mít upřímný nesouhlas a na konci stále můžeme dospět k lidské odpovědi.

A mně to až do zavedení vakcíny připadalo jako možný potenciálně dosažitelný cíl. Ale když byli lidé nuceni, manipulováni a obelháváni, aby si nejprve nechali píchnout injekci, a pak se říkalo, že nemůžete jít na rodinnou oslavu, na svatbu, nemůžete jít do školy, nemůžete přijít na cokoli, pokud nemáte doklad o očkování… Když se součástí narativu stalo donucování, ztratil jsem schopnost udržet si tuto vyrovnanost. Protože z upřímného nesouhlasu se stala vražda.

A já jsem musel udělat všechno, co jsem mohl. A dělám to dodnes, abych se ubránil poznání, že jsem se rok a půl předtím, než to všechno začalo, snažil veřejně brzdit zavádění něčeho, co mělo v konečném důsledku zabíjet lidské bytosti. A za postoje, které jsem zastával, jsem byl nejen zesměšňován, ale ztratil jsem kvůli tomu obrovské množství obchodních i společenských kontaktů. Takže to pro mě byla hluboce osobní záležitost. Byla to jedna jedna z těch věcí, kdy jsem obvinil svůj vlastní výkon, že jsem lidi neupozornil na takové úrovni, aby to zastavili dřív, než k tomu došlo.

A tak kdybych měl říct, že jsem prožil temnou noc duše, řekl bych, že na začátku až v polovině roku 2021 jsem byl dost rozrušený, že tak či onak došlo k nějaké nedostatečnosti v tom, co jsem sděloval nebo jak jsem to sděloval. A začal jsem opravdu hluboce zkoumat, co jsem udělal špatně? Protože jsem vlastně chtěl něco dělat dostatečně jasně a přesvědčivě, ať už to byla Plandemie s Miki Willisem, ať už to byl Motýl týdne, což je pořad, který jsme s Kim dělali, ať už to byla platforma Aktivujte lidstvo, kterou jsem také dělal. Chtěl jsem nějak komunikovat dostatečnému počtu lidí: Nenechte se na to nachytat. Nedovolte, aby to poškodilo vaši rodinu a vaše děti. Nenechte, aby se tohle stalo.

A tragicky jsem zjistil, že se nenašel nikdo… ani na straně svobody, ani na straně údajné svobody, opozičního hnutí, a už vůbec ne nikdo na druhé straně, kdo by byl ochoten vést dialog, který by řekl: Hele, neměli bychom to prozkoumat? A tak se stalo to, co je pro mě zajímavé, že celý rok 2021 jsem svůj příspěvek hodnotil jako do značné míry neúspěšný. A to je velmi egoistické osobní zranění, kdy sedím a říkám si, nepodařilo se mi udělat to, co jsem chtěl. A napříč rokem 2021 jsem velmi usilovně pracoval na tom, abych zjistil, zda mohu udělat něco pro to, abych tuto trajektorii pro sebe změnil.

A tak jsem předložil řadu právních argumentů, které nakonec přijala skupina právníků v Idahu a v Louisianě, což dalo vzniknout prvnímu podání, které kdy bylo učiněno s cílem pokusit se zablokovat nařízení CMS, lékařské nařízení, které souviselo s vakcínami. A po celý konec roku 2021 až k jaru 2022 jsem pracoval na přípravě a nakonec podal první žalobu u federálního soudu o nezákonnosti nátlakového nařízení na poskytovatele zdravotní péče.

Stanovisko Komise pro rovné příležitosti, která řekla, že zaměstnavatelé jsou oprávněni vlastně nutit zaměstnance, aby něco dělali, je přesně to samé, co se stalo ve 20. letech, kdy nacistická strana rozhodla, že to jsou zaměstnavatelé, kdo musí realizovat jejich programy, protože v Německu v té době věděli, že pravidla, která vytvářejí, jsou vlastně v Německu nezákonná, ale mohou je prosadit prostřednictvím organizovaného pracovního a zaměstnaneckého práva. Když se podíváte na přepisy norimberských procesů z roku 1947, je to přímo vytrženo z těch stránek.

Je jednoznačné, že šlo o plánovaný program, který říkal: Víme, že to, co děláme, je porušením ústavních práv a Listiny práv. Víme, že je to porušení zákona. Ale umožníme zaměstnavatelům, aby byli implementační složkou, která je zarážkou pro zavádění ministerstva obrany, protože vzpomeňte si na ATI a Answer, společnosti, které dostaly zakázku na operaci Warp Speed, které mimochodem musely získat nezávislé přezkoumání ne jednou, ale dvakrát, aby se ujistily, že pokud by ministerstvo obrany bylo agenturou, přes kterou by se všechny tyto věci zaváděly, že by nakonec nevznikla odpovědnost, která by se vrátila zpět na ministerstvo obrany.

A tyto přezkumy jsou veřejné… tehdejší generální prokurátor USA William Barr předal ministerstvu obrany dvojí stanovisko právníkům přezkumu, kteří prováděli přezkum jménem ministerstva obrany, což umožnilo ATI jako zadavateli v podstatě získat tvrdou propustku pro jakoukoli odpovědnost, která se nakonec vrátila zpět na ministerstvo obrany. Pokud se na to podíváme jako na knižní zarážky… máme na jedné straně ministerstvo obrany jako zprostředkovatele distribuce a na druhé straně zaměstnavatele jako prostředek, kterým se tato distribuce uskutečňuje. Není vůbec překvapivé, že účinnost byla absolutní, protože teď máte na jedné straně armádu a na druhé straně máte oprávněnou distribuční agenturu prokazující odpovědnost. Bylo to skvěle provedeno. Ale bylo to naprosto zločinné.

Takže zatímco zbytek toho, co budu nazývat hnutím za svobodu, se pohyboval po cestě, kdy se mluvilo o porušování osobních svobod a o porušování základních zdravotnických ustanovení a o porušování vztahu pacient, lékař a všech těch věcí, které jsou vlastně správné, pokud jde o hodnocení, že tam bylo něco špatně… rozhodl jsem se vychýlit kyvadlo ještě víc směrem k tomu, že zůstanu naprosto laserově zaměřený na kriminalitu toho, co se dělo.

A jak jsem řekl v mnoha rozhovorech a jak říkám i nadále, musíme se vrátit do roku 1913, abychom tento zločin pochopili. A konkrétně se musíme podívat na Rockefellerovu nadaci a o několik let později pak na Wellcome Trust, které se staly tajně spolupracující strany, jež schválily myšlenku alopatické medicíny, která by se stala agenturou, jejímž prostřednictvím bude prováděna modifikace chování. Vzpomeňte si, že vyšla Flexnerova zpráva, která v podstatě říkala, že pokud budete mít jiný způsob léčení než průmyslový farmaceutický způsob léčení, bude to považováno za šarlatánství.

Krátce nato byl založen Wellcome Trust. A když se podíváte na to, jak Wellcome Trust vstupoval do druhé světové války, byl to velmi explicitně komerční útok Spojeného království na německý farmaceutický chemický průmyslový komplex. Pokud lidé chtějí, mohou se vrátit zpět a podívat se na doslovné bitevní plány, nemyslím metaforické, ale skutečné bitevní plány vypracované fondem Wellcome Trust o tom, jak napadnout Německo a zlikvidovat farmaceutické a chemické výrobce v Německu.

Když říkám, že to byla bitva, nemyslím to metaforicky, existují skutečně archivní dokumenty, které vám ukáží, že měli bojové plány, jak vyřadit různé chlorochiny a různé léky na malárii, aspiriny… všechny možné věci. A je to bizarní, když se na to podíváte, samozřejmě kokain, jedna z velmi významných částí toho tehdy, který byl obrovskou součástí byznysu farmaceutického průmyslu na konci 20. a na začátku 30. let.

A tak pokud se nevrátíme v čase, unikne nám, že Rockefellerova nadace a Wellcome Trust se staly organizačními složkami, které nakonec v roce 1947 uvedly na mapu Světovou zdravotnickou organizaci. Ale co je na tom opravdu zajímavé, je to, že v chartě organizací přidružených k OSN pro Světovou zdravotnickou organizaci do ní vepsali absolutní štít odpovědnosti před veškerým trestním stíháním na dobu neurčitou pro jakoukoli osobu spojenou se Světovou zdravotnickou organizací a jakékoliv její činnosti. Kde se zcela konkrétně říká, že nemůžete být stíháni za žádný trestný čin jakéhokoli druhu v žádném případě, pokud to děláte pod hlavičkou Světové zdravotnické organizace.

Když mluvíme o Světové zdravotnické organizaci, nemluvíme o instituci OSN, ale o zločinném spolčení, které zavedly dvě nadace, jež měly komerční zájem vybudovat si štít trestní odpovědnosti. To je to, co to je. Nikdy nebyla zdravotnickou organizací, ale zločineckou organizací. Myslím doslova zločinnou. Podle Claytonova zákona v USA a podle Shermanova zákona v USA a podle konkurenčních zákonů v Evropě, to, co dělali, byl zločin. Tajně se domlouvali, určovali ceny, dělali všechny ty věci, které jsou porušením antimonopolních pravidel, ale dali to pod hlavičku veřejného zdraví a všichni měli říct: Aha, oni to dělají pro dobro lidstva.

Až na to, že když se podíváte na skutečné finanční výkazy WHO, zjistíte, že v roce 1950 a pak ještě v roce 1955 bylo jediným zaměřením Světové zdravotnické organizace propagace vakcín. Máme tu generálního ředitele WHO, který jde ještě o krok dál a říká, cituji, jde o kontrolu populace. Co to znamená? To znamená, že když přijímáme příkazy od Světové zdravotnické organizace, nejde o WHO. A rychle přejděme k nadaci Gatesových, což si většina lidí neuvědomuje, že šlo o nezveřejněné vyrovnání mezi americkým ministerstvem spravedlnosti a Gatesem za zločin porušení antimonopolních zákonů. Nešlo o obvinění, že Microsoft dělal špatné věci.

Šlo o tohle: byli odsouzeni za antimonopolní trestné činy. Gatesova nadace se zcela záhadně prostě objeví a okamžitě začne prát peníze do Světové zdravotnické organizace. Když se podíváte na finanční výkazy, počínaje Gatesovou nadací, když byla založena, začnete vidět anomálii. Bývalo to tak, že organizace přidružené k OSN a konkrétně Světová zdravotnická organizace měly pro většinu zemí dvě položky, země prostřednictvím organizace, jako je ministerstvo zahraničí, nebo prostřednictvím položkového rozpočtu přidělovala peníze WHO, a pak je tu korporace pro tutéž zemi a odtud přichází další příděl.

Ale díky Wellcome Trust, Rockefellerově nadaci a Gatesově nadaci a menším hráčům, jako je Bloombergova nadace a teď i několika dalším, ale hlavně těm třem největším, jsme najednou vytvořili něco, co se nazvalo Rada pro monitorování globální připravenosti. No, a kdo v ní sedí? Dr. Elias z Gatesovy nadace, Anthony Fauci z NIAID. Jeremy Farrar z Wellcome Trust.

Tohle je zločinné spiknutí. A to neříkám z hlediska konspirační teorie. Říkám to z hlediska definice toho, co znamená zločinné spiknutí. Když si položíte otázku, což je legitimní, zda FDA nebo CDC plnily příkazy od WHO, odpověď je téměř. Ale od koho skutečně plnily příkazy? Tady se dostáváte k nepříjemné odpovědi, která zní: Byl to ten propojený direktorát, to porušení antimonopolních zákonů, ta korporátní mašinérie, ne zdraví… ne to, že jsou pro dobro lidstva… ta korporátní zločinecká spiklenecká organizace, která tehdy byla vinna z vydírání, byla vinna z propojení direktorátů, což jsou všechno trestné činy, byla vinna z cenových dohod, další trestný čin, která byla vinna z potlačování obchodních alternativ, čemuž se říká alokace trhu. Další trestný čin.

Tato zločinecká organizace oznámila, že se chystá ovládnout svět, a také to udělala. Ale musíme jmenovat jména. Nebyla to jenom Světová zdravotnická organizace. Kdo si myslí, že Tedros je dost chytrý na to, aby to dokázal, je pomatený. Je to loutka. A v zadku má obrovský klacek, kvůli kterému se mu hýbou ústa. Ale kdo hýbe tou loutkou? A to je Wellcome, Gates a Rockefeller.

V roce 2023, což je tak nějak místo, kde se právě nacházíme, Gates představuje 88 % příspěvků Světové zdravotnické organizaci od dárcovských organizací a agentur. To je kontrolní podíl podle jakékoliv definice. Je tedy WHO nezávislá? Ne. Je WHO nezisková organizace ve Švýcarsku? Ne. Vše, co říkám, je porušením i švýcarského práva. Když se zamyslíme nad tím, jak bizarní je, že máme v podstatě prodlouženou ruku eugenické kanceláře Carnegieho nadace, kterou umístili do laboratoří v Cold Spring Harbor na začátku 20. století.

Pokračování této činnosti s výslovným zahrnutím této agendy do programu v 50. letech 20. století, kdy se rozjíždí WHO… Pokračující povaha Billa Gatese, který mluví o tom, že na Zemi je příliš mnoho lidí, a Bloomberg a další, kteří říkají, že musíme přijít na to, jak kontrolovat populaci. V roce 2011, kdy vyšla publikace o desetiletí vakcín z Rady pro monitorování globální připravenosti, jsme měli explicitní prohlášení, které říkalo, že pokud budeme mít očkování tam, kde ho potřebujeme, uvidíme potenciálně až 20% snížení populace na Zemi. To nejsou obvinění, to jsou stanovené cíle.

Ale když se na to podíváme a prozkoumáme, co se pod tím skrývá, zjistíte, že všechno ukazuje na datum v historii, kterému lidé vlastně vůbec dobře nerozumějí. A to je rok 1944. Rok 1944 na Brettonwoodské konferenci, což je samo o sobě anomálie, ale chci do ní zapíchnout špendlík, protože je to největší kousek naděje, který na Zemi máme. Takže do toho zapíchneme špendlík a vrátíme se k tomu. Když jsme viděli konferenci v Bretton Woods v roce 1944, viděli jsme skupinu tehdejších spojenců, kteří se sešli před koncem druhé světové války a přišli s tímto programem.

A ten program zněl, že budeme předpokládat, že vyhrajeme válku, což v roce 1944 nebylo předem jasné. V roce 1944 jsme nevěděli, že válku vyhrajeme. A Spojenci měli jistě všechny důvody domnívat se, že to možná nedopadne podle jejich představ. Ale dohoda zněla, že pokud vyhrajeme, pak vytvoříme tento program mnohostranných agentur. To je vznik Mezinárodního měnového fondu, vznik toho, co se stalo Světovou bankou, vznik toho, co bylo Společností národů, které se stalo OSN. Vznik všech těchto mnohostranných agentur, a to bez jakéhokoli veřejného dohledu.

A to je tak důležité pochopit… oni si zákony psali sami. Ne něco jako zákony o diplomatické imunitě, ale zákony o úplné imunitě vůči každému zločinu, který by kdy udělali. A když se vrátíte zpátky a přečtete si tu chartu, tak budete tak trochu v úžasu. Nikdo v žádném okamžiku nezvedl ruku a neřekl, pod jakou autoritou si skupina 120 lidí na Zemi může jen tak vytvářet vlastní zákony a pak je nechat platit? Vemte si, jak je to směšné. Ale pak se také zamyslete, jak to, že my neděláme totéž? Proč nemáme Bretton Woods zodpovědných lidí? Proč vlastně neděláme to, co dělala ta samá skupina? Proč nemáme tu odvahu sednout si a říct si, no a jaký je ten precedens?

Já nevím. Světová banka, MMF, Světová obchodní organizace, OSN. Proč to vlastně neuděláme? Nikdy to nebylo povoleno. Nikdy nebylo uděleno „povolení”, aby se zbavili trestní odpovědnosti. Prostě si ho dali sami. A já bych doporučil lidem, kteří skutečně poslouchají a přemýšlejí o tomto konkrétním rozhovoru, aby si přečetli závěrečnou prezentaci Morgenthaua v Bretton Woods. Protože když si ji přečtete, řeknete si… to je jen nějaký chlápek. Nebyl zvolen. Neměl žádnou zákonodárnou, soudní ani výkonnou moc. Byl to prostě jenom chlap. A prostě si řekl, že ovládne svět. A my jsme ho nechali ovládnout svět. Tehdy, stejně jako dnes, to byla vlastně Rockefellerova nadace a Wellcome Trust.

A v té době to byli dva největší vypisovatelé šeků. A pak jsme měli spoustu dalších mnohostranných dárců, ale ti velcí… Ford byl velmi angažovaný. V té době se velmi angažovaly i další velké korporace, ale sponzorovaly je jen firmy. Mohli bychom mít Elona Muska, který by řekl: pojďme udělat Bretton Woods po našem. A bylo by to tak směšné. Klaus Schwab dělá to samé.

Většina lidí si nepamatuje, že Světové ekonomické fórum málem zkrachovalo. A nebýt určité ekonomické podpory, kterou z velké části poskytl člověk v australském Melbourne, což má zajímavou souvislost s drakonickými lockdowny ve Victorii v Austrálii, šlapání koněmi na lidi, vytahování lidí z jejich domovů za jejich příspěvky na Facebooku a všechno ostatní, to Melbourne, ta Victoria, ten člověk, který vlastně držel Klause Schwaba při životě, když WEF málem zkrachovalo, byl Australan. To ví jen velmi málo lidí. Ale měli bychom. Měli bychom mluvit o tom, proč bylo WEF umožněno dál existovat v době, kdy ji Klaus Schwab nasměroval přímo na ledovec.

A pak bychom se měli ptát: No, proč bylo udržováno při životě? A co to vlastně je? Tak jako Gatesova nadace. Za příběhem se skrývá příběh. WEF je marketingovou odnoží hlouposti, která zkouší, kolik toho dokáže říct, třeba takový Juval Harari, který říká, že po roce 2030 nepotřebujeme reprodukci. A stává se, že říkají směšné věci a pak se lidé nechají vybičovat k šílenství, že budeme mít 15 minutová města, že budeme mít digitální měnu, že budeme mít tohle, tamto, a nikdo se nezastaví a neřekne: „Počkejte chvilku. Proč prostě nenecháme jeho hlas zaznít?

Protože bychom mohli. Když řekneme, že Juvalovi nedáme vysílací čas… uděláme hashtag #umlčmejuvala, #umlčmeklaus. Kde to je? Co kdybychom vlastně jen nenechali jejich vzkaz nikde zaznít? No, oni by se zhroutili na zem na hromadu jako zcela evidentní duté bytosti, kterými jsou, a jejich přisluhovači, kteří pracují v jejich organizacích, by si všichni řekli: Víte co, Davos už opravdu není zábava. A přestali by tam chodit. My jsme problém.

A kdybychom jim vzali hlas, neměli by žádný hlas. A tohle je část, která je opravdu nepříjemná, protože příliš mnoho lidí mi říká: Ach, ale oni jsou všemocní. Ne, vy jim dáváte moc. Je pro mě snadné poslouchat Juvala Harariho a nesdílet hloupost sociopata. Je snadné to udělat. Stejně jako bych neměl problém nesdílet něco, co řekl Bill Gates, stejně jako nemám problém nesdílet něco tak hloupého, jako je cokoli, co vyjde z úst Joea Bidena. Nemám potřebu to sdílet.

A myslím, že bychom si udělali velkou službu, kdybychom se stáhli z propagace jejich poselství. A prostě si řekli, proč nesdílíme zprávy, které možná povzbuzují lidstvo, možná jsou pozitivní. Možná jsou výzvy k akci, možná jsou věci, se kterými můžete něco udělat, místo toho, abyste říkali, podívejte se, jak se temnota stává temnou. Když budeme v těchto rozhovorech pokračovat, hádejte, kdo vyhraje? Temnota. My jsme ten problém.

Protože pokud do nás mainstreamová média pumpují příběh, který říká, že dnes je to zeď na hranicích, zítra se zavře obchod Target ve Filadelfii. Pokaždé, když skočíme po dalším z těchto nesmyslných krycích příběhů, ve skutečnosti ignorujeme skutečnost, že jde o organizovaný zločin. A my musíme začít být řešením. Musíme začít vést rozhovory o tom, že lidé zaujímají postoj a povstávají a říkají ne. A pamatujte… během posledních dvou měsíců jedno z největších zdravotnických konsorcií v Kalifornii obnovilo povinné roušky. Víte, co se stalo? Trvalo to 48 hodin.

Protože zaměstnanci řekli ne. Čtyřicet tisíc lidí řeklo ne. A najednou bylo nařízení nosit roušky zrušeno. Měli bychom o tom příběhu mluvit. A to byli woke poskytovatelé zdravotní péče, kteří řekli: Ne, já tu hru hrát nebudu. Existují dvě odpovědi na otázku: Kdy se dočkáme spravedlnosti? První odpověď je, myslím, neposlušnost, protože nakonec se objeví případy, kdy budou lidé skutečně podrobeni nějakému soudnímu přezkumu. To jsme mimochodem viděli už v několika státech, kde lékaři, kteří přišli o licenci, protože obhajovali určité léčebné postupy, kde lékařská komise teď musí přiznat vinu. A nyní se jim licence obnovují. A těmto lékařům tleskám, protože zůstali věrní sami sobě.

A řekli si, já jim na to neskočím. A trpěli a nyní dostávají určitou náhradu. Super je, že tyhle případy jsou indikativním prvkem toho, kam se může ubírat budoucnost, protože v určitém okamžiku dojde k odhalení, kdy bude někdo obviněn z nějaké věci, z nepravdivého prohlášení, z kritiky určité organizace, a bude tam obvinění z pomluvy nebo něco takového, a uvnitř toho dojde k odhalení.

A většina lidí nechápe, jak právo funguje. Ale my potřebujeme pár případů, které skutečně budou v danou chvíli velmi nepříjemné. Ale když je vzneseno obvinění, že jste řekli něco, co bylo nepravdivé, hádejte co? Oni musí dokázat, že to byla pravda, vy ne. A bylo by teď opravdu zábavné, kdybychom měli několik takových případů, kdy byste mohli vyslechnout Anthonyho Fauciho, dostali byste se k neredigovaným e-mailům, dostali byste se k tomu, co vám dává občanskoprávní řízení.

A zanedlouho získáte důkazy o zločinu. To, co jsme udělali v Utahu, je průlomový příběh, který ještě neskončil. Náhodný pozorovatel má pocit, že skončil, ale neskončil. Případ jsme údajně prohráli. A technicky vzato každý, kdo přezkoumává federální případ, řekne, že byl zamítnut na základě oprávněnosti. Protože náš žalobce, Devin Greiner, což byl úžasně odvážný lékař v Utahu, který se ujal prvního federálního případu, postavil se tam, první člověk, který si namaloval terč na záda… soud rozhodl, že jelikož nebyl propuštěn, hrozilo mu, že bude propuštěn, ale nebyl propuštěn za to, že se neočkoval… protože k tomu vyhazovu vlastně nedošlo, soudní případ se nemohl pohnout kupředu.

Tvrdili jsme, že hrozba propuštění byla nátlakem. Ale soudce řekl, že musí být propuštěn, aby měl právo podat žalobu. To je pravda. A prohráli jsme, ale neprohráli jsme. Protože se ukázalo, že ve státě Utah existuje zákon, který říká, že existuje věc, která se nazývá nezákonné provozování lékařské praxe, což je vydávání lékařských doporučení jako subjekt, který nemá licenci k provozování lékařské praxe ve státě. To je trestný čin třetí třídy. A ve státě Utah se jako trestný čin třetí třídy toto vykonávání lékařské praxe bez licence neomezuje pouze na lékaře, kteří vykonávají praxi v Utahu.

A federální vláda ve své vlastní obhajobě v našem federálním případu připustila provozování lékařské praxe v Utahu bez licence. Podle státního zákona v Utahu se říká, že generální prokurátor musí stíhat tento trestný čin třetí třídy, ne že může, ale musí. Nedává to generálnímu prokurátorovi žádnou volnost. Zákon říká, že tento trestný čin musí být stíhán. Sean Reyes, současný generální prokurátor v Utahu, kvůli svému morálnímu a etickému kompromisu nebyl ochoten tento případ převzít. To je v pořádku. Ale hádejte co? Nebude generálním prokurátorem navždy. A ten zločin nezmizí.

A my kvůli tomu případu, který jsme podali, máme případ proti vládě USA za spáchání zločinu, za nezákonné provozování lékařské praxe ve státě Utah. Jak by se bránili? No, museli by skutečně předložit důkazy o tom, že měli nějakým způsobem podklady pro to, aby vydali doporučení, která vydali. Museli by mít důkazy o tom, že skutečně měli legitimní údaje, které by je podporovaly, protože to všechno zákon vyžaduje. A nic z toho neexistuje. Takže trestný čin už tu je a cesta k trestnímu stíhání už tu je. A to budou případy, kdy budeme muset udělat krok zpět a uvědomit si, a já rád používám historické metafory. V roce 1774 jsme začali revoluci. A ten první boj jsme dokončili až v 80. letech 19. století.

A konflikt jsme skutečně ukončili až Gentskou mírovou úmluvou po válce v roce 1812. Takže si jen trochu spočítejme, kde jsme oproti tomu, kde byla nezávislost. 1774 až 1815. Pokud vím, tak to je generace, kterou nám trvalo jenom vyhlášení nezávislosti. Jsme tři roky v tomto boji. Ještě nejsme po třiceti letech. Takže se na to dívám tak, že jsme na dobré cestě, máme skutečně nějaká vítězství na kontě. A máme na kontě i nějaká nepředvídatelná vítězství. A jsem nadšený z toho, že jsme před otci zakladateli této země. Moje schopnost vést svůj život by měla být absolutní autoritou svobody, za předpokladu, že výkon mé svobody nenarušuje tu vaši. Protože aby fungovala funkční společnost, musíme mít absolutní svobodu v mezích toho, že neomezujeme možnost přístupu někoho jiného k téže věci.

O tom je společenství. A to je definice svobody, kterou zastával Thomas Jefferson. To je definice svobody, která sahá až k Chammurapiho zákoníku. A to je to, o čem bychom měli mluvit jako o pravdě. Protože co pak z toho vyplývá? Z toho vyplývá nejen to, že mám povinnost respektovat sám sebe, svou podstatu, ale mám také povinnost chápat tu vaši, ujistit se, že můj výkon svobody nezasahuje do té vaší, a naopak. To znamená, že spolu musíme mluvit, musíme komunikovat, musíme vést uctivý dialog, musíme dělat řadu věcí. A to je pravda, která ve všech našich rozhovorech chybí.

A to je pravda, kterou musíme přijmout. Takže odpověď je jednoduchá. Nemůžete mi vzít to, co nemám. Riskoval jsem něco? Ne. Vlastně jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl, s tím, co mám. Nemám moc prostředků, takže si nemůžu koupit reklamu a nemůžu dělat spoustu dalších věcí. Moje poselství přistálo ve všech zemích světa. Nemusel jsem za to platit. Prožil jsem život, který daleko předčil má nejdivočejší očekávání a sny. Zažil jsem něco, co jsem si nedokázal ani 1000 krát představit. Protože faktem je, že jsem žil naplno a dělal jsem všechno, co jsem mohl, jak nejlépe jsem uměl. Jdu vyždímat každou kapku z tohohle hadru, ať nic nezůstane, protože chci vědět, že jsem byl plně vyčerpán v den, kdy skončím.

Překlad: David Formánek